Anthony Hopkins a Johnny Flynn hrají Sira Nicholase Wintona. Britský režisér James Hawes se rozhodl rekonstruovat nejzásadnější a nejznámější části jeho životního příběhu pevně spjatého s Československem. A to včetně jednoho z nejdojemnějších momentů v dějinách televizního vysílání. Snímek Jeden život právě promítají česká kina.

Premiéry Pavla Sladkého Hlavní nádraží 18:26 1. února 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Příběh Nicholase Wintona byl dlouho známý jen několika lidem z okruhu jeho přátel, ale dnes je slavný. Londýnský bankovní úředník se v roce 1938 ocitl v Československu a začal organizoval transporty, které převezly převážně židovské děti z Československa do Velké Británie. Všem dětem sháněl pěstounské rodiny ve Spojeném království, zajišťoval potřebné finance a víza.

Snímek dosud hlavně televizního režiséra Jamese Hawese se skládá ze dvou linií. Válečné, ve které sledujeme Wintona (v podání 40letého herce a hudebníka Johnnyho Flynna), jak se bez větších cirátů a slovního balastu vrhá na pomoc dětem a jejich rodinám. A druhé, ve které Anthony Hopkins hraje Wintona v 80. letech, kdy se o jeho obětavém činu dozvěděla světová veřejnost.

Winton vyklízel svůj rozsáhlý archiv lejster a rozhodl se dokumentaci k československým dětem předat historičce, jejíž manžel byl novinář. Obě časové roviny se prolínají v momentech Wintonových vzpomínek a asociací.

Obyčejný zachránce

Winton se v jednom z dialogů označuje za obyčejného člověka, který nemohl nejednat. Kdyby mu to situace dovolila, udělal by pro dobro tisícovek dětí mnohem víc. Transporty ale s vypuknutím druhé světové války 1. září 1939 musely skončit, devátý už neodjel a čeští spolupracovníci Nicholase Wintona a britského Výboru pro uprchlíky z Československa byli pozatýkáni.

Kdo je tady chudáček? Film s Emmou Stone v hlavní roli je radostná satira

Číst článek

Hawes se toho při režii filmu drží. Krok za krokem rekonstruuje známá fakta a situace. Opírá se přitom i o televizní a archivní záznamy v čele s televizní show BBC That’s Life, ve které se Winton setkal s dětmi ze svých transportů.

Jde o jednu z nejdojemnějších sekvencí v historii televize a filmaři si nenechali ujít příležitost ji zrekonstruovat, učinit z ní emocionální vyvrcholení snímku a postavit na ní i filmový trailer.

Hawesovi, ale i Hopkinsovi slouží ke cti, že jednotlivé emotivní situace už dále neždímají například zobrazováním množství slz. Zachovávají si určitou distingovanost, která byla Wintonovi podle všechno vlastní.

Hopkins, známý například z Mlčení jehňátek nebo nedávného dramatu Otec (za obě role má Oscara), hraje člověka, který zadržuje svoje emoce i svoji představivost. Je spíš člověkem činu než někým, kdo by se situacemi zaobíral slovy.

Mohl jsem udělat víc

Jeden život je přesto snímkem, který stojí na emocích, ne na úvahách nebo paralelách. „Pokud vás Wintonův příběh dojal, zvažte příspěvek na sbírkové konto Amerického výboru pro uprchlíky a přistěhovalce,“ objeví se nenápadně v závěrečných titulcích.

Souvislosti se současností ale Hawesův film nerozvíjí. Je spíše poklonou Wintonově noblese v obyčejnosti. Po skončení filmu si diváctvo může otřít slzy a přemýšlet o tom, jak se stavíme proti zlu a jak čelíme myšlence, že nejsme schopni udělat víc, dokonce, ani když jsme ochotni. Zrození té ochoty v 29letém londýnském bankovním úředníkovi tváří v tvář dětským uprchlíkům film ale jen naznačuje.  

Jeden život je zároveň film poněkud předvídatelný, a to nejenom proto, že klíčové momenty dobře známe z médií, z dokumentárního filmu Mateje Mináče Síla lidskosti – Nicholas Winton nebo i ze školní výuky. Ale i formálně.

Spielbergův černobílý Schindlerův seznam je stylizací i produkcí výpravy násobně výraznější. Oba filmy o zachráncích židovských životů v Československu mimochodem sdílejí jednu konkrétní repliku.

Hawes v některých válečných záběrech z exteriérů maskuje limitované prostředky svého dramatu na výpravu, provazuje situace velmi konvenčním způsobem a na jeho filmu těžko najdeme něco zvlášť osobitého. Jeden život je průměrný snímek o výjimečném lidském osudu. 

Role konvenčního zpracování

A tak se můžeme taky ptát, jakou roli v kultuře plní veskrze konvenční díla skládající poctu nekonvenčním, výjimečným osobnostem. Winton takový byl, i když to sám odmítal. Jednak tím, že nezaváhal a napřel svoje síly ve prospěch druhým, a také tím, že se svými činy a dosaženými výsledky (669 zachráněných životů!) odmítl chlubit a budovat si na nich veřejně renomé.

Je to jednoduše zpřístupňující role, umožňující lidskému osudu skrze film dosáhnout velkého množství diváků? Je to upozadění autorského ega v konfrontaci s tím, komu je film plně věnován? Producentská naděje, že sentiment a dojetí vydělává? Nebo je to extrakce jednoduché, obyčejné dobré vůle jako základní zprávy z příběhu, který se zapsal do dějin?

V naději na to, že tak film inspiruje další lidi, aby svoje „řadové společenské postavení“ nebrali jako překážku v tom čelit zlu, když je to potřeba. A že je to potřeba stále.

Hawesova odpověď, zdá se podle filmu, obsahuje od každého trochu. Jeden život je trochu rekonstrukcí a trochu pomníkem Nicholasi Wintonovi, což pro současný film nikdy není pochvala. Memento skutečného příběhu britského zachránce dětí, ztvárněné solidním hereckým způsobem, v něm ale nepochybně je.

Snímek Jeden život měl v českých kinech premiéru 1. února 2024. 

Pavel Sladký Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít