Janek Rubeš o zrušené show TV Barrandov: Vykazuje všechny znaky loterijní hry. Volají tam přitom i děti

Lenka Kabrhelová mluví s novinářem a spoluautorem YouTube kanálu Kluci z Prahy Jankem Rubešem.

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

20. 4. 2021 | Praha

TV Barrandov po stížnostech na neetické chování minulý týden zastavila vysílání pořadu Rychlá hra. Oficiálně šlo o teleshopping, ve skutečnosti se ale jednalo o placenou linku. Na problém upozornili Janek Rubeš a Jan Mikulka na YouTube kanálu Kluci z Prahy. Proč se podobný typ pořadů na českých televizích stále objevuje? A jsou tyto show eticky sporné nebo jsou i za hranou zákona? 

Hudba: Martin Hůla

Editace, rešerše, sound design: Barbora Sochorová, Martin Melichar, David Kaise

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

„Tato soutěž běží v televizi fakt často a konkrétně na televizi Barrandov vysílání soutěže zabírá 20 % jejich vysílacího času a toto tam běží pět hodin denně.“

Janek Rubeš, YT Kluci z Prahy, Jak fungují podvody na Barrandově v televizních hrách, 11. 4. 2021

Janku, co vás přimělo k tomu zabývat se pořadem Rychlá hra na Televizi Barrandov?
Co do činění s tím má samozřejmě karanténa nebo stav, v jakém jsme. Rozhodně jsem trávil více času doma a asi bych si nikdy předtím v životě nezapnul televizi v 10 dopoledne, což jsem několikrát udělal.

Janek Rubeš, novinář a spoluautor YouTube kanálu Kluci z Prahy
A překvapilo mě, že tam tento pořad běží. Protože jsem poznal jeho moderátorku, jelikož jsem o ní před sedmi lety točil s Honzou Tunou, kdy ještě vysílala pořad Sexy game, který tehdy byl televizí zrušený. Běželo to tehdy na Óčku. A vlastně mě překvapilo, že se to vrátilo v úplně jiné podobě. Princip toho pořadu byl ale stejný, aby lidi provolali co nejvíce peněz a co nejméně peněz se jim vrátilo zpátky.

Pojďme představit, o co vlastně v případě Rychlé hry jde. Co je cílem toho pořadu?
Samozřejmě vám můžu říct tu oficiální verzi, ale to si nechám jako takovou vtipnou pointu. Principem toho pořadu je, aby lidi zavolali na placenou linku, která stojí 95 korun. A na obrazovce mají nějakou hru, kterou musí uhádnout. Často ta hra vypadá složitě nebo alespoň se to moderátor snaží tak říct. S kýmkoliv jsem ten pořad sledoval, každý říkal: „Ty jo, já už to vidím! Ta správná odpověď je tahle a tahle. Pojďme tam zavolat, když tam nikdo nevolá!“ A přesně o to pořadu jde, aby ve vás vyvolal pocit, že tam nikdo nevolá.

Ten moderátor se o to velice snaží. Jsou tam další prvky, kterými se snaží, abyste zavolali. Ale podle oficiální verze ten pořad běží v televizi v teleshoppingovém bloku a podle popisku a pravidel toho pořadu slouží pro propagaci časopisu Sedmička. Protože když tam zavoláte, zaplatíte 95 korun a tím si předplácíte časopis Sedmička. Ale do toho sluchátka se neozve: „Dobrý den, děkujeme za zakoupení časopisu Sedmička.“ Ale uslyšíte: „Nevyšlo to, zkuste to znovu. Toto může být váš šťastný den. Zavolejte znovu. Zavolejte znovu, abyste byl ve studiu.“ A podobné, různě pozměněné hlášky, abyste provolali co nejvíc.

Takže se z toho dá usuzovat, že časopis Sedmička není v tom případě úplně prioritou?
Rozhodně ne. Často ti moderátoři na začátku v jedné větě ten časopis Sedmička zmíní, aby pravděpodobně splnili podmínky, které musí být pro vysílání takového pořadu jako teleshopping. Ten časopis tam i dole celou dobu visí v takovém malinkém obrázku, ale já jsem našel i pořady, nebo respektive tříhodinová vysílání, kde časopis vůbec zmíněný není. A s tím jsem tehdy šel za Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, kdy jsem říkal: „Podívejte se, tady ten časopis ani nezmínili.“ A Rada mi na to tehdy řekla: „No, ale běží to dole, v takovým tom malinkým crawlu, v tom titulku.“ A to už jsem nevěděl, jestli si ze mě dělají srandu, nebo ne.

Můžeme ještě upřesnit, co je časopis Sedmička?
Časopis Sedmička je bulvární časopis s televizním programem, takže si můžete v televizním programu najít, kdy vás bude televize podvádět. A vydává ho Empresa Media, což je společnost, která zároveň spadá pod pana Soukupa, pod kterého spadá i televize Barrandov. Takže je to celé trošku zvláštně provázané.

Ještě než se pustíme do reakcí, pojďme možná vysvětlit, na jakou diváckou skupinu tento pořad vlastně cílí. Vy jste jeho sledováním strávil nějaký čas. Zjistil jste, kdo to toho pořadu volá a s jakým očekáváním? Proč se v tom lidé vlastně angažují?
Kdybych to hodně zkrátil, tak jsou to děti a důchodci. Děti tam volají, protože to je nějaká zábavná věc. Nebo zábavná… Jsou tam hýbající se obrázky a děti si neuvědomí, že mohou provolat hodně peněz. A důchodci tam samozřejmě volají s nějakou vidinou rychle vydělaných peněz a protože jsou často doma. Anebo samozřejmě lidé, kteří si myslí, že mohou takto rychle vydělat peníze.

V celé té debatě jde asi hodně o to, jestli je jasné, co lidé mají čekat. Z reakcí, které teď dostáváte po zveřejnění celé té dlouhé reportáže, mají lidé představu, že je to může stát velké peníze?
Těžko říct. Nevím, jestli tam někdo volá s tím, že by nevěděl, že to stojí 95 korun, ale dovedu si to představit. Popravdě ani já na televizi nejsem schopný přečíst ten malý titulek, kde jsou deklarovaná ta pravidla a kolik to stojí. Ti moderátoři rozhodně neříkají: „Hovor vás bude stát 95 korun a volejte co nejčastěji“ Takže nevím, jaké myšlenky běží těm lidem hlavou.

Psal jste o tom, že vám přišla strašná spousta reakcí. Můžete citovat některé z těch příběhů, které za tím byly? Co vám lidé říkají? Jaké zkušenosti s tímto typem pořadu mají?
Úplně popravdě mě asi nejvíce překvapilo, kolik se mi přiznalo dětí, že tam volalo. Myslím si, že na našich videích s Honzíkem máme mladé publikum a vlastně mi najednou došlo, že těm lidem, co se mohou koukat na vaše videa, je často třeba dvacet. A ten pořad běží pět, deset let, takže jim možná na jeho začátku bylo 10. A ti se přiznali, že provolali hodně peněz rodičům a pak jim to museli přiznat. Psal mi i tatínek, že jejich syn loni provolal 3000 a 5000 vyhrál, že v tom vlastně byl v plusu. Ale měl jsem chuť tomu tatínkovi napsat: „No ale víte, že váš syn by správně neměl vyhrát, protože, jak tady píšete, je mu devět!“ Já v té reportáži mám i takový sestřih, kdy je podle hlasů poznat, že se tam smějí, nadávají té moderátorce, je to takové zvláštní.

Mimochodem, já si pořád stojím za tím, že to je loterijní hra, ke které by děti neměly mít přístup. Podle zákona musí provozovatel loterijních her tomu přístupu zamezit. Teď jsem viděl skvělý pořad, kde se tomuto věnovali belgičtí novináři a ukazovali tam scénku, kdy děti zaplatí čtyři eura, aby mohly hrát. Nevyhrajou. A ten moderátor se jich zeptá: „Bylo vám 18?“ A oni říkají: „Ne.“ On řekne: „Takže nemůžete v tom případě hrát.“ A ty děti řeknou: „A vrátíte nám tedy ty peníze?“ A on říká: „Ne.“ Takže je to stejné jako kdyby si dítě přišlo koupit loterijní los, zaplatilo a prodavačka by řekla: „Ale vám není 18, tak já vám ten los nemohu dát, ale už vám ani nevrátím ty peníze.“ Což je případ téhle telefonické hry.

Jestli tomu správně rozumím, tak v tomto případě existuje podezření, že to, co se prezentuje jako teleshopping, je možná ve skutečnosti loterijní hra? Je to tak?
Já jsem o tom přesvědčen, že to je loterijní hra a nemá to s teleshoppingem absolutně nic společného. A je to loterijní hra, kterou hrají děti a důchodci a nikdo nemůže zamezit tomu, aby ji ty děti hrály.

Vy jste na tu linku také několikrát volal. Jakým způsobem to probíhá? S čím jste se potkal?
Je to bleskové. Vytočíte to číslo, strhne se vám okamžitě 95 korun. A ozve se: „Nevyšlo to. Zkuste to znovu. Váš kód je: 5  4  2  7  0.“  Já vám rád ty nahrávky pošlu, mám jich asi šest...

A ten kód máte k čemu?
No, vidíte! Ten kód je to předplatné časopisu Sedmička.

Aha!
Ten si zadáte na stránky Rychlé hry. Rozhodně to není jednoduché najít. Zadáte ten kód, ten kód vám vygeneruje další kód, který následně zadáte na stránky Týden.cz. Tam se musíte zaregistrovat. A teprve pak získáte to předplatné časopisu Sedmička na tři měsíce. Takže je k tomu ještě docela trnitá cesta. A zároveň - teď už jdu hodně do detailů - podle pravidel té hry vám ten kód má být zopakovaný do toho sluchátka dvakrát. A oni vám ho řeknu jen jednou. Takže tam už jsou pak takové detaily, které jen dotváří obraz toho, že vůbec nejde o žádný prodej časopisu Sedmička, ale hlavně o to ty lidi dostat. Samozřejmě, oni by mohli prokázat, jestli jde, nebo nejde o prodej časopisu Sedmička. Udělali by to jednoduše. Zveřejnili by, kolik lidí tam zavolalo. To znamená, pokud by tam zavolalo tisíc lidí, řekli by: „Těch tisíc lidí si na konci předplatilo ten časopis, prošli těmi stránkami.“ Ale tomu já nevěřím.

Ještě jeden moment byl v té vaší reportáži, volali ze studia lidem zpátky. To se také stává?
Takhle to přesně funguje. Vy nečekáte na žádné lince. Tím, že zavoláte, tak se podle jejich pravidel vaše číslo někam zaregistruje, přidělí se mu náhodné číslo mezi nulou a jedničkou. Následně pak vybírají toho, kdo má přiřazený to nejnižší číslo. Takže vám volají z toho studia zpátky. Jelikož ten pořad běží tři hodiny, na začátku se dovolá pět lidí, dvě hodiny a 50 minut pak není nic. Volají jednomu člověku zpátky na samém konci. A jelikož se ten pořad vysílá i od půlnoci, někdy mohou volat ve dvě hodiny, ve tři hodiny ráno a ti lidé jsou naprosto zmatení. Už nečekají, že jim někdo bude volat zpátky a vůbec nechápou, co se děje. Teď mám dokonce rozpracovaný případ, kdy dva lidi, kteří viděli ten náš pořad, poznali svoje babičky. A jeden z těch lidí mi tvrdí, že babička nikdy nikam nevolala a je zvláštní, že někdo volal zpátky.

Teleshopping v Česku není novinka. Vy jste zmiňoval, že už jste se jednomu z těch případů věnoval. Ostatně už v 90. letech se tu objevily první takové pořady. Změnil se od té doby nějak ten byznys model, se kterým tento typ televizního obsahu pracuje?
Já bych určitě držel dál oddělený teleshopping, to znamená prodej nějakého zboží, a tyhle hry, které se za teleshopping vydávají.

Takže jsme na pomezí toho, že se jeden segment televizního obsahu tváří jako teleshopping, ale doopravdy je to spíš snaha nějakým způsobem vytáhnout z lidí peníze. Prostě se tam nic reálného nenabízí
Přesně tak. Je to fakt šmé.

A můžeme popsat vůbec začátek tohoto typu televizního obsahu, víme, kdy se to tady sem do těch televizí začalo dostávat?
Byly to noční vysílání, které začínalo na Óčku. Ale vysílala to i Prima. Myslím, že téměř každá televizní stanice, která vysílá, snad mimo ČT, tím byla postihnuta. Určitě si vzpomenete na věštce, věštkyně Jolanda byla strašně populární. A to je vlastně to samé v bledě modrém. Jen v té televizi něco pouštíte a jde vám o to, aby tam co nejvíce lidí zavolalo. Dokonce byly i pořady, kdy jste mohli vaším hovorem svlékat moderátorku. Jmenovalo se to Sexy game. Nebo Linka lásky. Za kačku svlíkačku. A takovéhle podobné nesmysly.

Ten typ pořadu má svou hodně svébytnou estetiku. Změnila se nějak za ty poslední roky?
Ta estetika toho pořadu je skvělá. Těžko ji popsat ve zvukové formě. Nic moc se nezměnilo. A je to také trošku dané tím, že ten pořad se vyrábí nebo vyráběl v jednom studiu v Maďarsku. A vyráběl se do celého světa, v jiných formách. Zase, je úplně jedno, jestli se tam svlékala holka, jestli jste měli něco hádat nebo volali věštkyni, hlavně zavolejte, utraťte své peníze. A ve chvíli, kdy tam sedí jeden režisér, který to odbavuje, tak je mu asi úplně jedno, jak to vypadá. On jen ví, co funguje na to, aby lidi volali víc. To znamená zvukové efekty, šílené barevné obrázky, co největší titulky s částkou, kterou můžete vyhrát. A tak dál.

Vy jste mluvil i s jedním z moderátorů toho pořadu Rychlá hra. Jak vnímá, že pracuje na něčem, co prodává jinou službu, než jakou inzeruje?
Pan Karel to tak nebral. Jenom bych chtěl říct, že byl strašně milý, strašně ochotný, ale byli jsme každý z jiný planety.

„Je to práce jako každá jiná. Já moderuju už od roku 93. Mým cílem je, aby ten divák ty peníze vyhrál. Jsem smutný z toho, když to nevyhraje. Je to hra, jako když půjdete a koupíte si los. Všude vám píšou, že každý los vyhrává.“

bývalý moderátor Karel Havlíček, YT Kluci z Prahy, Jak fungují podvody na Barrandově v televizních hrách, 11. 4. 2021 

On tuto práci dělá strašně dlouho. Já jsem našel jeho strašně staré vystoupení, kdy on stojí ve studiu a lidi volají na ta devítistovková čísla. Opravdu to dělá dlouho, takže jemu to už tak nepřijde. Jestli mu to můžeme věřit nebo ne, těžko říct. Nicméně jiní moderátoři a moderátorky velice dobře vědí, co dělají a jak celý ten podvod fungoval. Dokonce jedna polská moderátorka to velice detailně popsala právě na YouTube poté, co tam skončila. Já jsem teď v kontaktu také s jedním českým moderátorem, který tam dřív pracoval. Doufám, že mi popíše, jak to tam fungovalo. Skončil právě proto, že ho naštvalo, jak se tam provádí lidi.

Kdo má na starosti regulaci tohoto typu pořadu? Rada pro rozhlasové a televizní vysílání?
Jednou z těch institucí, na kterou jsem se obrátil, byla Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. A ta mi ve velice obsáhlých odpovědích vždycky napsali, že s tím pořadem je všechno v pořádku, je to teleshopping, prodávají ten časopis. Rada několikrát těm pořadům udělila pokuty. Většinou za takové malé nuance, které tam našli. Kdy moderátorka řekla: „Teď bude rychlé přepojování,“ ale ve skutečnosti se nikdo do toho studia nepřepojil. Takových věcí, za které jim dali pokutu, já ale můžu v posledním vysílání najít 20. A čekal bych, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, nebo respektive její členové a členky, budou doma mít televizi a občas si ji zapnou a budou to řešit. Je to zvláštní pocit, když napíšete na tu Radu a oni vám řeknou: „My vám odpovíme za 30 dní, za týden.“ Jediné, co mi běží hlavou, je, že ten pořad poběží dnes, zítra, pozítří a zase tam další lidé budou provolávat nesmyslné peníze. To mě na tom vždycky strašně štvalo.

Vy jste oslovil s žádostí o reakce ale i další hráče. Jednak Jaromíra Soukupa, majitele mediální skupiny Empresa Media, do které Televize Barrandov patří. A také provozovatele mobilních sítí, protože ti jsou do toho skrze telefonickou službu zapojení také. Jakou reakci jste dostal?
Od pana Soukupa jsem nedostal žádnou. Zkusil jsem mu zavolat. Nedovolal jsem se.

„Pokud jde o prodej předplatného časopisu Sedmička, Empresa Media je sice vydavatelem Sedmičky, ale digitální předplatné, které diváci v rámci Rychlé hry získávají, divák získává od společnosti Telemedia, která od Empresa Media předplatné nakoupila. Zcela odmítáme, aby byla TV Barrandov mediálně spojována s pojmem podvod. Barrandov Televizní Studio (BTS) zákon ani udělenou televizní licenci neporušuje. Přesto se celé záležitosti věnujeme a pokud bychom došli k závěru, že k porušení zákona či televizní licence došlo, smluvní vztah se společností Telemedia ukončíme.“

Kateřina Čápová, vedoucí právního oddělení Barrandov Televizní Studio, ČTK

Volal jsem i operátorům, protože jsem chtěl vyreklamovat svůj účet za telefon. Přece jsem nedostal tu službu, kterou se měl dostat. Tohle je celé nějaká levá. A můj operátor mi řekl: „Ne, toto je v pořádku, to my tady máme pořád, ale s tím nic neuděláte.“ Pak jsem napsal status na Facebooku, říkejme tomu „otevřený dopis“, kde jsem všechny operátory označil a ten problém jsem tam popsal. Zároveň jsme zveřejnili tu reportáž a najednou se operátoři chytili za nos a něco začali dělat.

„Asociace provozovatelů mobilních sítí vyzvala technického poskytovatele služby, společnost ATS Praha, aby ve spolupráci s provozovatelem soutěže zajistila soulad teleshoppingu s dobrými mravy a kodexem audiotexových služeb. Zejména to znamená, aby zajistila, že divákům bude zřejmé, že voláním na placenou linku získávají předplatné časopisu a dále možnost účasti ve spotřebitelské hře.“

výkonný ředitel APMS Jiří Grund

Argument operátorů je vždycky: „My jsme jen pošťáci.“ Ale pokud jste pošťák a víte, že nesete podvodnou zásilku a že ten, kdo ji dostane, bude okraden, tak je vaše povinnost mu ji nedoručit a dokonce nahlásit toho, kdo ji poslal.

Asociace provozovatelů mobilních sítí teď uvedla, že pořad Televize Barrandov prověří z právní i z etické stránky. Víme, jestli se to už někam posunulo?
Víme, kam se to posunulo. Ten pořad se zrušil. Já nechci říct „byl zrušen“, sami tvůrci toho pořadu oznámili této asociaci, že pořad přepracují a budou ho vysílat v jiné formě. Takže to rozhodně není tak, že by kdokoliv měl podíl na tom, že ten pořad se zrušil. On zrušil sám sebe. A je jen otázka, s čím přijdou znovu. Nechci být zlý a říkat, že nic neudělali. Ale oni opravdu za posledních pět let nic neudělali. A já nechci, aby se věci měnily kvůli tomu, že někdo natočí YouTube video. Přece tak to nemá fungovat.

Asociace provozovatelů mobilních sítí uvedla, že telefonní operátoři aktivovali kvůli tomuto pořadu, vlastně kvůli vaší reportáži, celou skupinu pro podvody. Víte, co všechno ta skupina má na starosti a proč vlastně nejednala i dřív?
To zní tak hrozně krásně oficiálně. Já si myslím, že si zástupci operátorů prostě zapnuli nějaký zoom call a tam si řekli: „Co budeme dělat s tímhle klukem, co nám tady veřejně nadává?“ Nevím, nechci to shazovat. Vůbec nevím, co tam probírali. Já nemám nejmenší tušení. Ale znovu, když jsem jim volal tehdy jen jako zákazník, tak je to moc nezajímalo. A nechci, aby to znělo jedovatě.

Věnujete se odkrývání různých typů podvodů dlouhodobě, ať už to jsou směnárny v Praze nebo jiné levosti, které se dějí ve městě. Teď jste poukázal na velmi problematickou praxi, která se děje v jedné z komerčních televizí. Čím si vysvětlujete, že co se týče konkrétně tohoto televizního obsahu, který jste zkoumali už před těmi sedmi lety, že se ta situace vlastně moc neposunuje?
Já fakt nevím. Víte možná proč? Protože vlastně nikdo s těmihle věcmi nepřijde do styku. Úplně stejně jako s těmi pitomými podvodnými směnárnami. Někdo, kdo to má v České národní bance na starost, tak si nemění peníze každý den. Stejně tak jako nikdo se nedívá na Televizi Barrandov dopoledne nebo v noci. Mám k tomu jediný příklad - drahé roamingy. Když jste vyjela do Rakouska nebo do Německa, jeden megabajt vás stál 300 korun. Ta částka byla nesmyslná, všichni jsme to věděli. Občas se někomu podařilo prosurfovat 10 tisíc korun a hrozně se to řešilo. A Evropský parlament si toho všiml po kolika, pěti, deseti letech? Podle mě se muselo stát, že nějaký europoslanec nebo europoslankyně provolali nebo prosurfovali ze svého osobního účtu 10 000 korun a řekli si: „No tak to musíme zatrhnout.“ A to je mi vždycky vlastně líto – když se nás ta věc nedotýká osobně, necháme ji tak jako běžet dál. Protože je to přece v pohodě, mě se to nedotýká.

Lenka Kabrhelová, Barbora Sochorová a Martin Melichar

Související témata: TV Barrandov, podcast, Vinohradská 12, Janek Rubeš, loterie