Tentokrát Hamás udeřil překvapivě a naráz. A navíc měl připraveny další vlny útoků. Izraelci nyní mluví o tom, že shromáždili těla 1500 teroristů, počet bojovníků Hamásu, kteří pronikli do Izraele, musel být ještě mnohem vyšší.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Pár vojenských poznámek k operaci Hamásu

To mimo jiné svědčí o masivnosti útoku, který umožnily právě nové techniky, které Hamás použil. Útočníci například zřejmě zaměstnali vojenské posádky a ty pak neměly možnost jít na pomoc civilistům ve vesnicích.

Hamásu se zatím neznámým způsobem podařilo oslepit či zmást izraelské elektronické i tradiční způsoby sledování prostoru u bezpečnostní bariéry. Při pohledu na použití dronů proti kulometným hnízdům a snadné zničení tanku merkava shora se ukazuje, že Hamás také našel levné a jednoduché metody boje se sofistikovanými zařízeními.

Je to opakování zkušenosti z války Ruska proti Ukrajině, že je někdy překvapivě snadné oklamat nebo zničit moderní a drahou techniku.

Do nedávné doby se Hamás pokoušel o přechod hranice sporadicky a v jednoduchých formacích. Největší hrozbou z hlediska Izraelců byly masové pochody k bariéře, organizované od roku 2018. Izraelská armáda byla kritizovaná za střelbu na tyto lidi, Izraelci argumentovali, že by masy o desítkách tisíc lidí snadno přečíslily jejich jednotky – to se teď podařilo jiným způsobem.

Pronikání záškodnických jednotek má ovšem tradici mnohem starší, než je Hamás. Zejména v 50. letech se do Izraele z okolních států vypravovaly malé teroristické skupinky, které se zaměřovaly na masakry civilistů, zejména se zajímaly o ženy. Tuto metodu vlastně Hamás oprášil, ale provedl ji v mnohem větším měřítku.

Jinou metodou byla střelba raket, jejich počet, dolet a účinnost dlouhodobě roste, tentokrát byly mnohé z nich namířené i na Jeruzalém, obývaný i arabským obyvatelstvem. To se v takové míře nikdy nestalo. V minulosti se v Izraeli za skoro největší hrozbu považovala stavba tunelů, Izraelci se domnívali, že díky bariéře nad zemí i pod zemí, dokončené předloni, tento problém zmizel. Ukázalo se, že nejméně jeden tunel v provozu byl.

Ironií je, že pro Hamás by byl výhodnější menší úspěch, tedy například odvlečení několika vojáků jako rukojmí. Teď hnutí vytvořilo situaci, na kterou Izraelci nemohou nereagovat zásadnějším způsobem, a navíc značně poškodilo palestinskou image.

Stažení za hradby

Za jeden z klíčových bodů obratu je považován rok 2014, kdy Izraelci podnikli poslední větší vpád do Gazy. Výstavba bariéry změnila způsob uvažování izraelské armády i politického vedení, vytvořila dojem, že je možné se vyhnout přímé konfrontaci a spolehnout se na letecké útoky.

Část izraelských specialistů varovala, že je to nebezpečná iluze, známá jako efekt Maginotovy linie, tedy vyhýbání se ofenzivnímu přístupu – což se nyní ukázalo jako pravdivé a Izraelci stojí před nutností podniknout o to větší operaci na zemi, mnohem krvavější pro obě strany. Stejné varování se týkalo i protiraketových systémů, které, podobně jako zdi a bariéry, vedou k ukolébání pozornosti.

Paradoxně větší pozornost se tedy věnovala Západnímu břehu, který není tak hermeticky oddělený od Izraele, a to přesto, že politikou Palestinské autonomie je hlavně přežívat u moci a čerpat. Do určité míry to ale platí i pro Izrael, jehož vedení dospělo k mylnému závěru, že své soupeře zná a že odstrašující efekt minulých konfliktů a relativní vstřícnost vůči Hamásu v Gaze eliminuje riziko.

Izraelci se chtěli vyhnout klasické válce, teď stojí před rozhodnutím, jak bude invaze vypadat a jaké budou její cíle – osvobození rukojmích, likvidace velení Hamásu nebo jeho úplné odstavení od moci, pokud je to vůbec možné?

Je velmi pravděpodobné, že Hamás a jeho poradci počítali i s touto eventualitou a i pro takovou operaci si připravili nějaké nové metody.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít