Ping-pong mezi Bruselem a Prahou. S reportérkou Čemusovou o sporných dotacích pro Agrofert

Barbora Sochorová mluví s reportérkou serveru iROZHLAS.cz Terezou Čemusovou.

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

22. 6. 2021 | Praha

Ministerstvo průmyslu zatím nebude chtít po Agrofertu vrátit 100 milionů korun, které jeho dceřiná firma podle Evropské komise neoprávněně čerpala na novou výrobní linku toustů Penam. Trvá totiž na tom, že šlo o inovativní řešení. Kdo to tedy celé zaplatí? A jak to momentálně vypadá s avizovaným záměrem Prahy hájit se proti závěrům evropského auditu ke střetu zájmů premiéra Babiše u soudu? 

Hudba: Martin Hůla

Editace, rešerše, sound design: Pavel Vondra, Martin Melichar, Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Tereza Čemusová, reportérka serveru iROZHLAS.cz. Dobrý den, Terezo.
Dobrý den.

Terezo, ministerstvo průmyslu si nechalo vypracovat další analýzu ohledně inovativnosti linky na toustový chléb. Vy máte výsledek této analýzy k dispozici. Co se v něm tedy píše?
Tak já jenom na úvod řeknu, že ten projekt byl kvůli tomu, zda je inovativní, hodnocen v minulosti už několikrát. Projekt posuzovala v roce 2016 opakovaně dvojice interních hodnotitelů ministerstva průmyslu a obchodu a také jeden externí odborník, kterého resort oslovil. A při tom prověřování střetu zájmů ho hodnotila trojice odborníků oslovených Bruselem. Takže tato nejnovější expertiza, o které se nyní bavíme, tak tu zadalo ministerstvo nyní a je už desátá v pořadí.

My bohužel nemáme k dispozici celý ten odborný posudek, ale jak hodnocení dopadlo, víme z dopisu, který české úřady odeslaly do Bruselu letos v březnu. Mezi českými úřady a Evropskou komisí totiž stále probíhá komunikace, která se týká toho auditu ke střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše. A my jsme ten dopis získali na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. V něm se píše, že podle tohoto odborného posudku ten projekt byl inovativní a měl na dotaci nárok.

Dopadlo to hodnocení téměř identicky jako ta předchozí česká hodnocení českými odborníky, projekt dostal 64 bodů ze 100 a ta hranice pro udělení byla 60 bodů. V dopise, který do Bruselu resort poslal v březnu, se mimo jiné píše, že ten odborník, který posuzoval ten projekt, je obecně uznávaný, že má více než dvacetiletou praxi z oblasti potravinářství a že působí v několika výzkumných ústavech.

A můžeme, prosím, tedy připomenout, o co v tomto konkrétním sporu, kde na jedné straně stojí Evropská komise a na druhé české úřady, potažmo holding Agrofert, jde? Teď mám na mysli právě ten spor o ten toustový chleba?

O ten příspěvek na stavbu nové výrobní linky na toustový chléb požádala před šesti lety ministerstvo průmyslu a obchodu pekárna Zelená louka. To je dceřiná společnost PENAMu, který spadá do holdingu Agrofert ze svěřenského fondu premiéra Andreje Babiše. A ty peníze byly použity pro továrnu v Herinku u Prahy.

V popisu projektu se píše, že má jít o linku s výraznými inovačními prvky a díky ní by se měl vyrábět zdravější, chutnější chleba bez konzervantů, s menším obsahem soli. Jak už jsem řekla, ministerstvo průmyslu na základě odborných posudků tu dotaci ve výši sto milionů korun přidělilo a následně proplatilo. Jenže kontroloři z unie, kteří do Čech dorazili později v rámci té auditní mise ke střetu zájmů, zjistili, že pekárna ve skutečnosti použila už existující technologii a že podobný toustový chléb vyráběla už německá společnost Lieken AG, která je rovněž členem skupiny Agrofert a byla jím už v roce 2013, takže podle nich nešlo o inovaci a ta dotace byla přidělena neoprávněně.

Jenže ministerstvo průmyslu, které rozděluje tyto dotace určené na inovativní projekty a na podporu podnikání, s těmi závěry nesouhlasilo, a troufám si říct, tak, jak jsem měla možnost s jeho zástupci komunikovat, že na jejich postoji se vůbec nic nezměnilo. Komise je nepřesvědčila, a to byl právě i důvod, proč požádali o tuto poslední expertízu. No a Agrofert, ten od začátku jakékoliv pochybení odmítá a stojí si za tím, že ten projekt byl skutečně inovativní, a peníze vracet nechce. A nevyloučil ani možnost právě obrátit se na soud, pokud by mu měla být ta dotace odebrána.

Takže kdo v tuto chvíli ty peníze vlastně zaplatil?
V tuto chvíli ty peníze byly proplaceny z českého státního rozpočtu. Dalo by se říct, že jsme je tedy zaplatili my, daňoví poplatníci.

Vy už jste zmínila, že vzniklo deset analýz za těch šest let, co ten spor probíhá, tři si tedy nechala vypracovat Evropská komise, sedm potom český stát. Dochází tam k určitému bodování v rámci těch analýz toho, zda má nebo nemá ten projekt nárok na dotaci. Můžeme ještě tady to trochu vysvětlit, jak ty analýzy vypadají a v čem se tedy skutečně rozcházejí ty české s těmi evropskými?
Ti hodnotitelé mají posoudit, zda  žadatel o dotaci spolupracuje s nějakými výzkumnými institucemi, zda plánuje zavádět nějaké technologické inovace, které zlepší a zkvalitní tu výrobu. Posuzují, zda ta inovace je zjednodušeně řečeno dostatečně vyspělá, že nebude velmi brzo, během několika let, třeba překonána nějakou další novější, modernější technologií. Hodnotí se i nějaká energetická náročnost.

Ti tři čeští hodnotitelé, tedy jeden externí a dva interní hodnotitelé z ministerstva, na jejichž základě pak ministerstvo tu dotaci schválilo a přikleplo ji tedy společnosti z Agrofertu, dali, co se týče těch bodů, 66, 63 a 65 ze 100 možných bodů a minimum bylo 60. Takže u nich sice velmi těsně, ale ta dotace prošla. Oproti tomu ti odborníci, které oslovil později Brusel, došli ke zcela jiným závěrům. Podle nich ta pekárna použila už existující technologie, jak jsem říkala, projekt nebyl inovativní a udělili mu maximálně 30 bodů, což je tedy poloviční skóre, a na těch 60 bodů by nedosáhl. Bohužel podrobnosti z těch analýz nemáme.

Český stát o ně ale žádal, je to tak? A Brusel je neposkytl.
Ano. Český stát, respektive ministerstvo průmyslu žádalo po Evropské komisi zveřejnění všech těch třech posudků. Ta to ale odmítla s tím, že ta komunikace v té auditní zprávě týkající se tohoto projektu probíhala na 26 stranách a že ty posudky a závěry byly popsány tak vyčerpávajícím způsobem, že to musí být pro českou stranu dostačující.

Jak se k té poslední, tedy k této desáté, analýze postavili právě auditoři Evropské komise? Změnila jejich názor na možné proplacení té dotace, nebo dá se očekávat, že v budoucnu tato 10. analýza nějak přístup Bruselu změní?
Nezměnila a myslím si, že nezmění. My jsme opět tento jejich názor a závěr vyčetli z komunikace mezi Bruselem a Ministerstvem pro místní rozvoj. Konkrétně z toho úplně posledního dopisu, který do Čech přišel na začátku června, protože české úřady neustále komunikují a vyměňují si informace a dopisy s Bruselem. A v tomto posledním dopisu z počátku června je napsáno, že své závěry komise nezmění. Zopakovali pouze to zjištění, které už popsali v té finální auditní zprávě, a napsali, že pokud by chtěl český stát ty peníze na Bruselu proplatit, budou to hodnotit jako neregulérní požadavek a nezaplatí je.

Ministerstvo průmyslu a obchodu v minulosti uvedlo, že to, zda bude 100 milionů vymáhat po holdingu Agrofert, patřícího do svěřenských fondů premiéra Andreje Babiše z hnutí ANO, bude záležet právě i na tom, jak dopadne ta poslední zadaná analýza. Je tedy teď už podle vás jasné, že ministerstvo o vrácení peněz od Agrofertu usilovat nebude?
Já myslím, že nemůžeme to uzavřít definitivně, že usilovat nebude. Ale řekněme, že v tuto chvíli se rozhodlo, že tu dotaci Agrofertu nebude odebírat. Nám už dříve tiskový mluvčí resortu řekl, že ten poslední posudek bude takovým vodítkem, zda zahájit ten proces odnětí dotace, a jestli tedy budou chtít vrátit těch 100 milionů zpět do státního rozpočtu.

Ale vzhledem k tomu, že ten posudek dopadl dobře, tak aspoň podle toho popisu narativu ministerstva průmyslu nemají české úřady v ruce žádné důkazy pro to, aby mohly skutečně tu dotaci žádat po Agrofertu zpět. Jak už jsem zmínila, oni chtěli ty tři odborné posudky, které zmiňují v auditní zprávě bruselští kontroloři, chtěli je použít jako důkaz pro odnětí dotace, ale jelikož je nedostali, tak podle nich nemají žádnou oporu. A pokud by došlo na ten případný soud s Agrofertem, tak oni by neměli žádné důkazy. To je jejich popis situace.

Chápu to tedy správně tak, že pokud by se teď ministerstvo rozhodlo ty peníze vymáhat a Agrofert by se rozhodl takový postup napadnout soudně, pak by český stát neměl v ruce nic, čím by to své jednání obhajoval, protože ty zprávy dopadly ve prospěch té inovativnosti toho projektu?
Ano, takto to tvrdí ministerstvo průmyslu. A to ačkoliv se v té auditní zprávě skutečně rozebírá na 26 stranách, proč ta dotace neměla být přidělena. Pro ně to ale není dostatečný důkaz, chtěli by počkat na nějaký pádnější, silnější důkaz, což může být třeba i rozhodnutí policie, protože i ta se má zabývat střetem zájmů a těmi konkrétními pochybeními. Ale to je asi daleká budoucnost.

Kauza kolem inovativní linky na toustový chléb ale není jedinou spornou dotací spojovanou s firmami z holdingu Agrofert. Můžeme, Terezo, připomenout, jaké další dotace se momentálně prověřují? A jsou třeba v té věci nějaké posuny?
Tak můžeme určitě připomenout dotaci pro Lovochemii. Ta má podobný osud jako tato dotace pro PENAM na toustový chléb. Tam šlo sice o jiný operační program, ale i v tomto případě došla Evropská komise k závěru, že ten projekt nebyl inovativní. A to konkrétně proto, že to vylepšené hnojivo, o které tam mělo jít, už vyráběla jiná chemička, která byla součástí Agrofertu, a to sice slovenská společnost Duslo.

Tam to tedy český stát vyřešil tak, že se sám rozhodl vyjmout tu dotaci z financování, a to i proto, že se jedná o starší projekt. Lovochemie žádala o tu dotaci už v roce 2012 a ten projekt nebyl proplacen jen z české kasy, ale i z Bruselu. A aby tedy nedošlo k nějakým dalším komplikacím, tak se rozhodli stáhnout z evropského financování celý ten projekt, a to přesto, že nesouhlasí s těmi závěry.

Lovochemie se poté objevila v dotační auditní zprávě znovu a tam to zase bylo vyřešeno tak, že sám Agrofert stáhl žádost o ty peníze zpět. A ještě dále je tam pořád otevřený případ pardubické společnosti Cerea, kde se řešil střet zájmů, nikoliv tedy střet zájmů premiéra, ale střet zájmů, ke kterému tam mělo dojít při nákupu sušárny zrní pro továrnu v Jičíně a Dobřenicích. Tam tedy nebyly ty peníze vyplaceny z Bruselu, takže tam je to spíš na vyjasňování okolností, ale nemělo by to mít už nějaký finanční dopad na státní rozpočet.

„Firma Fatra patřící do holdingu Agrofert získala podle Evropské komise neoprávněně dotaci 690 tisíc korun. Upozornil na to server iROZHLAS.cz, který uvedl, že to vyplývá z aktuálního stanoviska ke střetu zájmů premiéra Andreje Babiše za hnutí ANO. Plastikářská firma Fatra se sídlem v Napajedlech na Zlínsku požádala o dotaci v dubnu roku 2018. O necelý rok později ji schválilo ministerstvo průmyslu a obchodu. Mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka se podle iROZHLASu nechtěl k dotaci vyjadřovat. Fatra je třetím subjektem v holdingu Agrofert, který podle evropské komise porušuje při udělování dotací zákon. Na seznamu jsou ještě dvě pobočky pardubické společnosti Cerea. (Český rozhlas Plus)“

„Česko nemusí Bruselu na základě unijního auditu vracet žádné dotace pro holding Agrofert, protože o žádné peníze ani nepožádalo. Část dotací ale tuzemské úřady firmám z holdingu vyplatili ze státní kasy a měli by finance vymáhat zpátky. Podle serveru iROZHLAS.cz to vyplývá z konečných závěrů auditu evropské komise. Před preventivním pozastavením vyplácení stát stihl poslat celkem 155 milionů korun na čtyři projekty firem Cerea, Penam a Lovochemie. Dva z nich podle auditorů porušují zákon o střetu zájmů. Koncern Agrofert v roce 2017 vložil do svěřeneckého fondu premiér Andreje Babiše z hnutí ANO. Ten večer znovu závěry auditu odmítl. (Český rozhlas Plus)“

„Dotace byly vypláceny na základě pravidel, transparetntně a teď zkrátka přichází někdo s tím, že tam byl nějaký střet zájmů... Nebyl! Je to jasná účelová manipulace celého toho auditu.“

Andrej Babiše (Premiér)

K posunu došlo ve věci dotací pro firmu Fatra. Ta také žádala o peníze z programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost a Ministerstvo financí teď poslalo do Bruselu žádost o proplacení půlmilionové částky. A to navzdory známému výsledku auditu o střetu zájmu. Co si od toho česká strana slibuje?
Na úvod je třeba k této dotaci říct, že české úřady nesouhlasí s těmi závěry Bruselu a tato dotace pro firmu Fatra má být takový pokusný, testovací balónek. Ta auditní zpráva, kterou Češi dostali, je sice finální, ale české úřady nemají možnost se bránit soudně proti ní, když s ní nesouhlasí. Není to prostě rozhodnutí, které by mohli zažalovat. Proto se tady asi delší dobu řešilo, jak celý ten spor dostat před soud.

A náměstek ministra zahraničí Martin Smolek vymyslel takový plán, že se vezme jedna dotace, předloží se komisi k proplacení a počká se na ten následný krok, což by mělo být zamítnutí proplacení té dotace. Protože aktuálně Češi nesmějí žádat o proplacení projektů Agrofertu. Takže je tu předpoklad, že té žádosti nevyhoví, peníze neproplatí a Česko poté zažaluje komisi za to, že odmítla vyplatit peníze.

No a ministerstvo průmyslu navrhlo právě dotaci pro Fatru, jde zhruba o půl milionu. Ta dotace se od pak od počátku vymyká, protože ministerstvo průmyslu jí schválilo jen pár týdnů poté, co tady v Česku proběhla ta auditní mise ke střetu zájmů. A to ačkoliv mělo dojít k pozastavení schvalování všech projektů Agrofertu preventivně, pro jistotu, tak přesto ji schválila, proplatila ji i z českého rozpočtu a tedy teď navrhla, aby ji poslalo ministerstvo financí, které to má na starost, k proplacení Bruselu a aby právě na ní se otestovala unie, zda tedy neproplatí a zda bude možné podat tu žalobu. A slibuje si to, že evropský soud, ke kterému by případně ta žaloba potom mířila, definitivně rozhodne, jestli premiér je, nebo není, ve střetu zájmů. Protože pro české úřady ty závěry auditorů nejsou dostatečným důkazem, nejsou pro ni dostatečné a nejsou pro ni konečné.

A pokud to tedy správně chápu, tak Brusel má dvě možnosti. On buď tu dotaci proplatí navzdory těm svým předchozím závěrům, anebo neproplatí a potom tedy ČR toto soudně napadne? Nebo je tam ještě nějaká jiná možnost, jak se může Brusel zachovat?
Ono je to bohužel trochu složitější. Brusel má těch možností několik, a jen některé ty kroky, které on může učinit, je poté možné zažalovat úspěšně. Tak pro příklad můžeme říci, že Brusel může třeba jenom pozastavit, tzv. pozastavit lhůtu k proplacení, což je třeba rozhodnutí, které by potom k tomu kýženému soudnímu přezkumu vůbec nevedlo, protože zažalovat toto rozhodnutí je, alespoň podle právě náměstka Smolka, který ten plán vymyslel, velmi obtížné. Může také třeba jen tu platbu pozastavit a tam opět nemusí dojít poté k tomu soudu. Takže ta šance na to, že skutečně tímto způsobem se dočkáme nějakého finálního rozhodnutí soudního, není úplně velká a není úplně jistá a je to rozhodně běh na dlouhou trať, protože i sám pan náměstek Smolek řekl, že to rozhodnutí může klidně padnout až v roce 2025.

Terezo, sama jste teď říkala ‚běh na docela dlouhou trať‘. A možná už teď je na místě se ptát, jestli i tento postup nelze považovat za zneužití postavení veřejného činitele. Jestli se lze domnívat, že by podobně ministerstva postupovala i v případě, že by nešlo o firmu spadající do svěřenského fondu úřadujícího premiéra?
Toto mi asi nepřísluší hodnotit. Já mohu jen říci, že třeba z jiných auditů Evropské komise, které jsme my sledovali a třeba nejsou tak mediálně známé, většinou vždy české úřady se snaží využít všechny možnosti obrany, které mají, včetně těch soudních, že to bývá běžný postup. A my jsme se na to třeba ptali i děkana Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze Ladislava Mejzlíka. A ten říkal, že české úřady jsou povinny se bránit a jsou povinny bránit všechny příjemce před Bruselem až do poslední chvíle a až poté, pokud by Brusel definitivně rozhodl, tak by to měli akceptovat a měli by opět zase začít jakoby bránit zájmy těch českých daňových poplatníků. Takže věřím tomu, že tento postup je běžný a není výjimečný jen proto, že se jedná o firmy ze svěřenského fondu pana premiéra.

Vraťme se teď ještě k ministerstvu průmyslu a obchodu, kterému pro změnu české ministerstvo financí v souvislosti s přerozdělováním eurodotací vyměřilo pokutu přesahující půl miliardy. Jaké chyby auditoři, připomeňme z českého ministerstva financí, ministerstvu průmyslu a obchodu vytkli?
Já jen na začátek pro vysvětlení, že teď jsme se bavili o jednom auditu a jdeme zase k jinému. Tak tento audit, o kterém teď budeme hovořit, je pravidelný každoroční audit, který provádějí čeští auditoři z ministerstva financí, kteří sice přímo komunikují s komisí, ale je to český audit a je tedy každoroční. Není to nic výjimečného. Zatímco ten audit ke střetu zájmů premiéra Babiše byl jednorázový a vedli ho auditoři z Bruselu.

Takže to je zásadní rozdíl mezi těmito dvěma audity. Nicméně i v tomto českém auditu se promítly některé ty závěry z toho evropského unijního, a to právě kontrola toho střetu zájmu. A to je také důvod, proč nás to tolik zajímalo, protože mimo nějakých konkrétních pochybení u konkrétních projektů tam ti čeští auditoři jasně řekli, že ministerstvo průmyslu nedostatečně kontroluje střet zájmů a nedostatečně kontroluje to přidělování dotací firem z holdingu Agrofert.

Ministerstvo financí tedy vyměřilo pokutu ve výši 543 446 809 korun. Jak k té částce tedy došli? Z čeho se ta částka skládá?
Je potřeba říct, že auditoři nenašli chyby za tuto půlmiliardu. Ta pokuta se počítá takovým jiným způsobem. Funguje to tak, že auditoři si vezmou vzorek projektů, ty zkontrolují a pokud tam najdou nějaké chyby, tak ty pak vztáhnou na všechny ty projekty. Zjednodušeně řečeno, pokud bychom měli 10 projektů a oni by zkontrolovali jeden a našli by v něm chyby za 10, 20 %, tak ty by pak vynásobili zjednodušeně deseti. Takže ta částka vznikla tímto způsobem. Není to tedy tak, že by tam byly skutečně chyby za půl miliardy, tak to není. Zároveň ministr Karel Havlíček řekl, že ta částka je zanedbatelná. Není to mimořádné v objemu peněz, které ministerstvo rozděluje mezi podnikatele.

Sám ministr Karel Havlíček nám v SMS zprávě napsal, že ten audit systému se netýkal Agrofertu. Agrofert je sice několikrát v té zprávě zmíněn a jde samozřejmě o kontrolu střetu zájmů, ale kvůli tomuto pochybení nebyla vyměřená žádná finanční korekce, takže ta pokuta nevychází vůbec z nějakých projektů pro holding Agrofert. To je asi potřeba zmínit, a je to fér zmínit, že finanční dopad se nepromítl do té pokuty.

Jaké má tedy teď ministerstvo průmyslu a obchodu možnosti? Je už tedy jasné, že o ty peníze, o tu půl miliardu, přijde, nebo jak to v takovém případě chodí?
Věc se má tak, že ministerstvo by mělo připustit, že tam ty chyby byly, a poté může tu částku rozdělit mezi jiné příjemce, mezi jiné podnikatele, kde nebyly žádné problémy, tedy je možné ty peníze ještě dále využít a Česko o ně nepřijde. Pokud ale tu pokutu nepřijmou, nebudou s ní souhlasit, tak Brusel nám ty peníze sebere úplně.

Reagovalo už tedy nějak ministerstvo průmyslu a obchodu v této věci, máme nějakou představu o tom, jak se k tomu postaví?
My jsme se na tu pokutu ptali tiskového odboru a ti nechtěli reagovat. A pan náměstek Marian Piecha, pod kterého ty fondy spadají, si vyžádal osobní schůzku, na kterou my jsme přišli. Byla to schůzka oficiální, proběhl z ní zvukový záznam, ale bohužel poté, když jsme chtěli některé ty jeho výroky a citace použít, tak s tím nesouhlasil. On chtěl vidět celý článek, protože měl pocit, že to, co chceme použít, je vytržené z kontextu.

Takže my jsme nad tím docela dlouho hovořili se zaměstnanci a úředníky ministerstva průmyslu. Víme, proč oni s tou pokutou nesouhlasí a proč je ten jejich postup takový, jaký je. Oni aktuálně tu pokutu nepřijali skutečně, ačkoliv je k tomu vyzval i Brusel. A vyžádali si takové neformální on-line jednání, na kterém právě chtěli rozporovat za prvé to, jakým způsobem byla ta pokuta vypočítána. To se jim nelíbí. Poté se jim nelíbí to, jaké projekty auditoři vybrali a přišlo jim, že byli i velmi přísní v té chybovosti. Toto všechno oni s nimi chtěli řešit. To jednání proběhlo.

 Máme informace o tom jednání, ale pouze ze strany ministerstva průmyslu. Mělo se na něm řešit právě to, jakým způsobem byla vypočítána ta korekce, a dokonce by mělo dojít k prověření profesorem matematiky, kterého sama Evropská komise nabídla. A také je prý měl zaujmout fakt, že proti té pokutě se nemá možnost to ministerstvo nijak moc bránit. Takže podle nich se otevřela debata a bude pokračovat. Kdy, to nevíme, datum není stanovené, ale musí se to všechno vyřešit nejpozději do konce roku 2023, protože pouze do té doby je možné ty peníze případně vyčerpat, takže toho času není moc.

A pokud se tedy ministerstvo se zástupci Bruselu nedohodne, tak hrozí, že o celou tu částku, o tu půlmiliardu, skutečně nenávratně přijde, je tady taková možnost?
Ano. Pokud by se buď ministerstvo rozhodlo definitivně tu pokutu odmítnout, tak by Brusel mohl ty peníze odejmout úplně. Ale aniž by ministerstvo udělalo cokoliv, tak Evropská komise má možnost přistoupit k tzv. čisté opravě, tedy říci, že už jim v uvozovkách došla trpělivost, jednat dále nebudou a že ty peníze odebírají těm projektům úplně. A bavíme se tedy o penězích, které už byly vyplaceny ze státního rozpočtu. Takže v tu chvíli by se opět řešilo dále, kdo nakonec ty projekty a ty dotace zaplatí.

Tereza Čemusová, reportérka serveru iROZHLAS. Děkujeme, Terezo.
Na slyšenou. Děkuji za pozvání.

Barbora Sochorová, Pavel Vondra a Martin Melichar

Související témata: podcast, Vinohradská 12, Penam, Tereza Čemusová, Agrofert, střet zájmů, inovace