Člověka to nutí zamyslet se nad křehkostí života, říká herec Březina o seriálu Smysl pro tumor

Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, potom přišlo studium na pražské DAMU, má za sebou větší i menší role v seriálech a filmech, kus dobré práce odvedl i na divadle. Herce Filipa Březinu byl na Štědrý večer k vidění v pohádce Klíč svatého Petra a aktuálně je v ČT hrdinou seriálu Smysl pro tumor. „Herecky to bylo těžké, ale mám rád výzvy,“ říká herec, který běhá i ultramaratony, v rozhovoru pro Radiožurnál.

Host Lucie Výborné Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

V seriálu ČT Smysl pro tumor hrajete Filipa, studenta medicíny, sportovce, suveréna, který se v závěru prvního dílu dozví, že má rakovinu. Vám se prý o tom před natáčením zdálo?
Nebylo to před natáčením, ale před natáčením scény, kdy doktor sděluje Filipovi diagnózu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ke ztvárnění role v seriálu Smysl pro tumor mi pomohl sen, že jsem sám nemocný, vypráví herec Filip Březina

Hledal jsem ten pocit, v tenhle moment nemůžu čerpat z osobní zkušenosti, protože jsem to nezažil, nevěděl jsem, jak to zahrát, co při tom člověk cítí, snažil jsem se koukat do sebe a vůbec mi to nešlo.

A síla sugesce se projevila – dva dny předtím, než jsme to měli točit, se mi zdál v noci sen, že stojím v ordinaci a lékař mi sděluje, že umřu. S tímhle pocitem jsem se v slzách probudil a měl jsem ho. Teď už ho zase nevím, to člověk zahodí, protože to je nepříjemné, tak to člověk vytlačí. Ale pomohlo mi to v sebedůvěře.

Jak se hledá ten pocit? Neznám vaši profesi, tak nevím, jak bych to dělala.
Člověk si v hlavě vymýšlí scénáře, snaží se sebe zasadit do té situace a představit si to v tom největším emočním hrotu, když už emoce stoupat dál nemůže, že už nemůže být silnější. Takhle nějak se to hledá.

Druhá řada seriálu Stíny v mlze se odkládá. Česká televize premiéru zrušila kvůli střelbě na univerzitě

Číst článek

Kdybych byla herečka, tak se k tomu můžu dostat přes věc, kterou jsem už zažila?
Určitě, právě proto mluvím o tom, že může člověk čerpat ze své vlastní zkušenosti, na tom je založená herecká práce, že to je nějaký vnitřní deníček, kdy něco zažívám a snažím se to zapamatovat, vystoupím ze sebe a koukám na sebe v té situaci, která se mi děje, cítím silnou emoci a snažím se zpětně si domapovat, jak k tomu fyzicky, jak jsem cítil své tělo.

Jsou různé způsoby, jak k tomu dojít, buď to to může být přes fyzično, které spustí emoci, nebo si spustím emoci a ono to ovlivní tělo.

A vaše největší emoční hroty?
Byl jsem třeba na Fuerteventuře, vybíhal jsem si na západ slunce, na takový kopeček, nebylo mi před tím psychicky moc dobře, a tam jsem si uvědomil, že to je všechno hrozně v pohodě, protože jsem vyběhl kopec, vyplavila se troška serotoninu a dopaminu.

Řekl jsem si, že jsem fakt šťastný, sbíhal jsem jenom dolů, viděl jsem to moře, slunce zapadalo, bylo teplo. Jsou to takové malé věci, ale člověka to potěší.

„V herectví hledám na špatných situacích to dobré, a naopak. Vzniká tím zajímavější kontrast.“

Když se člověk snaží představit sám sebe v určitých situacích, většinou se vidím líp, než to doopravdy je. Neovlivnilo by tohle herectví? Říkám si, já to udělám takhle, protože takhle bych to udělal v reálu…
V té situaci nevidím sebe, vždycky to bude postava, která je napsaná, ale vidím tam sebe skrz postavu.

Vždy je důležité, ne abych tam vypadal dobře, ale hledal – když je to negativní situace – co je na ní dobré. Nebo na dobré situaci hledat, co je tam špatné, aby tam vznikl kontrast a tím to bude zajímavější.

Asi by mě přešel smysl pro humor ve chvíli, kdy by mě položili na ozařovací stůl, dali mi na obličej masku a přikurtovali mě tak, že se nehnu ani o milimetr…
Člověka to nutí zamyslet se nad křehkostí života. V seriálu je vidět, že tam je obrovská stěna s policemi a skříň je plná masek.

Jsou to reálné masky reálných pacientů, nevyráběli je jenom pro mě, nejsou rekvizity, jsou na nich i jména. Takže za každou maskou si člověk představí opravdu jednotlivého člověka, působí to těžce. Ale pak se člověk otřepe a za hodinu to bere jako normální prostor, který používá k tomu, aby tam hrál.

A těžké momenty byly které? Uvidíme je v seriálu?
Herecky to bylo těžké, ale mám rád výzvy. Takže mě to baví, ale nechci nic prozrazovat.

Co znamenají černé puntíky na place při natáčení? A na čem všem nyní Filip Březina pracuje? Poslechněte si celý rozhovor.

Lucie Výborná, prh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme