Oblast každý den ostřeluje Hizballáh. I přesto se ale někteří lidé rozhodli na severu Izraele zůstat
Celý svět se teď soustředí na Pásmo Gazy a na připravovanou izraelskou ofenzivu v Rafáhu na jihu palestinské oblasti. Násilnosti ale pokračují i na severu Izraele, kde se u hranice navzájem ostřeluje izraelská armáda a libanonské hnutí Hizballáh. Stovky tisíc lidí na obou stranách hranice se už kvůli tomuhle konfliktu evakuovaly. Někteří, se ale rozhodli v pohraničí zůstat.
„Ori je můj nejmladší syn, jsou mu čtyři roky a volá mi každý den ráno, když se probudí a vždycky se ptá na to stejné – kdy už se vrátí domů. Už to jsou čtyři měsíce, co se na to ptá. Nevím, kdy budeme moct přivézt děti zpátky domů,“ říká 47letý průvodce Lior v kibucu Snir, asi kilometr od hranic s Libanonem.
„Říkám si OK, teď děti začaly chodit do školy v hotelu, a tak chci, aby tam dokončily školní rok. Říkám si tedy, jestli je sem nevzít zase až po prázdninách. Je to bláznivá situace,“ popisuje Lior.
S Liorem nyní žije v kibucu asi 20 mužů, většinou vojáků v záloze nebo ve výslužbě. Ještě před několika měsíci tu ale žilo asi 600 lidí.
„Vojáci sem přišli a řekli: ‚Poslouchejte. Jste velmi blízko hranice, začala válka. Doporučujeme vám se evakuovat. Vláda vám dá místo kde můžete být.‘ To znamená, že celá naše komunita bude někde společně. Takže moje děti budou chodit do školy se svými kamarády a budou si s nimi moc po vyučování hrát,“ říká.
Hizballáh ostřeloval sever Izraele. Jde podle něj o odvetu za zabití zástupce šéfa Hamásu Arúrího
Číst článek
Město duchů
Od libanonsko-izraelských hranic se kvůli konfliktu musely evakuovat stovky tisíc lidí do vnitrozemí, a to na obou stranách. Tady v Izraeli tak zůstávají úplně prázdná města.
Efrat žije v Mošavu, tedy v malé zemědělské osadě u hranic s Golanskými výšinami. Oblast v nejbližší době neplánuje opustit, a to i přes to, že zde jsou raketové útoky pravidelně.
„Je to tady jako město duchů. Myslím, že jsme asi poslední místo, kde se lidé rozhodli ještě zůstat. Odsud do centrálního Izraele to pak vypadá, jako by se nic nedělo. Kirjat Šmona bylo takové důležité město v okolí, mohli jsme si tam dojet pro zásoby, jít k doktorovi,“ popisuje Efrat.
„Nemyslím, že to někdo dokáže pochopit, je to víc než 100 tisíc lidí, kteří se museli evakuovat ze svých domovů a teď jsou z nich uprchlíci ve své vlastí zemi, což je absurdní,“ zdůrazňuje Efrat
Tady v podzemí držel Hamás rukojmí. Reportérku CNN vzali Izraelci na místo ‚hororu‘
Číst článek
‚Jsme na to zvyklí‘
Efrat se zde narodila a je prý na vypjaté situace již zvyklá. „Při první a druhé libanonské válce jsme si jako děti hrály na ulici a do toho zazněly sirény. Kousek od nás spadla raketa, takže jsme si lehly na zem, zakryly si hlavy. Čekaly jsme až to skončí a pak jsme si zase začaly hrát. Člověk si zvykne. Je to smutné že si zvykne, ale zvykne si,“ říká Efrat.
Že si na život na severu Izraele lze zvyknout, potvrzuje i Lior. „Vyrůstali jsme tu v realitě na hranicích. V 80. letech tu byla první libanonská válka, která trvala tři roky, takže jsem v šesti nebo sedmi letech spal asi tři roky v bunkru. Jsme tu na to zvyklí,“ vysvětluje Lior.
„Jeden z problému, které jsem měl, když jsem cestoval po světě, bylo to, že jsem nemohl usnout bez své zbraně po polštářem (směje se). Na tuhle realitu si prostě zvykneš,“ říká.
I přes to ale průvodce přírodou nechová k nikomu nenávist. „Jedna z věcí, co říkám lidem, kteří sem za mnou jezdí na túry, je, že lidé na druhé straně hranice nejsou naši nepřátelé. Libanon je skvělá země, v 70. letech tam jezdili lidé na dovolenou, ale pak přišla teroristická organizace Hizballáh, která ze země vysála veškerý život,“ uzavírá Lior.
