Češi jsou 20 let v Evropské unii. Na vysokých unijních postech ale chybí. Náměstek ministra zahraničních věcí Eduard Hulicius (KDU-ČSL) v této souvislosti mluví o velké bolesti. Vláda se k tomu nyní chce postavit koncepčně, připravila seznam. „Když nedostaneme komisaře pro silné ekonomické portfolio, tak bychom stejně byli rádi, kdyby tam byl český člen kabinetu,“ přibližuje Hulicius strategii v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.

Rozhovor Praha / Brusel 5:00 1. května 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V Česku se vede poměrně čilá debata o tom, kdo bude příští eurokomisař a jaké téma by měl mít na starost. Je potřeba nejprve určit, kterého člověka pošleme do Evropské komise, anebo si stanovit, na jaká portfolia bychom chtěli cílit?
Myslím, že obojí. To všechno je důležité. Ale zároveň je důležité uvědomit si všechny faktory a dimenze, které ovlivňují sestavování Komise a výběr komisařů u nás i v ostatních členských státech.

Jedna dimenze, o které se u nás tak často nemluví, je evropsko-politická, a to, že jistý vliv na komisaře a částečně jejich portfolia a týmy bude mít i Evropský parlament a evropské politické strany nebo politické rodiny (frakce).

Další aspekt, o kterém se poměrně málo mluví, je, že Komise není úplně rigidní, že je v pravomocích předsedy poměrně výrazně, kreativně a flexibilně ovlivnit složení a vzezření Komise a portfolií – slučovat a rozdělovat generální ředitelství, vymýšlet pracovní metody a formu spolupráce mezi členy Komise.

S vědomím toho je potřeba přistupovat k výběru českého kandidáta nebo kandidátky. Musí to být člověk zralý, se zkušenostmi a praktickými výsledky práce. Ale klíčová je osobnost toho člověka, jestli zvládne ten úkol, jestli zapadne do role, která je pro Českou republiku preferovaná, která je potřebná pro něj jako člena Komise, kterou od něj nebo od ní bude očekávat předseda nebo předsedkyně.

‚Dost už dohadování o jménu.‘ Pro budoucího eurokomisaře chce česká vláda ekonomické portfolio

Číst článek

Jak se tohle dopředu pozná?
Tohle je věc, která se dá vypozorovat, která se dá analýzou a sběrem informací a vývoje v Bruselu i v členských státech Unie nějakým způsobem odhadnout a která se dá sdělit politickému vedení nebo hlavním vyjednavačům, kteří za Českou republiku budou v kontaktu s lidmi, co budou mít vliv na sestavení Komise.

Iniciativa portfolia

Čili diskuse o tom, že chceme silné ekonomické portfolio, není tolik podstatná? Jak se dá vůbec definovat, co je silné ekonomické portfolio? Když, jak jste naznačil, jaká budou portfolia po červnových volbách, se může jednoduše změnit…
To je dobrá otázka. Ten klíčový bod je v tom, že my musíme ovlivňovat změny portfolií a můžeme si kreativně vydefinovat a přijít s tím, že si umíme představit portfolio toho a toho typu, které by se věnovalo těm a těm politikám, pod které by mohly spadat konkrétní ředitelství. A přijít s tím: my máme člověka, který by ideálně plnil úkoly, kde by tohle portfolio mohlo řešit strategickou budoucnost Evropy. Nebo v rámci strategické agendy říct, že je potřeba dělat něco nového a my tady máme člověka pro to ideálního.

Musíme ale také počítat s tím, že se může stát, že přijdeme s jasně vyprofilovanou osobností pro nějakou oblast a předseda nebo předsedkyně Komise řekne buď: ano, beru přesně takhle, to je člověk, kterého potřebujeme na tuhle pozici, anebo řekne: bohužel, tahle oblast v příští Komisi bude vypadat jinak. Tohle je součástí těch vyjednávání, která se budou dít.

Když jste naznačoval to, že bychom si mohli vydefinovat to portfolio sami, snažíme se o to?
Sice už je jaro, zbývá nějakých 40 dní do voleb do Evropského parlamentu, myslím, že nějaká vyjednávání mezi panem premiérem Petrem Fialou (ODS) a Ursulou von der Leyenovou jako jednou z kandidátek na předsedkyni Komise už proběhla. Přesto horká klíčová fáze nastane až po volbách v červnu, červenci.

Nicméně jakmile ta fáze nastane, tak my už musíme přijít s něčím připraveným. Protože ve chvíli, kdy to budeme vymýšlet až potom, tak nás může někdo jiný předběhnout.
Ano, my bychom měli být připraveni. Ale zároveň i v zájmu toho, že se jedná o citlivé politikum, kde nás sledují i ostatní členské státy, které mají svoje zájmy, a všichni sbírají informace, chtějí vědět, tak je myslím jen dobře, když se to děje trošku v důvěrnějším režimu.

Univerzálnost, adaptace

Vrátím se k tomu, co jsme zmiňovali před chvílí. Tedy že bychom chtěli nějaké ekonomické portfolio. Z toho, jak vypadá současná Komise, tak se dá za ekonomické označit zhruba polovina z nich. Na co konkrétně bychom chtěli cílit? Nebo to ještě otočím, protože vy máte zkušenost z působení v eurokomisařském kabinetu, na co bychom měli?
Jedna věc je to konkrétní portfolio, kde můžeme být kreativní. Jiná věc je to, jak komisař funguje. On má být správcem portfolia a politického zadání a jeho vykonavatelem. Trochu méně individuálním samorostlým tvůrcem. Nebude to tak, že budeme mít komisaře pro ekonomické portfolio, který bude sledovat představu České republiky, ale bude muset plnit evropské úkoly.

Šefčovič: Chci být i v další Evropské komisi. Komunikaci Green Dealu jsme podcenili

Číst článek

Dalším důležitým aspektem je, že portfolia zrcadlí evropské politiky, které jsou a z velké části vždycky zasahují napříč tématy.

Jako příklad si můžeme vzít komisaře pro zemědělskou politiku. Kvůli válce na Ukrajině najednou musí hledat řešení problémů, které souvisí s geopolitikou, s inflací, s dostupností potravin, se zahraničním obchodem. To jsou z větší části oblasti, které nejsou čistě v popisu DG AGRI (generální ředitelství pro zemědělskou politiku – pozn. red.). A přesto se toho bytostně dotýká.

Komisaři a jejich DG jsou lidi, kteří mají hledat řešení a kteří mají hledat způsoby, jak vytvářet společné předpisy a společná pravidla, jak je dodržovat a jak se vyrovnávat s krizemi. A na to je potřeba být trochu univerzální. Je třeba být samozřejmě odborníkem na tu svoji oblast nebo se ji naučit, ale zároveň mít schopnost adaptovat se.

Mohla by přílišná specializace tomu člověku škodit?
Ne, tak to nemyslím. Specialisté jsou fajn a jsou potřeba, ale ta osobnost by měla flexibilně reagovat a rozhodovat i o oblastech mimo tu nejužší specializaci.

Diplomatický tanec

O tom, jak budou portfolia rozdělená, rozhoduje i to, o které oblasti si řeknou další členské země. Objevuje se v těch aktuálních debatách něco, co by mohlo zabránit tomu, aby Česko dostalo to, co by požadovalo? Například není tajemstvím, že když se sestavovala nová polská vláda, vzal do ní Donald Tusk na post šéfa diplomacie Radosława Sikorského s příslibem, že by se mohl stát příštím polským eurokomisařem. On sám projevil zájem o zahraniční politiku – tedy post vysokého představitele. V posledních týdnech se mluví o možném vzniku portfolia pro obranu. Na to by měly zálusk Pobaltské státy, možná i my… Kde v tomhle mixu stojí Česko?
Tyhle věci můžou nastat, konflikty a konfliktní zájmy. Tady má velkou odpovědnost pověřený předseda Komise, který má zadání pracovat s nominanty, které dostane, s portfolii, které si jejich členské státy přejí. A zároveň se do toho musí vejít to, jakým způsobem ti lidé budou provádět politický program Komise v příští pětiletce.

‚Jako Hitler s Československem.‘ Jestli Putin získá Ukrajinu, bude silnější, varuje polský ministr

Číst článek

Přiznám se, že mi není známo, že by se někdy premiéři mezi sebou koordinovali. Ale možná v zájmu věci a rychlosti procesu by to nebylo špatné.

Mohli bychom přiblížit i tu geopolitickou rovinu u přerozdělování funkcí? Protože to se netýká jenom Komise, zahrnuje to také předsedu Evropského parlamentu, Evropské rady, generálního tajemníka NATO…
Ano, máte pravdu. Navíc je tam neformální snaha, aby se střídaly sever-jih, velké státy, menší státy na těch důležitých velkých pozicích. Česko, které je středně velká země, tak my bychom měli bojovat za to, aby právě ty státy střední velikosti měly také nárok na rotaci.

Hraje to velkou roli. Při bilaterálních schůzkách s ministry nebo s představiteli jiných států už v tuhle dobu zdvihají naši zástupci tahle témata, otázky vzájemných podpor a zjišťování, co byste chtěli vy. Je to součást diplomatického tance, který se okolo jmenování odehrává.

Těch pět důležitých postů – vysoký představitel pro společnou bezpečnostní a zahraniční politiku, předseda Komise, předseda Rady, Evropského parlamentu, to je trošku jiná dimenze, ve které my úplně aktivně nehrajeme.

Že bychom měli někoho na těch úplně nejvyšších pozicích?
Myslím si, že tu ambice nemáme. Nevidím z českých europoslanců nebo kandidátů aspiranta na předsedu Komise, nevidím možného předsedu Parlamentu, nevidím z bývalých premiérů nebo prezidentů kandidáta na předsedu Evropské rady. Přiznejme si, že hrajeme s tím, co máme. A na tohle nemáme.

‚Aspoň člen kabinetu‘

Když tedy odhlédnu od politické reprezentace a podívám se do řad lidí, kteří spoluvytváří agendu, tedy se zaměřím na složení kabinetů eurokomisařů. Jak jsme na tom po 20 letech v EU se zastoupením Čechů v institucích? Vy sám jste se před necelým rokem vrátil z kabinetu eurokomisařky Věry Jourové. Její kabinet poprvé vede Čech Daniel Braun. Rýsuje se tam nějaké další možné jméno, které by tenhle prim trošku narušilo?
Kabinet si na prvním místě vybírají komisaři, protože si musí utvořit svoje týmy, přičemž jsou nějaká pravidla, která musí plnit. Uvnitř bruselské bubliny je to na jednu stranu práce prestižní a má o to zájem hodně lidí, a řada lidí o to nemá zájem, protože práce v kabinetu není úplně jednoduchá. Je to na pomezí vysoké politiky a vysoké úředničiny.

Bruselské povýšení. ‚Je to závazek,‘ říká Braun, který se stal prvním Čechem v čele kabinetu eurokomisařky

Číst článek

Co se týče aktuálně českých občanů a občanek, nejsme na tom tak úplně špatně. Ze zhruba 180 členů kabinetu máme asi osm členů napříč Komisí. Což je přibližně pět procent.

Není tajemstvím, že má vláda snahu přistoupit k nominaci Čechů do kabinetu koordinovaně, že jsou jakési seznamy se snahou tentokrát docílit toho, aby Češi byli hlavně v těch kabinetech, o které máme zájem. Když nedostaneme komisaře pro nějaké silné ekonomické portfolio, tak bychom stejně byli rádi, kdyby tam byl český člen kabinetu.

Ne proto, aby nám dával informace, to nesmí, ale proto, aby tam mohl vnášet český pohled a aniž by přijímal instrukce, i tak je to velice praktické. Když je pro nás důležitý třeba automobilový průmysl, tak by pro nás mělo být důležité mít člena kabinetu i komisaře, který připravuje regulace, které se automobilového průmyslu dotýkají.

Pojďme vysvětlit, proč je dobré, abychom měli nějakého úředníka, který tedy z podstaty věci nemůže přijímat „rozkazy z Česka“, přinášet informace do Česka, ale zároveň pro nás je klíčové, aby ve vysoké pozici v EU ten člověk byl?
Je spousta anekdotických příkladů, kdy pohled a informace z nějakého členského státu chyběla při formování nějaké politiky nebo regulace. I když to jsou jenom stovky úředníků nebo nižší stovky lidí, o které se jedná, tak stejně jsou to lidé, kteří mají českou zkušenost, můžou přinášet na věc český úhel.

A zpětně můžou sloužit jako vysvětlovači toho, proč se některé politiky připravují, jak se připravují, jak funguje integrace. Jsou to živé důkazy toho, že Evropská unie není ani diktát, ani to není o nás bez nás. Ale že to je společná práce na společné struktuře a organizaci, kde jsou i lidi, kteří mluví stejným jazykem jako my, kteří umí uvařit bramborák a který koukali na večerníček o Víle Amálce nebo o Makové panence.

Mezera v informovanosti

Jak můžou fungovat jako vysvětlovači, když ve chvíli, kdy se člověk dostane do unijních struktur, nemůže komunikovat s politickou reprezentací, nemůže tolik mluvit na veřejnosti. Je přeci vázaný mlčenlivostí, loajalitou k instituci a dodržováním toho, že nebude vynášet informace.
Ano, stane se služebníkem Evropské unie. Nemá komunikovat s médii, pokud to nemá dovolené a schválené. Ale instituce si uvědomují, že mají vážný reputační problém, který souvisí právě s dojmem odtrženosti a nepochopitelnosti, co dělají. V institucích jsou programy, které podporují, aby se úředníci vraceli na svoje školy a přednášeli tam, vysvětlovali.

Kolik je europoslanců, kdo hájí ‚české zájmy‘ a co je to trialog? Zjistěte, co víte o Evropské unii

Číst článek

Co se týče politické úrovně, tak mají zapovězené přijímat instrukce a vynášet informace, ale můžou přinášet kontext.

Pro nás je důležitý průmysl, digitální sféra a máme docela málo lidí v těch generálních ředitelstvích, které se tomuhle věnují. Na to, jakou máme velkou mozkovou základnu, průmyslovou základnu, což nám nehraje do karet.

Evidentně i po těch 20 letech v Unii máme kam se posouvat, z pohledu toho, jak je Česká republika v Unii zastoupená. Máme tedy nějaký plán, jak toho docílit, předpokládáte, že se to podaří?
Máme problém, který mi nedošel z Bruselu. Existuje mezera v informovanosti studentů vysokých nebo už středních škol o té možnosti. Problém je, že se absolventi nehlásí. A nejde jenom o absolventy práv, ekonomie, mezinárodních vztahů. V evropských institucích jsou potřeba i statistici, nebo odborníci na jadernou bezpečnost, energetiku, všechno spojené s digitálem, vývojem nejnovějších technologií. To jsou všechno lidi, kteří jsou nebo budou potřeba v institucích a tady u nás se o tom moc neví. Právě ve spolupráci s vysokými školami, ve spolupráci se školami vidím prostor pro to, jak to povědomí dělat.

Samozřejmě máme mnoho set tisíc, desítek tisíc studentů a jde o desítky pozic nejenom v evropských institucích, ale i v OSN, NATO, všech možných agenturách, tam všude je Čechů méně, než by mohlo a mělo být.

Čili bylo by potřeba zvyšovat zájem o nejen evropská témata?
Zvyšovat zájem a zároveň poskytovat servis nebo mít strukturu a servis, které stát těm zájemcům může poskytnout, jak jim poradit, aby procházeli.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít