Tady v podzemí držel Hamás rukojmí. Reportérku CNN vzali Izraelci na místo „hororu“

Pásmo Gazy 13. února 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Izraelské obranné síly vás v minulých dnech vzaly do Chán Júnisu na jih Pásma Gazy. Kdo všechno vás doprovázel? 
Byla nás malá skupinka novinářů, kterou do Chán Júnisu na jihu Pásma Gazy vzala izraelská armáda. Jeli jsme tam v doprovodu brigádního generála Dana Goldfusse, který velí 98. divizi izraelské armády, a to je divize, která momentálně vede izraelskou ofenzívu na jihu Pásma Gazy. To je důležité, protože to, že jsme jeli do Pásma Gazy v doprovodu izraelské armády, znamená, že jsme viděli jenom to, co nám izraelská armáda dovolila vidět, jinými slovy jsme viděli to, co chtěli, abychom viděli. Znamená to, že obrázek, který jsme si o situaci v Gaze utvořili, není úplný. To je důležité zmínit a přiznat. Bohužel v tuto chvíli je toto jediná cesta, jak se jako mezinárodní novinář do Gazy dostat. Izrael blokuje jakékoliv cesty novinářů jinak než v jejich doprovodu. 

Jak to teď v Chán Júnisu přesně vypadá? Jde o město, do kterého se stahovaly statisíce uprchlíků ze severu Gazy. Jak velká je tam destrukce budov? Co jste všechno viděla? 
Znovu je potřeba říct, že jsem viděla jenom to, co mi Izraelci dovolili, a viděla jsem to cestou od hraničního plotu Pásma Gazy do Chán Júnisu, což je zhruba 45 minut až hodina cesty vojenským vozidlem. Destrukce je neuvěřitelná, to je totální devastace. Během cesty jsem neviděla jedinou budovu, která by nebyla nějakým způsobem poškozená, a většina jich byla kompletně zdevastovaná tak, že si nedovedu představit, že by je někdo dokázal opravit. Když si představíte ruiny středověkého hradu: jedna, dvě zdi a v nich díry, kde byla okna, tak takto tam vypadá mnoho budov. Všude jsou hromady sutin, navíc v Gaze v posledních týdnech celkem vydatně pršelo, takže všude je bláto a bahno. Vypadá to, jako kdyby tam bylo nějaké obrovské zemětřesení. Jak jste říkal, Chán Júnis byl v prvních týdnech a měsících konfliktu útočištěm lidí, kteří utíkali ze severu, takže jak izraelská armáda postupovala od severu na jih, tak dávala lidem instrukce, kam se mají uchýlit. Původně to bylo na jih od Vádí Gaza, což je jakási řeka nebo mokřina zhruba uprostřed Pásma Gazy, a později, potom co izraelská armáda postupovala dále na jih, to byl právě Chán Júnis. Je tam spousta lidí, uprchlíků ze severu a v tuto chvíli je město jakýmsi epicentrem války. Boje jsou tam teď velmi intenzivní a řada lidí tam pořád je, a to je humanitární katastrofa. 

Žít v epicentru současných bojů mezi teroristy z Hamásu a izraelskou armádou –⁠⁠⁠⁠⁠ v jakých podmínkách tam lidé žijí? Co jste přesně viděla? 
Tím, že jsme tam byli s izraelskou armádou, tak jsme neviděli místa, kde lidé žijí, kde se schovávají před bombami a před násilím. Od OSN víme, že v několika nemocnicích v oblasti se stále schovávají tisíce lidí. Tím, že Chán Júnis je obklíčen izraelskou armádou, tak nemají kam utéct. Budou tam tisíce civilistů, kteří jsou jaksi v pasti mezi Hamásem a izraelskou armádou. 

V tunelech Hamásu

Pojďme k hlavnímu cíli vaší reportážní výpravy v menší skupince novinářů spolu se zástupci izraelské armády. Vzali vás totiž do části rozsáhlého tunelového komplexu, který bojovníci Hamásu pod Gazou vybudovali. Kudy jste do tunelů vstupovali? 
To byl hlavní cíl. Když se ještě vrátím k obrovské devastaci, která v Gaze je a která je mimochodem vidět, když se podíváte na obrázky ze satelitů z doby před konfliktem a teď, tak z výšky Gaza totálně změnila barvu. Bývala zelená, protože je tam spousta polí a zemědělských míst, a šedá ve velmi hustě obydlených městech. Když se na ni podíváte z výšky teď, tak je hnědá, protože je vybuldozerovaná, vybombardovaná a všude je bahno. Izraelská armáda říká, že devastace je tak velká proto, že oni potřebují zničit tunelový systém, který, jak říkají, je vybudován pod velkou částí Pásma Gazy. Opět nemůžu potvrdit, že to, co říkají, je pravdivé, protože jsem viděla jenom část tunelového komplexu, kam nás vzali. Ale byla to část velmi rozsáhlá, byla pod rezidenční čtvrtí a byla vybudována mezi domy, ve kterých žijí normální lidé. 

To znamená, že jste vstupovali do tunelu jednou z obytných budov? 
Obytným domem bychom vstupovali, kdyby tam ještě byl. Dnes už tam není, je tam jen obrovský kráter, kolem něhož stále stojí obytné domy. Můžete si představit, že dům, který tam byl, vypadal podobně jako ty ostatní, a to jsou několikapatrové rezidenční domy, které mi teď připomínají obrovské domy pro panenky. Jedna celá zeď jim chybí a vidíte dovnitř, do jednotlivých bytů, domovů, kde lidé bydleli. Tunel byl na úrovni sklepa a vypadá to, že nad ním stál normální rezidenční dům, v jehož sklepě byl vstup do tunelu, o němž izraelská armáda tvrdí, že to byl tunel, kde Hamás skrýval některá z rukojmích, ale i některé ze svých nejvyšších představitelů. To znamená, že ještě v době, kdy se konflikt odehrával na severu Gazy, byly v tomto tunelu lidé jako Jahjá Sinvár, šéf Hamásu v Gaze. 

Jak si ten tunel mám představit? ⁠Vstoupili jste do ruin, někam dolů, kde si vybavíme třeba suterén obytné budovy, a tam, jak to známe z fotografií, které se k nám dostávají, byl velmi úzký až klaustrofobický tunýlek, spletité chodby pod zemí?
Přesně tak. Je to, jako kdybyste si představil vstup do středověkého dolu. Nejsem zrovna vysoká, ale nad hlavou jsem měla jen pár centimetrů místa. Na šířku je tunel úzký, řekla bych, že když se tam potkají dva lidé a jdou v protisměru, tak není možné, aby se vyhnuli, aniž by se dotkli jeden druhého. Na začátku je tunel velmi úzký a tmavý. Na zemi bylo obrovské množství bahna. Jak sestupujete dál a dál, postupně se tunel stává jaksi vybavenější. Jsou tam elektrické kabely, světlo a podlaha začne být poněkud upravenější, už tam není tolik bahna. Po několika desítkách metrů, vstoupíte do jakési podzemní základny, kde jsou různé místnosti. Většina z nich je vykachlíčkovaná velice zvláštním způsobem. Viděli jsme tam místnosti, kde kachličky měly různé motivy květin a kuchyňské motivy a tak dále. Vypadalo to, že člověk, který tam ty kachličky dal, přemýšlel o tom, aby to vypadalo hezky, nejenom aby to bylo užitečné, což je v tomto kontextu pro mě naprosto nepochopitelné. Je tam velmi teplo, protože tunel je zhruba 15 až 25 metrů pod zemí. 

Je tam velká vlhkost, takže všechny vykachlíčkované zdi jsou mokré od kondenzace. Není tam vůbec žádný čerstvý vzduch, takže máte pořád pocit, že vám dochází kyslík. Je to velmi stísněný prostor. Máte pořád pocit, že zdi tunelu se na vás hroutí, takže horor lidí, kteří byli uneseni z Izraele do Gazy a v těchto prostorách byli drženi, a pravděpodobně někteří z nich stále jsou drženi, je naprosto nepopsatelný.

Bludiště, ve kterém mizí pojem o světě

Mluví se o více než sto lidech, které bojovníci Hamásu stále mají držet. Chápu tedy správně, že to je několik chodeb propojených s různými místnostmi? Nazvala jste to základnou. Je to to, čemu se v angličtině říká compound?
Přesně tak. 

Jaké důkazy má izraelská armáda, že právě v místech, kam jste bili přizváni, byli skutečně drženi rukojmí z Izraele? 
Izraelská armáda nám řekla, že má výpovědi rukojmích, protože tři byli v těchto místnostech a byli propuštěni během příměří na konci listopadu. Kromě výpovědí mají i DNA. Vědí, že tam unesení lidé nějakou dobu byli, protože tam našli jejich DNA, což je poměrně přesvědčivý argument. Pokud jde o to, jak vědí, že se tam skrývali vedoucí představitelé Hamásu, tak v tom už byla izraelská armáda méně sdílná. Její zástupci mluvili o tom, že čím víc tunelů nacházejí, tím víc rozumí tomu, jakým způsobem je Hamás využíval. Dedukují, že tato základna byla místem, kde by byly vedoucí představitelé, protože to bylo tak strategicky vybudováno.

Z toho co jste viděla na místě, třeba podle vybavenosti místností, dá se něco takového potvrdit? Přišlo vám, že v těch místnostech pobývali lidé? 
Samozřejmě to nemůžeme potvrdit stoprocentně, protože jsme je tam neviděli, nicméně podle toho, co jsme viděli, je poměrně jasné, že tam lidé přebývali. Mimo jiné měli na této základně několik kuchyněk, kde byly ještě vidět jakési pozůstatky toho, že tam lidé nějakým způsobem vařili, jedli a podobně. V dřezu bylo obrovské množství špinavého nádobí, v několika místnostech byly peřiny, kusy oblečení. Pozůstatky toho, co se tam dělo, tam stále jsou, i když fakt, že nás tam izraelská armáda vzala, znamená, že už má místo totálně pod kontrolou a zjevně nebo pravděpodobně ho vyčistila od různých nástražních systémů a podobně. Když se vrátím k místnosti, kde byli rukojmí, tak to byla naprostá hrůza. Byla to místnost poměrně úzká, s vyšším stropem, ale máte pocit, že ten se na vás každou chvíli zřítí. Místnost byla vykachlíčkovaná a uprostřed byla mříž, která vypadala, jako že ji tam někdo přidal později, že to nebyla součást původního vybavení, ale dali ji tam až později. Podle izraelské armády to bylo proto, že tam Hamás potřeboval přesunout některé z rukojmích po tom, co izraelská armáda začala postupovat ze severu na jih. Ze samotné místnosti je cítit obrovské zoufalství. Nedá se tam pořádně dýchat, máte pocit, že vám dochází kyslík. 

Ta místnost asi bude poměrně malá, že? Do tunelu se vedle sebe nevejdou dvě postavy, aniž by se fyzicky dotkly, nad hlavou máte pár centimetrů, když vejdete do některé z místností, máte pocit, že se na vás hroutí stěny a že se tam nedá dýchat, je tam velmi teplo, cítíte možná i nějaké úzkostné pocity – jak velké jsou ty místnosti, jak si to představit? 
Řekla bych, že možná pět na deset metrů, nejsem si tím úplně jistá, moje odhady jsou zkreslené tím, že tamní atmosféra je tak strašlivá, že vám to připadá... Možná to bylo větší, možná menší. Nás tam v jednu chvíli bylo asi patnáct a bylo to tam velmi stísněné. Představa, že tam člověk tráví jakoukoliv delší dobu, je naprosto příšerná. Tím, jak je to strašně hluboko pod zemí, vůbec neslyšíte, necítíte, co se děje nad vámi. Když v místnosti vypli světlo, tak se ponořila do absolutní tmy, do takové tmy, na kterou není možné si zvyknout. Lidské oko není schopno se jí přizpůsobit. Není to tma, jako když doma zhasnete a pořád vidíte stíny a máte pocit, že vidíte, kde jsou zdi. Tohle je absolutní tma a okamžitě ztratíte jakékoliv ponětí o tom, jaká je část dne, kolik je hodin, jak dlouho tam jste, kde jste. Všechny tyto vjemy, na které jsme zvyklí, protože kolem sebe máme prostředí, ze kterého se dají vyčíst všechny tyto informace, absolutně zmizí. Bezmoc, která z toho pramení, je nepopsatelná. Snažím se vám to nějak popsat, ale není tam cítit nic jiného než úzkost. 

Říkala jste, že si nedovedete představit strávit na takovém místě delší dobu. Jak dlouho jste v té části podzemního komplexu byli? 
Přišlo mi to jako mnoho hodin. Když jsem se pak podívala na hodinky, tak to byly zhruba dvě hodiny, ale můžu vám říct, že mi to opravdu stačilo. Není to příjemné místo. Generál Goldfuss nám pak říkal, že jsme ušli zhruba kilometr, ale kdyby řekl, že jsme ušli 100 metrů nebo 10 kilometrů, tak já bych tomu věřila zhruba stejně. Člověk tam naprosto ztratí jakýkoliv pocit, jakékoliv povědomí o tom, kde je, jak daleko pod zemí, jak daleko ušel. Je to bludiště, ve kterém se všechno ztratí.

Armáda průvodcem

Během toho, co jste byli v podzemí s vojáky izraelské armády, jste s nimi mohli mluvit, ptát se jich, dávali vám rozhovory?
Ano, byli jsme tam s generálem Danem Goldfussem, který byl takovým naším průvodcem. Ukazoval nám všechny ty místnosti, dal nám informace o tom, co si izraelská armáda myslí, že se v nich dělo, jak to tam probíhalo, co tam našli za zbraně. Ukazovali nám zbraně a munici, kterou tam postupně našli, a generál velmi ochotně odpovídal na spoustu otázek. Je důležité říct, že nás tam vzali, aby nám ukázali, jak oni říkají, proč je operace v Gaze nutná a proč vidíme tak obrovskou devastaci – protože cílem operace je tento tunelový systém zničit tak, aby ho Hamás už nikdy nemohl použít k plánování dalšího útoku. Proto je podle izraelských vojáků devastace tak rozsáhlá a chtěli, abychom to viděli. Opět říkám, že jsme viděli jen to, co nám dovolili vidět a kam nás vzali. Ovšem můžu potvrdit, že to byl opravdu rozsáhlý komplex. 

Že vám dovolili vidět jen to, co chtěli, chápu i tak, že jste do celé té reportérské výpravy šli také s nějakými podmínkami stran toho, že izraelská armáda následně uvidí, co chcete publikovat, je to tak?
Tím, že jsme tam jeli s izraelskou armádou, tak jsme museli souhlasit s určitými podmínkami, jak říkáte. Jsou poměrně standardní ve všech takovýchto situacích, ať už někam jedete s americkou, českou nebo jakoukoliv jinou armádou a bylo to tak i v tomto případě. Armáda chce vidět vizuální materiály, které během cesty pořídíte, a jako důvod uvádí bezpečnost. Nechtějí, abyste publikoval něco, co by mohlo ohrozit bezpečnost jejich vojáků. Pro nás to znamená, že jim dovolíme podívat se na needitovaný záznam toho, co jsme tam natočili, bez zvuku, ale v žádném případě jim neukazujeme, jak materiály použijeme, neukazujeme jim článek, který píšeme a tak dále. Určité podmínky tam jsou, ale můžu říct, že v mém případě nebyl ze strany izraelské armády žádný požadavek na to, abychom cokoliv neukazovali. 

Zmínila jste bezpečnostní opatření, aby izraelští vojáci byli v bezpečí. Jaká byla bezpečnostní opatření, abyste byli v bezpečí vy, novináři? Bavíme se o Chán Júnisu, který je aktuálně epicentrem bojů v Pásmu Gazy, a každým dnem přichází nové informace o tom, jak tvrdé boje tam jsou. 
Izraelská armáda nás samozřejmě nevzala na frontu, kde by riskovala, že by se nám něco mohlo stát. Na druhou stranu to není bez rizika. Nicméně místo, kde jsme byli, bylo plně pod kontrolou izraelské armády. Měli jsme s sebou eskortu izraelské armády, takže v tom místě to bylo poměrně bezpečné, pokud něco takového v Pásmu Gazy existuje.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN, instagramový účet CNN.