Omlouvání jako laciná politická figura
Jen političtí idealisté asi věřili, že po skandálním večírku v den střelby na pražské filozofické fakultě Marian Jurečka rezignuje na vládní funkci. Postavil se za něj celostátní výbor jeho mateřské KDU-ČSL a především premiér. Všichni Jurečkovu párty a následné mlžení o jejím průběhu považují za pochybení.
„Vysvětlování, která poskytoval v prvních dnech, nepřispěla k vyjasnění situace. Chyby lituje, omluvil se za ni a tím bychom to mohli uzavřít,“ řekl k tomu před odletem do Indie Petr Fiala (ODS).
Jistě, tím by mohlo být hotovo, avšak vládě, která svoji existenci postavila na ctění vyšších principů mravních, by to projít nemělo. Pokud její vicepremiér a předseda křesťanskodemokratické strany evidentně lhal, neboť měl temnou kaňku na svědomí, nemělo by to jen tak vyšumět.
Mimochodem poslanec SPD Jiří Kobza se za svůj výrok, že vrah byl „špičkovým produktem inkluzivního progresivistického školství“ také omluvil. Stáhne kvůli tomu Univerzita Karlova svoje trestní oznámení, nebo bude dál trvat na Kobzově stíhání? Zajisté nelze srovnávat Jurečkovo hloupé chování s Kobzovým ideově laděným výlevem, ale klaďme si otázku, může-li verbální pokání smazat všechny politické hříchy.
Co veřejnost neskousne
Pro Andreje Babiše (ANO) je omlouvání typické. Během své kariéry urazil mraky lidí, přičemž dobře věděl, že jen nepatrná část z nich se bude bránit soudně. A když to udělá, jako Miroslav Kalousek v případě osočení, že „zabil lidi cez padáky“, klidně se mu omluví.
První urážku si pamatovali mnozí, formální omluvu zaznamená málokdo. S tím předseda hnutí ANO počítá a s chutí hanobí dál. Tentokrát se vláda a lidovci nacházejí v opačném postavení. Přejí si, aby Jurečkovo extempore bylo navždy zapomenuto, ale jeho kajícnost se vryla lidem do paměti.
‚Navždy nedůvěryhodná osoba.‘ Ministr Jurečka přestál kritiku, odpustí mu voliči?
Číst článek
Jenomže s pravdomluvností se nedá hokynařit. Marian Jurečka není Pavel Blažek (ODS), jemuž se toleruje vlastně cokoliv, protože je to holt Don Pablo z Brna, který s Milošem Zemanem prostřednictvím Martina Nejedlého vyjednal Fialovu vládu. Naopak šéf lidovců rád kárá ostatní a staví se do role etického arbitra.
V těchto dnech mu kdekdo připomenul jeho výzvu Milanu Hniličkovi, aby rezignoval na post předsedy šéfa Národní sportovní agentury, když se během covidové uzávěry účastnil oslavy 50. narozenin podnikatele Petra Bendy v teplickém hotelu. Hnilička všechny funkce včetně poslaneckého mandátu složil. Hlavně proto, že Andrej Babiš to označil za nepřijatelné papalášství, z něhož je třeba vyvodit důsledky.
Z podobného důvodu skončil i jeho ministr zdravotnictví Roman Prymula. Ne že by byl Babiš tak mravně na výši, ale přesně odhadl, co veřejnost neskousne: pokrytectví a trapné výmluvy.
Petr Fiala si myslí, že pětikoaliční soudržnost a působení Mariana Jurečky v čele resortu práce a sociálních věcí má vyšší cenu než názor občanů. Vzhledem ke stále padajícím preferencím formace Spolu, o tříprocentních lidovcích nemluvě, jde pravděpodobně o špatný odhad politologa v čele vlády.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
V sadě skví se zmrzlý květ, klimatická katastrofa to na pohled
Apolena Rychlíková
Atentát na Roberta Fica ukazuje, jak nebezpečné je budit nenávist a nenávist zaměňovat za kritiku
Martin Fendrych
Brutalita nesmí být nástrojem politiky. Německo hledá, jak ji zastavit
Helena Truchlá
Rusy v emigraci nemá cenu házet do jednoho pytle
Alexandr Mitrofanov