Nekončící stalinismus jako ruský základ

Boris Akunin se stal v uplynulém čtvrtstoletí nejpopulárnějším ruským spisovatelem mezi autory, o kterých lze mluvit jako o beletristech i jako o tvůrcích hodnotné literatury. Jeho knihy především o detektivovi konce 19. a začátku 20. století Erastu Fandorinovi mu zajistily obrovský úspěch. Byly přeloženy také do češtiny.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ruský spisovatel Boris Akunin

Ruský spisovatel Boris Akunin | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Akunin je vzácný případ spisovatele, kterého čtou jak intelektuálové, tak masoví konzumenti. Tedy četli. Už se to v Rusku nesmí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Alexandr Mitrofanov: Nekončící stalinismus jako ruský základ

Akunina označil Kreml nejdříve za extremistu a teroristu a později za cizího agenta. Jeho knihy jsou zakázány, v Rusku už je legálně nekoupíte. Důvod je jediný. Spisovatel je léta hlasitým odpůrcem Putinova režimu a od roku 2014 žije v zahraničí. V současné době pevně stojí na straně Ukrajiny.

Tato situace je jako přes kopírák opsána z dob vládnutí Josefa Stalina. Seznamy zakázaných knih a spisovatelů byly tehdy obsáhlejší. Ale fáze otevřeného návratu ke stalinismu včetně budování nových tyranových pomníků v Putinově Rusku teprve začala.

Pokrok nezastavíš

Další, desátý díl Akuninových fundamentálních Dějin ruského státu s analýzou osobností Lenina a Stalina v Rusku již vyjít nesmí. Autor slíbil vydání v zahraničí, ale v jeho zemi čtenáři budou mít smůlu. Proč je stalinismus v Rusku nekončícím jevem, pokusil se mezitím vysvětlit ekonom Ivan Ljubimov v médiu The Moscow News.

„Mylně se soudilo, že stalinismus zmizel po fyzické smrti svého tvůrce a byl dvakrát odhalen, nejdříve za Nikity Chruščova, pak za Michaila Gorbačova,“ napsal Ljubimov.

Alexandr Mitrofanov | Foto: Kateřina Cibulka | Zdroj: Český rozhlas

Dodal, že Stalin zmrzačil ruskou společnost na sto let dopředu: „Masové udavačství, které kvetlo ve společných bytech, kancelářích a provozech nejen za Stalina, ale i po jeho smrti, vyvolalo totální vzájemnou nedůvěru a atomizaci společnosti. Teror, který trval po celá desetiletí, naučil lidi, že ve světě jsou pro ně pouze dvě role. Buď je to šroubek v kvazibyrokratické struktuře, anebo mukl v gulagu či v pozdější měkčí verzi vyvrhel a socka. Teror vytvořil intelektuálně a mravně vylekané a ubité bytosti, které se řídily známým sloganem Já nic, já muzikant.“

Ljubimov připomněl, že „kolektivní Stalin“ nikdy neodešel jak z řídících vrstev, tak ze širokých mas. „Člověk ve své atomizované a krajně nedůvěřivé podobě chápal, že se ho nikdo nezastane. Pokud dnes otevřeně vystoupí proti stalinismu, zítra se opět ocitne u moci kolektivní Stalin a jeho nemine trest. Proto se vyhýbal společenským debatám.“

Putin pracuje s tímto dědictvím efektivně, aby udržel ruskou společnost ve stavu všepronikajícího strachu. Ano, politických vězňů je v zemi něco přes tisíc a nedá se to srovnat s počty za Stalina. Jenže doba je jiná. Za vousatého tyrana se o represích nemluvilo, za malého napodobitele se to naopak oznamuje okamžitě a za použití úředních médií a sociálních sítí se strach z bití a věznění šíří spolehlivě celou zemí. Pokrok prostě nezastavíš.

Autor je komentátor serveru novinky.cz

Alexandr Mitrofanov Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme