Džungle, orchestr i filharmonie v cirkusovém šapitó. Forman stojí za novým představením Knihy džunglí
„Nechtěli byste nově zpracovat Louskáček?“ zeptal se jednoho dne vedoucí taneční skupiny Dekkadancers Štěpán Pechar Matěje Formana. Tomu se to nepozdávalo, ale obratem si vzpomněl na strašidelné pocity, které jako kluk zažíval jeho nevlastní táta Jan Kratochvíl, když slýchal kapitoly z Knihy džunglí. Jak se podařilo džungli i s orchestrem dostat do šapitó, mohou posoudit návštěvníci stanu Azyl 78 na pražském Výstavišti od 7. června.
Louskáčka, do kterého se Formanovi nechtělo, měl podle původních plánů dirigovat Marko Ivanović, český skladatel se srbskými kořeny. „Tak proč by nám nesložil něco nového?“ vzpomíná scénograf a režisér na to, jak se zrodil nápad na dramatizaci Knihy džunglí.
„Protože když se Honza Kratochvíl, který mě s bráchou vychovával, jako malý kluk krčil pod peřinou strachy, když mu tetička knihu četla, tak to musí být něco,“ je přesvědčený Forman.
Marko Ivanović proto napsal hudbu, kterou bude sám dirigovat, a připojila se i Česká filharmonie.
„Budeme hrát naživo v cirkusovém šapitó, v naprosto netypickém prostoru, která nemá samozřejmě žádné orchestřiště. Proto umístění orchestru, když to nejde ‚do díry‘, jde do scény. To je jeden z krásných a riskantních pokusů, jak hudební součást představení dostat nejenom takzvaně na oči, ale i do děje,“ láká Forman a dodává: „Marko bude srdcem toho představení.“
Výzva pro scénografa
Matěj Forman je nejen režisérem Knihy džunglí, ale také jejím scénografem. Během příprav nepracoval s počítačovým modelem, nýbrž s ručně vyrobenou maketou šapitó ve velkém měřítku. „Jsem stará škola, s počítačem to moc neumím a ani tomu nevěřím,“ přiznává a upozorňuje:
Vltavská filharmonie zvedne sebevědomí Čechů a stane se značkou Prahy, věří architekt Pleskot
Číst článek
„V prostoru šapitó má divák pohled 180 stupňů kolem dokola, to je výzva úplně jiného druhu než kukátkové divadlo.“
Zprvu ale svůj model předimenzoval: „Když jsem přidal postavičku tanečníka, musel jsem pak umravnit některé velikosti. A při výrobě se zase zjistilo, že už se tam některé věci nevejdou. Naštěstí. Protože kde jsme ušetřili, za to se pořídilo, na co jsme zapomněli. Takže jsem vyměnil část dekorace za kostýmy, o kterých jsem půl roku předtím ještě nevěděl.“
Matěj a Petr Formanovi
Ačkoliv má za sebou několik spoluprací s Národním divadlem – v rozhovoru na Českém rozhlase Vltava se vrátil například k Dobře placené procházce, kterou roku 2007 přichystal s otcem Milošem a dvojčetem Petrem, anebo Jeníčkovi a Mařence, k opeře, kterou režíroval on sám –, doma se cítí ve světě ručně vyřezaných kulis, poctivých animací a svépomocí naneseného make-upu.
Kořeny tohoto přístupu jsou u Matěje Formana dobře dostopovatelné. Ve druhé polovině 80. let se spolu s Petrem Formanem a jmenovcem Milanem účastnili divadelních poutí na Střeleckém ostrově, což byly přehlídky souborů s přesahem do výtvarného umění či hudby.
V 90. letech se pak díky úspěšnému představení Barokní opera dostali také do Francie. Roku 1996 se Formani připojili k projektu Bouda členů souboru Voliére Dromesko, a tento moment popsal Matěj Forman ve Vizitce pro další vývoj jako klíčový.
„Jsou umělci, kteří na to jdou intelektuálně a velkou myšlenkou chtějí vyjádřit téměř abstraktní věc. My jsme odchovaní divadelními poutěmi, brácha Petr studoval na DAMU loutkařinu, já animaci na UMPRUM. Touha být spolu nás zavedla na Střelecký ostrov. Vyhovuje nám hluboká stránka kočovného divadla, opravdová romantika totiž souvisí s tím, že si člověk všechno připravuje a dělá sám. Někde tam se rodí touha neoddálit se divákovi, zůstat s ním i po představení,“ vysvětluje.
Pod hlavičkou Divadlo bratří Formanů spolupracují Matěj a Petr od první poloviny 90. let, v současné době si ovšem dávají od úzké kooperace pauzu a každý primárně dělá na svých věcech. Zjeví-li se ale téma, které zajímá oba umělce, Matěj Forman návrat do tandemu nevylučuje.
Jak vzpomíná Matěj Forman na dobu, kdy se s bratrem Petrem proháněl po Praze na kolečkových bruslích? Jak se zrodila spolupráce trojice Matěj-Petr-Miloš Formanovi na inscenaci Dobře placená procházka s Jiřím Suchým v hlavní roli? I o tom mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.
