Jak bude vypadat život přesně za 100 let? Animovaný science-fiction film White Plastic Sky se odehrává v Budapešti roku 2123. Lidé na zničené planetě mají povoleno žít jen do 50 let, pak se povinně stávají potravou pro ostatní.

Premiéry Pavla Sladkého Plantáž 14:54 12. října 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V roce 2123 člověk vyčerpal a zničil takřka všechny přírodní zdroje. Na Zemi nežijí žádná zvířata a nerostou žádné rostliny. Lidé žijí pouze ve městě přikrytém pod Kupolí, okolo je měsíční krajina.

Každý má právo na existenci jen do 50 let života. Potom se stává součástí složitého procesu, jenž začíná tím, že je do něj implantováno semeno rostliny, která lidské tělo proroste. Ve výsledku se pak lidská bytost stává biologickým materiálem, ze kterého lze vyrobit potravou pro ostatní. Jen tak lidstvo může přežít.

Netypická domácí dobovka Úsvit reviduje náš vztah k jinakosti i český kapitalistický zázrak

Číst článek

Tak vypadá v kostce svět budoucnosti podle animovaného filmu White Plastic Sky. Natočila ho jako svůj celovečerní debut dvojice Tibor Bánóczki and Sarolta Szabóová, tandem vystupující také jako Domestic Infelicity.

Sedm let na něm pracovali jako režiséři, výtvarníci a scenáristé. Zkombinovali 3D modelované pozadí a postavy a děje v popředí, které jsou naopak dvourozměrné, animované rotoskopicky, takzvaně podle natočené herecké akce hlavních představitelů Tamáse Keresztese a Zsófie Szamosiové a jejich kolegů a kolegyň.

Kvalita 3D prokreslených pozadí v kombinaci s 2D postavami ve filmu kolísá, někdy působí až fotorealisticky, jindy spíš jako modely, ale přesto je vizuální stránka předností White Plastic Sky.

Hlavními hrdiny jsou Nóra a Stefán, partneři, kteří se ztěžka vyrovnávají s tím, že jim zemřel syn. Nóra nemůže bolest unést a rozhodne se svoje tělo „odevzdat společnosti“, i když jí je teprve 32 let a měla by nárok ještě na 18 let života. Stefánovi o své volbě neřekne, a ten je rozhodnutý ji zachránit za každou cenu. Vydává se za ní na Plantáž, kam je po implantaci umístěna a s pomocí doktorky Madu jí chce rostlinného osudu zbavit.

White Plastic Sky je animovaný film pro dospělé publikum (v českých kinech je také uváděn s titulky), který není založen na akčním dění. Naopak, scéna honičky při útěku z Plantáže, je – pokud ji budeme posuzovat měřítky dramatičnosti mainstreamových sci-fi thrillerů – jedním ze slabších momentů filmu. A žádné další pronásledování se nekoná. Rebelie a útěk se z filmu vytrácejí ve prospěch vztahového pnutí a nálad.

Podobně jako řada jiných sci-fi dneška, literárních i filmových, vykresluje i White Plastic Sky postkatastrofickou budoucnost Země jako ostrovy života soustředěného do určitých oblastí, které jsou udržované v chodu. Zbytek planety je poušť.

Společně s postavami, v tomto případě psychologem a milujícím manželem Stefánem, pak podnikáme nějaký druh cesty krajinou, která je zároveň individuálním dobrodružstvím i reprezentací vize budoucnosti.

Hranice tělesné ‚normality‘

Silnou myšlenkou White Plastic Sky je extrémní recyklace a propojení koloběhu lidského těla, rostlinného růstu a jídla. Dokonce se může vkrást myšlenka, že autorská dvojice navazuje i na Davida Cronenberga a jeho biofuturistické vize, překračující hranice tělesné „normality“, lidskosti a zvířeckosti, nebo linie mezi organickým materiálem a technologiemi.

Cronenberg ovšem směřuje převážně do body hororu. Maďarští tvůrci ale ani trochu nesměřují ke kanibalským dilematům nebo provokaci; soustředí se na melancholickou love story. Tím pro změnu můžou připomenout dospělé animované filmy evropské produkce s bizarními elementy, jako je useknutá ruka coby hlavní hrdinka francouzského Kde je moje tělo? Fanoušci science fiction si patrně vzpomenou na zápletku Loganova útěku, ve kterém je maximální věk člověka také přísně zastropován.

Aluze ale nejsou tak důležité a Bánóczki se Szabóovou se vyhýbají přímým referencím na jiná díla stejně jako politickému potenciálu celého díla. O režimu, který ve světě White Plastic Sky vládne, se nedozvíme vůbec nic. Namísto toho se tvůrci zlehka dotýkají otázky, jakým právem člověk setrvává u humanistické perspektivy (s lidským životem na prvním místě coby hodnotou nutnou k udržení), když zlikvidoval celou planetu a všechny ostatní formy života.

Ekokritická myšlenka vede film k pochybám o antropocentričnosti. Maďarští autoři se zajímají hlavně o vztah ve stadiu možného rozpadu, což byl ostatně i námět jejich společného krátkého filmu Zbytky z roku 2014.

Spolu se závěrem jejich White Plastic Sky si můžeme položit otázku, co to vlastně znamená vykřesat jiskřičku naděje z láskyplného a zároveň zlomeného vztahu, když se odehrává v postapokalyptickém prostředí zdevastované Země.

Animovaný snímek White Plastic Sky měl premiéru na letošním ročníku Berlinale. Do českých kin ho od 12. října 2023 uvádí Asociace českých filmových klubů.

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít