Asistent trenéra Slavie Köstl: Manželka je z Ukrajiny, fotbalu rozumí. Ve válce se snažíme neutápět
Fotbalová Slavia má před sebou první pohárový zápas této sezóny. Utkání třetího předkola Evropské ligy proti ukrajinskému Dnipru bude mimořádné pro asistenta trenéra sešívaných Jaroslava Köstla, protože jeho manželka Nina je z Ukrajiny. V rozhovoru pro Radiožurnál Sport Köstl popisuje, jak téma války ovlivnilo jeho rodinu, ale i to, v čem mu manželka pomáhá při přípravě proti klubům z Ukrajiny v pohárových utkáních.
Určitě chcete postoupit, ale nebylo by vám případně líto, že to odnese tým ze země, ke které máte blízko?
Takhle na to nehledím, tohle je sportovní utkání, které je potřeba zvládnout. Máme nějaké cíle v sezoně a jeden z nich je hrát evropské poháry. Doufáme, že to bude ta nejlepší možnost, co se nám nabízí, tedy základní skupina Evropské ligy, a proto je potřeba přejít přes dva ukrajinské týmy. Přišlo to samozřejmě v době, která není hezká, ale na sportovním kolbišti jsme soupeři a myslím, že to tak bere i Dnipro.
Napětí je cítit i na tréninku, říká Holeš. Slavii čeká boj o Evropskou ligu, pro trenéra je to sen
Číst článek
Jak moc doma probíráte fotbal? Je vaše žena fanynka?
Je to velká fanynka, chodí na každý zápas. Dokonce plánovala, že pojede i do Košic, tam to ale asi nevyjde, protože máme malého tříapůlletého kluka, takže je to komplikovanější s dopravou. Chodí na každý domácí zápas, dříve chodili do family roomu, který je nad tribunami uzavřený. Poslední půlrok už chodí na tribunu, užívá si to a doma zpívá chorály.
Který z nich má nejraději?
Promiňte ženy, promiňte rodiny. Šli jsme v centru v Praze a začal z ničeho nic zpívat, tak to bylo vtipné. Když se narodil a třeba jsem ho uspával, tak jsem mu nějaké chorály místo písniček zpíval na uspání.
Uspával se, nebo se budil?
Uspával, máme to i natočené a hezky si u toho pobrukoval.
Má vaše manželka nějaký oblíbený klub i na Ukrajině?
Než jsme se poznali, tak fotbal moc nesledovala, takže pro mě je teď zázrak, jak to vnímá a rozumí tomu. Sleduje i přestupy. Logicky se nabízí, protože je z Oděsy, tak tam je opět prvoligový klub Černomorec Oděsa, který má nádherný stadion kousek od přístavu. Oděsa je krásné město, přes milion obyvatel, je to hodně podobné Praze, staré centrum a navíc je tam benefit moře. Rodiče ženy mají barák asi 500 metrů od moře. Je to opravdu nádherné město a těším se, až se tam budeme moct vrátit, protože teď to samozřejmě nejde.
Rozumíte ukrajinsky?
Ukrajinsky ne, protože vyloženě Oděsa je víc ruskojazyčná, než ukrajinskojazyčná. Ty jazyky jsou samozřejmě dost podobné. Táta od manželky třeba mluví takovou rusko-ukrajinskou češtinou. Často sem jezdí a teď taky přijel, takže půjdeme na zápas. On má výjimku z branné povinnosti, protože má kamionovou dopravu a od začátku války vozí humanitární pomoc, kterou vozí z Česka, Slovenska nebo Polska. Teď mu to vyšlo zrovna tady, takže stihne i zápas.
Vy jste se na začátku války taky snažili se ženou pomáhat a jeli jste pro uprchlíky...
Není to nic obdivuhodného, je to normální. Ti lidé se dostali do složité životní situace a v rámci možností se snažíme pomoci. Hledáme ubytování, pomůcky pro každodenní záležitosti, udělali jsme i nějakou sbírku na hygienické pomůcky. Teď je to spíš pomoc s organizací, hledání ubytování. Klobouk dolů před známými, třeba dcera Martina Kroba, bývalého ředitele Slavie, ta poskytla jeden byt. Tam už se protočili asi tři lidi, většinou studenti, co potřebovali z těch ohňů utéct a dostat se do komfortnější situace. Posíláme i nějaké věci do první linie, tam je to těžké. Už jsme tam bohužel o dva známé přišli. Bratranec mé ženy doteď bojuje v bitvách, jeden známý jejích rodičů bohužel o život přišel.
Mám dojem, že v Česku už jsou lidé někdy trochu neteční. Pro vás je to ale asi stále každodenní téma?
Ta solidarita je stále úžasná, ale je potřeba, aby to bylo v dlouhodobém horizontu. Setkávám se s názory, že lidé říkají, že Ukrajinci mají velký bavorák, přijeli do Čech mercedesem... já říkám, v čem mají jako přijet? Prostě vzali svoje auto, na které si vydělali. Přece tam nenechají mercedes, nevezmou starou prostřílenou škodovku, aby vypadali jako uprchlíci. Ti lidé žili normální životy a teď z toho byli vytrženi. V posledních měsících začaly padat rakety i na Oděsu, takže to není úplně příjemné. Když máma napíše v noci zprávu, že nás miluje, že na nás myslí, tak víme, že se tam neděje nic hezkého. Pro psychiku mé ženy Niny je to těžké období.
Slavia nabídla stadion v Edenu ukrajinskému národnímu týmu pro mezistátní zápasy, a to bezplatně. To vás asi hřeje, že pracujete v takovém klubu?
Obdivuju pana Tvrdíka a jeho nejbližší spolupracovníky. Není to jen válka na Ukrajině, ale spousta společenských témat, která se řešila, a on se od první chvíle snaží každému pomoci, a to úplně nezištně. Jsem na to hrdý. Ostatní kluci, nejen Maksym s Tarasem, kteří jsou v klubu, a nebo jsme tu měli Maxe Kravčuka, který sem přišel v těžké situaci. Měli jsem ho doma, na Vánoce mu manželka upekla takový ukrajinský mazanec a to pak vidíte na těch lidech, jak jsou šťastní.
Probíráte s Tarasem Kačarabou a Maksym Talovjerovem téma války, nebo se naopak snažíte je zabavit jinými tématy, aby měli myšlenky jinde?
Z logiky věci se bavíme o spoustě témat, která se dějí, takže i na tohle narazíme. Víc o tom mluvíme s Tarasem, protože je trochu zkušenější a dotýká se ho to možná více. Přišel tam o nějaké známé, kamarády, Maksym tady teď půl roku nebyl. Hodně jsme se o tom bavili s Tarasem, baví se mezi sebou naše manželky, ale snažíme se v tom neutápět.
Máte nějaké postřehy z místa, ke kterým byste se jinak bez vaší rodinné konexe nedostal?
Sleduji místní weby, ale víceméně vycházíme z těch zápasů. Hlavně proti Panathinaikosu, byl jsem v Košicích i v Athénách, takže z toho hodně vycházíme. Koukali jsme na zápasy, čteme články, něco nám manželka může přeložit, tak se to snažíme využít a doufám, že nám to pomůže.
Co jste se dozvěděl zajímavého?
Sledovali jsme situaci kolem Artema Dovbyka, protože tam ještě byly nějaké náznaky, jestli zůstane na to předkolo s námi, nebo jestli odejde. Je to nový hráč Girony, už tam hrál, dozvěděli jsem se, že už z klubu odešel.
To byla teda dobrá zpráva?
To byla dobrá zpráva, nechci to zakřiknout, ale on byl ústřední postavou ofenzivy našeho soupeře.
Dovedete si představit, protože Dnipro hraje mezinárodní zápasy jinde, že by Slavii někdo vytrhl a šoupl třeba do Hodonína?
To je pro všechny nepředstavitelná situace. Bohužel nastala a taková je situace. Určitě to není nic příjemného. Z těch oblastí, kde je to nejhorší, tak evakuovali nejbližší rodinné příslušníky hráčů. Kluky z Dnipra vytrhli do Užhorodu, popřípadě do Košic na evropské poháry. Určitě to není příjemné pro nikoho. Navíc oni tam pořád mají desítky a stovky kamarádů, kteří umírají ve válce. Je to nepředstavitelná situace i z tohoto pohledu.
Na Ukrajinu asi teď taky složitě lákají cizince. Kdybychom tu situaci převedli na Slavii, tak je to asi nepředstavitelné...
To je situace, nad kterou ani přemýšlet nechci, a doufám, že k ní nikdy nedojde. Doufám, že situace na Ukrajině se uklidní a skončí tak, jak si asi většina z nás přeje.
