Jen vzpomínat nestačí. Polistopadová éra očima pražských Romů
Nedávno jsme si opět připomínali události ze 17. listopadu 1989, které vedly ke konci komunistického režimu v tehdejším Československu. Především v Praze lidé nejen vzpomínají, ale také oslavují novou éru, kterou dal pád režimu do pohybu. O devadesátých letech pamětníci z řad českých elit často hovoří jako o „zlatých devadesátých“ a o ztřeštěném období, v němž bylo možné vše. Výjimkou nejsou ani zmínky o euforii a nikdy nekončícím mejdanu.
Novinář romského původu Patrik Banga právě do devadesátých let zasadil drtivou většinu děje své vzpomínkové knihy Skutečná cesta ven, kterou nedávno vydal v brněnském nakladatelství Host.
Jejím tématem nejsou jen devadesátky, ale také samotná Praha. A Bangova perspektiva je součástí příběhu našich devadesátých let, který do českého hlavního proudu moc často nepronikne. Právě proto je dobré se s jeho knihou seznámit.
Ta začíná během normalizace a přenáší nás na Žižkov a později kousek dál do okolí stanice I. P. Pavlova – do světa, který je tak dokonale rozprášen, že si ho dokážou vybavit už jen skuteční pamětníci.
Přivádí nás takřka do centra hlavního města mezi početnou komunitu místních Romů, jejichž zajímavý mikrokosmos Banga působivě popisuje. Zpěv, kytary, vzájemné návštěvy přátel a městská džungle jako ideální kulisa pro svobodné řádění místních dětí.
Rasismus v Česku? Začíná mnohdy už ve škole a provází vás celý život
Číst článek
Už tady ovšem můžeme zahlédnout to, co hraje později v příběhu opravdu ústřední roli – tedy velmi přezíravý, diskriminující, až nepřátelský přístup veřejných institucí k lidem romského původu. A začíná to hned ve škole s podezíravým i disciplinujícím dohledem pedagogů a sociálních pracovnic.
Rasismus, školství a kupčení s byty
To skutečné peklo ale přichází až se změnou režimu, kdy se realitou pražských Romů stane každodenní násilí, diskriminace, rasismus a v některých případech i vraždy. Ulicemi se prohánějí bandy neonacistů, vyvolávají konflikty a pořádají trestné výpravy.
V nejlepších barvách ovšem novinář Banga nevykresluje ani strážce zákona, kteří by měli nad těmito násilnými erupcemi dohlížet.
Skoro stejně děsivé je i jeho svědectví o stavu českého školství a o tom, jak se zacházelo s romskými studenty. Ti byli (a stále jsou) posíláni do zvláštních škol, ponižováni ze strany pedagogů i spolužáků, případně odstrčení do segregovaných základek, jakou byla podle Bangy třeba žižkovská škola na Havlíčkově náměstí.
Poměrně detailně a působivě zachycuje také to, jak málo byla místní romská komunita připravená na pravidla nového společenského systému. Především kvůli kupčení s byty a s takzvanými dekrety, což byly vlastně nájemní smlouvy, které později vytvářely nárok na odkup bytu za velmi malé peníze.
Proč po 17. listopadu nezmizeli komunisté?
Číst článek
Realitní makléři i jiní spekulační dobrodruzi využili zranitelného postavení Romů a jejich nevědomosti k tomu, aby ve velkém skupovali byty v samotném centru Prahy.
Ty se již brzy promění ve zlatý důl a jejich cena stoupne až čtyřistakrát. Řada Romů dostane náhradou za ně nemovitosti v méně atraktivních částech České republiky. Především upadající postindustriální sever Čech zažije veliký příliv pražského romského obyvatelstva, na jehož příchod však tamější města nebyla ani trochu připravena.
Pomoc přišla
I v těchto podmínkách se však najdou individuální výjimky, které mají na osud mladého romského chlapce jednoznačně pozitivní vliv a které ho posouvají v cestě vpřed. Ať už je to právnička, která mu daruje vyřazený počítač, nebo o generaci starší novinářka, které mu pomáhá etablovat se na české mediální scéně.
Tato kolegyně Lenka ho ostatně naverbuje na dobrodružnou a nebezpečnou cestu na Balkán v průběhu války v Kosovu. Jejím přičiněním se Banga dostane až do hlavního města Černé hory, do Podgorici.
Pohled na zbídačené kosovské Romy v uprchlickém táboře Konik byl pro něj evidentně transformativním zážitkem, který obrátil jeho životní hodnoty naruby.
Otevřít téma
Kniha Skutečná cesta ven má sice celou řadu nedostatků a z literárního hlediska nenabízí nic mimořádného, ale v tom ani nespočívá její hlavní síla. Tu je potřeba vidět spíše ve snaze otevřít dlouho zamlčované téma odvrácené podoby pražských devadesátých let. Do českého intelektuálního vzpomínání na uplynulé dekády také vnáší romskou perspektivu.
Bangův náhled má opravdu daleko k sentimentálnímu vzpomínání na zlaté časy, které se jen tak nevrátí. A právě proto je dobré po knize sáhnout a seznámit se s jiným pohledem na toto kanonizované období našich moderních dějin. Protože jen vzpomínat nestačí.
