Pedofilové pracující s dětmi? Tři mezery v zákonech a co s nimi

Jak je možné, že lidé, kteří už jednou byli odsouzeni za zneužívání dětí, mohou po letech řídit dětský taneční soubor? Tomu nějak nerozumím. 
Ano, ten muž skutečně mohl řídit dětský taneční soubor, protože mu to prostě soud nezakázal. A to ani nemohl. Zákon totiž umožňuje zakázat sexuálnímu delikventovi pracovat s dětmi jen v případě, když už s těmi dětmi oficiálně pracoval v době, kdy ten trestný čin, kvůli kterému je před soudem, spáchal a navíc ten trestný čin provedl právě v souvislosti s touto činností. Proto se v Česku ta činnost zakazuje, aby jí pachatel nemohl vykonávat dál.

Jenže vyučený elektrikář ze Strakonic, o kterém jsme teď mluvili, ten s dětmi ještě oficiálně nepracoval, když zneužíval to první dítě. Jezdil tehdy po Praze jako kurýr, s mládeží nepracoval a žádný dětský soubor v té době ještě nevedl, proto mu soud vlastně neměl co zakázat.

Ty jsi určitě kvůli tomuto tématu oslovil řadu expertů. Co na ten případ říkají?
My jsme při zjišťování, jestli české zákony dostatečně chrání děti před sexuálními násilníky, našli tři takové hlavní pochybností na třech konkrétních soudních případech a ty jsme nechali posoudit experty, tedy soudní znalce, psychiatry, sexuology, soudce. Tento konkrétní zmíněný případ muže ze Strakonic jsme představili prezidentovi Soudcovské unie Liboru Vávrovi a jeho názor byl jednoznačný. Řekl, že pokud stát umožní zakazovat práci s dětmi jen tomu, kdo už s nimi pracoval a kvůli tomu spáchal ten zločin, je to mezera v zákonech. 

Podle něj by stát měl soudům umožnit zakazovat činnost i preventivně tomu, kdo s dětmi sice ještě nepracuje, ale pro případ, že by někdy v budoucnu chtěl. S Liborem Vávrou souhlasí i psychiatr a sexuolog Martin Hollý, který je členem České psychiatrické společnosti. On říká, že umožnit ten zákaz činnosti i v jiných případech než těch, které jsou vázány na tu konkrétní činnost, by určitě bylo rozumné z preventivního hlediska.

Ten případ, který jsem popsal před chvílí a který si ty ještě rozvedl, ten je ojedinělý, nebo není?
Rozhodně není. Kriminalisté vyšetřují každý rok desítky takových případů, kdy je dítě obětí sexuálního násilí a pachatelem je člověk, který na něj má nějak dohlížet, to znamená vychovatel, učitel, vedoucí kroužku nebo nějaký sportovní trenér. Loni policisté řešili 36 takových případů, vyplývá to ze statistiky Policejního prezidia, kterou nám poskytl mluvčí prezidia Ondřej Moravčík. 

Podobná čísla byla i v minulých letech. V roce 2020 kriminalisté řešili 28 případů, v roce 2019 pak 34. Kolik pachatelů sexuálně napadá děti opakovaně, to se neví, protože to policie neeviduje. Jak už jsem řekl, my jsme ale zmapovali několik takových případů, na kterých se podle oslovených expertů jasně ukazuje, že české zákony nechrání děti tak, jak by bylo potřeba. 

Ty jsi zmiňoval, že v té statistice, kterou Radiožurnál má k dispozici, není uvedeno, zda ten daný pachatel spáchal ten trestný čin zneužívání dítěte opakovaně. Předpokládám, že ale policisté o tom mají ponětí a vědí to. Nicméně úřady soudce zajímá to, nezajímá?
Na to jsme se chtěli zeptat ministra spravedlnosti Pavla Blažka z ODS. On ale naše na naše dotazy nereagoval. Na e-mail, který jsme mu poslali už 25. dubna, dodnes neodepsal. Neodpověděl nám ani na SMS zprávy a jeho mobil zvedali lidé z tiskového odboru. Několikrát jsme se ho pokusili oslovit i při jednání sněmovny, jenže nikdy jsme ho nezastihli. Bylo to za poslední dva měsíce asi třikrát nebo čtyřikrát, kdy jsme ve sněmovně byli, ale nebyl tam ministr spravedlnosti Pavel Blažek. On se vždycky z jednání sněmovny omluvil a nedorazil. Když jsme chtěli znát jeho  týdenní program, abychom věděli, kde je, kde ho najít a kde ho tedy oslovit, tiskové oddělení nám nakonec odpovědělo, že ministr je chráněnou osobou, a proto je jeho program neveřejný, takže jeho konkrétní názor jako ministra my neznáme. My jsme si nakonec dopisovali jen s lidmi z tiskového oddělení, protože nám nic jiného nezbylo, a na dotaz, jestli by soudy neměly tedy mít možnost zakazovat sexuálním delikventům práci s dětmi i preventivně, o čemž tedy mluví znalci, shoduje se na tom zmíněný psychiatr Martin Hollý i prezident Soudcovské unie Libor Vávra..

...protože tam je jisté tedy riziko, že když už ten trestný čin jednou spáchal, je možné, že k tomu dojde i podruhé, potřetí…
Určitě, to riziko tady je. A navíc proč to nezakázat preventivně? Proč prostě neochránit děti preventivně. Lepší ty děti ochránit, než je vystavit tomu riziku, jak si zmínil. 

A to tiskové oddělení se vyjádřilo nějakým způsobem?
Mluvčí resortu Vladimír Řepka řekl, že ministerstvo nepovažuje za vhodné udělovat tyto zákazy. A jeho kolegyně z tiskového oddělení Markéta Poslušná přirovnala zneužívání dětí ke krádeži peněz a řekla jestli to můžu citovat: “Pokud by někdo kradl v obchodě, tak už by nemohl vykonávat práci spojenou s penězi. Takové vymezení podmínek pro uložení trestu zákazu činnosti považujeme za příliš široké a ponechávající příliš velký prostor pro úvahu soudce.”

To je tedy názor ministerstva spravedlnosti. Jenomže přesně to v jiných státech Evropy třeba jde. Na Slovensku tam mají jiný přístup a právě umožňují udělovat zákazy činnosti i preventivně do budoucna, přestože ten člověk zrovna nevykonává žádnou činnost s dětmi, ale bylo by tam riziko, že by mohl a mohl by při té činnosti zneužít nějaké dítě, tak se mu ta činnost zakáže. My jsme totiž oslovili i Výzkumný ústav Evropského parlamentu s dotazem, jak ochranu dětí před sexuálními delikventy řeší jiné státy EU. A jaké přitom využívají zákony. Ukázalo se, že třeba zmíněné Slovensko je v tomto mnohem přísnější než Česká republika.

Tak to byla tedy jedna mezera v českých zákonech. Ty jsi ale zmiňoval na začátku, že jste se zajímali o tři případy. Tak jaké jsou ty zbylé dva?
Problematické není jenom to ukládání zákazu práce s dětmi, ale i jeho délka. To se ukázalo na druhém případu. Šlo o pětapadesátiletého učitele z Plzeňska, který byl letos v únoru odsouzený za zneužívání dětí, a to už dokonce potřetí. Poprvé to bylo v roce 1994, pak v roce 2001, kdy jako majitel modelingové agentury podle soudu dával nezletilým dívkám pod různými záminkami úkoly při jejich přípravě na soutěž Miss Poupě. No a za chyby je pak svlečené plácal přes nahý zadek bambusovou tyčkou, řemínkem i rukou. Tehdy dostal pětiletou podmínku a desetiletý zákaz práce s dětmi. Jenže sotva ten desetiletý zákaz skončil, opět si našel cestu k dětem, získal místo asistenta pedagoga a později se dokonce stal učitelem. A jako učitel pak podle soudu zneužil další děti. Bylo to na jaře roku 2020, kdy ve svém bytě při soukromém doučování trestal nezletilé žákyně podobně, jako předtím trestal ty malé účastnice soutěže krásy a jednu z dívek i osahával. Muž podle znalců trpí pseudopedagogickým sadismem a pedofilií orientovanou na dospívající dívky. A letos v únoru tedy byl odsouzen, dostal u soudu opět podmínku a další desetiletý zákaz činnosti s dětmi. Ta desetiletá délka je totiž maximum, co české zákony umožňují nebo co dovolují. Podle znalkyně v oboru psychiatrie a sexuologie Pavly Bittnerové, kterou jsme oslovili kvůli zjišťování tohoto tématu a která právě na tohoto muže napsala soudní posudek, je ale desetiletý zákaz příliš krátký a ona doporučuje, aby české zákony měly možnost ukládat ten zákaz činnosti i doživotní, protože prostě někteří pachatelé jednak jsou nepoučitelní, jednak ta jejich porucha sexuální preference není léčitelná, může se projevovat kdykoli, a pokud ten člověk, on většinou ví, co má dělat, jak se těm dětem vyhnout, ale pokud on sám vědomě ty děti opět vyhledává a zneužívá, tak hrozí riziko, že je bude zneužívat i po 10 letech, i po 20, tak proč mu tu možnost pracovat s dětmi nezakázat na doživotí. S možností ukládat dlouhodobější nebo i doživotní zákaz činnosti souhlasí i zmíněný psychiatr a sexuolog Martin Hollý, který právě zdůrazňuje to, že porucha sexuální preference, která způsobí, že někdo zneužije dítě, tak se nedá vyléčit a může se projevovat celý život.

Mimochodem ten doživotní zákaz, ten je platný někde třeba na západ od nás? 
Jak jsem říkal, my jsme oslovili Výzkumný ústav Evropského parlamentu s dotazem, jak to řeší jinde a tam jsme dostali odpověď, že doživotní zákaz činnosti s dětmi využívá 11 států EU, když to řeknu konkrétně, je to Rakousko, Chorvatsko, Německo, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Lucembursko, Polsko, Malta a Slovensko. My jsme totiž při práci na tomto tématu narazili také na směrnici Evropského parlamentu a Rady z 13. prosince 2011, která mluví o trvalém zákazu práce s dětmi jako o jedné z možností, doporučovaných možností, jak je chránit před zneužíváním. Ta směrnice, a já z ní opět budu citovat, stanoví: pokud to nebezpečí, které pachatelé představují a možná rizika opakování trestných činů vyžadují, mělo by být odsouzeným pachatelům dočasně nebo trvale zabráněno ve výkonu činností zahrnujících přímý a pravidelný kontakt s dětmi. A právě těch 11 států Evropy to umožňuje. Státní tajemník slovenského ministerstva spravedlnosti Ondřej Dostál, kterého jsme oslovili, nám řekl, že doživotní zákaz Slovensko schválilo právě proto, že je to pro něj prioritou, jak chránit děti. 

A ještě zmíním příklad Polska a Itálie. Tyto dvě země jsou zajímavé v tom, že tam doživotní zákaz je dokonce jedinou alternativou. Naše zákony umožňují pouze maximální délku 10 let. My jsme oslovili i ministerstvo spravedlnosti opět s tím, co říká na to, že jinde ty celoživotní zákazy využívají. Ministerstvo to ale nekomentovalo a náš dotaz nechalo bez jakékoliv odpovědi.

Říkal jsi tedy Slovensko nejenom preventivní tresty, ale tedy i doživotní…
Ano. Slovensko umožňuje udělovat preventivně ty zákazy činnosti a navíc můžou být i doživotní. 

Co ten třetí případ, o který jste se teďka zajímali v souvislosti se zneužíváním dětí?
Na tom dalším případu se ukazuje, že někdo může pracovat s dětmi a dokonce vůbec nemusí dokazovat bezúhonnost. Jde o muže z Liberce, který si založil spolek Děti ráje železnice, pořádal dětské tábory a soukromá hlídání dětí, ačkoli v minulosti byl už dvakrát odsouzený za znásilnění dětí. A na těchto táborech, které pořádal ten jeho spolek, nyní podle aktuálního obvinění policie znásilnil dalších sedm dětí. 

Ten případ je otřesný. Pěti z těch dětí bylo méně než 10 let a dvěma holčičkám dokonce nebylo ještě ani pět let. Ke všem případům z tohoto obvinění se muž podle policie přiznal. No a založit ten spolek věnovaný dětem mohl právě proto, že na minulost se ho nikdo neptal. V Česku totiž zakladatelé spolku nemusí mít čistý trestní rejstřík, nemusí ho nikde dokládat, nemusí nikde předkládat, že v minulosti nespáchali žádný trestný čin a ministerstvo spravedlnosti dokonce ani neuvažuje, že by tomu v budoucnu mělo být jinak. Jak už dříve nám řekl Michal Pleskot z tiskového oddělení, kdyby ta podmínka bezúhonnosti platila, značná část lidí by si spolek založit nemohla a resort je takto nechce diskriminovat. Například zmínil, že by si spolek nemohli založit recidivisté, kterým založení spolku a nějaké tyto společné aktivity umožňují se integrovat ve společnosti. Nicméně jakási výjimka pro sexuální delikventy, kteří zneužívají děti, by tady asi měla být a mně to přijde to vysvětlení bizarní ze strany ministerstva spravedlnosti vysvětlovat tím, že..

Tou diskriminací.
Ano, tou diskriminací a tím vysvětlovat, proč umožním zakládat spolky nebo proč stát umožňuje zakládat spolky i trestaným lidem, a to spolky, které se věnují právě dětem.

No a právě třeba zaměstnavatelé, dejme tomu ředitelé základních škol, kteří by třeba chtěli najmout nového učitele, oni si nemohou vyžádat ty výpisy z trestního rejstříku? Respektive ty tresty se taky asi vymazávají po nějaké době…
Ano, oni si mohou vyžádat od žadatele o práci ve škole výpis z rejstříku trestů dokonce je to jejich povinnost. Jenže ty starší trestné činy se po určité době z těch výpisů, jak jsi řekl, mažou. A kvůli tomu se ten zaměstnavatel vůbec nedozví, že tedy přijal někoho, kdo v minulosti byl trestaný třeba i za zneužívání dětí, protože v tom výpise to prostě už není po nějaké době. A to se ukázalo na tom popsaném případu učitele z Plzeňska, který mohl učit, i když byl předtím dvakrát odsouzený za zneužívání dětí. Výpis z rejstříku měl prostě čistý. A když už jsme řekli, že na Slovensku mají zákony přísnější, platí to i v tomto případě.

Takže i ve třetím případě - nejenom preventivně, doživotně, ale ještě tam je nějaká ochrana před opakovaným zaměstnáním toho daného člověka, který už spáchal v minulosti trestný čin zneužívání dětí?
Ano, ve školství. My jsme se opět na to ptali státního tajemníka tamního ministerstva spravedlnosti Ondřeje Dostála a ten nám řekl, že jakmile se někdo dopustí znásilnění, sexuálního zneužívání nebo trestných činů týkajících se dětské pornografie, má doživotní překážku v pedagogickém povolání a odborné práci s dětmi.

Arture, bude s tím Česko něco dělat? Budeme se inspirovat Slovenskem?
Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Pavla Blažka z ODS na všechny ty mezery v zákonech reagovalo tak, že změny nechystá. Nicméně politici se možná přece jen budou muset tím tématem zabývat. Podle našeho zjištění se totiž do hry vložila policie a už připravuje návrh, jak ty zákony zpřísnit. Mluvčí Policejního prezidia Ondřej Moravčík nám řekl, že chtějí navrhnout, aby právě každý, kdo chce pracovat s dětmi, doložil, že v minulosti nespáchal žádný mravnostní trestný čin na dítěti. A ten jejich návrh směřuje i na zakladatele spolků, které se věnují dětem.

Což může být třeba ty taneční soubory apod., co už jsme tady zmínili. 
Ano. A ty by při zakládání musely předložit také kompletní trestní rejstřík, včetně činů, které už jsou po čase zahlazené. Takže všechny, které v minulosti ti zakladatelé spáchali. Předložit to chtějí prostřednictvím policejního prezidenta na ministerstvo vnitra a mluvčí Ministerstva vnitra Hana Malá nám už řekla, že vnitro s nimi v tomto chce spolupracovat. Policisté nejsou jediní. Podobný návrh povinnosti předkládat jakési osvědčení pro žadatele o práci s dětmi zvažuje i podvýbor pro problematiku domácího a sexuálního násilí, sněmovní podvýbor. My jsme oslovili i ministra školství Petra Gazdíka s tímto tématem. Na dotazy, které jsme mu poslali v dubnu, ani on neodpověděl, podobně jako Pavel Blažek. Když jsme ho začátkem května zastihli ve sněmovně, prohlásil, že názor na toto téma si udělá až po jednání s Českou radou dětí a mládeže. Ta schůzka mezi ministrem Gazdíkem a lidmi z Rady dětí a mládeže sice proběhla, o dětských obětech sexuálních násilníků a jejich ochraně především, se na ní ale nejednalo. Mluvčí rady Soňa Polak nám řekla, že schůzka měla jiná témata a omezený čas. My jsme proto ministra Gazdíka vyhledali ještě jednou mluvili. Mluvili jsme s ním ve sněmovně podruhé, bylo to tuším někdy na konci května, a to nám řekl, že po učitelích a dalších zaměstnancích ve školství bezúhonnost školy samozřejmě vyžadují, jak jsem o tom mluvil, ale pouze ve formě výpisu, který, jak už víme, nemusí obsahovat všechny trestné činy z minulosti toho žadatele o práci. Nicméně s dotazy na lidi, kteří neformálně pracují s dětmi v těch kroužcích, ve spolcích, s tím zase odkázal na resort spravedlnosti, že s tím ministerstvo školství nemá nic společného, že neeviduje tyto spolky a kroužky, že nemá žádný registr, a proto nemá, jak vymáhat od těch lidí bezúhonnost. Když jsem namítl, že přece i on může navrhnout kolegovi z vlády Pavlu Blažkovi, jak zvýšit ochranu dětí, říkal, že to může udělat každý občan, tedy i já. Vyzval dokonce mě, že ať něco vymyslím a navrhnu. Sám se ale vyhnul přímé odpovědi na otázku, jestli české zákony chrání děti dostatečně, řekl, že té otázce nerozumí. Nakonec ale prohlásil, že ministerstvo školství už na nějakých návrzích změn pracuje, že na ministerstvu má vzniknout celé nové oddělení a že chystají zákon, který vytvoří seznam organizací pracujících s mládeží a v rámci toho možná budou vyžadovat doklad bezúhonnosti. O detailech ale odmítl mluvit s tím, že momentálně řeší jiné priority.

A to se stále bavíme pouze o tom dokladu bez úhonnosti. To znamená, ty dvě další roviny, to znamená ty dvě další roviny - ta délka 10 let a ještě k tomu preventivní udělení trestu, ty se vůbec neřeší a jak už jsi zmínil, ministerstvo spravedlnosti to pokládá za dostatečné, takže ani nemá žádnou intenci něco měnit?
Ano, ministerstvo spravedlnosti to pokládá za dostatečné. Přímo tu otázku délky zákazu činnosti a jejího ukládání zatím nikdo neřeší, ale ono by se to vlastně vyřešilo tím, kdyby po každém žadateli o práci s dětmi se vyžadovala bezúhonnost. Tím bychom zamezili tomu, že se k těm dětem může i po 10 letech od uplynutí zákazu činnosti dostat někdo, kdo v minulosti spáchal nějaký trestný čin na dítěti. Pokud by to, co momentálně navrhuje policie i ten sněmovní podvýbor prošlo, tak bychom vyřešili všechny ty tři pochybnosti najednou. Uvidíme, jak ta jednání dopadnou a jak vstřícné a ochotné ministerstvo spravedlnosti bude k tomu zavádět nějaké změny.