• Další fotografie (18)

„Byl to velký rok pro filmy – i když se všechno na chvíli zastavilo,“ zahájil narážkou na několikaměsíční hollywoodskou stávku ceremoniál 96. Cen Akademie jejich moderátor Jimmy Kimmel. Zatímco se před losangeleským Dolby Theatre protestovalo za svobodnou Palestinu, diváky v hledišti bavila psí herecká hvězda, filmový Ken se svou rockovou baladou nebo nahý John Cena. A netradičně brzký slavnostní večer patřil snímku Oppenheimer.

Los Angeles 4:47 11. 3. 2024 (Aktualizováno: 5:50 11. 3. 2024) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kompletní přehled oceněných najdete na konci zprávy.

Životopisně laděné drama Christophera Nolana o strůjci atomové bomby Robertu Oppenheimerovi získalo celkem sedm cen. Mimo těch za režii, mužské herecké výkony, kameru, střih a hudbu také tu pro nejlepší film uplynulého roku.

„Chtěl bych poděkovat svému hrozivému dětství a Akademii – v tomto pořadí,“ žertoval Robert Downey Jr., kterému role Oppenheimerova osobního Salierieho, nebo chcete-li předsedy americké Komise pro atomovou energii Lewise Strausse, vynesla prvního Oscara. Předtím byl Downey už dvakrát nominovaný za herecké výkony v dramatu Chaplin a satirické akční komedii Tropická bouře.

„Potřeboval jsem tuhle práci víc, než ona potřebovala mě. Věděl to Chris (Nolan), věděla to Emma (Thomas, producentka snímku), a proto mě obklopili jedním z nejlepších hereckých ansámblů. Stojím tu díky tomu jako lepší člověk,“ přidal americký herec, který předtím dlouhé roky trávil v kostýmu marvelovského superhrdiny Iron Mana.  

Na antiválečné frontě

Pro zlatou sošku si přišel i představitel titulní role Cillian Murphy. „Natočili jsme film o tvůrci atomové bomby. Žijeme, v dobrém i ve zlém, v Oppenheimerově světě. Tuto cenu chci věnovat všem, kdo bojují za mír,“ vzkázal samozvaný „hrdý Ir“.

Antiválečná linka se večerem vinula v podobě červených odznáčků na klopách některých z přítomných. Ti se tak hlásili k hnutí Artists4Ceasefire (Umělci za klid zbraní), které volá po ukončení zabíjení a propuštění zajatců v Pásmu Gazy.

Právě k izraelsko-palestinskému konfliktu směřoval svou řeč i režisér vítězného mezinárodního snímku Zóna zájmu. 

„Rozhodli jsme se reflektovat a konfrontovat, k čemu docházelo v minulosti, abychom to neopakovali v přítomnosti. Náš film ukazuje, kam až může zajít dehumanizace. Stojíme tu jako muži popírající vlastní židovství,“ řekl Jonathan Glazer na konto tísnivého dramatu, které sleduje veskrze idylický život rodiny nacistického pohlavára, odehrávající se přímo za zdí vyhlazovacího tábora a jen na doslech od všech hrůz, ke kterým tam dochází. 

Kameraman agentury Associated Press Mstyslav Černov, který v oceněném dokumentu 20 dní v Mariupolu sledoval první dny ruské okupace tohoto města, později obrátil pozornost zase na válku na Ukrajině.

„Tohle je první Oscar v ukrajinské historii. Jsem poctěn. Budu ale nejspíš prvním režisérem na této scéně, který řekne: Kéž bych ten film nikdy nenatočil,“ prohlásil Černov ve svém emotivním monologu.

„Raději bych tu cenu vyměnil za to, aby Rusko nikdy nenapadlo Ukrajinu, aby nikdy neokupovalo naše města. Raději bych vyměnil všechno uznání za všechny ztracené životy mých krajanů. Nezměním historii, nezměním minulost. Společně se ale můžeme postarat o to, že všichni budou znát správnou historii a pravda zvítězí. Film utváří paměť a paměť utváří historii.“

Bez Oscara, ale králem večera

Trpká satira Chudáčci, v nichž dospělá žena s vyvíjejícím se mozkem novorozeněte poznává vlastní rozkoš i pravidla soudobé steampunkově futuristické společnosti, zahájila večer hattrickem v kategoriích masky a vlasový styling, návrh kostýmů a výprava. Pro svého druhého Oscara si pak na samém vrcholu ceremonie přišla představitelka hlavní role Emma Stone.

Ta svedla roztržené zapínání šatů na skutečně energické – a růžové – hudební vystoupení Ryana Goslinga se skladbou I'm Just Ken z filmu Barbie. Cena pro nejlepší původní píseň pak sice skončila v rukách Billie Eilish a jejího bratra Finnease, ale divácká srdce už patřila Goslingovi a jeho zcela mužské taneční skupině.

Milovník obrazové symetrie Wes Anderson se po sedmi nominacích za režie a scénáře svých hraných a animovaných celovečerních filmů konečně dočkal Oscara, a to za adaptaci povídky Roalda Dahla Podivuhodný příběh Henryho Sugara, jednoho ze série krátkometrážních snímků, které natočil pro streamovací platformu Netflix. Osobně si pro cenu ale nepřišel.

Mezi scénáři bodoval vítězný snímek torontského festivalu American Fiction od debutujícího režiséra Corda Jeffersona a také francouzské soudní drama Anatomie pádu. To by nejspíš bylo i horkým favoritem mezi mezinárodními snímky, kdyby ho Francie do klání nominovala.

„Tohle mi pomůže překonat krizi středního věku,“ vtipkovala režisérka Justine Triet, která příběh o ženě obviněné z vraždy vlastního manžela napsala se svým životním partnerem Arturem Hararim. V hledišti seděly také největší hvězdy filmu: jeho protagonistka Sandra Hüller a pes Messi.

Úvodní monolog moderátora večera Jimmyho Kimmela:

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít