Průzkumy ale opakovaně ukazují, že hlavními hybnými silami v EP zůstanou proevropské frakce evropských lidovců, liberálů a socialistů. Otázkou spíše je, zdali se jedna z frakcí, v nichž se sdružují euroskeptické, nacionálně populistické a antisystémové strany, dokáže stát třetí nejsilnější frakcí v europarlamentu, a nahradí tak v této pozici liberály.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Evropské volby nepřinesou politickou revoluci

Maďarský premiér Viktor Orbán chtěl sjednotit obě frakce, jenže ty už dva roky zásadně dělí postoje k válce na Ukrajině. Zatímco strany sdružené ve frakci Evropští konzervativci a reformisté jsou silně kritické k ruské agresi na Ukrajině, strany sdružené ve frakci Identita a demokracie jsou vesměs proruské.

Postoje k válce na Ukrajině už vedly ke sporům mezi nejsilnější vládní italskou stranou Bratři Itálie, kterou vede Giorgia Meloniová, a největší francouzskou opoziční stranou Národní sjednocení. I proto se obě strany jen těžko sejdou po volbách ve stejné frakci.

Spolupráce ANO a ODS

Nejisté je i to, kde v EP skončí Orbánův Fidesz. Maďarský premiér naznačil, že by Fidesz po eurovolbách mohl vstoupit do frakce Evropští konzervativci reformisté, kde by se tak jeho strana stala partnerem nejen již zmíněných Bratří Itálie, ale také polské strany Právo a spravedlnost a české Občanské demokratické strany.

Jenže tomu brání jeho proruské postoje, takže Orbán koketuje i s krajně pravicovou frakcí Identita a demokracie.

To, kde Fidesz nakonec skončí, je důležité, protože to může určit, zda se třetí nejsilnější frakcí v EP stane Identita a demokracie anebo Evropští konzervativci a reformisté. Pokud jde o prvně zmíněnou frakci, Orbán by se zřejmě chtěl vyhnout tomu, aby skončil ve stejné skupině s Alternativou pro Německo, italskou Ligou nebo rakouskými Svobodnými.

Pokud by ale jeho straně nakonec otevřeli náruč Evropští konzervativci a reformisté, některé menší skandinávské strany, jako jsou Švédští demokraté, hrozí odchodem z frakce. Fidesz má také problémy s Meloniovou, která se po nástupu do čela italské vlády postavila jasně na stranu Ukrajiny a nelíbí se jí Orbánovy obstrukce při rozhodování EU o pomoci Ukrajině.

Otázkou je, jak by na případný vstup Orbánovy strany do frakce Evropští konzervativci a reformisté reagovala česká ODS. Ta je sice mírně euroskeptická, ale jasně stojí na straně Ukrajiny. A ODS bude muset řešit i jiné dilema. Má v podobě příslušnosti k frakci Evropští konzervativci a reformisté zůstat viditelným spojencem polské strany Právo a spravedlnost, a snižovat tak šance na produktivní spolupráci s novou polskou vládou Donalda Tuska?

Další českou hádankou v evropské politice je hnutí ANO. To je sice už od svého vstupu do europarlamentu členem frakce Obnova Evropy, kterou tvoří evropští liberálové, ale účast Babiše na akcích evropské krajní pravice v Budapešti, zaštítěných Orbánem, vyprovokovala evropské liberály k šetření, zda ANO neporušuje hodnoty, k nimž se evropští liberálové hlásí.

K vyloučení ANO z frakce nakonec nedošlo, ale otázkou je, zda Babiš mezitím už nedospěl k názoru, že vzhledem k jím vyhlašovanému posunu ANO k národně-konzervativním hodnotám by pro ANO byla lepším domovem v europarlamentu kupříkladu frakce Evropských konzervativců a reformistů. Byl by to i taktický tah, protože spolupráce ANO a ODS ve stejné frakci v EP by usnadnila případná vyjednávání o povolební spolupráci obou stran v příštím roce.

Jisté je, že krajně pravicové, euroskeptické a nacionálně-populistické strany v EP těžko hledají společnou řeč. A ačkoliv společně mohou v EP po volbách obsadit až čtvrtinu křesel, skoro jistě nebudou i nadále v europarlamentu zásadním hráčem.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít