Idan Haguel nemá zdaleka tolik koncepční filmařské dovednosti ani důslednosti, aby film dovedl k palčivému obrázku současnosti, nejen té izraelské. Podobně jako jeho postavy si vlastně neví rady.
Slunce praží, prázdniny jsou v nedohlednu a všechno na světě se zdá být možné – i tenhle zdánlivě předem prohraný hokejový souboj Davida s Goliášem, který působí jako nejdůležitější moment života.
Norský režisér Kristoffer Borgli více než ústřední pár satirizuje povahu současného světa. Ukazuje, jak snadné je stát se slavným prakticky pro nic i jak sebestředná společnost 21. století je.
Šťastně až na věky přichází s námětem, ke kterému každý divák snadno najde vztah. A k postavám si rychle vybuduje sympatie anebo antipatie. To je evidentní potenciál dokumentu, který osloví mnohé.
Korzet je ahistorický, feministický film, namířený jednoznačně k současnosti. Přijímá perspektivu Alžběty Bavorské a realizuje na plátně některé z jejích snů a představ.
Švédský literární bestseller Frederika Backmana Muž jménem Ove dostal filmovou podobu už v roce 2015 v režii Hannese Holma. Nerudný puntičkářský stařík se tentokrát jmenuje Otto a má tvář Toma Hankse.
Současná technologicky exponovaná doba otevírá brány novému žánru strachu. Moderní vynálezy a umělá inteligence s sebou totiž kromě zjednodušení našich životů nesou také mnoho nezodpovězených otázek.
Dobro s písní na rtech vyhrává nad zlem a láska překoná i majetkový a věkový rozdíl. Možná až příliš se to podobá tomu, co jsme viděli už v roce 2011 – jen je to točeno na filmovou kameru.
Za těch 13 let čekání na druhého Avatara se ukázalo, že na tomhle filmařském písečku si je ochoten hrát jenom James Cameron. A ten si očividně vystačí sám se sebou – tak trochu světu navzdory.
V tomhle letním seriálovém hitu, který na začátku října konečně dorazil na český stream, se nezdravé návyky mění podstatně hůř než postup při přípravě domácího pečiva.
Blízkost, s jakou divák sleduje agonii, mění autobiografické drama ve snímek na pomezí hororu. O to znepokojivějšího, že se jedná o z části skutečný osud autorky knižní předlohy Annie Ernauxové.
Film míří vysoko. Chce být esejem o globální současnosti. Vypovídat o zákonitostech, kterými se řídí vzestup a pád celých společností. Nic takového se z filmu nedozvíme ani omylem.
Morální tragikomedie s Javierem Bardemem v roli prospěchářského šéfa fabriky na výrobu vah ukazuje, jak snadno umí divácky přívětivá témata překonat titulkovou bariéru.
Režisér říká, že film je produktem toho, že sám dospěl a chtěl filmovým zrakem sledovat ztrátu tak, jak se s ní vyrovnávají dospělí lidé. Lehce se tak vychyluje z pevných linií své předchozí tvorby.
Líný, levnými drsňáckými hláškami nabitý scénář nedělá z Gray Mana nutně nejhorší akční film posledních let. Určitě ho ale řadí mezi ty, co si své obsazení zaslouží nejméně.
Režie jednoho z posledních románů Jane Austenové se ujala režisérka Carrie Cracknellová. Přestože je vidět, že do projektu tvůrci vstoupili s nadšením, výsledný produkt je přinejmenším rozpačitý.
Režisér Moulin Rouge a Velkého Gatsbyho v životním příběhu Elvise Presleyho dává slovo chamtivému manažerovi s tváří Toma Hankse, který si nezadá s kdejakým disneyovským záporákem.
Surrealistické podobenství Věry Chytilové se po více než 50 letech a digitální restauraci vrací do českých kin. Sedmikrásky v době vzniku vzbudily vlnu kritiky, mají co říct ale i dnešnímu publiku.
Po 36 letech – tedy nanejvýš deseti v osobním časovém kontinuu Toma Cruise – a množství koronavirových odkladů uvádějí kina pokračování osmdesátkové akční klasiky Top Gun.
Režisér Robert Sedláček se po filmové adaptaci posledních let života Jana Palacha a televizní kriminální sérii Sever znovu zabývá motivem jednotlivcova boje za spravedlnost.
Filmové pokračování kultovního online „serjálu“ má velké ambice přilákat do kin mladší diváky, které tuzemská mainstreamová tvorba stále spíše ignoruje.
Nový snímek Petera Bebjaka slibuje pochmurný lidský příběh o hledání spravedlnosti. Mnohem úspěšnější ale nejspíš bude v ilustraci toho, jakou mají podobné žánrové kousky budoucnost v českých kinech.
Scénář k Betlémskému světlu dal Jan Svěrák dohromady z trojice otcových povídek. Přívlastky jako zábavný a laskavý jsou to poslední, co při jeho sledování diváka napadá.
Snímek o rozhlasovém novináři, který se snaží najít společnou řeč se svým excentrickým synovcem, je Mills ve svých typických barvách – soustředěný, naslouchající, hravý.