Britským vinicím oteplování vyhovuje
Posledních pár dnů jsem trávila v Anglii. Počasí bylo podobné jako u nás, i když tady se tropy neopakují tak často, bylo slunečno, teplo, občas sprchlo, prostě krásné letní počasí. Tím vás však nebudu unavovat. Nicméně hovor o počasí dnes už v Británii není jenom předehra k dalšímu rozhovoru, ale tady na jihu Anglie se o něm zmiňují v souvislosti s tím, jaká asi bude letošní úroda vína a jak bude kvalitní.
Současná Anglie vlastním vínem žije, Britové jsou svým způsobem snobové v tom, že dávají přednost místním vínům před těmi evropskými. Mají být na co hrdí, právě díky vinařství Woodchester Valley z Cotswoldu, získali zlato a porazili italské rivaly v Globální soutěži na slepo v odrůdách Pinot Gris/Grigio Marsters.
DAGMAR HEŘTOVÁ
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vychází už 11. září v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě.
Do „debaty“ o víně se zapojila i televize BBC a pravidelně vysílá zpravodajství z anglických vinic. Tak jsem si řekla: „Když BBC, proč ne i my, čtenáři iROZHLAS.cz a gastroglos!“
Začátek nové epochy
Bez přehánění mohu říci, že epocha zrodu nových vinic a kvalitativního skoku v pěstování tichých a šumivých vín v Anglii probíhá právě teď. Sleduji ji posledních deset let jako pod drobnohledem, neboť právě v jižní Anglii se děje, oč tu běží. Stojíme u fascinujícího začátku anglické vinařské scény, a to vše přímo v reálném čase, vlastně v přímém přenosu.
Západní i východní Sussex je plný úžasné historie, malebných vesniček, přívětivých hospůdek a v současné době i vinic těžících z půdy plné křídy, vápence, bahna, písku a jílu. Daří se tu odrůdám vycházejícím z chladného klimatu. Na vzestupu jsou tichá vína z odrůd Pinot Gris, Pinot Blanc, Bacchus a Ortega, které se připojily k osvědčenému Chardonnay, Pinot Noir a Pinot Meunier.
Vína vyžadují své, a to je tady splněno. Já ale nepodceňuji ani charakter vytvářející se anglické vinařské oblasti plné katedrál, hradů, rozhlehlých zemědělských pozemků a úzkých silniček těsně lemovaných keři a stromy. Najdete tu i rozsáhlé národní parky a v nich starobylé smíšené lesy.
Většina vinic nabízí dostatek ochutnávek, prohlídek a zajímavostí, které nadchnou i ty nejvybíravější objevitele vína. Když k tomu přidáme nejlepší farmářské produkty a luxusní butikové hotely, máme všechny ingredience k putování za vínem pohromadě.
Francouzský ‚nepřítel‘ za branami Anglie a norská stopa. Naštěstí jenom ohledně šampaňského
Číst článek
Já do těchto míst pravidelně jezdím za vínem už zmíněných deset let. Pozornost jsem upírala především na šumivá vína, která se kvalitou, chutěmi a balením vyrovnají svým francouzským sokům z oblasti Champagne. Namátkou vzpomenu skvělé šumivé víno Nyetimber, které patří k nejstarším a nejznámějším. Skvělé jsou i vína Chapel Down a Gusbourne, obě vinice se rozprostírají v Kentu.
V Cornwallu se nachází Camel Valley, to patří mezi nejznámější producenty šumivých vín v Británii. Já osobně miluji vína společnosti Ridgeview, kterou mám v Brightonu „za humny“, právě jejich produkce mi nejvíc připomíná francouzská šampaňská.
Zajímavá je i společnost Bolney Wine Estate z West Sussexu, od mého anglického bydliště je vzdálena 20 minut autem. Produkuje šumivá a tichá vína a je ukázkou, v jaké šíři chápou angličtí vinaři svou práci.
Na obědě v Bolney Wine Estate
Tamní vinice byla založena v roce 1972, u jejího zrodu stáli Janet a Rodney Prattovi. Rodney byl původem inženýr chemie, chvilku pracoval v oboru a jednoho dne dostal nápad a prohlásil: „Pojďme si najít vlastní bydlení s pár akry půdy, zasadíme vinici a já půjdu do důchodu ve 45 letech.“
Nevím, co ho tehdy lákalo víc, zda brzký důchod, nebo produkce dobrého vína. Faktem je, že ze snu se mu podařila ta část o dobrém vínu, zbytek byla jedna velká dřina ovlivněná počasím, chybami, úspěchy a hlavně láskou k vínu.
Zakoupený polorozpadlý statek na okraji vesnice Bolney kousek od Burgess Hill do loňska, kdy slavili 50 let od založení, přetvářeli do podoby dnešního panství, jehož sláva se dotýká chuťových buněk znalců vína.
Kde se Bolney Wine Estate nachází, jsem už prozradila, ale přidám ještě jednu radu nad sklenku místního bílého vína. Přijeďte menším autem! Konečný úsek asfaltky je tak úzký, že máte strach, i když jste na silničce sami. Z obou stran se na vás sápou chapadla větví keřů a stromů, které místy tvoří zelený tunel.
Naštěstí je zde možné vždy najít místo a uvolnit cestu kolegovi jedoucímu proti vám. Dáváte přednost jeden druhému, oba stojíte na kraji, jeden druhému s úsměvem ukazujete, že může jet, a on dělá to samé. Gesta střídají gesta, úsměvy létají z obou stran, až se jeden rozhodne a při míjení se hlasitě děkuje a přeje krásný den.
Na vinici mě vezla kamarádka Marie, a tak jsem měla dost času pozorovat tento zdvořilostní řidičský rituál, který miluji. Po příjezdu vás čeká parkoviště, vinice ze všech stran a nová prostorná budova zapadající svým přírodním obložením do okolí. V přízemí je moderní prodejna vín a ginu, obojí vlastní výroby.
Je víno v plechu zvrácenost, nebo jenom pokrok
Číst článek
S obchodem je spojená kavárna nabízející klasické anglické dorty, čaj a kávu a místo pro ochutnávky vín. Vše světlé, prostorné, přívětivé, přehledné a lákavé. To je ona nadhodnota, kterou umí Angličané přinést s každým produktem. Mimo přátelské obsluhy máte možnost ochutnat a prohlédnout si celou produkci, i po ročnících.
V patře je restaurace. Vše opět z přírodních materiálů, od dřevěné prkenné podlahy až po strop. Je neděle a v nabídce jsou samozřejmě místní vína, ale hlavně klasická nedělní jídla. Ochutnala jsem jak fish and chips, tak jehněčí pečínku. K tomu pár sklenek šumivého vína, započítejte výhled z terasy na vinice, a máte pocit, že se vám nechce, ale vůbec nechce jet domů. Proč taky, když vám tu vůbec nic nechybí.
Podobný přístup nabízí většina anglických vinařských domů. Vždy pohoda, široká nabídla jídel a pití, výhledy a atmosféra, která se snad nedá jinde zažít.
Držím palce všem odvážným anglickým vinařům.
Na závěr trochu čísel
Nebudu vás unavovat statistikou a hromadou faktů, ale neodpustím si pár údajů pro porovnání s našimi vinaři. Celková plocha vinic Spojeného království je přibližně 3 800 hektarů. Naše vinice mají rozlohu 17 900 hektarů.
Degustace vín přes dráty internetu
Číst článek
Je to víc než čtyřnásobek, ale vzhledem k tomu, že Britové jsou vlastně na startu, teprve se rozbíhají a rozloha jejich vinic není nikým direktivně řízená, není tento závod zatím rozhodnut. Předpoklad je, že do pár let bude vysázeno 7 600 hektarů s produkcí 25 milionů lahví vína. Opět pro porovnání, u nás se produkuje asi 78 milionů lahví ročně, tedy víc jak trojnásobek.
Ovšem tady nejde o závod. Nás spotřebitele zajímá kvalita vína a kvalita služeb spojených s jejich ochutnávkou a nákupem. Tady si myslím, že v šumivých vínech jsou Britové dost před našimi vinaři, opačná situace je u tichých vín. Zatím. Připomínám, že Pinot Grigia umí skvěle.
Kultura a noblesa prezentace a prodeje mi víc vyhovuje podle anglických norem, i když musím uznat, že moravský vinný sklípek je jedinečnost, která se musí udržet navzdory všem modernizačním tlakům.
