Ondřej Houska o kvótách na potraviny: Kdyby si něco takového schválila Severní Korea, asi se to dá pochopit

V Česku vzbudilo bouři reakcí rozhodnutí poslanců o de facto regulaci prodeje potravin. Objevila se varování před omezením konkurence o ořezání nabídky pro zákazníky, dokonce i srovnávání s jednotvárnými regály v potravinách za komunismu. Jakou novelu to poslanci vlastně schválili? Jak zásadní dopad to bude mít?
Bude mít jeden zásadní dopad, že velká část toho, co najdeme ve větších obchodech – jen chvíli, protože ta novela nemůže dlouhodobě platit, je protizákonná – ale nějakou dobu, pokud nabude účinnosti, budeme muset mít na regálech větších obchodů dominantně české potraviny, za pár let až 73 %.

Velkou část těch potravin tam po celý rok, po všech 365 dní, prostě nenajdeme, protože v Česku se jich tolik neprodukuje. Takže zastánci novely argumentují podporou domácích výrobců, kteří se prý nedokážou na trhu prosadit proti „zlé, cizácké“ zahraniční síti majitelů supermarketů, ale v praxi je to prostě malá domů, krádež za bílého dne – říkám to s plným vědomím toho, co tato věta znamená – ve prospěch agrárních velkopodnikatelů. Krádež v tom smyslu, že se dostávají k podílu na trhu, který by si jinak sami nebyli schopni vydobýt. Střet zájmů, který tam je, je přece obrovský – největší sedlák z této zemi je premiérem, i když víme, že on sám řekl, že je proti tomuto návrhu a že poslanci za hnutí ANO ho schválili proti jeho vůli.

To je zajímavé. Muž, který sám veřejně říká – řekl to třeba v rozhovoru pro Financial Times – že strana je on, strana ANO je on, najednou jaksi nedokáže přesvědčit své poslance, jak mají hlasovat. Ha ha. Pan Faltýnek a jeho napojení na agrární lobby, o tom dobře víme. Ministr zemědělství Toman je také jeden z největších sedláků v této zemi. A tito lidé si ve prospěch svých vlastních firem schvalují tento zákon. Je fascinující, že to většině poslanců nepřišlo divné.

Prosím, můžeme přiblížit, kde se ten nápad vzal, kdo s ním přišel do Poslanecké sněmovny?
Je to návrh SPD Tomia Okamury. Ale nemusíme asi dlouho přemýšlet, že oni nejsou úplně autory tohoto nápadu. Vždyť už předtím s podobnou novelou přišli poslanci ANO.

Stáhli ji, tak se našla SPD, která ho předložila.

A návrh podpořili kromě SPD poslanci za ANO, ČSSD, KSČM i za Trikolóru.

Lze tedy skutečně říct, že pakliže ten zákon projde dál, existuje skutečné riziko, že z pultů zmizí zboží, které nebude možné podle stávajících definic označit za české potraviny?
Větší obchody budou muset podle toho zákona naplnit tu kvótu, to znamená mít až 73 % zboží z domova. To znamená všechno, co by se nevešlo do té kvóty, pokud by ten zákon platil, nebudou moct prodávat.

Ty jsi zmínil že ten zákon je zcela zjevně namířen na podporu české zemědělské produkce, ostatně tak o tom mluví i ti hráči v zemědělském průmyslu. Česko je ovšem součástí evropského společenství, kde fungují rovná pravidla pro všechny hráče. Jak jsi to zmiňoval, jak se s tímto novela vyrovnává?
Nijak se s tím nevyrovnává. Když jsme sledovali vyjádření ministra zemědělství po přijetí zákona, tak on sám připouštěl, že to je velmi sporné a může to narazit.

Ti sofistikovanější zastánci této novely, nemluvím o poslancích SPD, jsou si dobře vědomi toho, že schválili něco, co je ale vlastně protiprávní – s velkou pravděpodobností musíme říct, protože samozřejmě v posledku rozhodne až soud.

Dlouhodobě sleduješ EU – funguje někde v Evropě něco podobného, jako je tento český zákon?
V takovéto podobě nefunguje. Něco podobného se snažilo zavést Rumunsko a Bulharsko, ale po varování Evropské komise – nebo v jednom případě dokonce Komise zahájila přímo řízení s tím státem, což je první krok, který v posledku může skončit až žalobou – tak oni to zrušili. V 80. letech zavedlo ne tak přísné, ale podobné opatření Irsko. Skončilo to žalobou před Soudním dvorem dnes EU, v 80. letech se ta instituce ještě takto nejmenovala, no a soud rozhodl samozřejmě proti Irsku, protože v rámci EU máme jednotný trh. A představme si, jak bychom asi křičeli tady v Česku, kdyby si Němci zavedli závazné kvóty na to, kolik se má prodat aut v Německu od továren, které stojí v Německu, a ne třeba v Česku, nebo závazný podíl na to, jaké procento náhradních dílů ve Volkswagenu má být vyrobené v Německu. Náš „autoland“, země závislá na automobilovém průmyslu, by se samozřejmě bouřil. Teď jsme schválili vlastně úplně totéž.

Když se to vezme z logického úhlu, tak ten zákon v podstatě nedává vůbec žádný smysl vzhledem k tomu, že Česko má ekonomiku založenou na vývozu a z volného pohybu zboží tedy jednoznačně těží?
Kdyby si něco takového schválila Severní Korea, tak se to asi dá pochopit, je to izolovaná země. Ale země jako je Česko, která má jednu z nejotevřenějších ekonomik na světě – omílám tady stará známá fakta – naše HDP je dominantně závislé na vývozu a přes 80 % tohoto vývozu jde na evropský vnitřní trh. Jestli má Česko v EU nějakou politiku, něco, čím jsme známí v Evropě, pak je to zdůrazňování zásadního významu vnitřního trhu, že musí být bez bariér, že ty stávající bariéry je potřeba odstranit, aby firmy mohly volně vyvážet kamkoliv v EU. To samé Česko teď přichází s tímto zákonem.

Je to stejné, jako kdybychom podřízli slepici, která nám snáší zlatá vejce. Protože vnitřní evropský trh je pro nás tou slepicí, která pro naši ekonomiku snáší zlatá vejce, a my teď na ni do kurníku jdeme s nožem. Takže nechápu logiku, která za tím je.

Uprostřed týdne jsi informoval o tom, že osm členských zemí EU už vyjádřilo své výhrady, a to konkrétně v dopise předsedovi zemědělského výboru Poslanecké sněmovny Jaroslavu Faltýnkovi z ANO. Co v tom dopise stojí?
Je to dopis, v kterém velvyslanci osmi zemí v Praze včetně Německa, Polska, Francie, Itálie – tedy z velkých významných států – nebo ze sousedního Rakouska, vyjadřují diplomaticky řečeno znepokojení nad tím, že podle nich je tento návrh s velkou pravděpodobností v rozporu s vnitřním trhem. Celkem úsměvné je to, že v tom dopise panu Faltýnkovi připomínají jejich vzájemnou schůzku z června loňského roku a píšou tam, že „vy sám jste na této schůzce řekl, že do značné míry tyto obavy chápete, tak jak je možné, že jste nekonal?“ Takto to tam nestojí: „Jak je možné, že jste nekonal?“ Na to jsou ti pánové příliš slušní, ale je to podstata toho dopisu.
V EU to funguje tak, že kdyby některý stát přijal opatření, které je podle někoho protiprávní, může buď zasáhnout Evropská komise, nebo se některá z členských zemí může obrátit na Evropskou komisi s výzvou, aby toto opatření přezkoumala. Nevím, jakým zázrakem by se stalo, ale pokud by Evropská komise nekonala, protože ona je tou tzv. strážkyní smluv a dohlíží na dodržování pravidel na evropském trhu, tak některá z těchto osmi zemí se nepochybně ozve. Ještě bych řekl, aby velvyslanci takto společně intervenovali u představitelů nějaké země a ohradili se proti nějaké právní úpravě, kterou ta země přijala, to známe z Balkánu, z Afriky, z různých zemí s ne úplně, stabilním a demokratickým politickým systémem a vládou práva. Aby se toto dělo v EU, to opravdu se minimálně v českých poměrech stalo poprvé.

Tos mi vzal otázku z úst, chtěla jsem se tě zeptat na to, o jak závažný krok z hlediska těch zemí – možná můžeme říci EU – jde, když se osm velvyslanců sejde a sepíše dopis. Je to běžné?
Ne, ne, ne. Je to bezprecedentní. Je to něco absolutně výjimečného. Možná bychom našli příklad třeba z Maďarska, když tamní úřady fakticky přinutily Středoevropskou univerzitu opustit zemi kvůli, řekněme, ideologickým sporům a soud to potom označil za protiprávní krok. V takových případech se to děje. Ale aby se to stalo v zemi, která je považována za právní stát, která nemá problémy s vládou práva – na rozdíl od Polska a Maďarska, mluvím o Česku – to je něco úplně výjimečného.

Existují nějaké náznaky, že proti Česku by pak mohlo opravdu být vedeno soudní řízení? Jak jsi říkal, musela by se na soud obrátit jedna z členských zemí EU. Máme už k dispozici nějaký takový náznak, že by se to mohlo stát?
Je potřeba počkat na to, až ten zákon projde všemi náležitostmi, až nabude účinnosti, podepíše ho prezident atd., až prostě začne být účinný. Pak je podle mne otázkou času, kdy se Evropská komise – pokud to nebude nějaká členská země EU – obrátí na Česko s tím, že tento zákon je podle ní protiprávní. Musí ho samozřejmě zanalyzovat, bude to právní stanovisko, ten proces. Není to tak, že komise luskne prsty a řekne: zrušte zákon! Je to paralela k tomu, co teď zažíváme v otázce auditů Evropské komise týkajících se možného střetu zájmů premiéra Babiše. Víme, že komise nejdřív napíše dopis Česku, tam řekne své stanovisko. Česko pak má lhůtu na odpověď. Komise zanalyzuje, jestli ta odpověď vyhověla, nebo nikoliv, napíše další dopis s novou argumentací a teprve poté nastává ten finální krok: pokud by ta členská země podle názoru Komise stále porušovala právo, tu úpravu nějak nezměnila nebo neupravila, tak teprve přichází to, že tu zemi dá k soudu. Soud pak zase má několik měsíců na to, aby rozhodl.

Mluvíš s celou řadou zdrojů uvnitř EU, přímo i v Komisi. Jakým způsobem chápou signál nebo rozhodnutí českého parlamentu, prosadit tento zákon?
Mimo záznam to stanovisko zní – sice samozřejmě s výhradou, že zákon byl teprve tento týden přijat a musíme ho prostudovat – ale to stanovisko zní: je to naprosto evidentně protiprávní, naprosto jasná diskriminace výrobců z jiných členských zemí. Koneckonců loni v létě eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton, když se mluvilo o tom, že tento zákon bude přijat, a byly nějaké návrhy teprve v Poslanecké sněmovně, tak už tehdy poslal ministru zemědělství Tomanovi dopis, který jsme také zveřejnili v Hospodářských novinách, kde je to úplně jasně popsáno. Píše se v něm dokonce, cituji: že to je proti základním principům EU. A ještě bych chtěl to jednou podtrhnout: proti základním principům EU, které přitom my, Češi, ať jsou to politici zleva zprava, omílají jako mantru. Vnitřní trh, vnitřní trh, vnitřní trh.

Tohle nás živí, to je to nejdůležitější, proč v jsme EU! Protože o nějakých ideálech se tu samozřejmě příliš nemluví. No a to nejdůležitější, proč v EU jsme, teď vlastní vůlí porušujeme.

Chtěla jsem se v souvislosti s logikou za prosazením zákona zeptat ještě na jednu věc, a to je kontext dalšího tématu, které si vláda premiéra Andreje Babiše vzala docela vehementně za své: boj proti dvojí kvalitě potravin. Dává protekcionismus, což znamená ohraničování trhu kvótami, smysl ve chvíli, kdy se vláda ve stejnou chvíli zasazuje za to, aby všude byly stejné potraviny?
To je samozřejmě protimluv. Poslanci SPD, kteří ten návrh předložili, říkají: zahraniční firmy sem nám dovážejí šrot a nekvalitní potraviny, a tak musíme zavřít hranice, abychom si tady mohli jíst naše kvalitní české potraviny.

Ta logika samozřejmě kulhá, protože případy dvojí kvality potravin jsou zdokumentované tak napůl, řekl bych, ale v některých případech se samozřejmě vyskytly.

To není ovšem dáno primárně tím, že by „zlí“ zahraniční výrobci schválně plýtvali penězi, aby měli dvoje výrobní linky, a mají to tak proto, aby na té druhé dělali méně kvalitní potraviny a vozili je Čechům. Ale pokud se to děje, tak je to prostě primárně dáno spotřebitelským chováním nás zákazníků tady v Česku. Jestliže platí statistika, že kolem poloviny nebo více než polovina potravin se v Česku prodá ve slevových akcích, tak prostě my Češi jsme ti slevoví feťáci, kteří stále, přestože se ten trend pomalu, ale velmi pomalu mění, koukají víc na cenu než na kvalitu. Jestliže nejsme ochotni zaplatit cenu za výrobek, která je jinde, řeší to výrobce tím, že aby tu cenu udržel nízkou, tak dodává méně kvalitní potravinu. Žil jsem pět let v Belgii a kvalita třeba šunky, sýrů, které si tam běžně koupíte, je nesrovnatelná s tím, co si koupíte v Česku. Nesrovnatelná. Ale samozřejmě ta cena je několikanásobně vyšší.

Jeden z argumentů zastánců toho zákona je, že byznys v zemědělství a v potravinářství v EU je ovlivněn různou výší dotací v jednotlivých zemích, což je podle nich nespravedlivé. Projevuje se to na tom, jakým způsobem oni svůj byznys mohou vést. Ondřeji, dá se říct, že v Evropě jsou podmínky pro zemědělce nastaveny rovnocenně?
Nejsou nastaveny úplně, ale skoro rovnocenně. Společná zemědělská politika EU funguje tak, že zemědělci mají nějakou pevně danou výši dotací. Primárně se to určuje podle rozlohy půdy, kterou obhospodařují. A k této pevně dané výši jim zase podle nějakých společných pravidel může každá členská země přisypat něco navíc ze svého státního rozpočtu. Když se podíváme na výši dotací českých zemědělců, tak jsou vlastně téměř přesně rovny průměru v EU. Není tedy pravda, že by čeští zemědělci měli menší podporu než ostatní zemědělci. Na to by si mohli stěžovat třeba zemědělci v Pobaltí, když už, ale rozhodně ne v ČR. Zemědělství jako celek je dlouhodobě od vstupu do EU v zisku díky dotacím ze společné zemědělské politiky, jinak by nebyli čeští zemědělci ziskoví. Navíc musíme vzít v úvahu, že je pravda, že třeba zemědělec z Francie má v průměru o něco větší míru podpory než ten český, ale on má také úplně jiné náklady třeba na pracovní sílu. To znamená, že nelze srovnávat nesrovnatelné. A ještě jednou říkám, že čeští zemědělci mají dotace na úrovni průměru 27 států EU.

Zastavme se ještě u argumentace k novému zákonu. Objevuje se také argument větší soběstačnosti i v zemědělské a potravinářské oblasti. Vidíme, co se stalo během koronavirové krize, jež přivedla státy k tomu, aby jednaly hlavně s cílovým zájmem sebe samých, třeba v oblasti roušek, respirátorů atd., jak jsme to viděli v úvodu krize. Neukázalo se, že přece jen sázka na větší soběstačnost by se mohla vyplatit?
To je zase podle mě argument úrovně Severní Korea. Ano, samozřejmě, že takto, jak je to řečeno, to dává logiku. Ale pak se můžeme bavit o tom, jak má ta soběstačnost vypadat. Můžeme si říkat, snižme závislost na dlouhých dodavatelských řetězcích – u nějakých klíčových produktů třeba v medicínské nebo potravinářské oblasti – z Asie, z Číny. A teď nechci, aby to vyznělo jako nějaká laciná kritika čínského režimu. Jde prostě o to, že ty dodavatelské řetězce jsou dlouhé, jsou tedy závislé na tom, že může přijít tajfun někde v Indickém oceánu apod. Ale v rámci EU – jak říká Emmanuel Macron, EU jsme my, to je prostě pravda – nedává smysl se izolovat. Je to neproveditelné. Česko je u základních potravin soběstačné z nějakých maximálně 40 %. V masných výrobcích to není ani pětina. Kde najednou čeští zemědělci znásobí svoji produkci tak, aby soběstační byli? To tady chceme budovat obrovské lány a rozorávat meze zase jako za komunismu nebo za Chruščova, když Sověti rozorávali stepi? To je prostě naprostý nesmysl. Můžeme být rádi, že jsme součástí jednotného evropského trhu, kde je ta bezpečnost dodávek úplně jiná než v rámci celosvětových výrobních řetězců.

Zmiňoval jsi, že premiér a předseda ANO Andrej Babiš se postavil proti svým vlastním poslancům. Serveru iRozhlas řekl, že s tím zákonem nesouhlasí, zkritizoval poslance, připustil, že pro Česko ten zákon může znamenat citelné sankce. Jak tomu všemu tedy rozumět?
Samozřejmě má pravdu pan premiér Babiš. Všechno, co říká, je naprostá pravda.
Ovšem s tím, o čem jsem už mluvil, že si asi těžko můžeme představit, že to v ANO funguje tak, že premiér Babiš přijde na schůzi poslaneckého klubu hnutí ANO, vyzve poslance, aby pro zákon nehlasovali, uvede všechny tyto argumenty a oni řeknou: „Ne, předsedo, prostě mluvíš nesmysly. My tu ruku zvedneme.“ Takto to opravdu v této straně nefunguje.
Zvítězily zkrátka zájmy agrární lobby. Třeba poslanec za ANO Jaroslav Bžoch, člen evropského výboru Poslanecké sněmovny a dá se říct stranický expert na EU, otevřeně napsal už před hlasováním, že nebude pro ten zákon hlasovat, protože je protiprávní.

Ale tato racionální argumentace prostě nepřevážila.

A co se podle tvého odhadu bude dít dál?
Jestliže – a všechno tomu nasvědčuje – si zákonodárci neuvědomí, co vlastně schválili, a
ten zákon vstoupí v účinnost, tak přijde po nějaké době ten první krok, jak jsem o tom mluvil, který může nakonec skončit až žalobou. A iniciovat ho bude buď Evropská komise, nebo nějaká jiná členská země EU. No a my se podle mě v obchodech – nechci samozřejmě malovat nějaké černé scénáře – musíme připravit na to, že kdyby ten zákon platil dlouhodobě, nebudeme si celý rok moci kupovat ty potraviny, na které jsme zvyklí. Prostě v Česku se celý rok neprodukuje čerstvé ovoce a zelenina. Jak jsem řekl, u masných výrobků nejsme soběstační ani z pětiny, takže jestliže ten zákon bude platit delší dobu, nebudou běžně celý rok tyto potraviny na pultech dostupné.

Ondřej Houska, reportér Hospodářských novin, bývalý zpravodaj v Bruselu. Ondřeji, děkujeme.
Těšilo mě.