Cítíme, že nás armáda podvedla. Tvrdili, že bariéra vydrží, zlobí se přeživší z izraelských kibuců
Současné napětí na Blízkém východě začalo útokem Hamásu před dvěma týdny. Armáda a policie ještě dnes nachází ve spálených domech těla obětí. Bezprecedentní průnik stovek ozbrojenců z pásma Gazy na izraelské území a jejich následné teroristické řádění byl šok. Těžko se z něj vzpamatovávají přeživší těchto událostí.
„Měli jsme támhle velmi dobré přátele, rodinu, bydleli tamhle, asi 200 metrů od čáry. A každou sobotu jsme je navštěvovali, poseděli jsme a večer jsme se vrátili domů,“ ukazoval z kibucu Nachal Oz před rokem přes hraniční plot na palestinské domy Izraelec Danny Rahamim a vzpomínal na situaci před nějakými dvaceti lety.
Ani v nejčernějším snu by ho tehdy nenapadlo, co prožijí o rok později. „První ženu v kibucu zabili v jejím domě, 30 metrů od našeho domu, kde jsme se skrývali. Slyšeli jsme střelbu. Manžel to přežil. Šli do úkrytu v domě a zastřelili ji tam. O dvě hodiny později střelba v jiném domě vedle nás. A pak ženský křik až do nebes. Slyšeli jsme celou dobu kolem sebe teroristy, jak se bavili arabsky,“ popisuje.
Danny je teď se svojí ženou v jiném kibucu severně od Tel Avivu. S dětmi a vnoučaty jsou tu jako uprchlíci. Když zazvonila aplikace upozorňující na rakety, prosili o její vypnutí. Nemohli to poslouchat.
„Cítíme, že nás armáda podvedla. Mluvím o generálech, ne o řadových vojácích, ti jsou hrdinové. Jeden generál k nám do kibucu chodíval a ujišťoval nás, že nás moderní hraniční bariéra se všemi elektronickými vymoženostmi ochrání a že jsme v bezpečí. A teď jsme strašně naštvaní. Veškerá důvěra v armádu je v troskách,“ zlobí se Izraelec.
Rozdíl mezi běžnými občany a teroristy
Dannyho manželka Šivon se narodila v Londýně a vypráví, co se 7. října v kibucu Nachal Oz dělo.
„Byli jsme zavření doma od šesti hodin ráno. Nejdřív jsme slyšeli střelbu. Pak nám lidé začali posílat zprávy. Ostraha kibucu nám napsala, abychom zhasli a zamkli. A začalo nám to být jasné. Všichni se ptali, kde je armáda? Proč nás nikdo nejde zachránit? Pak muž zavolal do televize a v přímém přenosu tam říkal, co se nám tu děje,“ vzpomíná Šivon.
Netanjahu nemůže své selhání napravit. Konflikt nemá vojenské řešení, míní izraelská novinářka
Číst článek
Tím prý přivolal na pomoc vojáky. Danny říká, že jejich kibuc vyvázl z útoku ještě poměrně dobře. Ví o 12 mrtvých a 13 odvlečených do Gazy jako rukojmí. Sousední kibucy Beeri a Kfar Aza jsou ale vypálené se stovkami mrtvých.
„Asi ve dvě hodiny po obědě jsme z ulice slyšeli hebrejštinu. Podíval jsem se opatrně z okénka koupelny a viděl jsem vojáky. Pro spoustu lidí to ale bylo příliš pozdě,“ říká.
Dany Rahamim se ani po prožitých hrůzách neuchýlil k radikálním názorům na řešení situace. Říká, že Izrael teď musí být v odpovědi tvrdý, ale zároveň zůstat morální.
„Já rozlišuju mezi běžnými občany v Gaze a mezi teroristy. Pořád věřím, že většina lidí v Gaze chce žít normální život. A říkám to i potom, co jsem viděl a co jsem zažil v sobotu 7. října,“ dodal s tím, že jen tak podle něj může Izrael zvítězit.
Do kibucu Nachal Oz u hranic s pásmem Gazy se Danny se Šivon vrátit chtějí. Podle nich už armáda podobný útok nepřipustí. Tuší ale, že mnozí další lidé, kteří hrůzy přežili, se tam už nevrátí.
