Všichni teď můžeme prožívat silné emoce a je to v pořádku. Dětem naslouchejte, radí šéfka Lociky
Události z filozofické fakulty jsou nepochopitelné i pro dospělé, uznává zakladatelka Centra Locika Petra Wünschová. S dětmi je důležité o situaci mluvit citlivě a naslouchat jejich obavám, ale také o tom třeba nemluvit, pokud o tom děti hovořit nechtějí. „Je důležité sdílet pocity a vědět, že v následujících hodinách a dnech můžeme všichni prožívat velmi silné emoce a že je to v pořádku,“ zdůrazňuje Wünschová.
Události z pražské filozofické fakulty se dotýkají všech. Jak o tom mají mluvit rodiče s dětmi? Mají být rodiče proaktivní, nebo si počkat, jestli děti o tom samy budou chtít mluvit? Mají počkat, jestli budou pozorovat něco, co jim zdůvodní, proč o tom mluvit?
Ano, ta událost se dotýká nás všech. Nepředstavitelně víc těch, kteří na fakultě byli, ale troufnu si říct, že se dotýká i všech rodičů a všech děti. A děti informace vnímají.
Důležité proto je vytvořit bezpečné prostředí tak, aby děti mohly mluvit o tom, z čeho mají obavy, co je zajímá. V této fázi jsou zásadní právě informace, aby se děti orientovaly přiměřeně věku a tomu, jak na tom jsou.
První důležitou podmínkou je, aby byl rodič ve stavu, kdy je stabilní a schopný o tom s dětmi mluvit klidně.
Také je důležité, aby se dětí například ptal, co o situaci vědí, jestli si všimly změn, které se ve společnosti dějí. Jestli ví, že v sobotu bude státní smutek a proč.
Ale aby si taky rodič nechal možnost o této situaci nemluvit, pokud dítě nebude samo chtít. Všechno je to těžko pochopitelné i pro dospělé.
Děti asi média sledují, ty starší už mají mobily a vidí, co se děje na sociálních sítích. Je to pro sdílení pocitů dobré, nebo nebezpečné?
Sdílet pocity je strašně důležité. Je důležité vědět, že v následujících hodinách a dnech můžeme všichni prožívat velmi silné emoce a je to v pořádku. Protože ta událost, která se stala, je velmi náročná a výjimečná. Není to v našem světě běžné, není to v pořádku. A právě proto je naprosto v pořádku, když my nebo děti prožíváme silné emoce.
Policisté fungují jako automat, dělají co mají nacvičené. O pomoc si řeknou později, říká psycholog
Číst článek
Čemu bychom se ale měli vyvarovat, je opakované sledování médií, zaměření na detail, sledování obrazů, které u dětí mohou znovu vyvolat trauma. Traumatizace mohou posílit pocit nebezpečí, toho, že se nejednalo o výjimečnou událost, ale mohou vyvolat pocit, že se to děje stále a opakovaně dokola.
Proto velmi doporučujeme poskytnout dobré informace, ale nesledovat opakovaně informace, nesledovat opakovaně média, ať jsou to sociální sítě nebo například televize.
Důležité je být pospolu a například s kamarády sdílet emoce. Udělat něco, třeba zapojit se do rituálu, který se koná před fakultou nebo na dalších místech v Česku. A to i s menšími dětmi.
Je důležité si uvědomit, kdo všechno pomáhá, kdo všechno je teď zapojený do pomoci a zdůraznit, že aktuálně jsou děti v bezpečí. A že přesto, že je situace nepochopitelná pro většinu z nás, tak tyto děti mají velké štěstí, že jsou se svými rodiči, kteří jim mohou pomoci situaci zvládnout. A že tam pro ně budou, i když třeba neznají odpovědi na všechny otázky.
