‚Ruský prezident je válečný zločinec.‘ Zpověď uprchlého kapitána Putinovy ochranky

Matěj Skalický a Šárka Fenyková čtou rozhovor s Glebem Karakulovem, které vydalo ruské investigativní centrum Dosje

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

21. 4. 2023 | Praha

Ruský prezident je válečný zločinec, říká uprchlý kapitán ruské Federální ochranné služby - Gleb Karakulov. Muž, který pracoval přímo pro Vladimira Putina. Rozhovor s Karakulovem vedlo investigativní centrum Dosje. Vinohradská 12 získala oprávnění ho přeložit a vydat celý v češtině. 

Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Jaroslav Pokorný
Překlad: Zuzana Marková, Miroslav Tomek
Podcast v textu: Marcela Navrátilová
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Ruský prezident je válečný zločinec

Rozhovor vydaný ruským investigativním centrem Dosje, které založil kritik Kremlu Michail Chodorkovskij. S Glebem Karakulovem mluvil Ilja Rožděstvenskij.

Gleb Karakulov byl až do poloviny října 2022 kapitánem Federální ochranné služby (FSO). Pracoval přímo pro Vladimira Putina jako inženýr na Ředitelství komunikace prezidenta. Zajišťoval bezpečné spojení. Na počátku října loňského roku odcestoval pracovně do Astany, kde se hlava Ruské federace účastnila tří akcí: 6. Asijského summitu, schůzky rady Společenství nezávislých států a Rusko-Středoasijského summitu. Poslední den služební cesty – 14. října – Karakulov opustil své kolegy a odletěl se svou manželkou a dcerou do Istanbulu.

Ruské investigativní centrum Dosje strávilo více než deset hodin rozhovory s Karakulovem o jeho rozhodnutí odejít z FSO a z Ruska. Jde o nejvýše postaveného důstojníka zpravodajské služby, který v nedávné historii zběhl na Západ. Centrum Dosje ověřilo pravost Karakulovových dokladů. Podrobnosti z jeho vyprávění odpovídají informacím z různých databází a otevřených zdrojů.

Útěk

Kdy jste si uvědomil, že je čas skončit?
Spousta věcí nasvědčovala tomu, že ve své práci s čistým svědomím nemůžu pokračovat. Za necelé dva roky jsem měl jít do výslužby. Plánoval jsem odsloužit si zbývající čas, splatit hypotéku a bylo by to; už bych svůj kontrakt neprodloužil. Ale loni v únoru byla rozpoutána zločinná válka a já jsem už nemohl dělat kompromisy se sebou samým. Nemohl jsem zůstat ve službách tohohle prezidenta. Považuji ho za válečného zločince. A i když já sám jsem se do téhle války nezapojil, nebylo pro mě dál možné plnit jeho zločinné příkazy ani zůstat v jeho službách.

Aktuálně nejste v Rusku. Jak se vám podařilo odejít?
Všechno to začalo 24. února. Jako mnoho ostatních Rusů jsem doufal, že nedojde k eskalaci konfliktu. To ráno 24. února jsem strávil půl hodiny v naprostém šoku. Potom, zřejmě v důsledku stresu, se u mě rozvinuly zdravotní potíže a strávil jsem tři měsíce na nemocenské. Podařilo se mi nějak uklidnit a začal jsem sám sebe přesvědčovat, že se mě to netýká. Ale přirozeně jsem si uvědomil, že se musím alespoň pokusit nějak odejít ještě před výsluhou.

Bohužel mi propadl zahraniční služební pas a já musel podat žádost o běžné civilní doklady. Zabralo mi to tři měsíce a dovolenou. Nakonec moje první zahraniční služební cesta začala po dlouhé pauze 1. srpna a trvala celých 19 dní. Byl jsem obklopen lidmi, kteří si doslova vychutnávali každičký detail o válce. Ani nejde popsat, jak odporné a nepříjemné to bylo.

Takže vaši kolegové z Federální ochranné služby, zkráceně FSO, debatovali o tom, jak to vypadá na frontě?
Ano a dokonce si v těchhle rozhovorech libovali. Nevím, přišlo mi to naprosto nechutné. Rozhodl jsem se skončit. Je těžké ukončit kontrakt, ale možné to je. Potom přišlo 21. září a mobilizace. Pochopil jsem, že i když odejdu ze služby, stane se ze mě záložák a po propuštění mě pošlou přímo na frontu. Já bych ale nemohl souhlasit s tím, abych se do téhle zločinné války zapojil. Ze služební cesty jsem se vrátil 22. září. O pár dní později jsem zjistil, že mě zapsali na další úkol. Tentokrát do Astany, v Kazachstánu. A to byla dobrá příležitost.

Co se stalo v Astaně? Jak jste svůj útěk naplánoval?
Odletěli jsme všechno připravit 6. října. Moje žena zůstala pár dalších dnů v Moskvě a s dcerou odcestovaly do Astany 8. října. Pokusili jsme se celý náš život sbalit do tří kufrů.

Šlo o pracovní cestu; letěl jste s kolegy z ochranky. O několik dní později se k vám přidala partnerka a nikdo z kolegů se nevyptával? Předpokládám, že manželky s příslušníky ochranné služby většinou do zahraničí nejezdí.
Ona nebyla ubytovaná přímo ve stejném hotelu. Před společnou cestou na letiště jsme se setkali jen jednou. Přišla vyzvednout můj kufr, protože si dovedu představit, že kdybych za bílého dne kolem oběda odnášel kufr, bylo by to nápadné. Ženě to zabralo doslova dvě tři minuty, ale byla velmi nervózní. V tu chvíli jsem byl s dcerou nedaleko hotelu, abychom nebudili pozornost.

Nakonec jste se rozhodli, že je čas utéct. Jak se to odehrálo?
Nebyl to jasný pocit, že by to měla být tahle konkrétní hodina nebo den. Všechno bylo v neustálém pohybu a já o tom neustále přemýšlel. Říkal jsem si třeba: „Dobře, dneska ne; dneska to neklapne.“ Takže jsem to dva nebo tři dny odkládal, dokud všechno neladilo. Nejdůležitější bylo, že 14. října končila služební cesta. Naše skupina se měla vracet zpátky do Moskvy 15. ráno. Víc to už nešlo odkládat.

Další věc byla, že jsme v práci dostali nové služební pasy. V Astaně nám je rozdávali, protože jsme se při výkonu práce museli nějak identifikovat. Pamatuju si ten šok, když 14. října ráno asistent šéfa naší skupiny přikázal, abychom je odevzdali. Předtím jsem měl své doklady pořád u sebe, celý týden. Měli jsme stále rozpracovaný úkol a oni nám najednou řekli, abychom odevzdali pasy. Sedím tam se sluchátky na uších, sleduju mobil nebo hledám věci na YouTube. Někteří kolegové vytáhli své doklady, ale já do samého konce předstíral, že neslyším. Kdyby ke mně někdo přišel a zeptal se: „Tak kde máš svůj pas?“ Řekl bych: „Nevím, možná na hotelu.“ Také jsem se s kolegy dohodl, že půjdu po práci nakoupit pár suvenýrů. Hrál jsem o čas, aby mě nezačali hledat.

Jak jste tedy odcestovali?
Se ženou a dcerou jsme vyrazili na letiště kolem třetí hodiny. Chlapi, kteří měli své už splněno, se vydali nakupovat. Stále mi psali a ptali se, kde jsem. Odpovídal jsem, že jsem chtěl jít taky nakupovat, ale po obědě se mi udělalo špatně.

V tu chvíli už jste byl ale na cestě na letiště.
Ano. Celé centrum bylo uzavřené kvůli summitům. Bál jsem se, že budou kolony. Ale cesta na letiště byla klidná. Pak následoval běžný check-in pro let do Istanbulu a odevzdání zavazadel. Říkal jsem si, že by mohli mít nějaké dotazy na můj služební pas, protože je trochu jiný než běžné doklady; má jinou barvu. Nikdo se ale na nic neptal. Takže pak už to byla jen otázka nervů.

Let byl odložený asi o hodinu. Podle mě jsme odletěli v 17.30. Tou dobou už mě hledali ze všech sil. Někdy kolem páté jsem jsem jim napsal, že nakupovat suvenýry nepojedu, místo toho se vrátím do práce a dodělám resty. Asi ve čtvrt na šest, zhruba 10 až 15 minut před odletem, jsem si prostě vypnul mobil.

Pojďme si to ujasnit. Aktivní příslušník FSO opustil své pracoviště. Je pryč několik hodin. V tu chvíli prochází letištní kontrolou. A nikdo nevyšiluje, nikdo po vás nepátrá se psy a zbraněmi, nikdo se nepokouší přimět vaše letadlo k přistání? Takový klid vašich kolegů je ohromující!
Musel jsem je trochu zmást. Určitě zuřili.

Po pár dalších hodinách vaše letadlo přistálo a znovu jste zapnul telefon. Bombardovali vás SMS zprávami? Že jste šmejd a zrádce?
Nebyl to úplně příval zpráv. Přišlo mi kolem pěti esemesek. Čilá konverzace probíhala v době, kdy jsem telefon vypnul. Šlo o výměny typu: Kde je?“ „Možná šel tam.“ „Možná už se vrátil.“ „Pojďme se podívat na pokoj.“ „Nikdo tam není.“ Takových zpráv byl bezpočet. Ale objevily se i dvě nebo tři takového druhu jako: „Ty šmejde!“ A taky se mě pokoušel zkontaktovat důstojník operačního oddělení.

Co myslíte tím, že se s vámi pokoušel spojit důstojník operačního oddělení?
Myslel si, že bych mu mohl odpovědět. Napsal mi…

Ahoj, jak se vede?
Tady je Pan N. Ozvi se co nejdřív. Něco takového…

Jak brzy si podle vás kolegové uvědomili, co se stalo?
Můžu se jen dohadovat. Když jsem v půl šesté odpoledne odlétal, tak kolem šesté už jim to muselo začít docházet. Tehdy si to ale jen uvědomili a postupně museli vysledovat celý řetězec událostí, které k útěku vedly. Operační důstojník mě kontaktoval asi v osm astanského času.

Takže pokud by byl odlet pozdržen ještě o další hodinu, hodinu a půl, byl byste pravděpodobně zadržen na letišti.
O tom jsem v tu chvíli nechtěl uvažovat. Moje žena byla velmi rozrušená. Dobře si pamatuji, jak v Bělorusku muselo přistát letadlo s Ramanem Pratasevičem. Pořád jsem se uklidňoval, že já jsem jen řadový inženýr. Tak proč by kvůli mně mělo přistávat letadlo?

Ale vy přeci nejste „jen inženýr“; jste příslušník FSO. Podle ruského práva jste se dopustil trestného činu.
To je pravda.

Čím se dá v takové situaci uklidňovat?
Jednoduše jsem věděl, že ještě větším zločinem by bylo zůstat ve svém původním zaměstnání. Ne z pohledu ruského práva, ale z pohledu lidskosti.

Kdy jste své manželce řekl, že jste se rozhodl skončit?
Musel jsem jí to říct hned, takže 24. února 2022.

Věřila tomu, že jste připravený odejít?
Nemyslím si. Nemůžu odpovídat za ni, ale musela být na vážkách. Myslím tím – jak bychom mohli? Zrovna jsme dodělali nějaké práce v bytě, pořídili jsme novou kuchyni, auto a tak podobně. Celá její rodina žije v Rusku a ona se toho všeho najednou měla vzdát? Myslím, že na to tehdy jednoduše nebyla připravená.

Ale o měsíc později už ano. Taky se dívá na zprávy. Uvědomila si, že z toho nikdy nic dobrého nemůže vzejít a že je přinejmenším její povinností udělat něco pro budoucnost naší dcery. Zeptal jsem se jí, jestli by odjela. Nemohl jsem to udělat sám. V srpnu, když jsem byl na pracovním výjezdu, měla čas pro sebe. Takového času moc nemíváme. Tehdy se musela rozhodnout. Řekla mi: „A je to. Nebudu chodit kolem horké kaše, jsem připravená.“

Uprchlý člen Putinovy ochranky Gleb Karakulov | Foto: Centrum Dosje | Zdroj: Profimedia

Jak to vzal zbytek vaší rodiny? Věděl vůbec někdo, co máte v plánu?
Moji příbuzní ne. Už jsem byl v Istanbulu, když to zjistili – někdy 8. nebo 9. listopadu, kdy u nich proběhly domovní prohlídky. V tu chvíli jim muselo dojít, co se děje.

Od února uběhla spousta času. Od té doby jste měl dost příležitostí se svými rodiči mluvit a o svém rozhodnutí jim říct. Ale neudělal jste to. Proč?
Protože se dívají na televizi… Jakkoliv podivně to může znít. Když mě v létě navštívila moje matka, večer byla zapnutá televize. Běžel tam přímý přenos, další opájení se válkou. Televize vám umožnila vžít se do pocitu, že jste přímo na místě. Mohli jste sedět na gauči a cítit se jako byste byli v zákopech. Začala televizní debata. Požádal jsem ji, aby přepnula na jiný kanál, protože to bylo nesnesitelné; slyšel jsem už nespočet podobných diskusí v práci. Musím to snad poslouchat i doma? Moje máma odpověděla: „A proč by ne? Jen to nech zapnuté.“ To byl jeden z lakmusových papírků, abych se ujistil, že s ní není možné o ničem debatovat, ani o našem plánu. Nešlo by to. Jednou jsem se pokusil jí vysvětlit, že Ukrajina je nezávislou zemí, tak co tam sakra děláme? Pamatuji si, že mě ani nenechala domluvit: přišla okamžitá reakce. „Co to má být? Chystáš se utéct? Jsi nějaký tajný agent, nebo co?“ Nevzpomínám si, co přesně řekla, ale bylo to něco jako: „Pokud něco uděláš, tak tu ostudu neunesu, budu se muset zabít.“ Rozhodl jsem se, že se nebudu víc namáhat.

Ani později jste si o tom s rodiči nepromluvil?
Ne.

Takže nerozuměli tomu, proč jim dělají domovní prohlídku?
Jsem si jistý, že vědí, že žiju v jiné zemi. Musejí ale znát jen jednu stranu celého příběhu.

Ale nemluvili jste o tom spolu?
Ne. Ani nevím, jestli se k tomu vůbec někdy přiměju.

Rozumíte té reakci FSO na váš útěk? Jak to, že už vás dávno nepronásledují s novičokem?
Ještě po mě s novičokem nejdou, ale už obešli mé příbuzné a myslím si, že důvod tohoto vlažného zájmu o mou osobu je tenhle – myslí si, že mají spoustu dalších podobných inženýrů, o jednoho víc nebo míň, je to jedno.

Říkáte „o jednoho víc, o jednoho míň“, jako by to bylo na denním pořádku, že členové FSO opouštějí Rusko.
Ne, ne v tomhle smyslu. Nikdy dřív se to nestalo, dokonce ani že by o tom někdo jen šířil drby.

Takže je to pro ochrannou službu nakonec přeci jen velká událost. Nebojíte se, že po vás půjdou nějací další Čepiga nebo Miškin?
Tihle turisti? Co na to říct. Vzhledem k tomu, že naši příbuzní měli 8. a 9. listopadu návštěvu, začínám z toho mít úzkost. Ano, mám obavy, ale jaký mají smysl?

Máte nějaké plány? Co chce dělat dál?
Všechno se neustále vyvíjí. Mým nejdůležitějším cílem je uchránit své dítě od zkušenosti s hrůzami války. Aby ji stát, který všemi možnými způsoby zasahuje do výchovy našich dětí, nijak neovlivňoval. Chci, aby moje dcera vyrostla v mírumilovném prostředí a stala se slušným člověkem. Všechno co dělám, dělám pro její dobro. To je můj hlavní úkol.

 

Vladimir Putin a Federální ochranná služba

Jak jste se dostal k FSO, Federální ochranné službě?
V letech 2004 až 2009 jsem studoval na Mažajského vojenské kosmické akademii. Promoval jsem v roce 2009. Právě v době, kdy někdejší ministr obrany Anatolij Serďukov zahájil své reformy. Propouštělo se a najednou jsme tam byli my, právě dostudovaní, kteří nevědí, co se sebou. Spousta kadetů, přestože už byli přiděleni k jednotce, neměli své místo a pobírali snížený plat. A naše vyhlídky byly, obecně řečeno, dost neurčité. Snažili jsme se proto najít alternativu. Já jsem se nějak přes známé dostal k příležitosti u FSO.

Ta možnost se mi zamlouvala. Federální ochranka! Ředitelství komunikace prezidenta. To zní dobře, nemyslíte? Navíc příležitost stát se součástí celého toho procesu a, i když nepřímo, pohybovat se v okolí prezidenta… Já nevím, dalo by se to nazývat romantickou představou? S potěšením jsem souhlasil, jo, bylo to cool. A ještě k tomu přímo v Moskvě.

Jak se tedy lidé dostávají k FSO běžně?
Existuje akademie FSO ve městě Orel. Většina mých kolegů vystudovala tuhle akademii, ale někteří – tak 20 až 30 %, přišli z ministerstva obrany. A pár lidí přestoupilo ze státní služby.

Jak přísné je výběrové řízení?
Projdou si váš životopis, pozvou vás na pohovor. Dělá se taky test způsobilosti a nejrůznější logické úlohy. Je to zdlouhavý proces.

Jak dlouho to trvalo vám?
Poprvé jsem odjel do Moskvy v lednu 2009. V době, kdy jsem končil akademii, už jsem věděl, že mě vzali. To byl červen. Takže to zabralo půl roku.

Co jste v ochranné službě dělal? Jak vypadal váš běžný den?
Byl jsem inženýrem, pracoval jsem na ředitelství pro prezidentovu komunikaci. Šifrovali jsme komunikaci nejvyšších státních úředníků – prezidenta a premiéra. Byl jsem součástí skupiny, které říkáme „terénní jednotka”. Ta zprostředkovává komunikaci pro prezidenta a premiéra během jejich pracovních cest po Rusku i v zahraničí. Astana byl můj 183. nebo 184. výjezd.

Šifrovali jsme a obsluhovali jsme potřebná zařízení. Aby telefon fungoval, je potřeba spousta dalšího vybavení. Abych to nějak přiblížil, na nejkratší pracovní cestu potřebujete zaplnit tak půlku náklaďáku KAMAZ. A pokud je potřeba splnit větší objem úkolů, naplníte takový kamion klidně i celý.

Vedle zprostředkovávání komunikace, co dalšího FSO dělá a jaké další jednotky jsou její součástí?
Skládá se z obrovského množství jednotek všeho druhu. Za veškeré aspekty prezidentovy práce jako nejvyššího představitele státu, jsou zodpovědní právě pracovníci FSO. Řeší záležitosti fyzické bezpečnosti a ochrany a organizování veškerých akcí, kterých se účastní vrcholní představitelé země. Všichni vědí, že jsou tu kuchaři, kteří pro prezidenta a premiéra vaří. Všechno jídlo je kontrolováno a existuje zvláštní služba pro provádění takových testů – Biologické bezpečnostní centrum.

Jsou tu taky hasiči: inženýři a požárníci, kteří s ochrankou cestují, aby prozkoumali příslušnou dokumentaci a zkontrolovali všechna zařízení podle technických a požárních předpisů. Některé jednotky jsou zodpovědné za informační technologie – videokonference, přístup k internetu a podporu na místě. Jenomže v případě Putina je situace trochu zvláštní: nepoužívá totiž internet. Jednotka nicméně existuje, protože se účastní videokonferencí, které jsou obzvlášť žádané od roku 2020, kdy začal covid.

Takže je to stát ve státě?
Ano, je to skutečně autonomní organizace.

Jaká jednotka v FSO je považována za nejprestižnější?
Z mého pohledu je komunikace opěrným bodem pro velení a řízení. Ale prezidentova ochranka je důležitější, protože je v přímém kontaktu s prezidentem a premiérem.

Vladimir Putin, plakát v Polsku (archivní foto) | Foto: STR/NurPhoto | Zdroj: Reuters

A co Vladimir Putin, setkal jste se s ním někdy? Jak moc je jeho mediální obraz odlišný od reality?
Poprvé jsem ho viděl během své první služební cesty v Kazani. To byl říjen 2009. Nikdy jsem ale neměl šanci s ním promluvit. Mohl jsem tam být, vidět a sledovat všechno, co se dělo, ale neměl jsem příležitost k němu přijít a mluvit s ním. Prezidentův pracovní program je velmi nabitý a neustále je obklopen osobní stráží, spoustou lidí… Takže ne, bylo by obtížné přijít k němu a zeptat se: „Jak se máte?“

Putin hodně pracuje; to je během cest vidět. Nechodí do postele před druhou nebo třetí ráno moskevského času. A když je třeba na Kamčatce, má schůzky naplánované uprostřed noci, jednoduše proto, že v Moskvě je zrovna den a je to tak pro něj příjemnější.

Je pro zaměstnance běžné, aby se bavili se svým šéfem? Děje se to v FSO? Mluví příslušníci s Putinem?
Říkají mu „šéf“, v každém směru ho uctívají a tak o něm i mluví.

Odkud Vladimir Putin získává informace? Jak moc se nachází v informačním vakuu?
Nepoužívá mobilní telefon. Teda já jsem ho za celé roky služby neviděl s mobilem ani jednou. Během pracovních cest, když jsme doprovázeli premiéra, byla tam obvykle další osoba, která cestovala s námi a ta disponovala připojením k internetu – obstarávala jakousi digitální kancelář, laptop a přístup k síti. S Putinem takový člověk nebyl potřeba. Jaký smysl má internet? Vytisknu vám to... Ne, dělám si srandu. Ale ne, on skutečně nepoužívá internet ani mobil. Přijímá informace pouze od svého nejužšího okolí, což znamená, že skutečně je v informačním vakuu.

Obecně se má za to, že prezident spoléhá na zprávy tajných služeb. Jsou jeho zdrojem informací?
Ano, jsou.

Sleduje prezident televizi?
Trvá na tom, aby všude, kde zrovna je, byla dostupná ruská televize.

Je Putin skutečně celou dobu v izolaci?
Ano, to je. Stále máme prezidenta v dobrovolné izolaci. Museli jsme dodržovat striktní karanténu po celé dva týdny před každou událostí. I kdyby měla trvat jen 15 nebo 20 minut. Existuje skupina zaměstnanců, kteří jsou prověřováni, zda skutečně podstoupili tuto dvoutýdenní karanténu. Ti jsou označeni za „čisté“ a můžou s Putinem pracovat ve stejné místnosti.

Mají zaměstnanci představu, proč je tento striktní lockdown zapotřebí?
Všichni jsou ohledně toho trochu zmatení. Protože každý byl přinucen nechat se naočkovat. Každý prochází screeningem, monitoruje se jeho zdravotní stav a běžně musí být testován. Vím, že všichni prezidentovi asistenti podstupují PCR testování i několikrát denně. Nemám tušení proč; pravděpodobně se prostě jen obává o své zdraví.

Možná je Vladimir Putin v terminálním stádiu nějakého onemocnění, a to je důvod, proč se tak obává, že by mohl chytit covid?
O ničem takovém moji kolegové nemluvili. Pokud má nějaké zdravotní potíže, musí být spojené s jeho věkem. Zřejmě nějaké má, ale hádám, že nejde o nic vážného.

To je otázka, kterou se obsesivně zabývá tak polovina světové populace. Jak je na tom Vladimir Putin se zdravím?
Řeknu vám jedno. Jezdil jsem s ním na služební cesty a před rokem 2020 jich bylo opravdu hodně. Potom zůstával ve svém bunkru a uskutečnil možná jednu, maximálně tři cesty ročně. Ačkoliv se dřív realizovala spousta služebních cest, jen jedna nebo dvě byly zrušené kvůli jeho zdravotnímu stavu.

Jedna nebo dvě služební cesty, to bylo za jaké období?
Za celou dobu, co jsem tam pracoval.

Od roku 2009?
Ano, správně.

Takže během 13 let bylo zrušeno jen pár cest kvůli Putinovu zdravotnímu stavu?
Ano, je do docela pravděpodobné, protože k tomu zrušení došlo dvakrát za sebou. Je v lepším zdravotním stavu než většina lidí jeho věku. Chodí na každoroční lékařské prohlídky. O nutnosti instalace komunikačních spojů v moskevské Ústřední nemocnici se většinou dozvídáme s předstihem. Běžně tyto zdravotní prohlídky probíhají v létě nebo brzy na podzim. V roce 2022 to ale bylo už v dubnu.

Musí karanténu dodržet i Putinovi příbuzní, než se s ním setkají?
To nedokážu říct, nevím.

Ví vůbec FSO o tom, že by měl Vladimir Putin nějaké příbuzné? Vídá se s někým osobně?
Je veřejným tajemstvím, že má děti. Z nějakého důvodu se o nich zmiňuje jako o “těchto ženách”. Ale protože si nemůžu takovou informaci ověřit osobně, tak to nepotvrdím. Jednou jsme byli na služební cestě a dělali svou práci, když nám telefonistka řekla, že Putinova nejmladší dcera Jekatěrina má svého pobočníka a je na dovolené v rezidenci v Soči. Putin tam byl tou dobou taky.

Projdu teď seznam známých příbuzných Vladimira Putina. Jekatěrina Tichonovová je pod ochranou FSO?
Ano. A tráví dovolenou ve stejnou dobu a na stejném místě jako Putin.

Pak je tady prezidentova druhá dcera, Maria Voroncovová.
Vím to přímo jen o Jekatěrině, ale u Marie to bude pravděpodobně stejné.

Vladimir Putin měl až donedávna úředně manželku, Ljudmilu Putinovou. Setkal jste se s ní někdy v rámci své profese?
Ne, nikdy jsem ji nepotkal. Před více než devíti lety proběhly služební cesty, kde by jako první dáma měla být, ale nikdy jsem se s ní nesetkal.

Má prezident vnoučata?
To nevím. Moji kolegové se o tom nikdy nebavili. Mluvili ale o Alině Kabajevové. O tom, že spolu žijí. Ale šlo jen o drby.

Mluvili někdy vaši kolegové o dětech Putina a Kabajevové?
Ne, o nich nemluvili. Tedy abych byl přesný, bavili se o tom, ale v této fázi šlo jen o zvěsti: není to něco, co bych mohl s jistotou potvrdit.

Dále je v souvislosti s Vladimirem Putinem zmiňovaná Světlana Krivonogichová. Údajně spolu mají dceru.
O tom jsem nic neslyšel. Ale vzhledem k tomu, že jsem se při služebních cestách setkal s mnoha informacemi z vyšetřování Alexeje Navalného, vím, že to co on říká, je pravda. Můžu tedy soudit, že mluví pravdu i o Krivonogichové.

Kterou investigaci týmu Alexeje Navalného můžete osobně potvrdit?
Asi nejsenzačnější je Putinův palác. Všichni se snažili média přesvědčit, že jde o nějaký aparthotel. Já se chtěl přirozeně taky dozvědět, o co ve skutečnosti jde. Zašel jsem za svým kolegou. Zatímco já služebně jezdím tam, kde není připravená rezidence, on pravidelně jezdí do Soči a Petrohradu. Jezdí tam pořád, bývá tam hodně často. Pokud někdo ví, jak to tam vypadá, je to on. Tím spíš, že má na starosti rádiové spojení a osobně objíždí a kontroluje všechny objekty, které má Putin navštívit. Zeptal jsem se ho: Ten palác fakt existuje? A on: Jasně že existuje, často tam jezdím, abych zkontroloval spojení.

Navalného tým taky identifikoval jednu z Putinových jachet, Šeherezádu. Mluvili jste s kolegy někdy o téhle lodi?
Informace o Šeherezádě vyšly najevo až potom, co začala válka. V tu dobu jsem se s nikým nechtěl moc bavit, protože všichni donekonečna a s chutí mluvili o válečném krveprolití. Nemohl jsem s nikým mluvit, ale sám jsem si všiml, že Navalného tým zveřejnil seznam zaměstnanců FSO. Některá z těch jmen mi zněla velmi povědomě. Jde o to, že když jsem na služební cestě, musím kontrolovat seznam zaměstnanců. Takže ani v tomto případě nemám žádné pochybnosti o tom, že jde o Putinovu jachtu.

Říkáte, že jste instalovali speciální komunikační spojení v pohyblivých objektech. Co to bylo za zařízení?
Letadla, helikoptéry, jachty – těm říkáme čluny – motorové čluny, nebo zvláštní vlak.

Co je to ten zvláštní vlak?
Je to prezidentův vlak. Poprvé se v našem pracovním rozvrhu objevil někdy v roce 2014 nebo 2015. Vypadá jako obyčejný vlak, stejný jako mají ruské dráhy – šedý s červeným pruhem.

A proč ho prezident používá?
Protože je méně nápadný. Letadla jsou na některých zařízeních vidět. Zatímco vlak… kolik takových šedých s červeným pruhem existuje? Nejdůležitější je, aby nemohli být vysledováni. Ten vlak se používá kvůli utajení.

Cestuje Putin svým vlakem často?
V letech 2014 až 2015 jsme na něm teprve začali pracovat a vybavovat ho. Pravidelně se začal vlak používat někdy mezi srpnem a zářím 2021. Ukázalo se, že naši zaměstnanci musí být pro cestování tímhle vlakem v karanténě. Kdyýž začala válka, kolegové říkali, že prostě na nějakých 40 nebo 45 dní odjedou směr rezidence Valdaj“. To je prezidentská rezidence v Novgorodské oblasti. Karantény pro posádku vlaku fungují na principu turnusů: jeden tým střídá druhý. Může se stát, že během tohoto turnusu se nikam nepojede, ale lidé jsou pořád v pohotovosti.

Prezident má taky telefonní budku, kterou vozíme na každý zahraniční výjezd. Je to místo, ze kterého je možné vést zaručeně důvěrné rozhovory. Ta budka je samozřejmě velká, jde o přibližně 2,5 metru vysokou kostku, ve které je pracoviště a telefon, který můžete použít beze strachu, že konverzaci někdo odposlechne nebo že si ji přečtou zahraniční zpravodajci.

Co je to za lodě, na kterých jste instalovali komunikační prostředky? Jak velké jsou to lodě?
Jsou to skvěle vybavené jachty se dvěma až třemi palubami. Bohatě zdobené. Ale měli bychom mít na paměti, že některé z nich jsou skutečně majetkem prezidentské administrativy. Čili, ne všechny jsou ze 100 % vlastněny soukromě. Ale viděl jsem jich za ta léta mé služby hodně, hlavně na Petrohradském ekonomickém fóru; tam jich bylo kolem dvacítky.

Má se za to, že Vladimir Putin vlastní bunkry. Tak se říká jeho rezidencím. Byl jste někdy ve skutečném bunkru, tedy protileteckém krytu? Zařizoval jste tam někdy spojení?
Dřív jsme nikdy protiletecké kryty nedělali. Ale teď, když jsme byli v říjnu v prostorách ruské ambasády v Kazachstánu, instalovali jsme jednu linku do protileteckého krytu. Ačkoliv předtím jsme vždycky spojovali jen velvyslancovu kancelář. Je to jistý druh paranoie. Jste na půdě jiného státu. Ten stát je svolavatel summitu, poskytuje veškerou ochranu. Samotné velvyslanectví je taky hlídané…

Jinými slovy se Vladimir Putin obává, že by mohl být na zahraničních cestách ohrožen na životě, a proto potřebuje mít k dispozici bunkr, odkud by mohl někoho kontaktovat?
K čemu jinému je protiletecké kryt? Ano, tak tomu rozumím, prostě se bojí.

Vladimir Putin má několik oficiálních a neoficiálních rezidencí. Kterou využívá nejčastěji?
Nejnavštěvovanější je Valdaj. Jsou tu dva pozoruhodné detaily. Jeho kanceláře, ať už v Petrohradě, Soči nebo Novo-Ogarjově, jsou všechny stejné: všechno je v nich identické. Stávalo se, že jsem věděl o tom, že je prezident v Soči. V televizi v pozadí byly puštěné zprávy a ty tvrdily, že pořádá schůzku v Novo-Ogarjově. Tak jsem se zeptal kolegy v Soči. „On už odjel?“ „Ne,“ řekl mi: „pořád je tady.“

Kluci mi pro pobavení vyprávěli, že když je Putin v Soči, tak tam taky zůstává, přitom se ale předstírá, že ze Soči odletěl. Přistaví letadlo, projede kolona, ale Putin je dál v Soči. Přišlo jim to k smíchu. Je to prostě lest, která má v první řadě zmást zahraniční rozvědky a v druhé předejít pokusu o atentát.

Slyšel jste někdy od svých kolegů, že by se někdo na Vladimira Putina pokusil spáchat atentát?
Ne, ale to nezmenšuje jeho strach. Proč by jinak bylo zapotřebí takových kouřových clon?

Uprchlý člen Putinovy ochranky Gleb Karakulov | Foto: Centrum Dosje | Zdroj: Profimedia

Válka

Při pohledu zpět na únorové události – kdy jste si poprvé uvědomil nebo získal jistotu, že jde o to, o co ve skutečnosti jde. Že bude válka?
Nebylo to nic v Putinově chování, nějaký vzorec. Ale z toho, co se dělo v médiích, jsem jasně chápal, že se něco stane. Stejně jsem ale nevěřil tomu, že dojde k válce v plném rozsahu.

Mohl jste pozorovat Vladimira Putina docela dlouhou dobu. Je podle vás muž, kterého jste poznal v roce 2009, a ten, který oznámil začátek války, tou samou osobností? Nebo se nějak změnil?
Z hlediska chování jsou to dva různí lidé. Když se jako někdejší šéf Federální služby bezpečnosti, ruské FSB, stal premiérem a potom prezidentem, byl energický a aktivní. Soudě podle spousty jeho pracovních cest byl takhle aktivní ještě do roku 2020. Teď se odstřihl od světa pomocí všech druhů bariér, jako je karanténa nebo informační vakuum. Jeho realita je zkreslená. Příčetný člověk v 21. století, který objektivně sleduje všechno, co se děje ve světě, natož pak ten, který dokáže předvídat vývoj alespoň ve střednědobém horizontu, by tuto válku nedopustil.

Vaši kolegové zaujímají poněkud jiný, až hurávlastenecký přístup. Podporují prezidenta a válku. Vysvětlili vám někdy, proč si myslí, že je válka nevyhnutelná?
Samozřejmě odpovím, ale nejde o moje slova a zní to hrozně. Poměr je přibližně padesát na padesát. Polovina lidí z FSO si myslí, že jsme měli kyjevský Majdan v roce 2014 zasypat raketami. Zatímco ostatní se ptají: „A co jako? Co jiného teď máme dělat?“. Upřímně jsem doufal, že se najdou lidé, kteří alespoň v soukromých rozhovorech začnou říkat něco jako: „Chlapi, tohle je válka; umírají lidé.“ Doufal jsem, že taková slova uslyším. Bohužel jsem slyšel prakticky jen slova plné podpory Putinovy války.

Sloužil jste v FSO od roku 2009 do roku 2022. To je velká část vašeho života, prostě významné období. Litujete něčeho? Litujete, že jste vůbec kdy nastoupil?
Díky mé práci v FSO jsem viděl, jak se zkreslují informace. I moje manželka říká, že nebýt mně… prostě jsem přišel domů a řekl jí: Ach můj bože, jsou to takové nesmysly. To co ukazují v televizi vůbec není pravda! Nechci na to myslet, ale pokud bych nebyl příslušníkem FSO – děsí mě to vůbec připustit – mohl jsem teď být jedním z podporovatelů symbolu Z. Protože bych sledovat televizi. Někdy kolem roku 2014 jsem byl ale svědkem něčeho, co zásadně změnilo můj pohled na věc.

V březnu 2014 jsem odletěl na Krym. Měl jsem možnost mluvit s lidmi, kteří tam žili. Referendum už bylo vyhlášené a já měl příležitost zeptat se obyvatel, jestli anexi podporují. Byla to skutečně 97% podpora? Nepanovalo takové obecné nadšení, jako by lidé byli 100% pro. Pokud se lidé vyslovili pro, zvlášť s 97% výsledkem, neměly by existovat žádné pochybnosti, ale u nich to bylo padesát na padesát. Polovina se tvářila jako – no dobře, připojení k Rusku se zdá být dobrý nápad. Zatímco druhá půlka měla vážné pochybnosti. To byl okamžik, kdy mi v hlavě začalo blikat červené světýlko. Takže ano, jsem vděčný za svou práci, protože mi otevřela oči.

Lituji ale, že jsem se nikdy nezajímal o politiku. Protože spousta věcí v našich životech je přímo spjata s politickou angažovaností. Dokonce i dětská hřiště – musíte za ně lobbovat u svého poslance.

Jaké varovné signály tu byly kromě Krymu?
Bylo jich hodně. Když jezdíte na služební cesty, jste svědkem všech příprav. Když jsem viděl tu spoustu peněz, které se utrácely, aby jeden muž mohl zůstat ve své funkci, běželo mi hlavou plno otázek. Dřív jsem o tom možná nepřemýšlel, ale po roce 2014 se to začalo nabalovat jako sněhová koule. Kolik asi stojí všechny přemístit a ubytovat? Jde o ohromné sumy utracené za pětihvězdičkové hotely pro dvousethlavé delegace.

Pracovní cesty taky zahrnují soukromý program. Ten dotyčný přiletí a stráví nějaký čas půlhodinovým vystoupením pro televizi. Z toho se odvysílá dvouminutový klip, možná ještě kratší. A pak jde na nějaké místo v horách: do nějakého hotýlku, k řece, prostě má soukromý program. Přiletí, vystoupí a je po všem.

Nedávný příklad za všechny. Předseda vlády Michail Mišustin byl v Gorno-Altajsku. Strávil na akci tak hodinu a půl. Celou dobu jsem byl v horách a nastavoval jsem pro premiéra spojení v penzionu Altay Village. Když jsme tam dorazili, pobyt v nejlevnější chatě stál asi 120 nebo 130 tisíc rublů za den (pozn. red. to je přibližně 30 tisíc korun). Ta nejdražší stála na den kolem 300 tisíc (pozn. red. to je asi 80 tisíc korun). Delegace to byla velká, a tak zaplnila všechny penziony na celých sedm dní.

Tím vyvstaly další otázky. Ty sám si takovou dovolenou nemůžeš dovolit. Jestli je to útrata z peněz daňových poplatníků, není to na jednoho člověka příliš? A pokud to nejsou peníze daňových poplatníků, pak jde přímo o korupci. Výstražné světýlko blikalo čím dál víc. Od roku 2014 jsem všechno viděl daleko jasněji, ale pořád jsem to trpěl. Až do 24. února, kdy už to dál nešlo.

Jak si vysvětlujete skutečnost, že jste jediným členem FSO, kterému funguje jakýsi vnitřní alarm?
Podívejte se, služba v FSO má jisté výhody. Není to velký plat, ale stabilita. Vezměte si například mě. Vydělával jsem kolem 80 tisíc rublů (pozn. red. to je asi 20 tisíc korun). Pak tady byly ještě odměny. Dostal jsem se na nějakých 100 až 110 tisíc rub(pozn. red. to je zhruba 26 až 29 tisíc korun). Na Moskvu to samozřejmě není nijak moc, ale obecně je to dost. Může to ale vykompenzovat to, že věčně nejste doma s dětmi? To je další otázka. Nicméně můžeš jet na služební cestu kamkoliv po světě, na místa, která by sis za svých 80 až 100 tisíc nikdy nemohl dovolit. O to víc, jestli ani tolik nevyděláváš.

Přesto – vaši kolegové jsou svědky toho, jak se stejné množství peněz, které za měsíc vydělají, rozhýří ne během jediné hodiny, ale během jediné minuty. Nejsou z toho nesví?
Zajímalo by mě, proč ne. Pravděpodobně proto, že jsou toho sami součástí. Jen si to představte: Kempinski nebo jiný luxusní hotel, kde byste se sami nikdy v životě neubytovali. K tomu navíc plná penze. Na tom přeci musí být něco lákavého, smět se podívat na místa, kam byste se jinak nedostali. Já jsem taky dělal kompromisy s vlastním svědomím – přimhouřím oči, budu dělat, že se mě to netýká a takhle zvládnu doklepat zbývající dva roky do výsluhy. Kolegové měli zase své důvody – penzi, děti, které je potřeba šatit a živit…

To je asi největší motivace v jejich práci pro FSO. Ale proč podporují válku? A že ji podporují, to je celkem jasně vidět... Nevím, proč to tak je. Válka přitom na ochrannou službu přímo dopadá. Naši kolegové jsou zapojeni do bojových operací. Na služební cestě do Velikého Novgorodu jsem mluvil s lidmi z místního speciálního střediska pro informace a komunikaci. Zmiňovali se o mobilních komunikačních jednotkách, které jsou na Ukrajinu vysílány ze zvláštních středisek Centrálního federálního regionu v Rusku. Také mi ukázali nějaké fotky jednotek, které byly kompletně zničeny – takových pět jednotek, skládajících se každá ze tří vozidel s posádkou, odhaduji tak pěti nebo šesti osob. Pokud mohu soudit z fotek, nikdo to nepřežil.

O mobilizaci ve Velikém Novgorodu jsem se dozvěděl 21. září, pár dní potom co proběhla tahle konverzace. Pamatuju si ten zaražený výraz muže, který nám smrt členů FSO oznámil. A o pár hodin později se nálada úplně změnila ve stylu „tak a teď bychom jim měli dát co proto“.

A to vám říkal ten stejný člověk?
Ne, nebyl to on, ale nálada byla přesně taková.

Je něco, co byste chtěl svým kolegům z FSO vzkázat?
Ano, chtěl bych něco vzkázat všem ruským důstojníkům, včetně těch z FSO. Máte informace, které běžně nekolují v éteru nebo v televizi. Já sám jsem toho viděl jen zlomek. Ozvěte se a podpořte má tvrzení dalšími důkazy. Pomůžete tak našim spoluobčanům dozvědět se pravdu. Jsem si jistý, že jste měli ohledně jednání vrchního velitele otázky, ale kvůli přísaze jste se na nic nevyptávali a hladce plnili jeho rozkazy. Nicméně to, co se teď děje, je za hranicí únosnosti a vymyká se to zdravému rozumu. Nemusíte poslouchat trestuhodné rozkazy a sloužit tomuto válečnému zločinci, Vladimiru Putinovi. A já ho za válečného zločince považuji.

Invaze na území suverénního státu je jednoduše nepochopitelná. Dochází k ostřelování obytných budov a kritické infrastruktury. Kolik bezejmenných obětí už má tahle válka? A kolik z nich jsou děti? Kolik takových obětí je ještě zapotřebí, abyste to přestali trpět? To, co se teď děje na Ukrajině, všechna ta zkáza, válečná agrese, terorismus, genocida Ukrajinců – to všechno jsou trestné činy. A náš prezident se stal válečným zločincem.

Musíte přestat s plněním těchto trestuhodných rozkazů. Členové FSO jsou neustále v prezidentově blízkosti. Tak za ním jděte a řekněte mu to. Je na vás, abyste s tímto šílenstvím rychle skoncovali. Věřím, že to uděláte, protože můžete zachránit spoustu životů.

Pravděpodobně budu nařčen, že nejsem dobrý vlastenec. Vlastenectví je ale o lásce k rodné zemi. A v této fázi je to právě naše země, kterou musíme zachránit. Probíhá šílená a hrozná válka. A ta musí být co nejrychleji zastavena.

Rád bych taky něco vzkázal ruským občanům. Věřím, že všechno, co jsem právě řekl, jen potvrdí zkreslování informací v naší zemi. Všichni jsme drženi ve tmě. Říkají nám jen pohodlné pravdy, které jsou ale výhodné jen pro jediného člověka. Celá léta nás vedli k tomu, abychom si nevybírali zdroje informací a nevyčnívali. A to je jedna z příčin, které vedly k této válce.

Náš prezident a premiér jsou obyčejní státní úředníci. Jsou našimi zaměstnanci a platíme je z daní. Podstatou jejich služby je zlepšovat naše životy. Takže si zkuste odpovědět na tuhle otázku: Zlepšil se za posledních deset let váš život? A co posledních 8 až 9 měsíců? Nemyslím si… A tohle dokládá, že je něco špatně. Znamená to, že vedení naší země neodvádí dobrou práci.

Trvá léta, než se postaví dětská hřiště nebo opraví silnice, zatímco represivní zákony projdou trojím čtením a jsou přijaty Státní dumou během jediného dne. A to jen proto, aby vás vláda udržela na uzdě a báli jste se klást otázky nebo mluvit nahlas. Poslanci, kteří takové zákony přijímají, tu mají být proto, aby zastupovali vaše zájmy. Víte jistě, že jste si je skutečně zvolili?

Náš prezident ztratil kontakt se světem. Posledních pár let žije v informační bublině a většinu času tráví ve svých rezidencích, kterým média velmi přiléhavě přezdívají bunkry. Patologicky se bojí o svůj život. Obklopuje se neproniknutelnou bariérou karantén a jak znovu říkám – je v informačním vakuu. Cenu pro něj má jen život jeho samého a jeho rodiny nebo přátel. Životy vašich rodin a vašich přátel ho nezajímají. Odtrháváním mužů od rodin a jejich posílání na porážku na území nezávislé Ukrajiny jasně ukazuje, že se ani trochu nezajímá o to, co se děje naší zemi a Ukrajině. Je mu jedno, že způsobuje útrapy, zkázu a smrt bratrskému lidu i nám.

Nechce se mi věřit, že naši občané tuhle válku podporují. Jsem si jistý, že ne. Pokud je to i váš případ, proč mlčíte? Řekněte to tak hlasitě, jak jen to jde – přímo Kremlu, osobně Putinovi. Ústava garantuje právo na pokojné shromažďování, demonstrace a pochody. I když je Putin zalezlý v některém ze svých bunkrů, může si bezpochyby vyslechnout, že jeho lid je proti válce.

Tahle zločinná válka nikdy neměla začít a měla by co nejrychleji skončit. Život je nejvyšší hodnotou. A my v Rusku jsme na to zapomněli. Lidé jsou považováni za kanónenfutr, potravu pro děla.

Bude to pokračovat tak dlouho, dokud budeme zticha. Tahle válka musí skončit a je načase prolomit mlčení.

Matěj Skalický

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Ruský vpád na Ukrajinu, Vladimir Putin, Gleb Karakulov