Překvapení vlády je kuriózní, diví se ekonom. Je snížení DPH na potraviny k ničemu?

Praha 7. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Potraviny zase zdraží. Zástupci obchodních řetězců o tom informovali ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL). Prý to má být až o 10 procent. Dá se tomu věřit?
Toto nejsem schopen posoudit, někdo by musel vidět přímo pod prsty jednotlivým firmám. Bude se to lišit napříč odvětvími potravinářů, i napříč firmami. Ze zkušenosti z posledních tří krizových let, kdy napřed byla krize pandemická vystřídána válečnou, pak energetickou – jestli jsme se něco ze zvolání profesních a oborových svazů naučili, tak to, že vždycky trošičku přeháněly. Možná je to logické, přece jenom samozřejmě mají zájem na tom, aby se jim od státu dostalo podpory. Nechci je přímo obviňovat z toho, že neříkají pravdu, ale jejich zvolání v předstihu byla vždycky trošičku katastrofičtější, než jaká byla nakonec realita. Takže 10 procent mi zní jako hodně, ale samozřejmě nejsem schopen posoudit, jak je na tom s náklady mlékárna. Nemožné to není, ale spíš bych se divil.

Má to být odhadem o 5 až 10 procent. Obchodní řetězce to zdůvodňují tím, že jim podražily energie, a podražovat budou. Je to racionální důvod?
To bude záležet na konkrétních okolnostech u každé firmy. Opět mám trochu pochybnosti. Nemám vhled do jednotlivých nákladových struktur, ale třeba ministr financí – který přes účast v ČEZu a přes státní aparát může aspoň rámcový vhled mít – říká, že je hodně překvapen. Když vláda vrací zpátky část distribučních plateb za energie a poplatek za obnovitelné zdroje na domácnosti a firmy, tak proti tomu jde příznivý vývoj na burze, a to znamená, že silová energie zlevňuje. Co si tak vybavuji, pan ministr říkal, že podle jeho informací by se tyto dva efekty měly přibližně vyvrátit. To znamená, že by konečný účet za energie měl zůstat téměř nezměněn, a pokud by ke změně došlo, šel by nahoru třeba jen o pár procent. A když si představíte, jakou část v nákladech firem zaujímají energie, tak nebude dominantní. Samozřejmě máte provozy, které jsou na energie náročnější, ale firmy toho platí mnohem víc. Byl bych hodně překvapen, kdyby energie udělaly takovou ránu.

Vlna zdražování

Firmy zmiňují i navýšení regulované složky elektřiny, zdražení mýtného, které navýší ceny dopravy, potravin. Mají se navýšit i mzdové náklady, byla tady úprava dohod o provedení práce a tak dále. Ale energie jsou asi to nejzásadnější…?
Ano, to je možné. Nemůžeme zpochybňovat něčí odhad, že to bude 5 až 10 procent. Pokud si to myslí, tak to tak klidně může být. Jenom bych připomněl, že z pohledu občana není nad čím lamentovat. Ano, konsolidační balíček pravděpodobně způsobí zvýšené náklady. Ano, to, že přesuneme distribuční náklady na energie zpátky na firmy, zvýší jejich celkové náklady. Ale jaká byla alternativa? Musel to platit daňový poplatník, například i platby za distribuce. Daňový poplatník na to neměl, protože naše příjmy se nekryjí s našimi výdaji. To znamená, že to celé šlo na státní dluh. Ve výsledku to vždycky nakonec zaplatí daňový poplatník, občan ČR. Jediný rozdíl je v tom, že se to udělá buď transparentně – náklady, které patří do výroby, se k ní zase zpátky vrátí –, anebo že to pokryje daňový poplatník. Pak se ve výsledku bude muset dříve či později splatit i s úroky, protože si na to půjčil na finančním trhu.

Takže řešení, že to vláda zatáhne za mě… Občas mám pocit, že máme dojem, že vláda má peníze a může firmám pomoci. Ona ale žádné peníze nemá. Jediné peníze, které na to může použít, jsou peníze daňových poplatníků. Takže zvolání neměla být, ať jim pomůže vláda, ale ať jim pomůže daňový poplatník, což má spoustu vedlejších efektů. Ale faktem je, že si nijak nepomůžete – jestli to za ně zaplatíte přes státní rozpočet, nebo to potom zaplatíte v ceně zboží. Tak jako tak za energie někdo zkrátka zaplatí.

Neměla s tím, že se něco takového může stát, vláda počítat dopředu, když už připravovala ozdravný balíček?
Byl bych šokován, kdyby byla vláda překvapena.

… je teď překvapená, že sice navýšila některé položky, ale snižuje DPH, tak proč tedy zdražují.
Snižování DPH jako boj proti vysokým cenám čehokoliv je absolutně chybný nástroj a druhý nejhorší, který můžete použít. Úplně nejhorší je stropování. To jsme naštěstí nepoužili, i když se tu po něm také volalo.

K tomu překvapení vlády – snížit DPH o tři procentní body z 15 na 12 procent není vůbec obtížné. Na zjištění, co se stane, když snížíte DPH na jakékoli zboží, vám stačí půlhodina strávená na Googlu. Není to poprvé v historii, kdy se snižuje DPH, a to ani v Česku, ani ve světě. Nikdy se nestane, že by celé tři procentní body doputovaly až ke spotřebiteli. Část toho zůstává zaseklá v maržích firem. V optimistickém případě, kdy máte relativně konkurenční trh a přehledné ekonomické prostředí, ke spotřebiteli dle odhadů doputuje zhruba půlka. Snížení DPH o tři procentní body by vám tedy mohlo – kdybyste měl štěstí – zlevnit potraviny o 1,5 procenta.

My ale za uplynulé roky víme, že v lednu vždycky dochází k přecenění směrem nahoru, i v potravinářském segmentu. Aby skutečně bylo pozorovatelné snížení cen potravin, aby spotřebitel opravdu přišel do obchodu a všiml si, že šla cena dolů, tak by v lednu nesměly ostatní náklady – mzdové, energetické, nájemné a další – způsobit větší zdražení než jedna a půl, aby se efekty vykrátily. To si podle mě nikdo nemohl realisticky myslet. Takže to, co vláda měla říct – a já se divím, že pořád trvá na své původní interpretaci –, je, že ano, snížené DPH půjde proti zdražení potravin. Ale že byste si všiml, že v obchodech potraviny v lednu zlevnily… To byste DPH musel snížit opravdu výrazně. Abyste právě přebil nákladový skok, který jde proti tomu.

Konkurenceschopnost

Teď trochu zeširoka. Co ovlivňuje cenu potravin v Česku nejvíc? Když se podíváte do okolních zemí, jsou v mnoha ohledech levnější.
To je skutečně kuriózní. Často se srovnáváme třeba s Polskem, což se ostatně nedávno hodně výrazně dostalo do médií. To, že by Polsko mělo být o trošku levnější, i například v případě potravin, se dá považovat za normální. Jsme bohatší země, a když jste bohatší země, tak i totožné zboží u vás obvykle bude stát víc. Už třeba proto, že ho naskladňuje skladník, kterému musíte zaplatit větší mzdu, bohatší země mají větší nájem a tak dále. Takže to, že by v Polsku měly věci stát mírně méně než u nás, je naprosto normální.

Pak vám do toho vstupují věci, jako je různá daňová struktura. Poláci snížili DPH u potravin až na nulu, což by samozřejmě mělo být vidět na pultech obchodů, to znamená další zlevnění. A další věc je samozřejmě měnový kurz zlotého proti koruně. Koruna taky za poslední rok a půl posílila, takže je dost racionálních důvodů, proč by v Polsku mělo být o něco levněji než u nás. Nicméně jsem si nikdy nekrátil dlouhou chvíli tím, že bych srovnával ceny v Polsku oproti Česku, takže můžu vycházet jenom z mediálních zkazek, které jsem zaznamenal. Tam slýchám o vyšších desítkách procent rozdílu, a to už ekonomicky obhajitelné není. Dá se představit, že to je krátkodobý výkyv. Ekonomická rovnováha může být narušena například právě v divokém inflačním období, kdy vám něco na dočasné období naprosto nedává smysl. Něco uskočí a pak chvíli trvá, než se to opět srovná. Je to možné, ale už to začíná trvat poměrně dlouho. Pak už se nabízí opravdu jenom vysvětlení jiného konkurenčního prostředí. V jedné zemi mají obchodníci nebo producenti větší páky na to, aby drželi ceny výš. To znamená pak to jde do ziskových marží.

Bohatší než Němci ale nejsme…?
To nejsme. Tam už to začíná být skutečně podivné. Důvodů, proč by se zboží mělo lišit v ceně, moc není. Můžete je rozdělit na nákladové, ale to je hodně pochybné. To by například znamenalo dražší logistiku, ale dopravit něco do Německa je stejně drahé jako dopravit to do ČR, takže tam si asi nepomůžete. Pak jsou rozdíly v životní úrovni – ve mzdách, nájmech, ale to by spíš mělo hrát do karet nám, a měli bychom být levnější my. Pak kromě daňové struktury může být třeba nějaké clo, což samozřejmě není mezi námi a Německem. Rozdíl v DPH jsou v jednotkách procent, takže to by mělo taky udělat velmi málo.

Nakonec dojdete k tomu, že to nejde vysvětlit ničím jiným, než jiným chováním na trhu, takže tržní strukturou a intenzitou konkurence. Teoreticky byste se pak mohl dostat do vysvětlení ve stylu zákaznických preferencí. To znamená, že třeba Češi mají tak strašně moc rádi Nutellu, že ji mají mnohem víc rádi než Němci. Pak může vyšší poptávka šponovat cenu nahoru. Ale u takových věcí, jako jsou základní potraviny, je to nepravděpodobné. Co nevysvětlí náklady a daně nebo měnový kurz, tak tam už jako nejpravděpodobnější podezřelý bývá tržní struktura a intenzita konkurence.

Ministr Výborný to také zdůvodňoval tím, že máme v Česku víc obchodů v přepočtu na obyvatele než Němci.

To může být důvod? Nebo nevytváří to naopak větší konkurenci…?
Byl jsem hodně zaskočen, když jsem tento argument zaznamenal. Intenzita konkurence to není v momentě, kdy je mnoho obchodů, ale pořád podobný počet provozovatelů. Když jedna značka postaví několik obchodů, tak to samozřejmě nezvyšuje intenzitu konkurence. Bude to pořád jedna značka, která má v rukou cenotvorbu. Takže patrně je to myšleno tak, že to je mnoho obchodů, které si skutečně konkurují, které patří k různým řetězcům. Tady jsem hodně zaražen, že by toto bylo zdůvodnění. Když se zamyslíte nad tím, kdo tady hustou síť obchodů postavil, tak to jsou samozřejmě podnikatelé. A jsou to oni, kteří rozhodují o tom, že v daném městě chtějí postavit ještě jeden obchodní dům. Teze, že je obchodních domů tolik, že to tlačí náklady firem nahoru, kdy pak chudáci musejí zdražovat… Já si nemůžu pomoct, ale podnikatelsky mi to nedává smysl.

Pokud vidíte, že už je trh tak hustě obsazen oproti Německu, tak proč byste jako podnikatel stavěl nový obchodní dům, když víte, že bude mít tak malé tržby? Je to tak přesycený trh, že vám vytlačí náklady celého vašeho řetězce směrem nahoru. A vy kvůli tomu, že jste postavil nový obchoďák, budete muset zdražit v celé republice. Pokud je to skutečně tak, úplně si nedokážu vysvětlit, proč by podnikatelé nové obchodní domy stavěli. I oni v tu chvíli vidí, že se jim nevyplácejí. Zvyšují jim náklady, které pak musejí rozprostírat do celého řetězce. Nedokážu pochopit logiku argumentu.

Podle vás je důvodem, proč jsou ceny v Česku vyšší, to, že je trh málo konkurenceschopný?
Mám velký problém nacházet jiné argumenty. Ostatně máme k tomu i pomocné indicie – například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se na jaře letošního roku rozhoupal k tomu, že na to napsal studii.

Ale tam také tvrdil, že to nemá vliv na cenotvorbu…?
Závěry studie jsem četl trošičku jinak, než jak byly prezentovány v mediálním prostoru. V kompetenci antimonopolního úřadu je postihovat nelegální jednání v rámci konkurenčního boje, to znamená například zneužívání dominantního postavení na trhu. To je naprosto jasně definovaný úkon – kdy to děláte, proč to je ekonomicky špatně a proč to je nezákonné. Úřad na stostránkové analýze také vysvětlil, že nenašel přítomnost kartelu, což je v rámci jeho kompetencí. A sám říká, že jít dál a zodpovědět otázky, které by nás ještě mohly zajímat, nemůže. Není tu od toho, aby posuzoval, jestli jsou marže a ceny opodstatněně vysoké. Má zjistit, jestli nedochází k protiprávnímu jednání, což na základě důkazů nezjistil. Nicméně tam naprosto jasně říká, že nákladový šok, který sem přišel, dražší energie, původně i dražší suroviny a tak dále – mimochodem, suroviny už mezitím zase zlevňují, ale to nechme stranou – se potravinovému řetězci podařilo kompletně přenést na zákazníky, a v některých případech se jim to povedlo ještě nad rámec růstu nákladů. Ukazuje to i na časovém vývoji marží, které byly nedotčené. Takže jeho závěry jsou, že nenalezl protiprávní jednání, nicméně zjistil, že náklady, které se firmám zvýšily, se podařilo kompletně přenést na zákazníka.

To je samo o sobě červené světlo. Říká, že se aktérům na trhu povedlo v situaci, kdy nám reálné mzdy propadly nejvíc v historii – dokonce na celém světě, Češi loni zchudli o zhruba 9 procent –, nezchudnout. Vyšel z toho bez úhony. Marže zůstaly zachovány, náklady se mu povedlo kompletně přenést dál. To je samo o sobě zajímavé, osobně bych to v tržní ekonomice nečekal. Neříkám, že měly firmy krachovat, ale čekal bych, že i ony pocítí, že se ekonomické počasí zhoršilo. To nepocítily, což vyplývá z analýzy. Zároveň úřad zcela jasně říká, že čtyři z pěti trhů, které sledoval, lze charakterizovat jako oligopolní. To není nelegální, ale v momentě, kdy o trhu řeknete, že je oligopolní, automaticky tím říkáte, že je spotřebitel trochu v nevýhodné pozici. To, co je zajímavé a o čem se teď hodně vede debata, je, jak silně je oligopol koncentrovaný – jak moc ovlivňuje to, jak bitý bude spotřebitel. Jsou tu signály, že marže zůstaly nedotčeny, náklady se povedlo dokonce více než stoprocentně přenést. Z toho mi vychází, že je oligopol docela silný.

Role státu

V tomto světle je docela zajímavé sledovat to, jak úřad přistupuje ke spojování velkých hráčů na trhu. Pokud se nemýlím, tak maloobchodní tržby klesají už asi rok a půl…?
Ano, reálné tržby klesají. Nominální samozřejmě dramaticky rostou, ale to, co vám popíše, jakou část bolesti firmy berou na sebe, je úroveň marží. To znamená do jaké míry každý kus, který protočí, přetavují ve svůj zisk. Marže nejenom, že nebyly poškozeny, ale dokonce ve velké části případů i narůstaly. Z toho vychází, že ve výsledku prodáte méně zboží, ale na každém kusu se vám pořád daří vydělávat. V momentě, kdy celá ekonomika dře ústy o zem, je to docela překvapivé zjištění, že jste nebyl donucen ani si říct, že na banánu budete mít o korunu méně, abyste ho prodal. To se nestalo. 

Pan ministr Výborný nedávno zmiňoval, že by nemělo docházet k tomu, aby mrkev, kterou někdo koupí za 10 korun, pak prodával za 30. Chce kultivovat kulturu obchodu. Má ale do toho stát mluvit?
Ne, v žádném případě. To je možná relikt toho, že jsme strávili 40 let v centrálně řízené ekonomice. Pořád nám tento způsob uvažování připadá atraktivní. Stát v žádném případě nemůže říct, co je tolerovatelný zisk. To skutečně vůbec není na posouzení státu. Dostali bychom se tak do hodně absurdních situací, kdy by měl u každého prodeje stát posuzovat, zda jsou zboží nebo poskytnutí služby mravné či nikoli. Nicméně co stát může dělat a co dělá, je, že vytváří podmínky trhu. A pokud podmínky pro trh děláte hodně svázané a hodně výrazně omezujete to, kdo se ho může účastnit a jakým způsobem se na něm může chovat, tak omezujete okruh potenciálních tržních subjektů, firem, prodejců nebo výrobců. V tu chvíli omezujete počet aktérů, kteří na něm budou působit. V ideálním případě by pak spotřebitel na tom byl úplně nejlépe.

To, aby byl přístup na trh absolutně neomezený, je nereálné. Regulace samozřejmě máme. Otázka je, v jaké chvíli už jste to omezil tak, že jste nikomu nedal možnost na trh vstoupit. Zakonzervujete ho do situace, kdy ti, kdo tam jsou, tam zůstanou, a ti, kdo tam nejsou, už nemají šanci tam vstoupit. A pokud jste to zakonzervoval příliš těsně, tak se dostáváte do situace silně koncentrovaného oligopolu. Pak není nic nelegálního na tom, že když na trhu zůstane jenom pár hráčů, tak se rozhlédnou a řeknou si, že nemají konkurenci.

Neměl by na druhou stranu stát chránit třeba nízkopříjmové? Právě na ně dopadá zvyšování cen nejvíc.
Jednoznačně. V první fázi by bylo ideální, kdybychom se do situace nikdy nedostali, a trh byl co nejvíce konkurenční. Ale jsme tam, kde jsme. To je mimochodem skutečně běh na dlouhou trať. Strukturu trhu a to, jak jste se do toho dostal, nedokážete změnit z měsíce na měsíc. Můžeme si to vytyčit jako cíl do budoucna. To je ale opět český politický bizár – vždycky vymýšlíme velice klopotné, často velice nevhodné a nepřesné nástroje na to, jak pomáhat nízkopříjmovým, jako je právě snížení DPH, které má obrovské množství vedlejších efektů. Je to drahý, nepřesný, velice nevhodný nástroj.

Pokud chcete pomáhat nízkopříjmovým, tak jim dejte peníze. Není to zas tak složité v momentě, kdy máte dost chytrý stát na to, aby dokázal vůbec identifikovat, kdo je chudý. A tady se dostáváme do problémů – náš stát je tak nedigitální, tak zaostalý a tak hloupý, že rozhodí rukama a řekne, že neví, kdo jsou ti chudí. Pak jsme u dotací, jako byla ta na energie, kdy na každou elektrickou přípojku pošlete pět tisíc, protože když jste nedokázali najít chudé, tak jste to radši dal všem. Ale správný způsob na pomoc chudým je jim dávat peníze, a ne zlevňovat napříč spektrem veškeré potraviny v naději, že aspoň část skutečně doputuje k chudým.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, TV Nova, CNN Prima News a účet Karla Havlíčka na sociální síti X.