Útok gorilího samce? Musíte zůstat stát a nehýbat se, vypráví parazitoložka zážitky z africké džungle
Barbora Pafčo v pralese střední Afriky pracovala zhruba rok – poznala život v džungli, stavěla chýše a setkala se i tváří tvář s gorilami. „Může se stát, že sedíte, pozorujete gorily, a ony přijdou klidně na metr od vás,“ vypráví. V divočině zkoumá hlavně to, jaké patogeny se přenáší mezi lidmi a volně žijícími zvířaty.
Jaké to je, když se člověk ocitne poprvé tváří v tvář gorile nížinné?
Samozřejmě tomu předchází velké natěšení, je to dlouho očekávaná chvíle. Ale potom, když se člověk ocitne v pralese tváří v tvář gorile, první pocit je strach.
Sledování přenosu patogenů mezi volně žijícími živočichy nám pomáhá vědět, za jakých podmínek léčit člověka i zvířata, vysvětluje Barbora Pafčo
Já jsem rozhodně strach měla, protože gorilí samec je opravdu velké zvíře, člověk neví, co od něj má čekat. Další pocit je samozřejmě štěstí, člověk je vděčný za to, že vidí gorilu a je s ní v blízkém kontaktu. Ale ten strach tam je.
V jak blízkém kontaktu?
U habitovaných goril je většinou pravidlo, že byste se neměli aktivně přiblížit ke gorilám na vzdálenost menší než sedm metrů, někdy to je deset metrů. Ale samozřejmě gorily mohou přijít k vám, může se stát, že sedíte, pozorujete gorily, a ony přijdou klidně na metr od vás.
A jak vypadá takové setkání na metr?
Záleží, jaký je to typ setkání. Pokud je to takové setkání klidné, kdy opravdu sedíte, gorily pozorujete, gorila k vám přijde, protože sedíte vedle zdroje potravy, který ji zajímá, tak je to klidné setkání, gorila se na vás podívá, ale jde si za svým cílem, jenom kolem vás projde.
Příliš mnoho goril. Rwandě se díky turistům podařilo zvířata ochránit natolik, že musí rozšiřovat parky
Číst článek
Ale když je to útok samce, to už je méně příjemné. Můžete se dostat do situace, kdy ho naštvete svým chováním, nebo mu přijde, že se chováte neadekvátně, že jeho nebo jiné členy skupiny můžete ohrožovat.
Přiběhne k vám na metr a typicky štěká, začne před vámi lomcovat větvemi, nebo bouchne do země, to už je méně příjemné.
V tu chvíli je potřeba zůstat stát, koukat do země, nehýbat se. To patří k těm méně příjemným blízkým setkáním.
A když začnu utíkat, je konec?
Nedoporučuje se to, utíkat před gorilou jsem nikoho neviděla. Ale asi by to toho samce vyprovokovalo k nějaké akci.
Kdo vám vlastně pomáhal ve stopování a terénní práci?
Práce by rozhodně nebyla možná bez místních stopařů. Ve Středoafrické republice, kde jsem pracovala nejdéle, jsou to tradiční lovci a sběrači z kmene Bajaka – vyrůstají v lese, znají ho dokonale.
Je to jejich domov, takže podobně jako gorily jsou schopni cítit, vidět, znají prales, vidí trasu, kudy gorila šla. Bez jejich pomoci by nebylo možné gorily sledovat.
Pražská zoologická zahrada bude mít další gorilí mládě. Samice Duni, dcera slavné Moji, je březí
Číst článek
To ale také obsahuje to, že s nimi žijete v chýši z větví a listí. Jak vypadá takový život?
Záleží na tom, kde pracujete. Ve Středoafrické republice výzkum probíhá desítky let, takže je tam vybudovaný celkem příjemný, pohodlný tábor, kde jsou dřevěné domky.
Občas jsem pracovala i tak, že jsem vyrazila například v Kamerunu do lesa, do srdce národního parku, kde mě vyhodilo auto se dvěma stopaři a opravdu jsme trávili několik týdnů spolu uprostřed pralesa. Tam jsem tedy měla stan.
A stavění chýší – to se mi podařilo, když jsem trávila týden v lese s Bajaky, zkusit si jejich tradiční život, jak loví, sbírají plodiny v lese. Pomohli mi postavit jejich tradiční chýši, bez jejich pomoci bych to rozhodně nezvládla. Takhle jsme spolu postavili vesničku, kde jsme trávili pár dní.
Když se budeme věnovat jádru vašeho výzkumu, vy se specializujete na přenos patogenů mezi volně žijícími živočichy. Proč je to důležité? Kvůli biodiverzitě? Kvůli nějakému pochopení ekosystému?
To rozhodně také, biodiverzita je hodně důležitá, abychom věděli, jaké patogeny se vůbec přenáší mezi lidmi a volně žijícími zvířaty.
,Z chráněných území nemají kam expandovat‘. Ochrana goril může vést k častějším infekcím
Číst článek
Člověk vstupuje do jejich prostředí čím dál tím více, takže musíme vědět, jestli k přenosům dochází, abychom mohli chránit člověka i zvířata.
Potom musíme chránit ekosystém, musíme vědět, co v něm je, protože paraziti mají nezastupitelnou roli, musíme vědět, kdy je nutné člověka léčit a odčervovat, a kdy to není žádoucí, protože i ty odčervovadla mají velký vliv na prostředí, na ostatní organismy.
Když si vezmete nějaké léky, vylučujete je do prostředí a mají vliv na jiné organismy, protože necílí jenom na parazity. Musíme vědět, za jakých podmínek léčit člověka i zvířata.
Jak vypadá setkání s duchem lesa? Poslechněte si celý rozhovor v úvodu článku.
