Z Divadla Archa se stává ARCHA+. ‚Chceme cílit hlavně na mladé,‘ říká kurátor programu Kubišta
Herec, producent, bývalý ředitel Nové scény Národního divadla a spoluzakladatel prostoru Jatka78 Štěpán Kubišta bude od Nového roku kurátorem programu multifunkčního kulturního prostoru ARCHA+. Jaké změny se v divadle plánují a na koho se chystá tvorbu zaměřit?
Z Divadla Archa nově vznikne ARCHA+, a to převážně z toho důvodu, že chtěli navázat na dlouhou historii divadla a zároveň vytvořit předěl mezi starým a novým a ukázat, že se divadlo vydává trochu jiným směrem.
Poslechněte si celou Osobnost Michaela Rozsypala. Hostem je Štěpán Kubišta, ředitel prostoru Jatka78 a nastupující kurátor programu Archa+
„Ondřej Hrab, který před 30 lety divadlo založil, vybudoval a přebudoval po povodních, dal mu tvář a pro moji generaci vytvořil takové okno do světa divadla, je už starší muž. Tak už má asi taky právo na důchod a ohlédnutí se za svojí prací,“ komentuje Kubišta to, proč dojde ke změně ve vedení divadla.
„Můj názor je takový, že po osmi, maximálně deseti letech by měli umělečtí šéfové nebo šéfové kulturních institucí změnit svůj post, protože v jednu chvíli jim přestane docházet kontext, přestanou vidět tu svoji instituci tak, jak by měli,“ dodává.
Tenhle názor ho přivedl i k tomu, že opustí vedení prostoru Jatka78 a přesune se na nové místo.
Identita, ekologie nebo umělá inteligence
Z nového divadla chce vytvořit prostor především pro mladé, cílit plánuje hlavně na diváky od 15 do přibližně 25 let.
Zároveň by rád zachoval atmosféru divadla, chce třeba nadále spolupracovat s jinými pořadateli, organizátory nebo promotéry, ale cílit chce hlavně na performance art pro mladou generaci, především proto, že má z podobného divadla už nějakou pozitivní zkušenost, konkrétně z divadla v New Yorku.
Nahé scény nemají být lascivní. Diváci jsou ohromeni, co tělo dokáže, říká Rosťa Novák o novém představení
Číst článek
„V New Yorku je to prostředí jiné, řešily se tam hlavně sociální a etnické nerovnosti. Šlo tam hodně o práci s černošskou komunitou a podobně, takže o trochu jiná témata než u nás. Ale myslím si, že pokud bych se tam za svými bývalými kolegy přijel podívat, tak budou určitě pracovat se stejnými tématy, jako plánujeme my,“ popisuje Kubišta.
V divadle se chce věnovat i tématům, která mladou generaci zajímají. Podle něj jde například o hledání identity, ekologii, umělou inteligenci, aktuality a inovace. Snaží se s mladými lidmi scházet a jejich aktivní zapojení plánuje i v divadle.
Financování divadla
Na fungování divadla získali grant hlavního města Prahy a pracují i na dalších způsobech financování, protože jejich cílová skupina nebude patřit mezi tu nejvýdělečnější.
„Když jsme zjišťovali jejich priority, za co peníze utrácejí, tak kultura se tam na prvních místech nevyskytuje. To je škoda, protože potom, když to nevědí, tak ani v dospělosti se k tomu nedostanou a sami třeba do divadla nebo na koncerty tolik nechodí, a proto je naším úkolem na to ty finance získat,“ říká Kubišta.
Paradoxní podle něj je, že jsou veřejností finančně více podporována právě divadla tvořící pro dospělé, starší publikum, když by prostředky byly více potřeba právě na místech, která utvářejí pozitivní vztah k umění mezi mladými lidmi.
Nová scéna Národního divadla byla součástí příspěvkové organizace ministerstva kultury, Jatka78 jsou nezisková organizace. Práce na projektech se podle Kubišty lišila a například ve veřejných institucích, které jsou řízené někým shora, nejste nikdy jejím „pánem“ a může se vám stát, že vás z funkce někdo – bezdůvodně nebo téměř bezdůvodně – odvolá.
„V České republice příspěvkové organizace dělají mainstream, co se týče kultury, zatímco progres dělají ty nezřizované, menší, z grantů nebo ze soukromých peněz žijící organizace. To je úplně paradoxní, protože na Západě je to zcela opačně. Tam ty velké instituce financované z veřejných peněz jsou těmi, které dělají progres, hledají cesty,“ říká Kubišta.
Divadelní kostýmy se recyklují. Peněz není nazbyt a šetří se, popisuje uznávaný výtvarník Jelínek
Číst článek
Emoce, zážitky a nové obzory
Podle něj by jedna z hlavních rolí kultury přitom měla být nabízení zážitku, emoce nebo nějaké nové cesty. Měla by rozšiřovat obzory a necílit na jistotu, kterou by měla přenechat spíš soukromým, komerčním institucím.
Spousta lidí, kteří nechtějí pracovat ve velkých státních institucích, si tak třeba zakládá nová divadla, kde budou moct zkoumat, soustředit se na moderní témata – a podobnou možnost by v těch státních neměli.
„Ono to vlastně souvisí s tím, že v 90. letech a dál, když vznikla svoboda a lidé si mohli zakládat divadla, ať už komerční, nebo nějakým způsobem alternativní, tak to dělali, ale věnovali tomu život, čas, rodinu,“ popisuje Kubišta.
Teď ale podle něj dochází ke změně a počet divadel bude naopak klesat. „Ti mladí už nejsou ochotni položit život za to, že budou dělat divadlo tak, jak si myslí, že by se mělo dělat. Proto si myslím, že bude docházet k postupné redukci nezávislých divadel,“ říká Kubišta.
Proč opouštějí mladí lidé divadelní scénu? Jak se lišila práce v rozdílných divadelních institucích? A je důležitý plný sál diváků? Poslechněte si zbytek rozhovoru v Osobnosti Plus, kterou moderuje Michael Rozsypal.
