Chudáčci jsou vítězný film loňského ročníku benátského festivalu, čerstvý držitel dvou Zlatých glóbů a jedenácti nominací na Oscary. Režisér Yorgos Lanthimos snímek natočil s Emmou Stone v hlavní roli podle stejnojmenné knihy skotského spisovatele Alasdaira Graye.

Premiéry Pavla Sladkého Výletní loď/Pařížský bordel 15:43 25. ledna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Stone hraje ženu, kterou talentovaný chirurg Godwin Baxter znovu „spíchnul“ po ne zcela dokonaném pokusu o sebevraždu. Dospělé tělo zkombinoval s dětským mozkem, protože žena, která si chtěla vzít život na jednom z londýnských mostů, byla těhotná.

Výsledná nová bytost, Bella, se zprvu pohybuje nekoordinovaně, je dětskou myslí znovuobjevující svět v dospělém těle. Může snad i připomenout husopsy a prasokohouty, kteří Baxterovi pobíhají po zahradě. Svět Belle připravuje neustálá překvapení, a tak se Bella naučí překvapovat svět. Vydá se na cesty.

Pozor na strážce poznání

Godwin Baxter, frankensteinovská figura v podání Willema Dafoea, je pro Bellu jednoduše God (neboli Bůh). Sám je dílem racionální vědy a osvobozené vůle poznávat a objevovat. Baxterův otec, rovněž slavný chirurg, totiž dal soucit stranou a na svém synovi si notně zaexperimentoval.

Bella narušuje konvence, protože je nezná. Postupně objevuje nejenom slova, ale taky chutě, ideje, alkohol a sex, který nazývá „divoké skákání“. Fascinuje mnohé lidi, se kterými se setká. Postupně jí nabízejí „osvobození a poznání světa“, jenže brzy se ukáže, že jejich obzory mají dost úzké hranice.

Tenkrát na vřesovišti. Bramborový western Bastard se opírá o Madse Mikkelsena, ale scénář kulhá

Číst článek

Racionální vědec, vystupující jako stvořitel. Pak bonviván, který chce Bellu naučit žít a užívat a myslí si, že nezná majetnickou žárlivost. Poté intelektuální cynik, pak bordelmamá a taky militantní domácí násilník. Všichni si o sobě myslí, jak jsou svobodní. A přitom to pro ně jen znamená mít nadvládu nad ženami, penězi i hmotou.

Chudáčci jsou feministickou satirou o tom, jak si mnozí muži (ale případně i ženy, zvláště kapitalistky) snaží přivlastnit výchovu ženy, a tedy vládu nad ní. Kritice unikají pouze ti, kdo ve vedlejších rolích představují schopnost kamarádsky soucítit a pomáhat (socialisticky smýšlející kamarádka) nebo se dívat na sebe i svět s nadhledem (postarší dáma Martha).

Film je ale taky svérázným bildungsrománem, ve kterém obecněji sledujeme satiru na utváření člověka společností, jejími možnostmi – a především jejími limity. V tom Chudáčci převyšují například loňský kasovní megahit Barbie, se kterým sdílejí především feministické téma, ale i třeba smysl pro hyperboly a „loutkovou“ stylizaci herectví.

Chudáčci jsou osmý celovečerní počin řeckého režiséra Yorgose Lanthimose, jednoho z dnešních nejosobitějších tvůrců hraných snímků. První polovina jeho filmů vznikala v Řecku a v řečtině. Od roku 2015, kdy natočil absurdní a melancholickou komedii Humr o nezadaných lidech, kteří mají povinnost si ve zvláštním hotelovém zařízení najít partnera, jinak budou proměněni ve zvíře, se Lanthimos věnuje natáčení v angličtině.

Pracuje s řadou předních hereckých hvězd, jako jsou Colin Farrell nebo Nicole Kidman. Při natáčení sympaticky vykloubeného a drzého historického filmu Favoritka se Lanthimos setkal mimo jiné právě s herečkou Emmou Stone, se kterou nyní plánuje i třetí celovečerní film.

Nejenom ve svém nejslavnějším raném díle Špičák Lanthimos diváky znejišťuje černým humorem a vystavuje je brutálním scénám a obrazům perverznosti. Podvrací otcovské a jiné autority. Buduje prazvláštní uzavřené mikrosvěty.

Špičák, nejopěvovanější film tzv. divné řecké vlny, se odehrává v „koncentračním táboře dětství“ a řadí se mezi nejoriginálnější snímky nového tisíciletí. Dívky, vězněné svým otcem, se bojí útoků krvežíznivých koček, používají krypticky zaměněná slova a chovají se jako malé, i když jsou dospělé. Je to výsledek dlouhé rodičovské manipulace, která má za cenu je uchránit před zkaženým světem a oddálit jejich dospělost.

Ironická pohádka

Chudáčci působí mírněji, vstřícněji a zábavněji než starší řecké filmy jako Alpy nebo Špičák, případně anglickojazyčné Zabití posvátného jelena. Také to Lanthimosovi někteří kritici a a kritičky vytkli.

Nejde o útok na diváky ve stylu Michaela Hanekeho, který bezpochyby patřil mezi inspirační východiska divné vlny v první dekádě nového tisíciletí. Jedná se ale o nesmírně pestrou podívanou, přinášející divácké potěšení z filmařského řemesla uloženého ve výpravě, kameře, barvách, hereckých výkonech, hudbě a zvuku, ale i v grafickém designu, například titulkových pasážích filmu.

Skrývá se v něm množství narážek, například na němé filmy, Fassbinderovy snímky s herečkou Hannou Schygullou, na Larse von Triera a jeho vyprávěcí strategie a sarkastické glosování anebo na národní kultury a pohádky. Režisér se hlásí i k odkazu hořkého humoru českých filmů Miloše Formana. Ve vší své pestrosti ale Chudáčci pořád drží bez problémů pohromadě.

Lanthimos ve své novince pro jednou směřuje k výrazně smířlivějšímu konci. Jednoduchému, ale působivému, skvěle filmařsky provedenému. S člověkem, tím prazvláštním stvořením, ale žádným chudáčkem, by měl být jen ten, kdo ho nebude chtít ovládat a vlastnit. 

Chudáčky v předpremiéře uvedl abonentní program Tady Vary. Česká kina snímek hrají od 25. ledna 2024. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít