Pondělní stávku nic neodvrátí. Ambice svrhnout vládu nemáme, říká šéf odborového svazu KOVO
Jak si odboráři představují chystanou výstražnou stávku, která je naplánována na pondělí 27. listopadu? Co konkrétního požadují od vlády? A budou ve stávkách pokračovat, pokud jim politici nevyhoví? Tomáš Pancíř se ptal předsedy nejpočetnějšího odborového svazu KOVO Romana Ďurča.
V úterý jste v rámci Českomoravské konfederace odborových svazů jednali o detailech pondělní stávky. Šéf odborů Josef Středula odpoledne oznámil, že se nakonec ke stávce připojí 10 odborových svazů. Je to konečné číslo, nebo se třeba ještě snažíte do pondělí přesvědčit další odborové svazy, aby se přidaly?
Myslím, že je určitě ještě možné, že se přidají, protože opravdu se to vyvíjí v čase a víceméně, jak se vyzdvihují jednotlivá témata, u kterých chceme, aby se jimi nějakým způsobem vláda zabývala, tak k nám přibývají další a další členové. Moc mě potěšilo, že se třeba v rámci průmyslu v alianci odborových svazů přidali potravináři.
Tripartita je naplánována na 4. prosince, ale nemyslím si, že se na tripartitě všechno vyřeší. Dlouhodobě tu chybí opravdu intenzivní jednání mezi sociálními partnery, říká Roman Ďurčo, předseda odborového svazu KOVO
Může z vašeho pohledu pondělní stávku ještě něco odvrátit, nebo už je v tuto chvíli, to znamená v úterý po 17. hodině, stoprocentně jisté, že za šest dní se bude stávkovat?
Upřímně, když se na to podívám, jakým způsobem i politici dneska komunikují, před chvílí jsem viděl vyjádření ministra zemědělství, že si nepředstavují vyjednávání pod takovým tlakem nebo že nátlakové akce nepovedou k tomu, abychom něčeho dosáhli, tak si myslím, že 27. listopadu určitě stávka proběhne a určitě proběhne i demonstrace.
Máte aktuální odhady, kolik odborářů bude opravdu v pondělí stávkovat? Jak velká část to je?
Co se týká Odborového svazu KOVO, má zhruba 80 tisíc členů, kteří působí v rámci průmyslu. A tady je nutno říct, že členská základna se někde pohybuje kolem 50, někdy kolem 25 procent. Takže opravdu se může jednat o statisíce lidí, kteří budou v jednotlivých fabrikách, které zastaví výrobu. A pevně věřím, že přijdou tisíce lidí na demonstraci, kterou jsme ohlásili, protože chceme jasně vyjádřit náš postoj ke krokům vlády.
Kde a jak bude možné pocítit stávku? Začal jste tedy průmyslem. Říkáte, že nestávkujete proti zaměstnavatelům. Znamená to, že třeba nepřerušíte výrobu, anebo přerušíte?
Určitě ve vybraných podnicích přerušíme výrobu na hodinu, budeme dělat demonstrace i v rámci jednotlivých podniků. Nicméně samozřejmě tam, kde je to technologicky opravdu náročné, nemůžeme vypnout vysoké pece, to opravdu nemůžeme udělat, protože škody by byly enormní. Tam jsou velmi drahé komponenty, které by se mohly zničit. Nehledě na to, že například v Třinci zároveň vytápí domácnosti prostřednictvím plynu z vysokých pecí. Takže tam do toho nepůjdeme, ale chceme, aby byl náš hlas slyšet.
Takže dá se říci, v kolika firmách přerušíte práci?
Nemůžu to říct ještě úplně přesně, ale teď mám třeba u sebe seznam zhruba 50 až 60 firem, kde bychom měli opravdu hodinu stát.
To jsme mluvili o průmyslu, což samozřejmě z hlediska konkrétně vašeho odborového svazu je asi to hlavní pole působnosti. Kde ale dál pocítí lidé v pondělí dopady stávky? Co všechno se zastaví?
Ještě o tom průmyslu, v úterý se k nám přidali i potravináři. Takže tam, kde se třeba vyrábí mléko, kde se vyrábí jogurty, tam se to také do jisté míry zastaví. Velmi mě těší, že se přidávají hlavně učitelé. Viděl jsem teď někde mapu, kde se přihlásily školy, které jdou do stávky. A opravdu to mě velmi těší, že nás v těch protestech podpoří, protože ta mapa Česka je opravdu zabarvená.
Josef Středula v úterý odpoledne mluvil o tom, že někde v jižních Čechách by se mohla zastavit i doprava. Máte k tomu detailnější informace?
Úplně detailní informace k tomu nemám, ale jsem rád, že kolegové z dopravy se právě v úterý na sněmu připojili k protestu a že budou opravdu aktivní. To mě velice těší.
Pondělní stávka a demonstrace odborů je podle vašich vyjádření i podle plakátů, které máte na webu na sociálních sítích, namířena proti vládě Petra Fialy. Znamená to, že chcete vládu Petra Fialy svrhnout?
Já bych to úplně takto neřekl. Je to spíš proti krokům vlády Petra Fialy, protože tam je spousta témat, které se nám nelíbí, ať je to důchodová reforma, ať jsou to teď poplatky za obnovitelné zdroje, ať je to konsolidační balíček, který byl přijat.
„Je to stávka proti krokům vlády Petra Fialy.“
Roman Ďurčo
My už se nyní potýkáme, přestože ještě nevyšel v platnost, při kolektivních vyjednáváních se aktuálně bavíme o tom, že benefity prostě firmy nebudou dávat do mezd a lidé o to přijdou. Takže to je další snížení jejich mezd.
Vy už jste teď některé důvody, proč protesty a demonstrace v pondělí odbory připravují, říkal. Na plakátech vašeho odborového svazu uvádíte, že se vám nelíbí zdražování energií, snižování konkurenceschopnosti podniků, ohrožování pracovních míst, rušení benefitů pro zaměstnance, ignorace náročných profesí atd. Kolik věcí se skrývá ještě pod tím?
Myslím si, že jste vyjmenoval prioritní věci. Samozřejmě v tom je ještě schovaná třeba minimální mzda. Dlouhodobě máme jednu z nejnižších minimálních mezd. Já bych tady chtěl za odborový svaz KOVO říct, jak jste zmínil ty náročné profese, že pro nás je to opravdu důležité.
Ale nechtěl bych, aby si někdo myslel, že opravdu lidé v 65 letech můžou lézt na jeřáby anebo můžou odlívat ocel. Já jsem sám 20 let pracoval u pecí a rozhodně musím říct, že to není žádný med. A nedokážu si představit, že tam někdo bude pracovat v 66, 67, 68 letech. A pokud se budeme řídit dobou dožití, tak se taky můžeme dostat na číslovku 70. To si myslím, že je pro nás nepřijatelné.
„Lidé v 65 letech nemůžou lézt na jeřáby a odlívat ocel.“
Roman Ďurčo
Při tom výčtu toho všeho, co se vám nelíbí, máte nebo budete mít v pondělí nějaký jasný seznam konkrétních kroků, které od vlády budete požadovat?
Určitě budeme mít prohlášení, které zazní na té demonstraci. Určitě budeme vládě říkat naše bolístky. Máme tripartitu, která by se měla konat 4. prosince, ale nemyslím si, že na tripartitě se to všechno vyřeší. Tady dlouhodobě chybí opravdu intenzivní jednání mezi sociálními partnery.
To, že se někdo sejde párkrát za rok a řeknou si nějaká témata, na která se stejně nepřistoupí, to není sociální dialog, který by měl směřovat k nějakému sociálnímu smíru. Ono to vždycky funguje v privátní sféře, že se scházíte tak dlouho, dokud opravdu nenaleznete nějakým způsobem konsenzus. A to tady nenastalo.
Jak velká účast se očekává na pondělní demonstraci? Není požadavků odborů na jednu akci až příliš? A jakou podobu by mohly mít další protesty? Poslechněte si celý rozhovor.
