Sebrali jim děti, po válce přišli o majetek. Na Šumavě žije muž, kterého nacisté odebrali na převýchovu
Rodina Kollerových z vesničky Nebahovy měla pět dětí, které jim v roce 1942 nacisté odebrali na převýchovu. Otec byl český Němec a odmítl se stát po okupaci četníkem, za trest musel narukovat do wehrmachtu. Matka Češka nebyla podle úřadů sama schopna děti vychovávat správně německy, proto o ně přišla. V rodné vsi na Prachaticku stále žije Miloslav Koller, kterého odvezli jako čtyřletého a své rodiče a sourozence viděl až dva roky po válce.
„Mě přivezli zpátky do Čech v roce 1947. Pět let jsem sourozence neviděl, ani jsem je nepoznal,“ vzpomíná Miloslav Koller (86) na dobu, kdy se jmenoval Horst Wöhner a žil v rodině drobných zemědělců asi sto kilometrů od české hranice. „Maminka něco tušila, tak nás schovávala. Nakonec jednoho bráchu sebrali, když trhal jablka, další dva po cestě ze školy a to si maminka myslela, že nás dva nejmladší jí nechají pro radost.“
‚Za komunistů se nedali a teď na to doplácí.‘ Starobní důchod 76letá Jana nemá, na vdovský stále čeká
Číst článek
Jenže místní šéf NSDAP měl jiné plány. Obě malé děti poslal na převýchovu do Německa a tři starší umístil na různá místa do dětských domovů. Miloslav Koller loví v paměti útržky z dětství a na německé pěstouny vzpomíná v dobrém.
„To nebyli žádní fašouni, byli normální, jako by to byli Češi. Hodní hospodáři to byli. Děti neměli žádné, tak si vzali mě.“ Starý pán tráví léto na chalupě, kde se o něj stará Růžena Kollerová, manželka jeho zesnulého bratra Benedikta. Toho nacisté unesli ve třech měsících.
„Byl ještě v peřince. Když se vrátil, neuměl česky. Ale starali se o něj v té rodině jako o svého. Měl tam dvě sestry, ten jejich táta byl truhlář a tak si mysleli, že Béďa bude taky truhlář. Měli ho rádi,“ říká přesvědčivě vdova Růžena Kollerová a má pro to i důkazy.
Vaška z Lidic chtěli převychovat v německých dětských domovech. Skončil zmrzačený
Číst článek
Hned v roce 1990 se s manželem a synem rozhodli odjet do Německa a pěstounskou rodinu najít. Podařilo se. „Žila ta jeho jakoby sestra, plakala, byla strašně šťastná, že ho vidí. Na poličce měli i rodinnou fotografii s Béďou,“ vzpomíná Růžena na rodinu, pro kterou bylo odebrání pětiletého chlapce také tragédií.
Neprobádané osudy dětí
Příběh rodiny Kollerových vypátrala historička z Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Plachá. Studovala archivní materiály, když narazila na fotografii z návratu dětí z Německa. Na snímku byly dvě děti s otcem a popisek, že jde chlapce z Nebahov. Podle Plaché není osud dětí odebraných na převýchovu do Německa téměř vůbec probádaný.
„Výjimkou jsou Lidické děti, takzvané Svatobořické děti po odbojářích popravených v koncentračním táboře Mauthausen a pak ještě sourozenci Šámalovi. Příběh Kollerových a především svědectví Miloslava Kollera je naprosto unikátní,“ říká.
‚Ani nás nenechali se rozloučit.‘ Po stopách zmizelých ukrajinských dětí, které si Rusové přivlastnili
Číst článek
Rodina Kollerových doplatila i na to, že byla trnem v oku sousedovi, šéfovi místní nacistické buňky Albrechtovi. Ten prosadil odebrání dětí. „Myslím, že matka se z toho nikdy pořádně nevzpamatovala, odrazilo se to na jejím zdraví, zemřela v roce 1959,“ říká Miloslav Koller. „Toho souseda po válce neodsoudili. On věděl něco zase na místního komunistu, který byl do něčeho zapletený. Takže toho nacistu neodsunuli ani do Německa, ale někam k Podbořanům.“
Martýrium Kollerových ale válkou neskončilo. Jako „německá rodina“ přišli v roce 1946 na základě Benešových dekretů o hospodářství. Odvolali se, ale až v roce 1951 rozhodl Krajský národní výbor v Českých Budějovicích, že si mohou hospodářství ponechat, ale jen v držení a pod podmínkou, že se o něj budou řádně starat.
„O majetku rozhodovali komunisté a otec musel ve svém vlastním domě platit nájem,“ dodává Miloslav Koller s tím, že hospodářství nakonec předal místnímu Jednotnému zemědělskému družstvu. „Nacisté jim sebrali děti, komunisté majetek,“ dodává padesátník Milan, synovec Miloslava Kollera.
