I v Miami na Floridě si můžete dát vepřo-knedlo-zelo a pochutnat si na něm!
Na Floridě jsem měla chutě vyladěné do nejvyšších tónů. Vyhledávala jsem místní pochoutky, kubánské speciality, rybí a krabí dokonalosti, lahůdky hotelových restaurací, malých podniků a barů v pohádkové art deco čtvrti na South Beach. Byla to ukázka jak kulinářského prolínání klasiky a nejmodernějších trendů, tak i jich samotných.
Ovšem když jsem se v pátek dozvěděla, kam bych mohla zajít na nedělní oběd sestávající z české bramboračky, vepřové pečeně s houskovým knedlíkem a zelím a naší mramorovou bábovkou, nemohla jsem se neděle dočkat.
Sushi je Nobu a Nobu je sushi
Číst článek
Nebudu nikoho napínat. Dočkala jsem se, bylo to přesně takové, jaké to má být, polévka byla vynikající, vepřové šťavnaté, zelí plné chutí, knedlík nadýchaný a bábovka pohádková. V jeden moment jsem zapomněla, že jsem v Miami, a vybavil se mi nedělní oběd mojí maminky.
Jídlo připravila Renata, se kterou jsem poseděla a povídala si, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí a upřímně obdivovala „naši“ floridskou komunitu.
Mávnutí kouzelné hůlky
Přesně to jsem zažila, když jsem otevřela vstupní dveře do American Czech-Slovak Cultural Club (ACSCC). Ocitla jsem se ve velké místnosti, připomínající klubovnu, případně velkou dvoupatrovou chatu, s ústředním sálem, velkým barem a kuchyní.
Na první pohled bylo patrné, že budova byla postavena už v roce 1926 a v průběhu let doplňována, vylepšována a modernizována. Vnitřní vybavení a dekorace připomínají sokolskou prvorepublikovou klubovnu, i tady se setkáte se sokolskou myšlenkou: „Jsme hrdí na svou vlastní tradici a držíme ji v úctě“.
Klub byl založen v roce 1949 ještě pod názvem American Czechoslovaks Social Club. V této oblasti Ameriky bylo ve 40. letech minulého století mnoho československých emigrantů, zvláště těch, kteří sem přišli z Chicaga, je tedy pochopitelné, že měli snahu udržovat společenský život, založený především na československých tradicích.
Jak jsem se přesladila na Floridě
Číst článek
Nejlepším spojovatelem je jídlo a dobré pití, ale hlavně střecha nad hlavou. Proto byla zakoupena nemovitost s velkým pozemkem a vložena do společného klubového vlastnictví. Čechoslováci nosili na společná setkání doma uvařené či upečené pochoutky, ale postupně dospěli k poznání, že lepší bude vybudovat kuchyňské zázemí a rozšířit jídelnu.
Klub tím získal další kvalitu a čas plynul až do roku 2024, kdy se připravuje velká oslava 75. výročí založení Amerického česko-slovenského kulturního klubu. Já jsem z celé věci upřímně nadšená a obdivuji naše krajánky, že dokázali překonat takovou dlouhou pouť (ne vždy bez překážek) až do dnešní moderní doby.
Milé posezení
Po dobrém obědě jsem poprosila Renatu Ordonez , která jídlo připravila, jestli si najde chvilku na rozhovor. V klubovní kuchyni vaří česká, moravská a slovenská jídla každou neděli. Z nedělních obědů se stala zavedená tradice a příležitost k dalším setkávání a upevňování starších i nových vztahů.
Renata zavzpomínala, že zpočátku nebylo jednoduché sehnat některé ingredience. Třeba polohrubou mouku občas někdo přivezl, ale situace se vylepšila otevřením polského obchodu s potravinami, kde se dá bez problémů sehnat, včetně dalších věcí pro vařené našich jídel.
Uvařte si Tři sestry!
Číst článek
Musela jsem se zeptat na zelí, mělo moravskou příchuť, a Renata k tomu dodala: „Ano, je to pravda, dělala jsem ho tak po našem, po moravsku, jak to dělá mamka.“ Já si opět uvědomila, jak je dnešní svět malý…
Padla otázka i na točené plzeňské pivo, jestli je s tím problém. „S pivem to je bez problémů. Před covidem bylo možné sehnat víc českých druhů piva, ale po něm je k mání především plzeňské. Asi se po pandemii neobnovil dovoz jiných značek, ale jsme rádi alespoň za tohle,“ pokračovala.
Při té příležitosti se pochlubila novými plány. „Letos poprvé připravujeme Octoberfest, je obecně dost populární, chceme opékat buřty a připravit něco v naší udírně. Letos budeme pálit i čarodějnice! Ale přece jsem si vzpomněla na něco, co mi v kuchyni chybí, je to náš ocet. Ten je kvůli své specifické chuti nenahraditelný,“ vyprávěla.
Já to mohu jenom potvrdit, neboť náš ocet a „rum“ si kvůli vaření vozím do Anglie už přes dvacet let. A Octoberfest jsem zažila na loni podzim ve Washingtonu v jednom z místních pivovarů, kde byla nabídka místních i německých piv.
„Dětem sháníme tatranky a fidorky,“ pokračovala Renata. „V neděli připravuju víc než sedmdesát obědů o třech chodech, sejde se vždy dost lidí, mnozí z nich jsou už štamgasti. Pravidelně sem jezdí i surfaři na ovocné knedlíky a pečenou kachničku.“
Musela jsem se zeptat: „A co, Renato, vaříš nejvíc?“
Jak jsem ochutnávala svíčkovou
Číst článek
„Dělám klasiku jako smažený řízek s bramborovým salátem, koprovku, vepřo-knedlo-zelo, svíčkovou, paprikáš, hovězí a segedínský guláš, kuře, chystám se na halušky a baví mě dělat španělské ptáčky, ty mám ráda, možná i proto, že jsem se tady naučila hodně dobře španělsky.“
Seděla jsem a povídala jsem si ještě dlouho i s presidentem klubu ACSCC, panem Barry Eklem, jehož příbuzenstvo pochází z Těškova na Rokycansku a za jehož vedení získal klub našich krajánků novou důvěru a úroveň.
Na závěr nebudeme vařit…
Chtěla bych poděkovat především DJ Haně, která pracuje jako hotelový concierge v hotelu na Miami, kde jsem byla ubytovaná, že nám o Klubu řekla. Renatě za krásný rozhovor plný cenných informací a panu presidentovi Barry Eklovi za hezké povídání o historii a perspektivě Klubu. Jak jsem předeslala, vařit dnes nebudeme. Českou klasiku znáte, ale pokud budete na Miami, určitě do Klubu zajděte, najdete ho na adrese: ACSCC, 13325 Arch Creek Rd, North Miami.
