Nadané děti v našem školství nevidíme, připravujeme se o potenciál, říká šéfka Osvětové besedy
Obecně prospěšná společnost Osvětová beseda se zabývá zejména vzděláváním a podporou vyučujících ve všech typech českých škol. Její ředitelkou je Zuzana Labudová, která si o moderních vzdělávacích systémech povídala s moderátorem Vladimírem Krocem. „Jezdím hodně po českých školách, ale snažíme se jezdit co nejvíce do zahraničí pro inspiraci,“ popisuje. Proč české děti nerady chodí do školy?
Na co se jako Osvětová beseda zaměřujete zejména?
Úplně nejvíce se snažíme podporovat české vyučující ve všech typech škol, takže v mateřských školách, základních, ve středních. Snažíme se jim přinášet nějakou metodickou podporu, čili co učit, jak učit, snažíme se přinášet inovativní metody, děláme vzdělávací projekty, kde tvoříme nějaké metodiky.
Snažíme se do škol tlačit inovativní metody, říká ředitelka Osvětové besedy Zuzana Labudová
Proč myslíte, že u nás inkluze má spíš špatnou pověst?
Myslím si, že stát, když ji spouštěl, tak ji spustil seshora, bez konzultací s těmi, kteří ji pak reálně musí provádět. Prostě jim to de facto nařídil zákonem a neptal se na jejich názory.
A když jsem začala učit, tak to byl pro mě šok, protože člověk přijde do třídy, kde je 30 i více dětí, měla jsem pět Ukrajinců, z toho tři nemluvili prakticky vůbec česky. Pak tam byla dívčina, která měla těžkou epilepsii a byla medikovaná. Samozřejmě nepočítám dysgrafiky a dyslektiky a další. A v téhle situaci všechny děti vzdělávat v tom počtu a bez podpory je prostě složité. Tím pádem kvalita vzdělávání není taková, jaká by mohla být.
Proč naše děti nerady chodí do školy?
Protože systém je takový, že zatím bohužel dítě v něm není na prvním místě. Snažíme se do škol tlačit inovativní metody, zážitkovou pedagogiku, dítě by mělo vědět, proč se co učí. To si myslím, že je základ – děti nechápou, proč se něco učí, a pak je to nezajímá.
„Systém je takový, že zatím bohužel dítě v něm není na prvním místě“
Jak tedy zatraktivnit školu českým žákům? Třeba po vzoru Finska?
Je stěžejní, aby děti věděly a chápaly, proč se něco učí. Začala bych vždycky tím. Když učím, tak se snažím vysvětlovat – tohle je takové a takové téma, budeme ho dělat tak a tak, a bude vám to k tomuhle a tomuhle, to si z toho vezměte… a na konci se jich ptát, jestli se to skutečně stalo, abych věděla, jestli jsem ten cíl splnila.
V Izraeli mají úspěšný systém vyhledávání a podpory nadaných dětí. Skutečně se jim daří naplnit ambici, že jediné nadané dítě nesmí ujít pozornosti?
Vypadá to, že ano… Každé dítě projde ve druhé třídě velikým testem nadání, je u toho jeho učitelka, protože když je to jeden test, tak se může stát spousta věcí, dítě se třeba špatně vyspí nebo se rodiče rozvádějí, a talent v testu neukáže. Čili když tuší, že by dítě mohlo být talentované, tak ho doporučí k dalšímu testování…
Tímto způsobem vychytají tři až čtyři procenta mimořádně talentovaných a asi 16 procent talentovaných. Čili pětina populace je zařazena do speciální třídy nebo do programu podpory nadání. U nás je to na základkách asi pět procent, na středních asi sedm procent a v posledním šetření školní inspekce vyšlo, že polovina škol, které mají jenom první stupeň, uvedla, že nemají žádné nadané dítě. My ty děti prostě nevidíme, bohužel.
Už zase ty přijímačky. České děti drtí jednotné testy i roky špatná vzdělávací politika
Číst článek
Jaký efekt lze přičíst dobře nastavenému vzdělávacímu systému, kde všude se to může projevit?
Absolutně všude. Když je vzdělávací systém dobře nastavený, tak podpoří každé dítě v rozvoji jeho potenciálu a společnost z toho může jenom těžit. Naše vzdělávání rozhodně není špatné, ale má rezervy například ve vyhledávání nadaných dětí, takže se zbytečně připravujeme o potenciál. A ty děti by mohly být šťastnější.
Jaká je role rodičů ve vzdělávání? Máte nějakých příklad ze světa?
Ve všech vzdělávacích systémech, o kterých jsme mluvili, je veliká komunikace s rodinou, na druhou stranu škola chce znát rodinné prostředí, snaží se vyrovnávat tam, kde je rodinné prostřední špatné. Tam, kde se rodiče o dítě nezajímají, tak se to snaží kompenzovat, a to je zásadní. Škola má mobilizační funkci, že dokáže dítě z nepodnětného prostředí vytáhnout a říct mu – ty můžeš, když se budeš snažit, tak můžeš dokázat cokoliv.
Jak vypadá katalánská reforma vzdělávacího systému? A jak funguje systém vyhledávání nadaných dětí v Izraeli? Poslechněte si celý rozhovor.
