‚Vstříc střelci s pár kily odvahy.‘ Bývalý člen URNA o akci policistů i takzvané černé labuti

Praha 22. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Prvosledové hlídky, které byly u historické budovy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v centru Prahy v řádu minut, podle ministra vnitra neváhaly a okamžitě vstoupily dovnitř. To asi vyžadovalo obrovskou odvahu. 
Především je dobré si připomínat, že většina lidí v uniformě myslí v první řadě na poslání, které plní, a teprve potom na své osobní bezpečí, takže se jejich reakci ani moc nedivím. Pro mě je to srdcová záležitost a rutina. Ale ano, když víte, že vám hrozí nebezpečí, že nejdete k nehodě nebo nějaké rvačce a že je tam takovýto problém, tak to chce velkou odvahu. 

Kolik informací o tom, co se uvnitř děje, policisté mohli v tu chvíli mít? 
Jenom od lidí, kteří křičeli, takže v podstatě žádné. Věděli, že někde v budově je nějaký střelec. Zdůrazňuji slovo „nějaký“ - nevěděli, čím střílí, kdo jsou oběti, jaký má cíl nebo kde přesně je. V podstatě mohli jenom hledat způsob, jak se dostat blízko k němu, aby ho zaměstnali tím, že se bude soustředit na policisty, a oni mohli dostat co nejvíc lidí z jeho dosahu. 

Také asi nemohli v tu chvíli tušit, jestli tam střelec je sám, nebo ne. 
To je vždycky problém, protože o tom nemáte nejmenší tušení. Sled informací, které se budou teď hodně propírat, tedy kdy a proč byl hledaný, jestli bylo možné identifikovat, že bude střílet, toto všechno ti kluci na místě nemají. Nevím, jestli tam byli první ti, které tam poslali předem jako prevenci, nebo jestli tam byli současně i s hlídkou, která mohla jít okolo. Každopádně nedostali informace o tom, co střelec může mít s sebou. Dostali informaci, že existuje nějaký zdroj nebezpečí, který je potřeba zkusit zachytit. Ale v tu chvíli nemáte žádný glejt na to, že každý, kdo má velkou tašku, projde vašima rukama. Vy jenom koukáte, jestli se neobjeví někdo se zbraní, klackem nebo nožem, a takového člověka se snažíte najít a eventuálně požádat o to, aby nekonal dál.

Myslím, že ministr vnitra říkal, že důvodem, proč tam hlídka byla tak rychle, bylo i to, že po 7. říjnu po útoku teroristů z Hamásu na Izrael byla posílena policejní ochrana na akcích v Praze v době před Vánocemi. Jak komunikace vypadá v momentě, kdy prvosledová hlídka jde dovnitř? Jsou v kontaktu s nějakou centrálou, dispečinkem, velitelem akce? 
Snaží se získat co nejvíc informací od lidí, které ale většinou nejsou vůbec relevantní. Měli by se spojit s operačním důstojníkem, který okamžitě spouští plán vedoucí k tomu, že se aktivují zásahovky, URNA a v podstatě celý IZS. Nemá smysl jmenovat, protože pak potřebujete, aby někdo organizoval, kde se bude parkovat, odkud je střelec nebezpečný, kde jsou bezpečné zóny, kam se budou vyvádět lidé, a ti kluci toto všechno nemůžou pojmout. Proto by měl na místo rychle dojet operační důstojník, který zásahu na místě velí. Díky tomu, že systém je nastavený tak, že se s velitelem už objeví i nějaké auto, které dokáže informace sbírat, tak všichni na místě, kteří jsou do akce zapojení, potom mají v reálném čase informace, které potřebují. 

Profesionální zásah

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) také říkal, že první policisté, kteří vešli do budovy, se dostali přímo do přestřelky, respektive že se nebáli vstoupit a dostat se do přestřelky se střelcem. S jakým vybavením tam vstupují, když neváhají riskovat své životy pro ochranu ostatních? 
Určitě ne s nedostatečným. Musím však přidal velké ALE, protože nemůžete vybavit každého policistu na to, že někdo s loveckou puškou bude střílet po lidech. Předpokládáte, a statistika říká, že nejvíc se používá pistolová munice, takže policisté dostanou ochranu na pistolovou munici a zbraň, která je unositelná. Nejsme policejní stát a za tuto svobodu bych hodně bojoval. Je nesmysl postavit všude rámy, hlídky a kontrolovat každého, kdo má větší batůžek, než říká nějaká norma, kvůli jednomu šílenci. Kluci měli to, co má standardní policista na ulici. Během pár minut tam byli kolegové z pohotovostní jednotky, kteří jsou už vybavení velmi dobře, a myslím, že 12 minut je na zásahovku fenomenální čas. Že tam v té době ještě nebyla URNA, je normální. Útvar rychlého nasazení je určený k úplně jiným druhům zákroků. Kdyby došlo k barikádové situaci s rukojmími, tak nemáme lepší jednotku, která by byla schopna to vyřešit. Ale že tam kluci vešli, vzali svých pár kilo odvahy a vyrazili vstříc střelci, přestože nevěděli, jestli mají dostatečnou ochranu a výcvik k tomu, aby ho eliminovali, to považuji za výbornou práci policie. Že tam zásahovka byla do dvanácti minut - určitě uslyšíme leccos, ale tyto věci nejdou dělat jako ve filmech. Ostřelovač musí vědět, kde je nebezpečí, odkud na něj může vystřelit. Znám ostřelovače, kteří by to dokázali za chodu, ale nemáme je všude. 

Zmínil jste, že zásahovka tam byla za 12 minut. V momentě, kdy je na místě prvosledová hlídka i zásahovka, jak si rozdělí role a úkoly? 
Naštěstí se to nemotá. Když máte secvičený tým, tak tam nemůžete dát člověka jenom proto, že je nadšený. V týmu pracujete kompaktně, jste sehraní a nemůžete hlídat dalšího kolegu, který s vámi sladěný není. Co jsem viděl videa, tak bylo vidět, že kluci se snažili co nejrychleji eliminovat útočníka, než že by striktně dodržovali nějakou taktiku. Plány podobných starých budov k vám přijdou až za několik minut, takže vy do nich vcházíte v podstatě po slepu. Pro tým kolem dvaceti lidí je to noční můra, protože vstupujete do budovy, kde byste jich potřeboval tak 200. Uvnitř pak komunikujete s lidmi, o kterých nemáte nejmenší tušení, jestli jsou opravdu na vaší straně, nebo se mezi nimi pohybuje někdo, kdo do té doby podával zásobníky pachateli, a někde se vám objeví za zády. Ale bylo vidět, že kluci na toto všechno nehledí a jdou zachránit co nejvíc lidí. 

Mimochodem i to je důvod, proč jednotky vstupovaly do zabarikádovaných místností a učeben silou? Bylo to proto, že nemohly tušit, zda tam není další útočník?
Když se čistí podobné prostory, je potřeba se tím probojovat, doplnit si stavy, a pak vzít celou budovu dveře od dveří. Určitě se objeví kritici, kteří řeknou, proč je vyváděli ve vláčcích, s rukama nad hlavou, proč dělali to a ono tímto způsobem. Ale všude na světě, když se řeší hromadné útoky, tak se všichni berou jako podezřelí. Dokonce i oběti a zranění, protože dokud je neidentifikujete, tak nevíte, s kým máte tu čest. Je vážně smutné, když se vám stane, že nedodržíte taktiku, protože máte nějaký pocit, což byste z profesionálního hlediska měl upozadit, a pak vás někdo střelí zezadu jenom proto, že jste si říkal, on je zraněný, tak ho předám zdravotníkům. Nebo střelí zdravotníka. To je neprofesionální. To se zaplaťpánbůh v našich končinách neděje.

Mimochodem viděl jsem videa, kde policisté, kteří už pravděpodobně nebyli v týmech, které čistily budovu, pomáhali zraněným. To je velká zásluha policie a některých kluků, některé znám osobně, kteří zavedli, že se policisté učí daleko rozšířenější první pomoc, než kdy dřív. Tudíž zranění měli daleko větší šance, že je někdo ošetří, protože záchranáře na takové místo můžete pustit, až když víte, že je budova bezpečná, a někteří zranění by to nemohli přežít. Takže klobouk dolů. 

Jestli jsem správně pozoroval páteční policejní tiskovou konferenci, tak na ní bylo zmíněno, že policisté mají u sebe plachty, na které zraněné položili a odnesli na provizorní shromaždiště u Rudolfina.
To je opravdu novinka. Nemůžu ho jmenovat, ale vím, kdo to spustil. Byli jsme v podstatě první medici, kteří se to učili na této úrovni, a pak se to krásně rozplynulo do celé policie a je to skvělé. Jiná věc je, když pak na ulici vidíte, jak jsou ti kluci vystresovaní. Určitě se mnozí budou snažit dehonestovat policii za to, že pochůzkář nezačal na útočníka na balkóně střílet. Spousta lidí si myslí, že když je na místě někdo ozbrojený, tak by měl hned střílet. Ale ten kluk to vyhodnotil, možná jen intuitivně, velmi dobře. Že začne po útočníkovi střílet, totiž nemusí znamenat, že ho zaplaší nebo tím někomu pomůže. Může to být přesně naopak. Co kdyby střelec zašel do budovy a dostal se k lidem, kteří se tam snažili zabarikádovat? Takhle zůstal na balkoně. Nehledě na to, že když střílíte ze země nahoru, tak se vám střílí podstatně hůř a nevíte, jestli trefíte. 

Teď mluvíte o videu, které se objevilo na sociálních sítích, kde je vidět střelec na ochozu filozofické fakulty?
Ano. Už jsem zaznamenal spoustu nehezkých zpráv ve smyslu, proč policisté nezasahovali. Na velké vzdálenosti se z pistole těžko trefuje. Policista to vyhodnotil dobře. Vyhodnotil, že kdyby střelce netrefil, kulka by mohla jít skrz střechu. Jenže nevíte, jestli je ten plech podbitý, jestli je tam dostatek překážek, aby střela nepokračovala někam, kde se zrovna schovávají ostatní. 

Černá labuť

Objevily se otázky, proč nebyla po budově v Celetné evakuována i tato nejstarší, největší, hlavní budova filozofické fakulty na Palachově náměstí. Fakulta má ale v Praze několik budov a policisté asi nemohli evakuovat všechny. Nebo jak takové rozhodování v danou chvíli vypadá? 
To je česká, možná evropská klasika. Jsme trenéři fotbalu, hokeje...

Lékaři za covidu. 
Je potřeba si představit, že máte omezený počet zdrojů a informace, které vyhodnocujete. Týmy, které se na tom podílely a snažily se situaci vyřešit, jsou profesionálové. Vlítnout do všech baráků, vystresovat všechny lidi... potřebujete mít rezervu, kdybyste se netrefili, mít někoho, kdo vám bude krýt záda. Jakmile byste všechny rozptýlil po celé Praze, tak by to možná nebylo 12 minut, ale 20. A za 8 minut mohlo být spousta dalších obětí. Takže ano, leckdo to bude hodnotit a bude se o tom mluvit ošklivě. Pro spoustu lidí je jasné, že ostřelovač tam měl být dřív a že policisté měli všechno evakuovat, ale z pohledu bojovníka nebo válečníka, který to dělal přes 20 let, jsem přesvědčený, že to bylo zvládnuté velmi dobře. V FBI se taková situace popisuje jako černá labuť. 

Co to znamená?
Je to věc, která se nikdy předtím nestala, na kterou neexistují mustry a nedá se ještě říct, že máme tuto konkrétní situaci perfektně nacvičenou. Přesto jsme dokázali za 12 minut umístit zásahovku a dostat střelce pod takový tlak, že buď sám ukončil život, nebo mu v tom někdo pomohl. Každopádně střelba skončila, a to jediné bylo v tu chvíli důležité.

Zajímá mě cvičení na situace, které se ještě nestaly v takovém rozsahu. Slyšel jsem šéfa pražských policistů, který říkal, že jsou to zásahy, na které se cvičí, a že minimálně šest až sedm takových cvičení letos proběhlo. Jak takové cvičení vypadá? Jak se na něco takového dá připravit?
Cvičení koncipujete tak, že si vyberete nějakou modelovou situaci ze světa. Pamatuju si, když jsme osvobozovali Svobodnou Evropu nebo divadlo na Fidlovačce. To jsou všechno věci, které můžou vypadat jako velká zábava, ale vy ladíte, jak přesně bude komunikovat IZS jako komplex. Kde bude velící URNY a velící zásahovky, která hlídá perimetr nebo doplňuje týmy podle velikosti daného objektu. Řešíte, kde budou parkovat záchranná a hasičská auta, jak se tam dostanou, kam dáte evakuované lidi, aby nebyli pod rizikem toho, že střelec ještě může být v budově. To všechno umíme díky tomu, že IZS sedmkrát do roka, dělá podobné akce. Je potřeba si uvědomit, že jde o spoustu lidí, kteří to často musí dělat během svého volna, a není to příjemná akce. Celý zákrok je hlavně o velkém čekání. Není to tak, že se neustále něco děje, nejde o akční film. Hledáte informace, snažíte se najít cestu dovnitř, zjistit, kolik tam máte lidí, kolik je teroristů, jaké mají prostředky, co přesně stojí proti vám, a připravujete na to celý tým. Když jde o dlouhodobé vyjednávání, tak si tým na zem načárá, do čeho jde, a pak si to nacvičuje. Ale třeba tam ta možnost nacvičovat nebude, tak si zavoláte to nejlepší, co existuje. To je PMJ (pohotovostní motorizovaná jednotka - pozn. red.) nebo zásahovka, a když dojde na barikádovou akci, tak se nikdo lepší než Útvar rychlého nasazení zavolat nedá. Toto všechno jednotky IZS nacvičují, i když vím, že Útvar rychlého nasazení nemůže být na všech cvičeních. Ale když vezmete, že to je v podstatě až poslední jednotka, kterou nasazujete, kdyby všechno ostatní selhalo, tak je můžete zavolat a víte, že to udělají i za chodu téměř stejně dobře, jako když to mají dlouhodobě připravované. Pak se nemáte čeho bát. Pro lidi je to dobrá zpráva v tom smyslu, že od doby, kdy jsme s tímto začínali, kdy se ve světě objevili první solitérní střelci, se udělal takový pokrok, že se dá říct, že hlídka je na místě, zhruba ví, co má dělat a hlásit a zásahovka dorazí za 12 minut. Ježíšikriste, podívejte se do světa. V tomto jsme opravdu nezaspali. 

Jinými slovy, každá situace je pochopitelně individuální, ale lidé, kteří na místě zasahují, mají v hlavách scénáře pro typologicky solitérního střelce, a podle nich postupují. 
Přesně tak. Nepotřebujete vědět, jaká konkrétní věc to je. Jednou ředitel útvaru řekl, že jsme výborní v tom, že nejsme nejlepší ve všem, ale jsme nadprůměrní ve všem. Nikdo nedokáže být nejlepší ve všem. 

Když je budova vyčištěná, tak teprve potom nastupují zdravotníci a pyrotechnici? 
Záleží, jestli riziko nástražného zařízení bylo zmíněné. Když pošlete pyrotechnika, tak je to zase zdržení, než můžete poslat zdravotníky. Ale kdyby se riziko objevilo... Kluci, co tam byli z pořádkových jednotek, jsou vybaveni na to, že zraněné vyvedou ven. Zdravotníky se každý snaží chránit, jak jenom to je možné. Když musíte poslat pyrotechnika, tak je to problém, protože budovy, ve kterých se zasahuje, mohou být obrovské a on musí prohledat úplně všechno, aby na vás pak z větráku nebo z radiátoru nevykouklo něco, co jste přehlédl. 

Utíkej, schovej se, bojuj

V momentě, kdy se civilisté ocitnou v podobných situacích, co mají dělat? Udělali to správně? Viděli jsme, že se zabarikádovali ve třídách, snažili se schovat, utéct.
Ano, udělali to správně. Toltékové říkají, že když něco děláte nejlíp, jak umíte, tak je to vždy správně. Bude určitě spousta lidí, kteří budou říkat, že měli udělat to a tamto. Je to v lidské povaze, že potřebujeme tyto věci posuzovat. Trošku se na tom učíme, takže je dobře, že se o tom mluví. Ale existuje úplně geniální trojrada, kterou používám na všech svých školeních. Vždy se drž těchto tří slov: utíkej, schovej se, bojuj. Pasuje to na všechno, na živelné pohromy, terorismus i solitérního střelce. Když máme školení, tak většinou všechny lidi vyvraždím, a pak jim řeknu: jaké myslíte, že máte šance? Vysvětlím, že vlastně žádné, protože jediná komodita, která vám šanci dá, je čas. Jestliže útočník přijde zezadu a udělá něco, co je neslučitelné se zdravým životem, tak to nemůžete vyřešit. Ale když máte čas, tak je dobré vzpomenout si na ta tři slova. 

Utíkej. Nejsi zbabělec, dokonce ani tehdy, když člověka před tebou vraždí, protože když tam půjdeš a nemáš žádný výcvik, budeš pravděpodobně druhou obětí a nikdo se nedozví, kde je útočník, jak vypadá, co má za zbraň a další informace, které by z tebe asi intervenista vytáhnul. Když útočníka označíš, můžeš zachránit spoustu lidí. Když se jdeš schovat, vždy by ses směl schovávat tam, kde to znáš. V tomto případě, když lidé vylezli na římsy, se zbavili poslední šance, že by ještě mohli bojovat. Z římsy už v podstatě neudělají žádný protiakt, nemůžou se bránit. To bylo pro ty lidi nepříjemné, protože sami sebe postavili za hranu možnosti přežití, kdyby za nimi přišel střelec. Buď by je střelil nebo by spadli.

Na druhou stranu hodnotit to v momentě, kdy nemáte jinou možnost se schovat... 
Já to nehodnotím. Jde mi o to, že na školení by lidé měli slyšet i informaci, že je potřeba se připravit na to, že poté, co se schovají, ještě mají šanci na třetí krok a neměli by se o něj připravit. Z druhé strany, když na vás houknu, ztuhnete. Jakmile vás dostanou za hranici vašeho stresového ovládání, tak se zastavíte, ztuhnete, nejste schopni reagovat, a to je něco, na čem pracují speciální jednotky, aby z vteřin udělaly milisekundy. U běžného člověka se nedostanete pod čtyři až sedm vteřin, takže hodnotit, jestli udělali něco špatně, je nesmysl. Jen říkám, že na školeních vždy upozorňuji, že když se jdete schovat, vyberte takové místo, které můžete dlouho bránit a ze kterého jste schopní zaútočit. Už jen to, že vezmete papír, zmačkáte ho a hodíte tu kuličku útočníkovi do obličeje, způsobí, že aspoň mrkne. V tu chvíli můžete udělat něco, co vás dostane z jeho dosahu. Ale jakmile si vlezete do místa, kde už se nemůžete ani hnout, tak jste tam, kde fakt nechcete být. 

Četl jsem rozhovor s bezpečnostním analytikem Lumírem Němcem, který říkal portálu Denik.cz, že by bylo vhodné, aby byla nějaká školení pro pedagogy i studenty, jak se v takových situacích zachovat. Chápu, že nějaká školení a cvičení už asi probíhají, ale měla by být podle vás systematičtější? 
Rozhodně. Školy a instituce dnes v podstatě žebrají o nějakou dotaci, aby si tato školení mohly zaplatit. Lidi, kteří školení dělají, dřou bídu s nouzí, protože tu není velká touha po tom, aby se bezpečnost skutečně vzdělávala. Vždy to nabalujete k něčemu a je celkem složité přesvědčit lidi, že to potřebovat můžou, a že to není o tom, že se to opravdu stane. 

Je to možná složité v zemi, která na něco takového jednoduše není zvyklá? 
Ano, stále to je syndrom černé labutě. Bezpečnostní složky se vždycky snaží prosadit něco, co země, kde se to nestalo, považuje za zbytečné. Vždy se najde spousta věcí, které jsou důležitější. Musím říct, že prevence byla z dlouhodobého hlediska vždy lepší. Teď budou všichni mluvit o restrikcích, zavalit školy a instituce rámy, udělat víc hlídek a kontrol, aby se každý, kdo má větší batoh, dostal pod drobnohled. Různé řekněme exekuční firmy nejspíš dostanou možnost víc sledovat lidi na sociálních sítích a dalších platformách. To všechno vede do pekla. 

Na druhou stranu instituce, které to zavádí, by přeci byly pod obrovským tlakem, kdyby teď ochranu měkkých cílů nezpřísnily.
Ale od toho máme vládu, někoho, kdo celou situaci je schopen uchopit, popsat, řídit.  Jestliže se bavíme o tom, že neřešíme volební období, ale budoucnost České republiky a obyvatel tohoto prostoru, tak se musíme bavit o tom, kde vznikají problematičtí lidé, proč je čím dál víc dětí, které trpí úzkostmi, strachy, depresemi, a proč do tohoto problému nevrážíme větší peníze. Potřebuje Česká republika tak velkou letku superdrahých letadel, když nemáme ve školství dost psychologů, kteří by dětem ukázali, jak pracovat se svými emocemi? Od doby, co jsem pracoval v bezpečnostních složkách, jsem udělal velký krok dopředu, a teď učím jógu. Mí klienti kolikrát říkali, že potřebovali pro svoje dítě psychologa nebo intervenistu a termín dostali za půl roku. Jenže taková věc nepočká, to není bolavé koleno, které můžete odkládat do nekonečna. Je potřeba s těmi dětmi hned začít mluvit a myslím si, že bychom měli zatlačit na zodpovědné, aby nám ukázali, jakým způsobem podpoří ministerstvo školství nebo kraje, které jsou zřizovateli škol, aby tyto děti měli komu říct o pomoc. Pak by se možná nestalo, že nadprůměrně inteligentní člověk trpí takovým nedostatkem sociálního cídění, že udělá tak strašlivou věc.