Šestnáct let po oscarovém Milionáři z chatrče se Dev Patel vrací do Indie, tentokrát ve vlastní režii a s pomstou na mysli. V akčním thrilleru Opičí muž se mění v nelítostného bojovníka proti společenskému bezpráví. Nelehký boj o přežití přitom připomíná už samotné zákulisí vzniku filmu.

Recenze Yatana (Indie) 13:31 10. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Historku o tom, jak přišel k jizvám na dlaních, mění podle potřeby. Když se třeba baví se svým příležitostným kumpánem Alphonsem (Pitobash Tripathy), vypráví mu o vzplanutém motoru auta a vlastních rukách, kterýma ho chtěl uhasit. Když se zase pokouší vetřít do přízně majitelky místního vyhlášeného nočního klubu (Ashwini Kalsekar), ukazuje jí své ruce, aby ji přesvědčil, že se nebojí těžké práce.

Pravda je ukrytá někde mezi dětskými vzpomínkami na matčinu usměvavou tvář, hluboko za mytickým příběhem o udatném opičím králi Hanumanovi a velmi reálnými vysokými plameny, které požírají vše, co jim stojí v cestě.

Patelův snímek nám jméno svého hrdiny neprozradí. V zápasnickém ringu, kde se podle předem stanoveného scénáře nechává po nocích servat do krve, se mu podle karnevalové masky říká Opičí muž. Závěrečné titulky se pak o něm zmiňují jenom jako o Chlapci.

Bratrství v poušti a tmě. Na Oscara nominovaný Já Kapitán je odyseou dvou senegalských teenagerů

Číst článek

Obě přezdívky naznačují o jeho roli vše potřebné: je to muž z davu, snadno zapomenutelná tvář mnohamilionového města, kde se živořící ve spánku tísní na přeplněné podlaze ve slumu, zatímco v mrakodrapech jen o pár ulic dál bohatí a mocní zakoušejí výhod polobožské existence, na niž se nevztahují regulérní pravidla ani zákon.

Betonová klec s výhledem na něco, co je na dosah ruky, a přitom zcela nedosažitelné, v obyčejných lidech pochopitelně probouzí zvířecí instinkty. Sežer, nebo budeš sežrán.

A potom ona narážka na protagonistovo mládí. Padnoucí, ačkoli jeho tvář je viditelně dospělá. Jenže je to muž pronásledovaný minulostí do té míry, že se v ní zdá být částečně ztracený – a realita je mu cizí. Jako kdyby stále byl tím malým klukem, jehož zoufalý křik nemá ve vším tom kouři a chaosu kdo utišit.

Jeho kroky proto mají jediný cíl: dostat ho blíže k člověku, který stojí za vším tím utrpením. Zjistit, jak tráví večery šéf policie, není zase takový problém. Podstatně těžší už je pro člověka z ulice získat přístup do klubového VIP salonku, kam mají přístup jen společensky nedotknutelní.

Dev Patel patří k mladší generaci britských herců, jejichž kariéru odstartoval v roce 2007 kultovní seriál Skins, známý svým břitkým jazykem a necenzurovaným pohledem na intimní život soudobé mládeže.

Danny Boyle z představitele muslimského teenagera jen o rok později udělal „milionáře z chatrče“ ve stejnojmenném oscarovém dramatu, nevědomě ale také způsobil, že se k Patelovi začaly skoro výhradně hrnout nabídky vedlejších rolí ťulpasů se silným indickým přízvukem. 

Zlomily to až snímky Kouzelný svět Davida Copperfielda a Zelený rytíř a jejich „barvoslepé“ obsazení Patela do titulních rolí jednou dickensovské adaptace a podruhé artušovské legendy s hororovými prvky. Akčního hrdinu ze sebe ovšem musel udělat až on sám.

Sci-fi thriller Tenet patří do kin. Jeho zápletka láme mozky i časovou souslednost

Číst článek

V mnohém je to návrat ke kořenům – a přitom úkrok stranou od stereotypů typicky spojených s podobnými hereckými úlohami. Opičí muž je zkrátka jen jednou z mnoha přítomných, v angličtině přirozeně konverzujících indických postav (honorárního bělošského zástupce tu naopak dělá Sharlto Copley jako šéf nelegálních zápasů).

Málo nechybělo, aby Patelův režijní a scenáristický debut nikdy nespatřil světlo světa. Kvůli covidu se natáčení přesunulo z Indie na malý indonéský ostrov, z projektu tak museli odstoupit jeho původní kameraman a vedoucí výroby. Patel málem přišel o finanční podporu. Opakovaně se rozbíjela technika, bez možné náhrady, točilo se proto na mobil a GoPro kamery. Patel si během bojových scén zlomil ruku a několik prstů na nohou.

A konečně pomyslná třešnička na dortu produkční mizérie: streamovací platforma Netflix po několika odložených premiérách upustila od distribuce filmu.

Opičího muže (v originále Monkey Man) nakonec zachránil Jordan Peele a produkční společnost (Monkey Paw), ve které vznikaly jeho kritiky oceňované snímky Uteč, My a Nene. Není přitom těžké poznat, v čem se tyto hororově laděné příběhy s výrazným sociopolitickým apelem potkávají s Patelovou vizí indické reality.

Není to čistokrevný thriller. Temnotu a drsnost vyvažují syté bollywoodské barvy, mytická zjevení a hudební stylizace. Jedna automobilová honička se odehrává ve „vytuněném“ tuk-tuku, který ve své rychlosti nadzvedne karton, na němž na ulici přespává dvojice bezdomovců. Jiná akční scéna začíná zase do rytmu Rivers of Babylon od Boney M. A do toho kontext voleb, ve kterých je jednou z klíčových postav nacionalistický duchovní vůdce, a útlaku místní transgender komunity.

Srovnání s filmovou sérií John Wick se Opičí muž nevyhne. Sám na ni odkáže, když si hlavní postava vybírá u překupníka zbraň. Převládají ale rozdíly. Patelův akční hrdina nemá nekonečný zbrojní arzenál ani sílu, není trénovaným zabijákem, ani neproskočí oknem, když se potřebuje dostat z nepříjemné situace.

Stále to má estetickou kvalitu, kterou jsme si jako diváci u tohoto žánru zvykli očekávat, ale celá choreografie je méně uhlazená, odpovídající stylu někoho, kdo se učil prát na ulici a nemá vždycky zrovna ten nejdůmyslnější plán útoku. A když má plné ruce, začne kousat.

Akční snímek Opičí muž měl v českých kinech premiéru 4. dubna 2024.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít