20 let od týrání iráckých vězňů v Abú Ghrajb. USA se to snažily spíš utajit než tomu zabránit, popisuje Kraus
Před 20 lety šokovaly svět fotografie, na kterých američtí vojáci týrají a sexuálně ponižují irácké vězně ve věznici Abú Ghrajb poblíž Bagdádu. Fotografie zveřejnila americká televize CBS. Vláda tehdejšího prezidenta George Bushe se tím dostala pod ostrou kritiku, připomíná pro Plus bezpečnostní analytik Josef Kraus. 11 amerických vojáků bylo za mučení odsouzeno vojenským tribunálem. Minulý týden se k událostem vrátil americký civilní soud.
V aktuálním případu trojice někdejších iráckých vězňů žaluje soukromou bezpečnostní firmu CACI. Čeho se tato firma měla dopustit?
Ta firma se měla dopustit toho, že umožňovala americkým vojákům v podmínkách, které panovaly, vykonávat to, co vykonávali, a to bez další kontroly ve věznicích.
Šlo o americký pokus najmout soukromý sektor k tomu, aby spravoval něco, co bylo do té doby v rukou státu.
V nově vybudovaném Iráku po svržení Saddáma Husajna celá řada mezinárodních a zejména amerických společností dostala příležitost se podílet právě třeba na zřizování věznice.
Určitá část některých těch vězeňských zařízení byla zcela pod kontrolou soukromých subjektů a chyběl tam státní dozor. Takže i vojenský personál byl bez kontroly nadřízených a nereportovaly se záležitosti, které potom otřásly celým světem.
A uznává tato bezpečnostní agentura spoluodpovědnost za to, co se ve věznici v Iráku stalo?
Abych v pravdu řekl, absolutně nevím. Nečetl jsem žádné vyjádření. Předpokládám, že když bude probíhat tento soud, tak se k tomu tato společnost bude dále vyjadřovat, ale detaily opravdu neznám.
Jedenáct amerických vojáků už bylo odsouzeno vojenským tribunálem, ale tento případ, otázka odpovědnosti bezpečnostní agentury, se u soudu řeší až po 20 letech od doby, kdy se to stalo. Čím to je?
Tady je nutné si uvědomit kontext. Od roku 2003 až donedávna byl Irák v podstatě nefunkční zničenou zemí na hraně kolapsu, což dokazuje i expanze Islámského státu na jeho teritorium. Irák nebyl úplně zemí vlády a práva a na mezinárodní úrovni už vůbec ne.
To znamená, že právní prostředí a jednotlivé subjekty nejdřív musely vykrystalizovat.
V roce 2004 Iráčanům stačilo to, že došlo k postihu konkrétních osob, které byly potom postaveny ve Spojených státech před vojenský tribunál. Ale neřešila se náhrada škody pro vězně, kteří byli ponižováni.
Husajnovi prominenti
Šokující reportáž televize CBS, která přiblížila, čeho se američtí vojáci ve věznici Abú Ghrajb dopouštěli, byla odvysílána asi rok potom, co koalice zemí vedená Spojenými státy provedla invazi do Iráku. Jaký typ vězňů se tehdy v této věznici nacházel?
V téhle velice úvodní fázi celého konfliktu, celého sektářského násilí v Iráku se jednalo především o prominenty bývalého režimu. Nebo domnělé prominenty bývalého režimu.
To znamená lidi, kteří byli podezřelí z toho, že pracovali pro diktátora Saddáma Husajna a podíleli se například na porušování lidských práv nebo na genocidě kurdského obyvatelstva a ší’itů v Iráku. Tohle měly na svědomí irácké ozbrojené síly.
Ať už to byli političtí představitelé, nebo vojenští představitelé bývalého režimu, cílili na ně tvrdé americké výslechy, které byly rovněž velice intenzivně kritizovány. Američané v té době ještě pořád hledali zbraní hromadného ničení, kvůli kterým, jak deklarovali, do Iráku vůbec vstoupili.
Jak na zjištění, že několik amerických vojáků týralo nebo sexuálně ponižovalo irácké vězně, reagovala tehdejší administrativa prezidenta George Bushe?
Vláda měla tehdy poměrně velké problémy. Tohle otřáslo americkou reputací a opravdu to způsobilo problémy Američanům nejen v Iráku, ale v celém regionu.
Americká reakce na jednu stranu byla rétoricky silná, to znamená zejména ujišťování islámského světa, že se jednalo o pouhý exces několika osob, že to není systémová záležitost a že samozřejmě vojáci Spojených států se budou chovat k muslimům, Arabům, Iráčanům s dostatečným respektem.
Ale reálná reakce nebyla až taková, jakou by si leckdo představoval.
Těch rozsudků padlo relativně málo, navíc podle mnohých také byly velice mírné. Byly to mále měsíce odnětí svobody, případně hodnostní degradace. Nic zásadního se ale nedělo.
Systémová opatření se samozřejmě nastavovala tak, aby k podobným incidentům nedocházelo. Byť k nim docházelo i nadále. Abú Ghrajb byl ten nejsilnější a nejvíce medializovaný případ, ale různé zneužívání vězňů se dělo i v následujících letech.
Invaze do Iráku byla ilegální, na to by se teď mohli odkazovat i Rusové s Ukrajinou, upozorňuje analytik
Číst článek
Jednalo se tedy o systémový problém? Nejednalo se jenom o exces několika jednotlivců, jak se tehdy vyjádřil prezident George W. Bush?
Jednalo se o systémový problém. Ty věci nebyly odhaleny. Americká administrativa spíše pracovala na tom, aby se tyto věci nezveřejňovaly, než aby k nim reálně nedocházelo.
To nutně vytvářelo tlak na zvýšenou kontrolu, ať už právě soukromého sektoru, anebo amerického vojenského personálu.
Samozřejmě excesům nelze zabránit nikdy, ale absence kontroly a absence vymáhání práva budily otazníky mezi celou řadou Iráčanů, zejména kteří to považovali za dvojí metr ze strany Ameriky.
Zatímco iráčtí občané byli postihováni velice rychle, rozhodně a tvrdě, tak samotný americký vojenský personál, pokud se něčeho dopustil, byl sankcionován naprosto minimálně.
Jaký vliv mělo odhalení toho, co se ve věznici Abú Ghrajb dělo, na veřejné mínění ve Spojených státech? A teď mám na mysli především názor Američanů na celou válku v Iráku.
Tohle pěkně ukazují průzkumy. Americkou vírou v to, že do Iráku vstoupit měli, to dramaticky neotřáslo, protože tam byly jiné důvody, které budily rozpaky. Ať už to, že se nenašly zbraně hromadného ničení, nebo skutečnost, že se irácký stát pod rukama Američanů v podstatě zhroutil.
Kdo tedy byl proti válce, byl proti válce dál, kdo podporoval invazi do Iráku, podporoval ji dál.
Mnohem důležitější bylo, jak to dopadlo na region Blízkého a Středního východu, kde Američané opravdu získali velice pošramocenou pověst.
Dokázalo to také mobilizovat velké množství odporu z celého islámského světa. A krom jiného – není to jediný důvod, ale krom jiného – to také způsobilo příliv zahraničních bojovníků do Iráku, kteří tam šli bojovat proti Spojeným státům, které byly najednou vnímány jako ty, které porušují lidská práva. Jako ten, kdo na muslimské půdě zachází s muslimy ponižujícím způsobem.
Tohoto incidentu se podařilo islamistům, extremistům a teroristům využít velice, velice dobře.
