Snad vítěznou šňůru ještě natáhnu. Cílím na rychlejší čas, říká trojnásobný vládce Velké kunratické Šmahel
K druhé listopadové neděli patří v běžeckém kalendáři už neodmyslitelně Velká kunratická. Nejslavnější český krosový závod, který letos oslavil devadesátiny, už potřetí v řadě ovládl odchovanec pražské Slavie Michal Šmahel. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz vládce posledních ročníků prozradil, co stojí za vyrovnaností jeho výkonů, jak moc se na ikonický závod připravuje a zda vidí reálnou šanci překonat traťový rekord.
Michale, potřetí v řadě jste ovládl Velkou kunratickou a zkompletoval jste hattrick. Co pro vás tato dominance znamená?
Hodně mě těší konzistence výsledků a snad se mi vítězná šňůra ještě povede natáhnout. Stále doufám, že se mi povede zaběhnout nějaký opravdu rychlý čas a přál bych i soupeřům, aby dosáhli osobních rekordů a čas stlačili hluboko pod 12 minut.
V letech 2021 a 2022 jste dosáhl vítězného času 11:43,2 minuty a letos 11:42,9 minuty. Vyžíváte se v trefování času, vyznačuje to vaší stabilní formu nebo je to jen náhoda?
A to jsem ještě v letech 2015 až 2018 běžel časy 11:42,9, 11:40,6 a 11:44,7, které stačily vždy „jen“ na druhé místo. Úplná náhoda to asi nebude. Beru to spíš jako znamení stabilní podzimní formy, kdy se mi každý rok povede před Velkou kunratickou dobře rozběhat, bez ohledu na předešlý průběh sezony. A i když se příprava každý rok dost liší, vidina startu na tomhle tradičním závodu je vždycky motivace.
Během třech vítězných běhů se mezičas lišil o šest vteřin, ale v cíli jste stejně doběhl do „kýble“. Sledujete během závodu průběžný čas nebo to vůbec nevnímáte?
Ze zvědavosti jsem letos běžel poprvé s hodinkami, protože jsem chtěl rozbíhat rychleji než loni, tak jsem se na mezičase podíval, jak jsem na tom. Ne, že by to ve výsledku něco změnilo, protože tu horní rovinu už jde člověk stejně naplno a nějaké taktizování s tempem tam už nemá smysl. Jinak si myslím, že se mezičasy na trase příliš sledovat nedají, podmínky se mohou dost lišit podle teploty, mokra atd.
Navíc každé mrknutí na hodinky v terénu zavání vyvrknutým kotníkem. Snažím se jít spíš na pocit a využívat svých běžeckých předností, takže když to třeba na Hrádek hodně klouže, nejdu tak agresivně, spíš šetřím síly a rozbíhám víc roviny.
Od roku 2001 jste vynechal pouze tři ročníky Velké kunratické. Je pro vás Velká kunratická stěžejním bodem podzimní krosové sezony a plánujete si podle toho dovolené, rodinné akce a další záležitosti?
Dá se říct, že jo. Velká kunratická má jasně dané místo v běžeckém kalendáři a krásně zapadá do podzimního tréninkového režimu, který je zaměřený na běžeckou sílu a tempovou vytrvalost. Další speciální příprava tak není potřeba.
Přesvědčivé triumfy
V posledních třech sezonách jste druhému v cíli na trati dlouhé 3100 metrů vždy nadělil 30 vteřin a více. Čím to, že na ikonickém krosu nemáte konkurenci, a kdo ze soupeřů vás nejvíce potrápil?
Obecně se běhají o něco pomalejší časy než před pěti až deseti lety, kdy výkon pod 12 minut nebyl ojedinělý a je to trochu škoda. Je to asi o tom, čemu dávají závodníci v sezoně přednost a v jakém rozpoložení pak na podzim jsou.
Tradičně silní jsou orientační běžci, kterým ale končí nabitá sezona až někdy v září, následuje odpočinek a pak naskakují do tréninku později, takže rozhodně nejsou v optimální formě, nebo ještě vůbec nechtějí závodit.
Když se na start Velké kunratické postavili výborní běžci do vrchu Jan Janů nebo Marek Chrascina, tak také vyhrávali v ještě lepších časech kolem 11:20. Největším soupeřem byl asi Honza Janů, kterého jsem nedokázal porazit ani jednou ze tří pokusů, ale na druhou stranu mě vytáhl k mému nejlepšímu času 11:33,9.
Pokoření 11 hodin mě pohánělo. Poslední kopec mi chutnal, říká nejrychlejší muž Beskydské sedmičky
Číst článek
Co je na Kunratické nejsložitější?
Pokud člověk není v elitě, tak možná přihlášení, protože je omezený počet míst na startu a většinou bývá velmi rychle rozebráno. (smích)
Mně v tomhle závodě přijde specifické a hodně náročné to, jak se několikrát ve vysoké intenzitě vystřídá seběh/výběh/rovina, takže se pořád mění rytmus běhu a tepovka je jak na horské dráze. Pokud se někde zatlačí na pilu o trochu víc, než je závodník schopný rozdýchat, tak závěrečný úsek po posledním kopci je nekonečný.
Máte ambice překonat traťový rekord Vlastimila Zwiefelhofera (10:58,9 minuty), který zatím odolává už od roku 1979? Můžete zařadit do tréninku něco, čím byste se mohl tak rychlému času přiblížit?
Rekord je určitě mimo moje možnosti. Když by se všechno sešlo ideálně, tak bych si věřil třeba na čas kolem 11:20. Asi by byla potřeba speciálnější příprava a vyšší intenzita tréninků. Ale to nezapadá do objemové podzimní přípravy a nedává mi smysl ladit výkon na úkor dalších závodů a celé nadcházející sezony.
Z atletických oválů jste se letos přesunul spíše do hor. Bude se vaše běžecká kariéra v nadcházejících sezonách ubírat spíše tímto směrem?
Určitě trailové a horské běhy jsou pro mě novou výzvou a možností, jak si prodloužit běžeckou kariéru, takže závodní kalendář budu skládat podle nich. Chtěl bych ale závodit i na silnici a na dráhu také nezanevřu.
Co vás ve zbytku letošní sezony ještě čeká za závodní akce?
Následující víkend mě čeká deset kilometrů v rámci krosového republikového šampionátu a 17. prosince určitě nebudu chybět na Trailové Závisti.
