Alternativní historie je jen fantazie, ale má i svou logiku, říká spisovatel Binet
V roce 1492 podnikl Kryštof Kolumbus plavbu, která změnila celý svět. Co by se ale stalo, kdyby Ameriku neobjevil a kolonizace by se odehrála naopak? Nad tím, jaké by to bylo, kdyby do Evropy připluli jihoameričtí Inkové, se ve své knize s názvem Civilizace zamýšlel francouzský spisovatel Laurent Binet, českým čtenářům známý díky románům jako Sedmá funkce jazyka nebo HHhH.
Je pravda, že jste se při psaní inspiroval počítačovou hrou Civilizace, kde jako hráč kolonizujete Ameriku?
Tu hru jsem hrál, když jsem byl mladý a nepřemýšlel jsem nad ní, když jsem začal psát. Pak mi ale došlo, že jí je moje kniha dost podobná. Taky tam jde o malou skupinu lidí, kteří se snaží dobít cizí zemi a rozšířit své impérium. A i proto jsem ve francouzštině dal knize název Civilizace se Z, protože jsem na tu hru chtěl odkázat. A dát tím důraz na to, že můj příběh je taky jen strategická hra.
Karel Kryl mě děsil, bydlel u nás na gauči, říká o vyrůstání v rodině emigrantů ve Švédsku Hynek Pallas
Číst článek
Celá kniha je založena na myšlence, jak by vypadala Evropa 16. století, kdyby se v ní vylodili jihoameričtí Inkové. Proč právě tato hypotéza? Mohl jste psát o jakémkoliv historickém období.
To jsem samozřejmě mohl, ale stejně jako všechno ostatní v životě se tohle stalo náhodou. Byl jsem totiž pozván na knižní veletrh do Limy. Kdyby mě pozvali třeba do Mongolska, tak by mě možná napadlo něco s Čingischánem. Taky mám hodně rád ty „co by kdyby“ příběhy. Už existuje spousta knih a filmů třeba o tom, co by se stalo, kdyby Nacisté vyhráli válku. Tak jsem si říkal, že by bylo zajímavé vybrat si jako jeden z momentů objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Protože neexistuje tolik okamžiků z historie, které měly tak velké dopady na celý svět. Ne jen na jednotlivé země nebo kontinenty, ale na celý svět. Tohle totiž dalo Evropě vedoucí pozici a zlikvidovalo to skoro všechny původní Američany. Jen málo lidí proměnilo svět tolik, jako Kryštof Kolumbus. A on si to ani neuvědomoval. Pokud chce člověk psát alternativní historii, měl by si vybrat velký historický moment. A Kryštof Kolumbus byl ten největší moment, který mě napadl.
Jaký byl váš proces psaní? Věděl jste, co přesně se bude dít? Nebo vás to napadalo v průběhu?
Bylo to trochu obojí. Měl jsem nějakou myšlenku. Věděl jsem třeba, kde by se Inkové vylodili, jakými zeměmi by postupovali a jak by to zhruba mohlo skončit. Pak jsem přemýšlel nad detaily, nebo jaké postavy tam zakomponuji. Vzpomněl jsem si třeba na někoho, kdo žil v té době, a řekl jsem si, že ho do toho příběhu taky vložím. Takže ano, nějaký plán jsem měl. Ale spousta věcí mě napadla v průběhu psaní.
Generace dnešních skladatelů usiluje o pozornost posluchačů, míní ředitel institutu Martinů Březina
Číst článek
Jak už jsme řekli, je to celé jen vaše fantazie. I tak jste si ale nemohl vymyslet úplně všechno, musí to být pořád trochu reálné. Jak těžké to bylo? Bylo hodně momentů, kdy jste se musel zastavit a říct si, jestli je to vůbec možné, aby se to takhle stalo?
Samozřejmě. Chtěl jsem, aby všechno bylo teoreticky možné. Samozřejmě, že je to moje fantazie, ale má to i svou logiku. Pořád jsem se ptal sám sebe na to, jestli to, co píšu, je možné. A to už na začátku. Je možné, aby 200 lidí dobilo cizí teritorium? Ano, protože třeba Cortés to udělal. Inkové by nemohli udělat úplně to samé, ale stalo by se třeba něco podobného. Například, když se Cortés objevil v Americe, Aztékové věřili, že je to bůh. A v tom měl velkou výhodu. Atahualpa v Evropě by mohl být ten samý případ. Byl totiž takzvaným synem slunce. Ve stejnou dobu žil Mikuláš Koperník, tvůrce heliocentrické teorie. Kdyby se Atahualpa objevil v Evropě v době, když byli všichni úplně posedlí sluncem, třeba by ho také vnímali jako boha. No, užil jsem si s tím hodně zábavy, ale také hodně práce.
Řekli vám pak nějací historici svůj názor na knihu?
Ano. Všem se to líbilo, takže jsem byl velice pyšný a ulevilo se mi. Bál jsem se, že řeknou, že to je hloupost, šílený nápad, že to není logické. Ale víte, oni historici mají rádi tu hru na to „co by kdyby“. Zajímá je, co by se stalo, kdyby něco bylo trochu jinak.
Čeští čtenáři vás znají především díky vaší knize s názvem HHhH o atentátu na Reinharda Heydricha. V ní se věnujete víc lidem, jejich příběhům a osudům. V Civilizacích se na lidské životy díváte z úplně jiné perspektivy. V jaké pozici se cítíte lépe?
Co mě zajímá je ten vztah mezi faktem a fikcí, mezi historií a fantazií. A to svým způsobem řeším v obou knihách, akorát se na to dívám z jiných úhlů. V HHhH jsem se zabýval tím, jak vyprávět pravdivý příběh. Tam jsem nechtěl dát vůbec nic ze své fantazie, odvyprávět to tak, jak to bylo. A to byla výzva. U Civilizací to zase byl opak, tam jsem pracoval jen se svou fantazií, ale tak, aby se to třeba mohlo stát pravdou. V obou případech šlo ale o historii.
