Den s kandidátem: Prezident se má pohybovat mezi lidmi. Volí ho, tak by je měl vnímat, říká Středula
Jako prezident by otevřel Pražský hrad lidem a taky by jezdil debatovat po celé republice. Ve speciálním vysílání Dvaceti minut Radiožurnálu to řekl odborový předák a kandidát na prezidenta Josef Středula. O jmenování příštího předsedy Ústavního soudu by podle něj měl rozhodnout až nový prezident. Prezident by podle něj také neměl překračovat pravomoce, které mu ukládá Ústava.
Ve středu jste ve Šternberku u Olomouce navštívil firmu Excalibur Army. Prošel jste většinu provozu, zajímal se o platy zaměstnanců, o to, jestli dostanou vánoční odměnu. A velmi zasvěceně jste debatoval s vedením firmy o vojenské technice, kterou tam opravují, respektive vyrábějí. Byl jste také na schůzce v olomoucké pobočce Hospodářské komory. Byla to návštěva šéfa odborů, nebo kandidáta na prezidenta?
U mě je to takové složitější, protože ty firmy znám historicky – jak vznikaly, co produkovaly a podobně. Jsou navíc spojeny s dalšími subjekty, jako je Tatra Kopřivnice a další. Jsou to spojené nádoby anebo předměty, které řešíme třeba při debatách v oblasti státního rozpočtu, protože to jsou třeba výdaje na obranu. Je dobré vědět, jak to vypadá.
Shodou okolností jsem potkal pana majitele na Dnech NATO v Ostravě-Mošnově. Slovo dalo slovo, vyšlo to, takto jsme se domluvili a já mám tu možnost podnik navštívit.
Jsem rád, že jsem to viděl na vlastní oči, protože přece jenom je to na jednu stranu vojenská technika opředená spoustou tajemství. A na stranu druhou je to velice poctivá práce, co se týká strojařiny, kterou znám – byl jsem mnoho let předseda Odborového svazu KOVO. Takže ve výsledku všechny historické znalosti, které člověk má, se vám potom promítají i do debat, kterých se účastníte.
Díky tomu, že se bavíme na tripartitě o vývoji hospodářství, budoucnosti a podobně, je toto fakt spojitá nádoba. Takže pro mě je to znalost a dovednost, která se hodí. V tomto případě šlo o návštěvu v roli kandidáta na prezidenta.
Takže jste k tomu ale nepřistoupil tak, že navštívíte tuto firmu, kde pracuje na 600 lidí a odpoledne si řeknete, tak mi to asi dalo sto hlasů, padesát hlasů?
Ne, takto se to nedá brát. Takové rovnítko vůbec neexistuje. Bylo by to myslím velmi velké zjednodušení, protože lidé jsou tam v práci, člověk je nechce rušit. Je milé, když s nimi můžete prohodit aspoň pár slov.
Bavil jsem se tam se svářečem, který dělal kabiny pro budoucí vojenská vozidla. A protože jsem danou technologii znal, nebavil jsem se s ním o tom, jestli je hezký den nebo o Vánocích, ale spíše o tom, jak k tomu přistupují, co dělají, aby se jim například kabina nezkroutila. Zkrátka, co to všechno obnáší. To je věc, která mě celoživotně baví.
To bylo vidět. Nakonec vám představitelé vedení firmy poděkovali za zasvěcené dotazy. Myslím, že byli leckdy trochu překvapení. Všiml jste si na recepci té nábojnice s podpisem Miloše Zemana?
Kdybyste mě na to neupozornil, tak bych si toho nevšiml, protože když jsem přišel, byly první na řadě bezpečnostní pokyny, kterých jsem si samozřejmě musel všimnout. Ale té nábojnice ne. Vlastně pro mě bylo překvapení, že je nábojnice u vchodu do firmy. Spíš bych tam čekal nějaký produkt, který ale stál až za hlavní budovou. Šlo o bývalé vozidlo pěchoty.
‚Neslýchám příjemné příběhy‘
Co musíte během necelého měsíce do prvního kola volby ještě udělat, abyste třeba mohl jako prezident republiky taky podepsat nějakou nábojnici?
Musí se toho stát opravdu hodně. Jednak samozřejmě chci využít každé chvíle k tomu, abych se mohl potkat s lidmi. Když jsem třeba procházel Olomoucí k vám do studia Českého rozhlasu, potkal jsem se s dalšími lidmi. Byla mezi nimi také paní, která je onkologicky nemocná. Byla to moc hezká debata. Ne proto, že jsem ji potkal na ulici, ale proto, že to bylo velice přirozené.
Den s kandidátem: Velké peníze kazí politiku, s malou kampaní nemusím být nikomu vděčný, říká Hilšer
Číst článek
Já mám odsud ženu a moje tchyně zemřela na onkologické onemocnění. Zároveň pracovala dvacet let na onkologickém oddělení v nemocnici. Pro mě jde o velice silnou vzpomínku.
Asi je to v životě tak, že se vám takto spojují osudy, které už jste prožili. Pro mě je opravdu ten kontakt s lidmi něco, co mám nesmírně rád. Zároveň se musí ještě odehrát spousta debat, jako je třeba tato. Tímto způsobem to podle mého soudu bude pokračovat až do 13. ledna.
Nevím, jestli vám setkání se mnou potřebné hlasy úplně přinese, ale rozumím tomu, že většina kandidátů sází na debaty. Když se podíváme na to, co prohlašujete v souvislosti se svou kandidaturou na prezidenta, chcete být protiváhou ke stávající „bezradné a nečinné vládě Petra Fialy, která jen mlží a neříká občanům pravdu“. V čem?
Chci být člověkem, který názory podnikatelů i občanů přenáší do politické debaty, protože i to lidé očekávají – proto si volí prezidenta. Aby to byl někdo, kdo bude osobou s dostatečně vysokou politickou funkcí, aby tato témata otevíral. Lidé totiž nemají pocit, že je jejich život v těchto souvislostech debatován, nebo že se otevírají jejich běžné starosti. Nejde jenom o tuto vládu, je to tak všeobecně.
Den s kandidátem: Vsadil jsem se, že debatu zvládnu, jinak musím do zorbingové koule, říká Babiš
Číst článek
Příběhy, které slýchávám, opravdu nejsou příjemné. Například za vámi přijde paní, která je už v důchodu, odpracovala třicet let ve zdravotnictví a bojí se, že jí zemře manžel, protože nezvládne náklady ve výši 14 400 korun měsíčně, protože má důchod jenom 14 tisíc.
Takové by měly být v politické debatě reflektovány. Ať už vláda nebo parlament by to měly zvedat. Měly by hledat způsob, jak lidem pomohou, ne jak je oberou.
Teď to nemyslím takto doslovně, ale třeba téma zvýšení věku pro odchod do důchodu nebo se zhoršení přístupu ke standardní zdravotní péči jsou témata, která musí být přednášena. A když to vláda nedělá, proč by nemohl prezident se svými kompetencemi přijít na jednání vlády nebo na jednání parlamentu obou komor, kde musí být přijat a musí dostat slovo? Zastávám postoj, že to je role prezidenta republiky voleného v přímé volbě.
Inspirace rakouským prezidentem
Který evropský politik vás inspiruje?
Je jeden. Nebydlí daleko od českých hranic, je v Rakousku. Je to pan prezident Alexander Van der Bellen. Jeho výkon funkce mi je asi nejbližší. Na jedné straně je lidský, chápající a schopný naslouchat. Ale zároveň žije nesmírně příjemný a vlastně civilní život. Lidé ho potkají i při běžných činnostech, jako je cesta tramvají.
I výsledky těch posledních voleb jednoznačně ukázaly, že popularitu a podporu v rakouské společnosti rozhodně má. Vidí v něm takového možná kvazi monarchu bez monarchistických pravomocí a zároveň člověka, který je schopen chápat život a přijímat zprávy, které přicházejí ze společnosti, a následně je přenášet do politiky.
Když porovnáte přímou volbu hlavy státu v České republice a prezidentské kompetence, neměly by být tyto dvě roviny ve větším souladu? Cítíte tam nějakou nutnost změny?
Jestliže teď kandiduji na prezidenta republiky, tak bych s tím měl být srovnán. Na jedné straně si uvědomuji silné kompetence od jmenování vlády po jmenování bankovní rady, která ekonomicky ovlivňuje život v České republice. Významné je potom také jmenování ústavních soudců společně se Senátem. Jedny z nejsilnějších kompetencí jsou ale ty neformální.
Mezi ty patří možnost setkat se s lidmi a žádat je o jejich názor. To by velmi slušelo výkonu činnosti prezidenta republiky pro následující období.
Musíme vzít v potaz, že už příští rok bude velice krutý. Málokdo si to chce uvědomit, ale čeká nás v Česku celoroční recese, hrozba propouštění a možná ještě větší nebezpečí rozdělení společnosti. Možná že nás čeká i náprava veřejných financí, ale to spíše nevidím, protože v roce 2024 bude nutné zaplatit dalších 60 miliard navíc, protože Česká republika slíbila, že naplní požadavek na dvě procenta ze svého HDP na obranu.
Den s kandidátem: Babiš je v konfliktu zájmů. Nevíte, zda mluví za Agrofert, nebo za sebe, říká Fischer
Číst článek
A v době inaugurace nového prezidenta 8. března už bude měsíc probíhat debata o státním rozpočtu na rok 2024. Prezident a jeho kancelář se do této debaty musí velmi rychle pustit, primárně kvůli státním rozpočtu. To, jak se rozloží situace, jestli se třeba otevře debata o daních, jak svým způsobem budeme řešit otázku veřejných financí do budoucna, to v této chvíli neví ani samotná vláda.
Výkon prezidenta má být tedy velmi aktivní, angažovaný a zároveň velmi znalý. Musí to být někdo, kdo politiku opravdu zná, a to prakticky, protože na učení se v pozici prezidenta republiky speciálně v této době nebude čas. Musí velmi rychle jednat, otevírat jednání a hledat kompromisy, aby se česká společnost opětovně spojila.
Když jste mluvil o kompetenci hlavy státu jmenovat členy bankovní rady, respektive guvernéra centrální banky, který model krocení inflace vám je bližší? Přístup Jiřího Rusnoka, kterého dobře znáte, anebo ten, ke kterému se spíš kloní Aleš Michl?
Stalo se více věcí a nestačí jenom jeden časový úsek. Je potřeba si vzpomenout na etapu, kdy jsme v roce 2013 devalvovali českou korunu, nebo na dobu předtím, kdy docházelo k útoku na českou korunu.
Dále jsou tu otázky týkající se společné měny, protože Česká republika se při vstupu do Evropské unie zavázala, že přijme euro. Zrovna vychází zpráva o sladěnosti Česka s eurozónou. A to všechno se musí dát do kontextu. Takže i postup národní banky a postup vlády by se měly spojovat, ne rozdělovat.
Nastartování Česka znamená změnu ve vzdělávání a lepší digitalizaci státu, říká Nerudová
Číst článek
Momentální situace s vysokou úrokovou sazbou významně zatěžuje i firmy a vlastně stanovuje určitou hladinu cen, která se dostala nahoru.
Teď jsme měli možnost jednat s bankovní radou České národní banky a řekli jsme, že se nám nelíbí situace, kdy banky umísťují do Česka své volné zdroje. Tady se zhodnocují vkladem u národní banky. Klientům nedávají částky odpovídající současné inflaci, tak na tom těží a peníze vyvádějí. Tato debata podle mě není černá ani bílá, ale je potřeba se podívat, jak se na to dívají členové bankovní rady.
Toto už ale není role prezidenta, protože na jednání bankovní rady může být člen vlády, a naopak na jednání vlády může být člen bankovní rady nebo guvernér. Ale rozhodně bych se ptal členů bankovní rady nebo guvernéra, jak vidí dlouhodobé východisko ze současné situace s vysokou úrokovou sazbou. Zatím to ale vypadá, že se inflace bude snižovat až v roce 2024.
Program „pěti p“
To bude radost být prezidentem, ne?
To je právě také důvod, jakým způsobem bude prezident vykonávat funkci, on musí vstoupit do debat, jinak budeme mít spícího prezidenta. Už jsme si zvykli na ledacos, ale v tomto případě bude celá společnost očekávat, jak do toho nový prezident vstoupí a jak společnost bude fungovat. Já jsem to vložil do svého programu „pěti p“.
Na jedné straně se ode mě očekává právo na důstojnou mzdu, které je obzvláště ve vysoké inflaci nesmírně důležité. Ale také právo na elektřinu, na teplo, nebo také na zdraví, což je v době po pandemii velmi vážné.
Také je tu právo na připojení k internetu, ideálně vysokorychlostnímu, protože stát bude do budoucna požadovat, aby se občan v rámci elektronizace zapojil.
V České republice ale bohužel vysokorychlostní internet není pravidlem a je potřeba, aby k tomu stát vytvořil podmínky. Pro ty, co nebudou moci, ať už je to z finančních důvodů, nebo nemožnosti připojení, jinak budou občané druhé kategorie.
A samozřejmě je tu otázka veřejné dopravy – řidičů, kvality sítě. Vše ale závisí na daňovém systému v Česku.
Ještě k právu na připojení na internet. Jako každá mince i toto má dvě strany. Představte si osaměle žijícího seniora, kterému rodina pořídí nějaké zařízení. On stráví hodně času na internetu, protože to svým způsobem patří k socializaci. No a teď si tam oblíbí servery jistého druhu. Co to udělá s jeho vnímáním světa?
Nic není jenom černé, nebo bílé. S internetem přichází také otázka bezpečnostní části. To znamená, jakým způsobem můžeme přiblížit občanům, jak se mají v tomto prostředí s obezřetností chovat.
Být předmětem dezinformací je totiž velmi jednoduché, ale uvědomit si to už musí být sofistikovaná činnost. Líbí se mi, jakým způsobem například Česká televize a Český rozhlas přistoupily v době covidu k různým vzdělávacím aktivitám. Nebo jak Česká národní banka přistoupila k finanční gramotnosti. To je cesta.
Čísla kandidátů na prezidenta: Babiš dostal ‚šťastnou sedmičku‘, Nerudová šestku a Pavel čtyřku
Číst článek
Je tedy důležité umožnit nejenom připojení, ale zároveň umožnit veřejnoprávnímu subjektu nebo školám, aby mohly pomoci v oblasti bezpečnosti, aby člověk neudělal nějakou fatální chybu.
S tím se budeme potýkat dlouhodobě. V budoucnosti tu bude problém zapojení umělé inteligence a nebude jednoduché rozpoznat, co je vytvořeno uměle a co je vytvořeno člověkem.
V této oblasti musí celé školství zapojit opravdu všechny preceptory a pomoci společnost naučit tento druh chování. Nikdy to nedopadne stoprocentně pozitivně, ale pokud to neuděláme, bude to horší.
Bez úhybných manévrů
Když jsme rozebírali částečně některé kompetence prezidenta České republiky, sám jste říkal, že ve spolupráci se Senátem jmenuje ústavní soudce. Stávající prezident Miloš Zeman připouští, že by mohl jmenovat předsedu Ústavního soudu ještě před vypršením mandátu nynějšího předsedy Pavla Rychetského. Jak by si s tím nová hlava státu měla poradit?
Jde o vzkaz stávající hlavy státu. Zákon to sice nezakazuje, ale mělo by to už být ponecháno už nové hlavě státu. Ať o tom rozhodne. Že bude nová hlava státu vycházet z nějakého základu, je logické. Možná, že bude vycházet z podobného základu v tom, že je lepší, aby v čele Ústavního soudu byl někdo, kdo už mandát má, aby tam byla kontinuita. Jsou to pouze dva soudci, ale já nevím, kdo bude příští hlava státu. To ví pouze volič.
A kdybyste to byl vy?
Já bych se rozhodně sešel se stávajícím předsedou Ústavního soudu a zároveň bych požádal, aby jména kandidátů na ústavního soudce byla zaslána prezidentské kanceláři. Spojil bych se se Senátem a společně bych hledal takovou cestu, aby nedocházelo ke zpochybnění návrhů a bylo to opravdu hladké. Tady se totiž jedná o ústavnost, což je nesmírně vážná věc, která by měla být konsenzuální.
Otázka předsedy Ústavního soudu je v tomto případě už následná reakce. Důležité je, aby Ústavní soud byl institucí, kde jsou velmi kvalitní a erudovaní soudci či soudkyně, kteří jsou schopni rychle řešit případné ústavní stížnosti, které na Ústavním soudu jsou.
Důvod je ten, že ústavnost ty by z úst prezidenta republiky měla být maximálně dodržována. Nikdy by se neměl objevit žádný úhybný manévr, protože by také mohlo dojít ke zpochybňování povinnosti dodržovat Ústavu České republiky.
Takže nepřipouštíte, že by mohla nastat situace, že byste hypoteticky jako prezident republiky zdědil ústavního soudce jmenovaného ještě Milošem Zemanem?
Podle mě by taková možnost nastat neměla a věřím, že nenastane.
Co když ano?
Záleží, co by se stalo a kdo by to byl. Jeden ze dvou stávajících ústavních soudců má mandát delší a druhý kratší. To už je také velký rozdíl. Je tedy otázka, na jak dlouhou dobu by se případně zablokovala ta možnost. Zákon zná ale také možnost odvolání a v tomto případě je to otázka spíše debaty se Senátem.
Soud Rohanovou vyloučil správně. Systém přímé volby ale není dobrý, chce to změnu, říká ústavní právník
Číst článek
Není to jenom vůle prezidenta republiky, ale jeho společná vůle se Senátem. V této záležitosti podle mě nebudou případné přemety jakoukoli stranou akceptovány.
Věřím, že tady nedojde k žádné revoluci, ale půjde o normální evoluční vývoj. Kdy výměna ústavních soudců proběhne v poklidu a s vysokou odbornou erudicí.
Jak byste si jako prezident republiky představoval fungování Hradu jako instituce?
Začnu takovou lidskou, normální představou. Představte si, že byste procházel Pražským hradem bez rámů, bez kontrol, prostě jste šel na procházku. Když se bude chtít, tak to jde.
Pak si představte, že byste potkal prezidenta v civilu v zahradách Pražského hradu nebo přímo na některém z nádvoří. On by vás pozdravil a proběhla by úplně normálně debata. To není sci-fi.
Prezident by byl tím, kdo se pohybuje mezi lidmi. A lidé by ho potkali rádi, protože by věděli, že je vyslechne a popovídá si s nimi, i když má program nabitý. Je volený lidmi, tak by měl vnímat. Rozhodně bych to nedával do rámu jenom Pražského hradu, prezident by měl mít takovýto výkon po celé České republice.
Druhou částí je pak faktické i mentální otevření Pražského hradu, který má být místem, kde se setkávají lidé různých profesí a dovedností – úspěšní podnikatelé, skvělí sportovci. Mohl by být například pořádán běh Jelením příkopem s finále na třetím nádvoří Pražského hradu.
Pražský hrad má žít, má být normální. Já sám jsem měl rád noční procházku po Pražském hradě, protože opravdu máte pocit, že k vám tam promlouvá historie.
