Pořád byly nějaké komplikace, vzpomíná na život v Československu dcera Milady Horákové
Když v červnu 1950 komunisté popravili její matku Miladu Horákovou, bylo dceři Janě 16 let. Naposledy ji viděla večer před popravou. A svého otce Bohuslava Horáka, kterému se podařilo utéct už při zatčení manželky v roce 1949, až za dlouhých 17 let. Právě dalším osudům dcery Jany, provdané Kánské, a manželovi Bohuslavu Horákovi věnujeme poslední díl našeho seriálu o Miladě Horákové.
„V Československu jsem před rokem 1968 nemohla dosáhnout toho, co jsem si pro svůj život představovala. Pořád byly nějaké komplikace, a když ne, tak bylo předem jasné, že jakékoliv snažení nebude mít dobrý výsledek,“ vzpomínala dcera Milady Horákové Jana Kánská před pár dny v rozhovoru pro Český rozhlas Plus na roky po popravě své matky.
Vyrůstala pak v rodině tety Věry Tůmové a v pro ni nelehké době mohla alespoň dostudovat na gymnáziu. Pro projekt Paměť národa o tom vyprávěl její spolužák a kamarád Zdeněk Adamec: „Vím, že někteří kantoři se k Janě chovali velice slušně. Dokonce paní profesorku Smetanovou jsem viděl, jak ji někde stranou třídy chlácholí.“
Studovat vysněnou medicínu ale komunisté Janě Horákové nedovolili, hlásila se několikrát a vždy ji odmítli. Nakonec se stala zubní techničkou. Otec, kterému se podařilo v roce 1950 utéct na Západ a zapojit se do protikomunistického odboje, se ji marně snažil dostat z Československa už v roce 51.
Emigrace do USA
Převaděče ale odhalila a zatkla Státní bezpečnost. Znovu se tak setkali až v roce 1966, kdy ho mohla navštívit ve Spojených státech. Definitivně tam odešla o dva roky později v době Pražského jara.
Byla naprosto vyrovnaná a vzpřímená, vzpomíná na poslední chvíle Milady Horákové její dcera
Číst článek
„Našla jsem zde otce, který byl ještě v dobrém zdravotním stavu. Našla jsem zde svého životního partnera. Narodily se mi děti. To bylo všechno to, co jsem si vždycky přála,” vzpomínala Kánská.
Když v rozhovoru pro Český rozhlas mluví o rodičích, poukazuje i na to, jaký vliv měl její otec na svou manželku a její matku. „Možná, že bez jeho vlivu by máma nebyla tak pevná ve svém rozhodnutí, že musí bojovat. Člověk vždycky potřebuje vedle sebe někoho, kdo ho podepře a to byl můj otec, který skutečně byl její skála,“ dodává.
Úryvek z poslední řeči Milady Horákové.
„„Své činy jsem dělala vědomě a chci nést také plnou a veškerou odpovědnost za ně a odevzdaně přijmu trest, který bude pro mě nalezen.“
Milada Horáková
Milada Horáková zemřela 27. června 1950. Bohuslav Horák ji přežil o 26 let. Zemřel ve Washingtonu v říjnu 1976. Očištění jména své ženy se ale do smrti nedočkal. Rozsudek nad Miladou Horákovou byl sice zrušen na konci 60. let v době politického uvolnění, plně rehabilitována byla ale až po Sametové revoluci. V roce 1991 jí prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
