Generál Viest vedl slovenské povstání, jeho rodinu poté stíhali komunisté. Soud je po letech rehabilitoval
Městský soud v Bratislavě rehabilitoval svým rozsudkem ze 13. února po více než 70 letech příbuzné a blízké prvorepublikového generála Rudolfa Viesta. Ti se pokusili v roce 1948 překročit hranici, následně čelili roky komunistickému stíhání a v padesátých letech strávili neprávem několik měsíců až let ve vězení. Úsilí o jejich rehabilitaci trvalo několik desetiletí, ze skupiny se jí nikdo nedožil.
Rodiče Dagmar Viestové byli v 50. letech nezákonně vězněni komunisty. Nebyl jí ani rok a už od nich byla násilně odloučena, k tomu se navíc po jejich návratu domů musela roky potýkat s cejchem dcery kriminálníků.
‚Naskákali jsme v Dánsku do moře, každý s jedním synem v náručí.‘ Příběh Jana Ročka Robitscheka
Číst článek
Na návrh dnes již šestasedmdesátileté Viestové bratislavský městský soud 13. února její rodiče oficiálně rehabilitoval – spolu s dalšími pěti lidmi, kteří byli příbuzní či blízcí přátelé prvorepublikového generála Rudolfa Viesta. Na rozsudek upozornil advokát Lubomír Müller.
„Za první republiky šlo o jediného slovenského generála. Stál jednoznačně na straně Československa, kvůli válce emigroval do Anglie. Jeho vrcholnou chvílí bylo převzetí velení během slovenského národního povstání,“ přibližuje Viestův osud historik František Štambera.
Viest před koncem války padl do německého zajetí a za neobjasněných okolností zemřel, podle Štambery byl zřejmě popraven v koncentračním táboře Flossenbürg spolu s dalšími slovenskými zajatci.
Stíháni komunisty
Rehabilitovaní příbuzní a blízcí Rudolfa Viesta
- Ing. Dušan Viest st., nar. 1892, bratr Rudolfa Viesta
- Květoslava Viestová, roz. Burešová, nar. 1899, manželka Dušana Viesta st.
- Dušan Viest ml., nar. 1923, syn Dušana a Květoslavy VIestových
- Borivoj Viest, nar. 1921, syn Dušana a Květoslavy Vistových
- Dušan Nezbeda, nar. 1923, přítel rodiny Viestových
- Helena Čechová, nar. 1927, přítelkyně Dušana Nezbedy
- Dr. Vladimír Kabeš, nar. 1918, přítel rodiny Viestových
Namísto vzpomínání na vojenské zásluhy jejich manžela, otce a blízkého přítele, však Viestovi příbuzní po válce čelili perzekucím ze strany komunistického režimu. Koncem května roku 1948 se pokusili překročit státní hranici v Petržalce, přičemž ale byla skupina zadržena a skončila ve vazbě.
Šlo o vdovu po zemřelém generálovi, jeho dva syny i blízké přátele. Mezi zadrženými byli také Viestův synovec Dušan a jeho žena Miroslava, rodiče Dagmar.
Oficiálním důvodem jejich zatčení bylo podezření z příprav „úkladů proti republice“. Ve vazbě strávili necelé tři týdny, propuštěni byli na základě amnestie tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda z 19. června 1948.
Jejich stíhání tím ale neskončilo. V srpnu téhož roku komunisté vydali pokyn, aby na amnestované osoby orgány nahlížely jako podezřelé. Skupina tak znovu skončila ve vazbě a 27. dubna 1950 je Státní soud v Bratislavě odsoudil k trestům odnětí svobody od sedmi měsíců do pěti let.
Očištění jména
Ani jeden ze sedmi neprávem vězněných lidí z Viestova blízkého okolí se rehabilitačního verdiktu bratislavského soudu nedožil. „Je to přesto velice symbolické gesto, které jim vrací čest a bezúhonnost, kterou jim vzal komunistický režim,“ vysvětluje význam rehabilitace Štambera.
Zemřel válečný veterán a generál dvou armád Milan Píka. Synovi popraveného Heliodora Píky bylo 96 let
Číst článek
„Napravování historických křivd považuji za velmi důležité. Vzpomněl jsem si na citát Jana Masaryka, se kterým se generál Viest potkával, který říkal, že ‚pravda vítězí, ale dá to fušku.‘ Tady to fušku dalo, ale křivda se napravila, i když si to vyžádalo dlouhý časový úsek,“ pokračuje.
Proces rehabilitace v případě Viestových blízkých a příbuzných trval několik desetiletí. Odsuzující rozsudek byl zpětně zrušen již 25. listopadu 1965 Nejvyšším soudem.
V letech 1990–1991 proběhlo řízení, v jehož průběhu sice byla rehabilitace vyslovena, ale poté Nejvyšším soudem částečně zrušena. Z celé skupiny se jí tím dočkala pouze Miroslava Viestová, matka Dagmar Viestové. Nynějším rozhodnutím Městského soudu v Bratislavě tak byli oficiálně rehabilitováni i zbylí členové skupiny.
Případ je podle Štambery možné připodobnit k úsilí československého generála Milana Píky o rehabilitaci svého otce Heliodora Píky, který byl komunisty popraven a o jehož procesu se mluví jako o první justiční vraždě v Československu.
Milan Píka usiloval o otcovu rehabilitaci prakticky celý život, v šedesátých letech se mu podařilo obnovit řízení, které bylo v devadesátých letech dovršeno rehabilitací Heliodora Píky. Sám Milan Píka však byl rehabilitován až zhruba půl roku po své smrti v roce 2019.
