‚Pro mě není mrtvý.‘ V Paříži se tisíce lidí loučí s Jeanem-Paulem Belmondem, chystá se zádušní mše
Rakev s Jeanem-Paulem Belmondem se v pátek vydá na svou poslední cestu. Slavný herec zemřel začátkem týdne ve věku 88 let. V kostele Saint-Germain-des-Prés v centru Paříže bude dopoledne v 11 hodin zádušní mše. Později bude na stejném místě kremace v rodinném kruhu. Už ve čtvrtek se s Belmondem rozloučily tisícovky lidí v pařížské Invalidovně. Hold mu na čestném nádvoří vzdali jeho vnuci, herečtí kolegové i prezident Emmanuel Macron.
„Jean-Paul Belmondo byl hrdinou tisíce tváří. Jeho kariéra lidi oslňovala a každý si v něm našel kousek sebe. Byl nadžánrový, nadčasový a dokázal překonat všechny překážky,“ řekl na posledním rozloučení francouzský prezident Emmanuel Macron.
Macron připomněl, že Belmondo bavil diváky celých 60 let, a to jak v divadle, tak i ve filmu. Podle něj Belmondo představoval slavnou éru francouzské kinematografie a zosobňoval vzpomínky několika generací, které s jeho filmy vyrůstaly a které s ním i zestárly.
„Jsem tady z části i za svého tátu, který s Belmondem pracoval přes 40 let jako kaskadér. Nebyl to přímo Belmondův dublér, ale hrál třeba jeho protivníky a soupeře ve rvačkách. Všechny byly samozřejmě dopředu naplánované. Hrál ve filmech jako Profesionál, Dobrodruh nebo Kašpárek,“ popsal Guillaume, jeden z účastníků posledního rozloučení.
Guillaume má k Belmondovi obzvlášť blízko. Jeho otec mu o něm často vyprávěl a ještě jako malý se s ním osobně seznámil. „Podívejte, mám s Belmondem dokonce fotografii. Bylo mi třináct let. Tehdy jsem měl ještě vlasy,“ podotýká.
Dnes je Guillaume plešatý, trochu podsaditější a pusu mu zakrývá černá rouška. Časy se změnily. Jeho obdiv k Belmondovi ale zůstal stejný.
Belmondův šarm
„Timesy kdysi o Tomu Cruisovi napsaly, že každý muž chtěl být jeho přítelem a každá žena jeho milenkou. To stejné platilo pro Belmonda ve Francii,“ doplnil Guillaume.
Belmondovým filmovým parťákem byl Alain Delon. Před kamerou se společně objevili už v roce 1957 ve snímku Buď hezká a mlč. Podle Guillauma byli ale každý jiný. Delon byl prý skoro až plasticky krásný, zatímco Belmondo zosobňoval francouzský šarm.
„Dřív si lidé vybírali filmy podle hlavních postav – chtěli vidět poslední snímek s Belmondem nebo s Delonem. Navíc jejich jména na plakátech byla napsaná větším písmenem než tituly filmů. Před kinosály na bulváru Champs-Elysée se stály pěti nebo sedmisetmetrové fronty,“ popisuje Guillaume.
A dlouhé fronty lidí, kteří se chtěli s Belmondem naposledy rozloučit, se stály i před pařížskou Invalidovnou, kde byla vystavená jeho rakev. V řadách stáli mladí, starší, muži i ženy – mezi nimi i 68letá Pierette.
„Belmondo byl výjimečný herec, měl charisma a přitom zůstal nohama na zemi a byl otevřený. Byl to skutečně někdo,“ řekla Pierette.
Nejemotivnější okamžik z celé piety přišel na konci samotného obřadu, kdy čestná stráž vynášela Belmondovu rakev za Morriconeho melodie z filmu Profesionál. Lidé, kteří se nedostali přímo na čestné nádvoří Invalidovny, vše sledovali na velkoplošných obrazovkách. Někteří z nich se neubránili slzám.
„Jsem dojatý. Belmondo dokázal oslovit všechny generace. Bylo to velmi dojemné rozloučení. Pro mě ale není mrtvý,“ uvedl Rémy.
Podle Rémyho Belmondo dokázal oslovit skutečně všechny diváky. Věří, že si cestu k jeho filmům najdou i další generace.
