‚Transfuze v poslední chvíli.‘ Analytik o záchraně Ukrajiny muniční pomocí ze Západu

Matěj Skalický mluví s bezpečnostním analytikem Otakarem Foltýnem

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

24. 4. 2024 | Praha

Dvě velké muniční transfuze Ukrajině. Obě za pět minut dvanáct. Americká a ta zprostředkovaná Českem. S bezpečnostním analytikem Otakarem Foltýnem dnes probirame, jak se pomoc rodila a zda vyhraje Ukrajině válku. Ptá se Matěj Skalický.

Editace: Janetta Němcová
Sound design: Jaroslav Pokorný
Rešerše: Alžběta Jurčová, Zuzana Marková
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Použité fotky:

Otakar Foltýn | Foto: Karolína Němcová | Zdroj: Český rozhlas

Ukrajinský voják nese 155mm dělostřelecký granát (archivní foto) | Zdroj: Reuters

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

K české muniční iniciativě se podle vrcholných představitelů našeho státu připojila už asi dvacítka zemí. Naposledy jsem u ministryně obrany na Twitteru viděl, že se přidalo Švédsko. Až se o ruské agresi na Ukrajinu bude za nějakých 50, 100 let učit, přejde se naše české úsilí jako jedno z mnoha, nebo je to něco, co se zapíše do historie?
Domnívám se, že to možná nebude v učebnicích, ale každopádně to vybočuje z dosavadní standardní praxe evropských států, které se, upřímně řečeno, zatím moc nepředvedly. Ta válka je nejhorším konfliktem v Evropě od konce 2. světové války a velká část evropských zemí ještě pořád nepochopila, že tento konflikt je pro nás vysoce nebezpečný, a pokud nemá být fatální, tak vyžaduje podstatně větší zapojení, než dosud velká většina evropských států předvádí. Jinými slovy, Česká republika v tomto ohledu bude mít alespoň čisté svědomí, i kdyby nebyla v učebnicích. 

„Nemáme-li Ukrajinu nechat padnout, což rozhodně není v našem zájmu, tak je dobře, že vznikají iniciativy, jako byla ta naše, které se snaží munici a potřebné vybavení pro Ukrajinu sehnat, kdekoli je k dispozici.“

Petr Pavel, prezident České republiky (Česká televize, 16. 4. 2024)

Zemí, které se k české muniční iniciativě připojují, je spousta. Slovensko tak neučiní, ale na druhou stranu sami lidé tam vybrali už více než 40 milionů korun (od natočení rozhovoru do vydání uběhly dva dny a částka skočila skoro na dvojnásobek, pozn. red.), prostředky každým dnem narůstají a sbírka překonala prvotní cíl i všechna očekáváníDo konce letošního roku chce česká vláda Ukrajině poskytnout 800 tisíc kusů munice a mohla by na to využít i peníze od Slováků. Jakou munici chceme zprostředkovat Ukrajině? Granáty, dělostřeleckou munici, rakety? 
Konkrétní typy, destinace i kontrakty jsou pochopitelně utajené. Za války se musí utajovat. Nicméně je už známo veřejně, že se jedná o munici do velkorážných dělostřeleckých systémů, to znamená zpravidla granáty ráže 122, 155, případně rakety ráže 122. Říkám jenom základní parametry, pro ty, kterým to něco říká. Obecně to, o co se aktuálně v opotřebovací fázi války na Ukrajině hraje a co stále má velmi důležitou roli, je dělostřelectvo. Po většinu tohoto konfliktu působí až 80% ztrát na obou stranách právě dělostřelectvo a působí je velkým množstvím dělostřeleckých granátů. Armáda Ruské federace na Ukrajinu vystřílela už přes 13 milionů granátů. Ukrajinci si bohužel zdaleka nemohou dovolit takové počty, ale i malé zásoby, které jim byly dodány, docházely. Česká iniciativa tím pádem v tento okamžik mířila na jedno z nejpotřebnějších míst. 

Ukrajinský voják nese 155mm dělostřelecký granát (archivní foto) | Zdroj: Reuters

Když mluvíme o tom, že Česko shání munici, tak kde přesně ji sháníme, kde ji hledáme a kde ji nakupujeme? Slyšel jsem o zemích mimo Evropskou unii, o třetích zemích v Africe, Asii… 
To je přesně věc, která se z dobrých důvodů utajuje, protože Rusko si je vědomo toho, že v tento okamžik, kdy Ukrajinci mají munice velmi málo, bude nakupována v třetích zemích. V Evropské unii rozhodně ne, protože Evropská unie bohužel po skončení studené války velmi intenzivně demilitarizovala, zmenšila svoje armády, počet vojáků a bohužel i obranný průmysl. Tím pádem je schopnost Evropské unie munici vyrábět poměrně velmi malá. Bude to tudíž z území mimo Evropskou unii, ale konkrétní země nechme kolovat v různých variacích ve veřejném prostoru, ať jsou ruské tajné služby zmateny, ale rozhodně to říkat nebudeme. 

„Dokazujeme světu, že ty kontakty máme ve světě, máme je dobré a umíme hledat a nacházet vojenský materiál potřebný pro pomoc Ukrajině.“

Jana Černochová, ministryně obrany, ODS (YouTube ministerstva obrany, 17. 4. 2024)

Je to i z toho důvodu, že kdyby Rusko vědělo, odkud Češi shání munici, tak třeba mohou dotyčné státy, já nevím, přeplatit a skoupit ji sami? 
To je jedna varianta. Druhá varianta je, že ji můžou zničit. Koneckonců ještě stále si můžeme pamatovat, co Rusko udělalo ve Vrběticích. Útok podnikli ruští vojáci v činné službě, což se velmi málo říká, ale je dobré, aby to zaznělo znovu. Tím se jenom ukazuje, jak velmi si Rusové uvědomují, že jejich agrese z velké části závisí na tom, jak jim ostatní země pomohou. To znamená, že způsob, jak mohou být takové dodávky ovlivněny, je od těch obchodních, že někdo přeplatí nebo přinejmenším zvýší cenu, bude se snažit zhoršit politickou situaci, respektive ochotu takové země prodat munici a případně ji může i fyzicky ničit jako například v Bulharsku nebo v České republice v minulosti. Všechny tyto způsoby ovlivňování jsou na stole. 

„Bylo by dobré, kdyby se na to podívala i BISka. Vždyť přece BIS má chránit ekonomické zájmy České republiky, ne?“

Andrej Babiš, poslanec ANO (Poslanecká sněmovna, 11. 4. 2024)

Když ještě zůstaneme v hypotetické rovině, a nemusíme být konkrétní, ale bavíme se o státech. Nemohou to být i soukromí zbrojaři, kteří poskytnou munici české muniční iniciativě?
Munice obecně v tento okamžik začíná být nedostatek. Proto je naprosto logické, že je poptávána od jakýchkoliv relevantních subjektů, které mohou být jak státní, tak soukromé. Nicméně v drtivě většině států, včetně České republiky, platí, že systém je nastaven tak, že pokud stát nechce, tak soukromý subjekt to vyvést nemůže. To znamená, že potřebujete jak soukromý subjekt, který munici vlastní nebo vyrábí, tak souhlas státu, v němž daný subjekt působí, aby to mohlo být vyvezeno. Vlastní zbrojní továrny má málokterý stát, drtivá většina z nich je vlastněna soukromými subjekty a stát následně může vlastnit už vyrobené granáty. 

„Jsme jediní ve Sněmovně, kteří jsme proti. (...) Ten konflikt je zamrzlý a nikam nevede, chceme mírová jednání a mír, a ne další mrtvé. Navíc Česká republika na to nemá peníze.“

Tomio Okamura, předseda hnutí SPD (TV Nova, 21. 4. 2024)

V Respektu jsem četl, že kořeny české iniciativy sahají až do roku 2021 a že u jejího zrodu stálo pár piv v jedné pražské hospodě. Kolik myslíte, že to asi stojí síly, aby se do iniciativy zapojili zahraniční partneři? První byli Nizozemci a Dánové, tam si to Česko tak trochu ozkoušelo. Nastal teď lavinový efekt, nebo se vedou velmi tvrdá diplomatická vyjednávání, abychom v tom nebyli sami?
Příběh, jaký vyjde v novinách, vám žádný bezpečnostní analytik za války nebude chtít komentovat. Nicméně pokud se ptáte na samotné úsilí, tak to je samozřejmě enormní. Jmenoval jste Nizozemsko a Dánsko, a to jsou typické země, které sice nemají vlastní zbrojní průmysl, respektive ho v případě těžkého průmyslu mají velmi malý. Nemohly pomoct fyzicky, zejména těžkou municí nebo těžkými zbraněmi, nicméně mají velmi vysoké uvědomění toho, kdo je agresor a kdo je oběť. Z tohoto pohledu tyto země byly od začátku velmi aktivní. V případě Nizozemska to bylo navíc posíleno tím, že bylo sestřeleno jejich dopravní letadlo MH17 proruskými silami, což i z hlediska následných informačních operací bylo fakticky urážkou Nizozemska, a to opakovanou. I proto Nizozemci byli velmi aktivní a z hlediska objemu finančních prostředků poskytli hodně. Ale jedná se o obrovské objemy, jedná se o zbraně a bavíme se o situaci, kdy kousek od nás probíhá mimořádně krvavý konflikt. To znamená, že za tím je spoustu práce, vyjednávání a hledání přijatelných kompromisů. Je za tím enormní úsilí.

Toto enormní úsilí má tedy v letošním roce vydobýt 800 tisíc kusů munice Ukrajině. Je to dostačující počet? V britském deníku Telegraph jsem zaznamenal, že iniciativa pomůže zachránit celá města, ale nebyly by potřeba třeba miliony? 
Jednoznačně by byly potřeba miliony. Už jsem na začátku říkal, že za dva roky konfliktu Rusko vystřelilo přes 13 milionů granátů. 

Právě. 
Ukrajina si zdaleka nemůže takové počty dovolit. Představte si, že minimum, na kterém je v zásadě shoda v bezpečnostní komunitě, jsou 3 tisíce granátů denně, co by potřebovali. Tím pádem se pohybujeme kolem minima 100 tisíc granátů měsíčně, a to se bavíme o naprostém minimu jenom na udržení, které vám neumožňuje dosáhnout dlouhodobé palebné převahy na operační úrovni. Těch 800 tisíc granátů je výrazná pomoc, pokud to bude 800 tisíc. Ale samozřejmě, že například schválená americká pomoc je parametricky jinde. Je také velmi důležité uvědomit si, že v tomto typu konfliktu, který je dlouhý a přešel do opotřebovací fáze, vám nepomůže jednorázově přivést nebo přislíbit nějaký objem munice. To pomůže krátkodobě, ale dlouhodobě potřebujete velmi plynulý a předvídatelný přítok munice tak, abyste mohli plánovat na měsíce a ideálně roky dopředu. V Rusku to pochopitelně jde, je to autoritativní režim, takže převedl ekonomiku na válečnou výrobu. V zemích, které si tohle neuvědomují, je to daleko těžší administrativně, kapacitně, z hlediska subdodávek a podobně. 

Nepostradatelná americká pomoc

Může předvídatelný přítok munice zajistit americký balíček pomoci ve výši 60 miliard korun schválený ve Sněmovně reprezentantů? Jen dodám, že přijde ještě očekávané schválení v Senátu a dodávky by mohly na Ukrajinu směřovat v řádu dnů a týdnu. 
Jednoznačně pro tento rok ano. Stávající operační iniciativa ruské armády na většině ukrajinské fronty tímto může být zastavena. A jak jsem říkal, velmi důležité je, že tok pomoci bude předvídatelný a stabilní, s tím už se plánovat dá, to už není nárazové vyškrabávání posledních zbytků ze skladu. Rusové to pochopitelně vědí, proto se dá předpokládat, že v budoucích dnech se pokusí ještě před příchodem nových dodávek zintenzivnit svoje úsilí. Celou dobu se bavíme o dělostřelecké munici, ale stejně klíčové jsou v tomto případě i dodávky systémů protivzdušné obrany a munice do nich, protože Ukrajincům dlouhodobě chybí systémy PVO a vyčerpali velkou část raket, které potřebují do systémů, které už mají. I toto je předmětem dodávky. Pokud se podíváte na rozpad toho, co Američané schválili, tak na samotnou vojenskou pomoc jde téměř 49 miliard, z toho na munici asi 5,6 miliardy a na rakety přes 3 miliardy. To jsou věci, které se dají doručit relativně rychle, významná část je dlouhodobě už uskladněna v Německu, takže se jednalo o právní překážku schválení v americkém Kongresu, ale fyzicky to lze přepravit relativně rychle a hlavně to nepotřebuje přepravit všechno najednou. Pro Ukrajince je důležité, že budou vědět, jak rychle a kolik bude dopraveno, a bude toho teď hodně. 

Znamená to tedy, jestli to chápu správně, že americká pomoc může teoreticky i zalepit potenciální díru mezi současným stavem, kdy jsou s municí úplně na štíru, a červnem, kdy má dorazit první dodávka z české muniční iniciativy?
Obě věci se budou doplňovat. Česká iniciativa představuje poměrně velký objem prostředků, ale tvoří jen velmi malou část toho, co poskytnou Američané. Samotná česká iniciativa, která předpokládá dodávku osmi set tisíc, možná více granátů, představuje 20, možná 25 % toho, co jenom v oblasti dělostřelecké munice vyčlenila americká administrativa. Jak jsem říkal, jenom na samotné dělostřelecké granáty je to přes pět a půl miliardy. Česká iniciativa je v tomto ohledu menší. Její relevance spočívá v tom, že v okamžiku, kdy Ukrajincům munice opravdu docházela a přišly první přísliby dodávek z České republiky, tak Ukrajinci mohli sáhnout na zásoby munice, které museli držet na léto. Nemohli si dovolit vystřílet všechno, aspoň malé zásoby drželi na léto. Když věděli, že přijde další, tak na to mohli sáhnout. Na frontě to bylo vidět. Česká iniciativa má na frontě dopad už teď, protože Ukrajinci mohli použít munici, kterou si museli šetřit aspoň v minimálním množství na léto. 

Už tu máme skutečné sliby dodávek za pět minut dvanáct? Vzpomínám si na slova ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který vysvětloval nedávné zničení Trypilské tepelné elektrárny Rusy tím, že Ukrajině došly rakety a že nebyli schopni elektrárnu ubránit. Teď už tedy budou moct svou energetickou soustavu bránit lépe? Vidíme v posledních týdnech, že právě na ni Rusové cílí své útoky. 
Parametricky to okamžitě situaci nezmění, protože základní problém ukrajinské protivzdušné obrany je, že relativně málo systémů chrání obrovské území a Ukrajinci se dlouhodobě nacházeli v dilematu zda prostředky PVO umístit blíže fronty, aby pomáhali přímo vojákům v liniích, nebo s nimi chránit civilní oblasti v zázemí. Většinou se rozhodli chránit civilní oblasti v zázemí, čímž zase trpěli vojáci v zákopech. K tomu následně přišlo ještě to, že rakety do těchto systémů se následně vystřílely. Trypilská elektrárna byla zničena v důsledku kombinace těchto faktorů. Dobrá zpráva je, že jakkoliv i rakety do PVO jsou rozměrné a těžké, tak v zásadě toto je věc, která se může dopravit poměrně rychle. Dělostřelecká munice v těch obrovských množstvích je daleko rozměrnější a vyžaduje delší čas. Předpokládám, samozřejmě to nevím, ani nechci vědět, že jedna z prvních věcí, které budou dodávány velmi rychle a letecky, budou právě rakety do systémů protivzdušné obrany. 

V této souvislosti si říkám, jestli by Ukrajině nepomohl velký protiraketový deštník, jaký má třeba Izrael. Teď se o tom hodně mluvilo i v souvislosti s velkým dronovým útokem Íránu na Izrael. Jak by asi válka na Ukrajině vypadala, kdyby Ukrajina měla svůj Iron Dome nebo kdyby rakety Rusů sestřelovaly spojenecké letky? 
Vypadala by výrazně jinak. Obecně se soudí, že neúspěch ukrajinského pokusu prorazit na jih a přerušit pozemní spojení mezi pevninským Ruskem a Krymem neuspělo právě proto, že učebnicově je základním předpokladem pro takovou operaci vzdušná převaha. Mnoho analytiků, včetně mě, se domnívalo, že v novém prostředí, kde máte nasycenost systémy PVO a bezpilotní prostředky, to Ukrajinci zvládnou bez toho. Bohužel nezvládli, protože vzdušná převaha tam nebyla, a ta učebnicová poučka, bohužel, zůstává zjevně platná. Co bude potřeba v tento okamžik, je posílení stávajícího systému, ale srovnávat to s tím, co mají Izraelci, příliš nejde, protože Izraelci mají extrémně sofistikovaný systém PVO, je velmi unifikovaný, jednoznačně funkční a chrání velmi malé území. Izrael je území o velikosti Moravy, kdežto Ukrajina je obrovská země, s jejíž obranou by měly problém i daleko bohatší státy. Dalším problémem je, že sice měla nějaké systémy PVO ze sovětských časů, ale i do těch už docházejí rakety. To, co dodal Západ, byly velmi sofistikované a proti ruským útokům velmi účinné systémy, ale byly dodány neunifikované. Spousta zemí dodala různé systémy a způsob, jak je Ukrajinci dokázali sladit, je improvizací, ale řekl bych, geniální improvizací. Přesto by tak velké území potřebovalo podstatně více systémů PVO dalekého dosahu, jako je Patriot, a těch dostali pouze pár. Zelenskyj teď žádal o dalších alespoň sedm, ale to je nic ve srovnání se stovkami těchto systémů, kterými disponuje NATO.

Zázračná kulka neexistuje

Druhá věc je dostatek stíhaček, které by mohly sestřelovat například rakety. Ukrajina má dostat desítky stíhaček F-16. Jak významná to bude letos pomoc? 
Je to důležité, ale platí u toho to samé, co u všeho ostatního předtím. Ani tanky Leopard, ani stíhačky F-16, ani systémy Patriot samy osobě nejsou žádnou zázračnou stříbrnou kulkou, která by okamžitě vyhrála válku. To, co vyhrává tento typ střetného konfliktu vysoké intenzity, je velmi dobrá a provázaná kombinace druhů sil a pokud možno co nejmodernějších zbraňových systémů. Stíhačky F-16, obdobně jako předtím Leopardy, jsou velkou výhodou. V tento okamžik ukrajinské letectvo dostalo západní munici, konkrétně rakety, které například umožňují ničit radarové stanice, ale Ukrajinci je musí odpalovat ze stíhaček sovětské provenience, tedy tam není propojení mezi avionikou a samotnou raketou zdaleka tak dokonalé jako na západních strojích. Když budou mít západní stroje, tak mohou podstatně lépe využít potenciál raket, které jim dodal Západ, a to je jenom jeden z příkladů. Není to tedy zázračná kulka, je to výrazná pomoc. 

Ale zázračnou kulkou je jednak česká muniční iniciativa v metafoře a taky schválený americký balíček pomoci, když se k němu ještě vrátím. Šéf CIA varoval, že bez americké pomoci Ukrajina může ještě letos prohrát válku. To bylo ještě před tím, než balíček pomoci prošel Sněmovnou reprezentantů. Je tento scénář v tuto chvíli zažehnán?
Pokud budeme používat příměry, tak bych nepoužil ten se zázračnou kulkou. Použil bych příměr, že to byla transfuze v poslední chvíli u člověka, který téměř vykrvácel. Přesně tak se dá americká pomoc nazvat, v zásadě na ni čekali úplně všichni, protože jakkoliv Evropská unie pomoc navýšila a dává alespoň nějaké peníze, a už ne úplně málo, tak její schopnost vyrábět a poskytovat zbraně je ve srovnání se Spojenými státy velmi limitovaná. Většinu bojových schopností NATO tvoří Spojené státy a obdobně by se dalo hovořit o schopnosti vyrábět zbraně. V tomto okamžiku je důležité, že to Ukrajinu fakticky zachránilo přinejmenším před operačním, ne-li fatálním neúspěchem. 

Říkal jste, že očekáváte, že Rusko teď může navýšit své aktivity v době, kdy se ještě na Ukrajinu přímo nedostává už slíbená munice, ať už z muniční iniciativy nebo ze Spojených států. Znamená to, že velká letní ruská ofenzíva, o které jsem četl, nemusí začít v létě, ale už na jaře, třeba i kvůli mírnější zimě, která byla?
Na směru u Kupjansku v Charkovské oblasti je už teď zřejmé, že je tam shromážděno výrazně přes 100 tisíc ruských záloh, což evokuje, že by jeden z úderů mohl přijít tam. Koneckonců ministr zahraničí, přesněji řečeno hlásná trouba ruského režimu, Lavrov řekl, že se budou snažit dobýt Charkov, což je spíše informační operace než oznámení operačního záměru. Ale ruská ofenziva velmi pravděpodobně v tento okamžik má podstatně menší šanci na úspěch, protože Ukrajina se doslova mohla nadechnout. Je taky dobré uvědomit si, že ani Rusko nemá nevyčerpatelné zásoby. Máme takový mýtus, že Rusko je tak strašně velké a silné. Jenže Rusko je zaprvé pouhým stínem vojenské moci Sovětského svazu, ekonomicky je mnohonásobně slabší než Evropská unie a vojensky nesrovnatelně slabší než NATO. Dlouhodobě říkám, že máme převahu prakticky ve všem: v počtu vojáků a zbraní, v ekonomické síle, v množství peněz. Rusko má oproti Západu převahu v jedné jediné věci, a to je vůle k agresi. Tu my nemáme, Rusové ji mají. Ale jejich možnosti také nejsou nevyčerpatelné, a pokud se Ukrajina letos ubrání, příští rok už se můžeme posunout zase někam jinam. Opět to bude záviset na tom, jestli Západ pochopí, že ruská agrese by se nezastavila na Ukrajině, a tudíž jí musíme pomáhat daleko víc než dosud. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, YouTube ministerstva obrany, TV Nova, Youtube Forbes Breaking News, Office of the President of Ukraine

Matěj Skalický

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Ukrajina, munice, Otakar Foltýn