Manifest vraha je vyhlášením rasové války. Slovensko na extremismus reaguje slabě, míní sociolog
My thoughts are with the family & friends of the victims of yesterday’s horrific attack in Bratislava & everyone in the #LGBTIQ+ community affected by it.
— Zuzana Čaputová (@ZuzanaCaputova) October 13, 2022
Words can become weapons. Hate kills. As politicians, we must weigh every word we say before it’s too late.
📷 tasr pic.twitter.com/TuFtdAXC9l
Před bratislavským gay barem ve středu zastřelil dva lidi, o den později ho policie našla mrtvého. K útoku se 19letý Juraj K. přihlásil prostřednictvím twitteru, podle dosavadních informací byla střelba trestným činem z nenávisti k menšinám. Kdo na Slovensku zášť vůči LGBTQI komunitě šíří a jak časté jsou podobně motivované vraždy, popisuje v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz sociolog Michal Vašečka.
Byly vraždy motivovány nenávistí vůči LGBTQI komunitě?
Ano, už se nejedná o žádné spekulace, je to potvrzené. Vrah, který měl dlouhodobě proti této skupině vystupovat na internetu, projevoval také nenávist vůči ortodoxním Židům v Bratislavě. Momentálně je tedy vystrašená i židovská komunita. Vrah se viditelně inspiroval dalšími, třeba Brentonem Tarrantem, který útočil na mešitu na Novém Zélandu, a Johnem Earnestem, který útočil na synagogu v USA. Tito útočníci, včetně Breivika, na internetu také zveřejnili svoje manifesty.
Slovenská policie našla útočníka z centra Bratislavy mrtvého. Před nočním klubem zastřelil dva lidi
Číst článek
Pachatel na twitteru zveřejnil 65stránkový manifest, ve kterém projevuje nenávist nejen vůči LGBTQI lidem, ale i Židům, a ostatní vyzývá k násilí vůči nim. Jsou takové nálady na Slovensku běžné?
Manifest, který útočník Juraj K. zveřejnil, je vyhlášením rasové války. To, aby někdo napsal takový dokument, je přece jen výjimečné. Na Slovensku ale fašisti sedí i v parlamentu v několika podobách. Slovensko je země, která na extremismus reaguje slabě, ale ne na ten násilný.
V momentě, kdy dojde k násilí, prokuratura i justice reaguje naopak rychle a efektivně. Pokud se bavíme o extremismu na internetu ve formě hrozeb, tak to bohužel neřeší až tak dobře. Mnozí poukazují na to, že Slovenská informační služba nepokrývá všechno, co by měla.
V porovnání s českou BIS na Slovensku panuje velká nespokojenost s tím, jak služba postupuje. Pozitivní je to, že je Slovensko relativně nenásilná společnost, která dobře reaguje na tento typ vražd, podobně jako reagovala na Kuciaka a Kušnírovou (vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové – pozn. red.), ale na záplavu nenávisti na internetu slovenská společnost efektivně reagovat neumí.
Jak častý je na Slovensku tzv. hate crime, tedy zločin z nenávisti?
V takto obludné podobě je tento případ ojedinělý. Ke stigmatizaci LGBTQI a transgender lidí dochází nevídaným způsobem neustále. To se ale jedná o hate speech, ne hate crime. Slovensko nyní dostalo šanci o těchto tématech diskutovat více do hloubky než kdykoliv předtím.
MICHAL VAŠEČKA
Sociolog zaměřující se na etnická, rasová a migrační studia. Zabývá se také otázkami populismu, extremismu a občanské společnosti. Od roku 2012 působí jako zástupce Slovenska v Evropské komisi proti rasismu a nesnášenlivosti při Radě Evropy, od roku 2017 je programovým ředitelem Bratislava Policy Institute. V letech 1998–2005 byl Vašečka programovým ředitelem Institutu pro veřejné otázky, kde se věnoval výzkumu transformačního procesu s důrazem na problematiku menšin. V letech 2000–2008 a 2011–2012 byl konzultantem Světové banky.
Jaké jsou reakce široké veřejnosti?
Lidi jsou v šoku. Nečekali, že se opravdu může stát něco špatného. Zvykli si na nenávist na sociálních sítích, v běžném životě, na uštěpačné poznámky...
Násilí ale nečekali. Mnozí, kteří přilévali olej do ohně, tedy konzervativní a klerikální kruhy, které z LGBTQI lidí vytvořili novodobé Židy, už reagují. Říkají, že se sice vymezovali vůči této ideologii, ale ne vůči lidem.
Nevím, co má být LGBTQI ideologie, ale už v tom je podle mě ukryté hluboké nepochopení. Slováci jsou velmi lidoví a mají jedno hezké přísloví: tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Teď se džbán rozbil, ale k tomu Slovensko směřovalo už dlouho.
Na Slovensku se necítí dobře
Jak se queer lidem žije v Bratislavě a jak ve zbytku země?
Na Slovensku se necítí dobře. Bratislava je přece jenom relativně velké město a jestli vůbec někde můžou LGBTQI lidé žít bez toho, aniž by cítili nějaký tlak, tak je to tam. Spousta lidí se do Bratislavy stěhuje právě z tohoto důvodu. Přijít s nějakým coming-outem v malém městě na východě Slovenska totiž není úplně nejlepší nápad.
Že se vraždy staly v Bratislavě, je paradox, protože toto město je i přes všechno, co jsem řekl, nejzápadnější a z hlediska hodnotových orientací blízké tomu, co je typické městskému prostředí v České republice.
To se o zbytku Slovenska říct určitě nedá. Například Praha je plná slovenských gayů a leseb, protože poskytuje mnohem otevřenější prostor, ve kterém příslušníci této menšiny ví, že se jim nestane to, co by mohlo na Slovensku. Záměrně neříkám celá Česká republika, ale Praha.
Útočník Juraj K. se narodil v roce 2003. Je mládež na Slovensku radikální, nebo se jedná o ojedinělý případ?
Není to ojedinělý případ. Tady se ukazuje polarizace společnosti – část mladých lidí je mimořádně prozápadní, moderní, progresivní... Jsou to lidi mimořádně identifikovaní s hodnotovým jádrem Evropské unie a s tím, co se nazývá západní svět.
Ta druhá se naopak vzdaluje. Proces globalizace posiluje také různé identity, celá společnost se nemodernizuje a neposouvá se. Každý reaguje jinak. Někteří v reakci na globalizaci posilňují své národní, nebo dokonce pseudorasové identity, a vznikají dokonce identity nové, hybridní.
Je nutno říct, že Juraj K. nebyl nevzdělaný člověk. Bylo mu 19 let, v červnu maturoval. Nepocházel z nižších sociálních vrstev, chodil na jedno z nejlepších gymnázií na Slovensku, které se dlouhodobě objevuje v top pěti elitních bratislavských školách.
Můj syn byl s tímto chlapcem před pár lety nejen na škole v přírodě, ale dokonce na pokoji. To jen aby si někdo nemyslel, že se jednalo o někoho z marginalizovaného prostředí. To ne.
V každé škole jsou transgender nebo nebinární děti. Coming out vyžaduje odvahu, říká psychoterapeutka
Číst článek
Mnozí tvrdí, že debata o minoritních skupinách je na Slovensku vyhrocená a je iniciována shora. Které skupiny podle vás nenávist šíří?
Celý příběh nesouvisí jen se slovenskými fašisty, ale i s fungováním lidí v katolické církvi. Ideologického balastu z minulosti je na Slovensku příliš, v případě Slovenska vychází i od těchto lidí.
Můžu doporučit Pastýřský list Kultura smrti, který je otevřeně zaměřen proti LGBTQI komunitě a genderu.
Všeobecně víme o konkrétních farářích, kteří LGBTQI systematicky napadají ve svých kázáních. Některé z nich už dokonce napomenula i Konference biskupů Slovenska.
Už překročili hranici, takže se nejedná jen o politiky. Liberální část společnosti na to ale nereaguje dostatečně, protože nechce stigmatizovat. Mnozí se bojí, že budou obvinění z útoků na katolickou víru, vyznání...
Velkou roli hraje výchova
Útočník je zřejmě Juraj K., syn kandidáta za Harabinovu pravicovou stranu Vlasť do voleb v roce 2020. Co by to ukazovalo?
Náhoda to není. Primární a sekundární socializace je v tomto tématu zásadní. Tento mladý člověk se doslova nakazil: to dokazuje zejména jeho manifest. Vidíme tam jasnou inspiraci zvenku.
Také byl samozřejmě vychováván určitým způsobem, sociální psycholog Serge Moscovici by řekl, že začal budovat svou identitu přes ucelené bloky, sociální reprezentaci světa. Nemusí to být rodiče, ale někteří jiní významní druzí v jeho životě. Základ dostal samozřejmě u nich, na vině není jenom internet.
Daly se vraždy předpovídat? Nenávistné příspěvky, neonacistické názory a odkazy na masové vrahy pachatel už několik měsíců dopředu zveřejňoval na sociální síti Twitter...
Přesně tak. Říkáme to dlouhodobě, ale je to stejně jako v divadle: když se v prvním dějství objeví puška, tak z ní někdo ve třetím dějství vystřelí. Samozřejmě se nemusíme zabývat každým projevem.
Problém nastává, když se ve společnosti začne šířit jistý typ atmosféry. Atmosféra zastrašování a toho, že lidé, patřící k určité skupině, se cítí nebezpečně a necítí se v ní dobře.
Breivik zůstane za mřížemi. Norský terorista je podle soudu i nadále hrozbou pro společnost
Číst článek
V manifestu útočník napsal, že se na útok připravoval už od roku 2019, ale neměl dostatek odvahy. Nápad dostal po tom, co 18letý Payton Gendron v americkém městě Buffalo zabil 10 lidí. Bojíte se, že by tento čin mohl motivovat k podobnému útoku i někoho dalšího?
To nevíme, ale tím, že tito útočníci za sebou nechávají manifesty, které potencují další lidi, například v případu z Nového Zélandu, kdy čin útočník nejen natáčel na video, ale dokonce jej vysílal na sociálních sítích v přímém přenosu, tomu přispívá. Nevíme kdy a kde, ale jsou to další části skládačky.
Nějaký člověk se může vzbudit s tímto nápadem i v zemi, která je mimořádně senzitivní a otevřená jinakosti. Jako tomu bylo v případě Breivika v Norsku. Nedá se to vyloučit v podstatě v žádné společnosti, lidé se ovlivňují také prostřednictvím internetu.
Jaké kroky teď Slovensko musí podniknout?
Slovensko dostalo šanci, ale zda ji využije, si úplně jistý nejsem. Hodnotové rámce a postoje lidí, kteří byli dlouhodobě silně masírovaní nejen politiky, vytvořily určitý typ atmosféry. LGBTQI se stalo symbolem dekadence Západu a jeho úpadku, a tak se k tomu začalo i přistupovat.
Uvidíme, kdo se šance chytí, ale problémem je, že liberální a prozápadní síly na Slovensku jsou z toho 30letého boje, který systematicky prohrávají, mimořádně unavené. Tato část politiků se šance chytí, ale jestli to povede k zásadnímu zlomu...
Změnu uvidíme, až když se věci, které se dlouho neřeší, začnou řešit legislativně. Slovensko se už 15 let v tématu LGBTQI nikam neposunulo, dokonce dochází k regresu. Já to vím z první ruky, protože jsem zástupce Slovenska v Evropské komisi proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI).
