Prorok, zkáza, pomsta a moc víří v poušti na planetě Arrakis. Duna: Část druhá, jeden z nejočekávanějších filmů letošního roku, vstoupila do kin. Od pomalého, meditativně laděného prvního dílu se pokračování posouvá k akci a dystopické vizi společenství a elit. A v neposlední řadě přináší dechberoucí obrazy.

Premiéry Pavla Sladkého Arrakis 17:06 29. února 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Režisér Denis Villeneuve (dříve Blade Runner 2049, Příchozí, Sicario, Požáry nebo Polytechnika ad.) sleduje osudy Paula Atreida, jehož otec vévoda a celý rod byli po zákulisních politických dohodách Impéria vyvražděni v překvapivé válce klanem stvůrného barona Vladimira Harkonnena (Stellan Skarsgård).

Ten díky tomu ovládl nehostinnou planetu, kde se těží vzácné koření melanž, které má drogové účinky, ale kde také pod sypkým povrchem žijí obří pouštní červi, které přivábí i neopatrné lidské kroky v písku.

Nejhorší Vánoce Šilhouna a Filištínů. Film Zimní prázdniny je o tom, jak překonat zklamání ze života

Číst článek

Atreides (Timothée Chalamet) se uchýlí mezi pouštní obyvatele Fremeny, kteří se schovávají ve skalní oáze zvané Síč Tabr, napadají zařízení na těžbu koření a jsou v kontaktu s dalšími „národy jihu“ za hradbou pouštních bouří. Umí žít v souladu s krajinou a vyjít s jejími minimálními zdroji. Především jejich starší obyvatelé pevně věří v příchod mesiáše nazývaného Lisán Al-Gharíb a návrat Zeleného ráje.

Odhodlaný a statečný vévodův syn jim vyvoleného vůdce připomíná. Úspěšně se začleňuje mezi Fremeny a dostává jméno Paul Muad'Díb Usúl.

Atreidova matka (Rebecca Fergusonová), těhotná Jessica z mocného sesterstva Bene Gesserit, které má vlastní galaktické zájmy, začne tuto představu Paula jako Mesiáše ve fremenských obyvatelích pěstovat. Paul sice roli spasitele odmítá, ale zároveň touží po vlivu, který by mu umožnil se pomstít. Navíc na něj začíná účinkovat koření.

Slibuje sobě i fremenské dívce Chani (Zendaya), do které se zamiluje, že planetu osvobodí. Projevuje se u něj pragmatismus otce, nábožensko-manipulátorské vlohy jeho matky i krutá odhodlanost zděděná z neznámých částí rodinné historie.

Pouštní národy a fundamentalismus

Druhá Duna eskaluje dění z pomaleji, meditativněji vyprávěné jedničky. Ta se stala úvodem do celého světa a mytologie Franka Herberta v interpretaci Villeneuva a jeho spoluscenáristy Jona Spaihtse. Pokračování se jeví nejsilnější a také nejaktuálnější v tom, že potlačilo psychedelickou rovinu původního námětu ve prospěch kumulace civilizačních krizí a konfliktů.

Například role (falešného) proroka se může postavám paralelně nebo postupně jevit jako účel, který světí prostředky, prostředek k ovládání mas, zrada nebo útok na základní principy víry. Politicko-náboženské a mocenské významy tady přebírají hlavní slovo nad environmentálními souvislostmi, které ale po prvním dílu stále zůstávají ve hře.

Druhá Duna má intimní i spektakulární rozměr, ale také – často poměrně netradičně filmařsky i vypravěčsky pojaté – akční a bojové sekvence, odpovídající halucinatorní povaze Arrakisu. Vypovídá například o fundamentalismu a začátku svaté války ne jako odborná analýza, ale jako imerzivní zkušenost fikce.

Vychází z nuancovaného světa, ve kterém se přirozeně prolíná zkušenost vycházející z odvážného partizánského odporu, ohlušujícího i plíživého zvuku přírodního prostředí, tradiční víry, manipulace a komplikovaných otázek vlastní identity. 

Příběh se odehrává v roce 10 191 a. g., tedy 10 tisíc let po porážce inteligentních strojů a odchodu lidstva ze Sluneční soustavy. V jádru jde o dost temnou a podezřele aktuální podívanou. Klade některé nesnadné otázky, protože v labyrintu vesmírných velkorodů není žádná strana světla ani síly, na kterou bychom se mohli snadno spolehnout.

Elity jsou takřka všechny odporné. Paul vidí různé scénáře budoucnosti, jen málo z nich je ale pozitivních. Muad'Díb má vize vlastní olbřímí viny. 

Villeneuve se opírá o spolehlivé herce, kteří nepřepínají patos minimalistických dialogů. Austin Butler je psychotický Feyd-Rautha Harkonnen, odkazující černobílou stylizací na démony i z rané kinematografie. Javier Bardem v roli vůdce pouštního kmene Stilgara zase přináší do snímku i odlehčenější nuance, které ale zároveň nenarušují jeho odhodlání stojící na nezpochybňované víře. Kostýmní i scénografická práce propůjčuje hercům autenticitu.

Střih Joea Walkera neumožňuje rozlišovat mezi scénami natáčenými v Abú Dhabí, Jordánsku anebo v maďarských studiích. A umožní nám i prožít změny tempa včetně té největší, která přináší gradaci děje v poslední zhruba hodině stopáže. Hans Zimmer, jeden z nejzkušenějších filmových skladatelů, ji doprovází burácející orchestrální hudbou nad temnými hrady vesmírné koloniální architektury, zatímco jindy evokuje přesýpající se písek a éterické zvuky v rozhlehlých vyprahlých žluto-hnědě laděných krajinách. 

Druhá Duna je imponující podívaná. Smysluplná v detailech, temná ve svých společenských paradoxech a masivní ve své velké škále. Ať už bude pokračování jakékoli, už teď dopomohla celé Villeneuvově sérii ke statusu milníku žánru a filmového spektáklu současnosti.

Nejen proto, že si na kultovní předloze jiní už dříve vylámali zuby. Nejen kvůli svému rozsahu, rozpočtu nebo obsazení. Ale také kvůli své schopnosti ponořit se do civilizačních témat, kombinovat meditativnost a masivní akci a zrcadlit různá lidská i společenská pohnutí.

Snímek Duna: Část druhá měl v českých kinech premiéru 29. února 2024. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít