Pazderka: Kreml dělal všechno pro to, aby se Navalného zbavil. Bude téměř nemožné ho nahradit

Janetta Němcová mluví s Josefem Pazderkou, šéfredaktorem Českého rozhlasu Plus

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

16. 2. 2024 | Moskva

Krutá rána pro ruskou opozici. Největší kritik Putinova režimu Alexej Navalnyj je po smrti. Tvrdí Moskva. Co se stalo? A co to znamená pro budoucnost ruské opozice? Na to ve speciálním vydání Vinohradské 12 odpovídá Josef Pazderka, šéfredaktor Českého rozhlasu Plus a spoluautor podcastu Na Východ.

Kredity:
Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Zuzana Kubišová
Podcast v textu: Tereza Zajíčková
Hudba: Martin Hůla, Jaroslav Pokorný

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Josef Pazderka, Český rozhlas | Foto: Kateřina Cibulka | Zdroj: Český rozhlas

Největší kritik Putinova režimu Alexej Navalnyj | Foto: Sefa Karacan | Zdroj: Anadolu Agency

Moskva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Alexej Navalnyj zemřel. Uvedla to ruská vězeňská služba. Co se stalo a kolik toho víme? 
Málo. V momentě, kdy točíme tento podcast, víme právě to, že to řekla ruská vězeňská služba. Pracuje se s tím jako s hodnověrnou informací minimálně v Kremlu. K tomu se vyjádřil i prezident Putin, který ale opět odkazuje na ruskou vězeňskou službu. Zahraničí je trochu opatrnější. Třeba americká viceprezidentka Kamala Harrisová vystupující na Mnichovské bezpečnostní konferenci řekla, že pokud je to pravda, pak je to strašlivý zločin. Stejně tak mluví třeba Navalného manželka Julija, která říká, že nemáme šanci jakkoliv ověřit, zda je informace pravdivá. Trochu by mi unikal smysl toho, proč by oficiální ruská místa vypouštěla informaci o tom, že by byl Navalnyj mrtvý a pak to nějak dementovala, ale zatím s tím musíme pracovat jako s informací, kterou nemáme šanci ověřit. 

Na kolik procent je to skutečně pravda, a na kolik jen spekulace? 
To dokážu jen těžko odhadovat. V danou chvíli můžeme říct, že většina ruské veřejnosti s tímto pracuje jako s hotovou věcí. Je na místě opatrnost, protože naše možnosti ověřovat jakékoliv informace z ruské strany jsou velmi omezené. Koneckonců na to upozorňují i Navalného nejbližší spolupracovníci. Nedávalo by logiku, proč tuhle informaci vypouštět, ale jsme v Rusku a jsme v režimu, který je výrazně zdivočelý, takže úplně vyloučit, že jde o dezinformaci, byť to není příliš pravděpodobné, nemůžeme.

Víme, v jakém zdravotním stavu Navalnyj byl? Šéfredaktor serveru Voxpot Vojtěch Boháč, který zveřejnil jeho zřejmě poslední záběry, říkal, že byl sice pohublý, ale že vtipkoval a vypadal víceméně zdravě. 
Máme záběry pořízené přes videokameru den před jeho smrtí. Byť byl pohublý a podle řady jeho spolupracovníků sužován zdravotními problémy, byl v celku v dobré náladě, což může signalizovat to, že sice čelil drsným podmínkám ve vězení, ale nic bezprostředního se nedalo odhadovat. To ale zároveň neznamená, že něco – trombóza nebo srdeční zástava – nemohlo přijít nečekaně. To prostě nevíme a na to si budeme muset počkat. Otázkou samozřejmě také zůstává, jestli se v budoucnu něco hodnověrného vůbec dozvíme. 

Zaznamenala jsem reakce, které o jeho smrti hovoří jako o vraždě. Jak pravděpodobné je, že by za tím někdo stál? 
Tohle je právě to velké nepochopení. Myslím, že není podstatné, jakou konkrétní smrtí zemřel. Důležité je pochopit kontext. Režim Vladimira Putina dlouhodobě považoval Alexeje Navalného za nepřítele a udělal všechno pro to, aby se ho zbavil. Dělal to různými soudními i administrativními tahanicemi, věznil ho, snažil se pronásledovat nejen jeho, ale i jeho rodinu. 

Od roku 2017 čelil Navalnyj i fyzickým napadením, například mu chrstli chemikálii do obličeje. Údajně pak z 80 procent neviděl na jedno oko. Posléze byl atakován skupinou lidí z tajné služby, která se ho opakovaně pokusila otrávit. V létě roku 2020 se jí to téměř povedlo. Navalnyj jenom zázrakem unikl smrti poté, co byl převezen letadlem do Berlína. Od té doby zhubl asi 15 kilo, jeho zdraví bylo samozřejmě zasaženo. Poté, co se na začátku roku 2021 odvážně vrátil, už trávil čas ve vězení. Podle informací jeho nejbližších právníků a spolupracovníků trpěl chronickými bolestmi zad, na jednu nohu kulhal, stěžoval si na to, že mu vězeňská služba nedává spát, že ho každou hodinu budí a že podstupuje řadu drsných podmínek, že ho dávají na celu s těžce nemocnými lidmi a že se tam šíří infekce. Takže důvodů může být několik. Sečteno potrženo, režim Vladimira Putina vytvořil takové podmínky, že je ve finále jedno, jestli ho někdo cílně zabil, jestli došlo k selhání srdce, nebo se nakazil nějakým virem. Důležité je to, že se ho chce zbavit Vladimir Putin a jeho režim. To bylo nepochybné, a že k tomu byly vytvořeny veškeré podmínky, to je také nepochybné.

Trochu politik, trochu aktivista, trochu blogger

Kdo byl Alexej Navalnyj? 
Alexej Navalnyj je označován za ruského opozičního politika, ale myslím, že to není úplně přesné. Navalnyj nebyl klasický politik. Byl to trochu politik, ale vlastně trochu aktivista, trochu blogger. Hlavně to byl člověk, který měl mimořádný cit pro svoje publikum a dokázal skvěle vystupovat. Angličané pro to mají termín political animal, což je člověk, který výborně cítí nálady v publiku a dokáže na ně skvěle reagovat. Byl skvělý ve vystupování na veřejnosti před velkým davem, zároveň dokázal skvěle vystupovat před kamerou a využíval toho. Byl relativně mladý – zemřel ve 47 letech, pokud je to pravdivá zpráva. Byl to člověk, který na sebe vázal jak mladší generaci Rusů, tak zároveň i tu starší generaci, především proto, že v klasické ruské opozici zůstávalo méně a méně lidí. Jeho vliv bych nechtěl úplně přeceňovat, Rusko je obrovská země. Bylo však nepochybné, že na sebe vázal tu aktivnější část, která byla vůči režimu Vladimira Putina kritická.

Má to několik období. Navalnyj se vynořuje někdy v roce 2005, 2006, až to dospěje k velkým protestům roce 2011, jichž už je právě on symbolem. Pak nastává druhá fáze, někdy od roku 2012, kdy už čelí docela drsným soudním tahanicím, obviněním, domácím zákazům… A od roku 2017 na něj režim Vladimira Putina nasadí jednotku FSB, tajné služby, která ho sleduje a která chystá jeho otrávení, což se téměř podaří v roce 2020. 

Svět ho znal jako největšího kritika Putinova režimu. Proč právě on? Jak k tomu dozrál?
Osobně bych označil dvě osoby, které byly pro Vladimira Putina a jeho režim nesmírně nebezpečné. První byl Boris Němcov, což byl víc klasický politik, kterého režim rukou čečenských atentátníků zavraždil v roce 2015, přímo v centru Moskvy na jednom z nejstřeženějších míst. Po smrti Borise Němcova se stal nejdůležitějším symbolem odporu proti Vladimiru Putinovi právě Alexej Navalnyj. S kolegou Ondřejem Soukupem jsme se to, jak celý režim funguje, snažili asi před půl rokem vysvětlit v podcastu Na Východ!. Je to tak, že Navalnyj dělal to nejnebezpečnější, co bylo možné – díval na peníze lidem kolem Vladimira Putina, odhaloval jejich nekalosti, co se týče korupce a rozkrádání ruského státního bohatství ve státem ovládaných polostátních firmách. Zveřejňoval citlivé informace o někdejším premiérovi a prezidentovi Dmitriji Medvěděvovi, vicepremiérovi Šuvalovovi, o špičkách kremelského režimu. Dával to na YouTube – jeho kanál Fondu boje s korupcí měl obrovskou sledovanost. To se v Rusku neodpouští, a na to také doplatil. 

Do jisté míry se tedy takový konec dal předvídat…?
Ano, dal se předvídat, byť na to nikdo nechtěl myslet. Kdokoliv, kdo se dostane do podobného hledáčku, má potenciálně terč na čele. Ať to byla Anna Politkovská, která začala veřejně mluvit o tom, co se děje v Čečensku v režimu Ramzana Kadyrova, jemuž Vladimir Putin dává volnou roku, a která zemřela v roce 2006. Ať to byl opoziční politik Boris Němcov, který opět hlasitě mluvil o tom, co se děje v ruském státě, jak se rozkrádají peníze a co se poté třeba děje na Ukrajině v roce 2013, 2014, kdy už Rusko rozběhlo postupnou anexi. Upozorňoval ale i na rozkrádání a obohacování nejbližších Putinových spolupracovníků a lidí, dokonce i dcer a dalších lidí z jeho bezprostředního okolí. A to je hřích, který se v tomto režimu, který je polobandický, neodpouští. 

Agrese odsune vše stranou

Poslední tři roky života strávil Alexej Navalnyj ve vězení. Dokázalo ho to zastavit, nebo byl stále schopný v kritice pokračovat? 
Kritický moment v Navalného kariéře nastává na přelomu roku 2020 a 2021. Je si vědom toho, že pokud se do Ruska vrátí – o čemž byl rozhodnut a mluvil o tom v mnoha rozhovorech –, bude čelit obrovskému riziku a je téměř jisté, že skončí ve vězení. Nikdo tehdy nedokázal odhadnout, že zhruba rok poté dojde k plošné ruské agresi na Ukrajině, která rozdivočí režim na plné obrátky. 

Vybavuji si výrok amerického prezidenta Joe Bidena z roku 2021. Tehdy řekl, že dal Kremlu jasně najevo, že pokud se Navalnému ve vězení něco stane, bude to mít velmi nepříjemné následky. Tahle slova mi dnes zní v uších, protože od té doby je ruská společnost tak rozdivočelá, že už to je vlastně úplně jedno. Navalnyj je pravděpodobně mrtvý, a nestane se nejspíš vůbec nic, protože Západ už nemá žádné páky na to, aby režim zastavil. 

Spíš jsem mířila tím směrem, jestli i z vězení byl schopný být aktivní a něco skutečně ovlivňovat…? 
Snažil se o to. V roce 2021 se vrací a váže na sebe velkou popularitu a pozornost. Nicméně brzy mizí za mřížemi a to vás samozřejmě odřízne od bezprostředního kontaktu. Postupně tak jeho gloriola mizí a myslím, že mizí zejména pod pokryvem plošné ruské agrese, která tohle všechno úplně odsune stranou. Jen připomenu, že součástí plošné ruské agrese jsou také velmi restriktivní ruské zákony, které uvězní řadu dalších podobných lidí – Ilja Jašin, Vladimir Kara-Murza… Lidé úplně bezejmenní – studentka nebo aktivistka, která v obchodě vymění cenovky za výzvy ‚Zastavte válku na Ukrajině‘ – jdou sedět třeba na sedm let. To jsou drastické tresty, které společnost úplně zatáhnou. Není se tedy co divit, že Navalného výzvy a burcování veřejnosti jdou trochu do prázdna.

Vyděšená společnost

Už jste zmínil Ilju Jašina, který je také ve vězení, nebo můžeme zmínit Michaila Chodorkovského, který žije v exilu. Liší se nějak zásadně od Navalného? 
Ano, liší se velmi. Zmíněný Michail Chodorkovský je podle mě také symbolem devadesátých let v Rusku. Byl oligarchou – s jeho jménem je třeba spojováno rozkrádání státního majetku, takže může být těžko vůdčím symbolem boje proti korupci a symbolem pro většinu Rusů. Když se Navalnyj vracel do Ruska na přelomu let 2020 a 2021, nebo když o tom tedy vážně uvažoval, tak sám říkal, že nemůže být symbolem a nadějí pro ruskou společnost, pokud by zůstal zahraničí. Takže lidé jako Chodorkovský, Kasparov, ale spousta dalších, kteří jsou dnes v exilu, jsou si velmi dobře vědomi, že je jejich dopad na společnost omezený. Ale lidé, kteří zůstali uvnitř společnosti – už zmínění Ilja Jašin, Vladimir Kara-Murza a někteří další –, jsou ve vězení a jsou pod obrovským tlakem, a společnost už je velmi vyděšená a rozdivočená. Nemalujme si to pořád tak, že tam nejsou ve velké míře příznivci Vladimira Putina, kteří tyto lidi považují za čiré zlo a hmyz, který je potřeba vyplivnout. Apely prozápadně myslících lidí pod vlivem téhle divoké propagandy a atmosféry jdou do prázdna. 

Je teď vůbec někdo, kdo by mohl Navalného v jeho pozici nahradit?
V jistém smyslu – a zejména ve smyslu appealu vůči mladší generaci Rusů – je Navalnyj nahraditelný. Měl skutečně unikátní charisma, které aspoň já u nikoho jiného nevidím. Ano, často se zmiňují lidé jako Ilia Jašin nebo Vladimir Kara-Murza, ale to jsou jiné váhové kategorie. V tomhle byla pozice Alexeje Navalného skutečně unikátní a je téměř nemožné ho nahradit. Znovu připomínám kontext jeho pravděpodobné smrti – společnost je opravdu zmlácená, zpasivněla, je zatažená strachem, ale zároveň určitou nejistotou do té soukromé sféry, nechce se do ničeho plést. Pro kohokoliv, kdo by se pokusil vykročit v Navalného šlépějích, bude strašně těžké ji aktivizovat a vytáhnout zpátky. 

Dá se to chápat tak, že jeho pravděpodobná smrt pomůže Putinovi a jeho režimu? Nebo by to mohlo opozici naopak vzpružit? 
Myslím, že je to pro aktivní, prozápadně myslící lidi, jak v Rusku, tak případně ty, kteří jsou v exilu, jen další důkaz toho, že se Putinův režim neštítí ničeho, že rukavice spadly a je možné úplně všechno, ať už to bylo přímo řízené, nebo jenom vytvořením podmínek. V konečném důsledku to, bohužel, Putinův režim jenom posílí právě v tom, že to odradí kohokoliv jiného si s ním zahrávat. Z Kremlu a všude jinde je tiše vzkazováno, že ti lidé přece věděli, do čeho jdou. Věděli, že to nemají dělat, že zbytečně provokují a přitahují na sebe pozornost. Pak je za to stihl trest, ať už to byl kdokoliv. To je to pojetí, které v ruské společnosti rezonuje velmi silně. Myslím, že kdo ho chce chápat, tak ho takhle chápe. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize, internetového vysílání Live TV — DW English, serveru Voxpot.cz, jenž užil záběry SOTAvision, a youtubových kanálů FREEДOM, NATO News a CNN-News18.

Matěj Skalický a Janetta Němcová

Související témata: Vinohradská 12, podcast, Alexej Navalnyj, Rusko, Josef Pazderka