Česko zmírňuje protiepidemická opatření: obchody a restaurace otevírají, zdravotníci vyjadřují obavy

Česko se posunuje do mírnějšího stupně protiepidemických opatření. Otevřou se restaurace, kavárny, sportoviště a služby. V omezeném režimu se vracejí i děti do škol. Zaznívají ale varování, že uvolňování pravidel možná přichází příliš brzy a po Vánocích se můžeme dočkat opětovných restrikcí.Co všechno vládní protiepidemický systém PES ulehčil, a kde naopak vnáší do hry další otázky? 

Jan Hamáček, vicepremiér (ČSSD)

„Počet nakažených klesá, což je dobrá zpráva, ale neklesá tak rychle, jak bychom si možná přáli. Čeká nás asi nějaká doba v trojce. Pravděpodobně to zahrne i vánoční svátky. V případě, že by nouzový stav prodloužen nebyl, všechna opatření vydaná podle krizového zákona tím končí a dostali bychom se do do fáze nekontrolovaného uvolnění.“

Česko ve čtvrtek 3. 12. vstupuje do třetího stupně epidemického systému PES, což znamená další uvolnění protikoronavirových opatření. Vojtěchu, ty se dlouhodobě zabýváš vědeckým kontextem celé problematiky. Co všechno se dneškem počínaje mění, co budeme smět, co zůstane nadále zakázané?

VK: Nejvíce se zmiňovaly restaurace a obchody – a těmi začnu. Nemění se pravidla týkající se provozu uvnitř, zůstávají omezení počtu lidí v přepočtu na plochu obchodu, tedy 15 metrů čtverečních. Zákazníci musí dodržovat dvoumetrové rozestupy a všichni samozřejmě musí mít roušku. Zásadní změnou je, že kromě obchodů s potravinami nebo drogerie se otevírají veškeré obchody bez rozlišení sortimentu, který nabízí. V celé debatě bylo zajímavé třeba to, co v neděli na tiskové konferenci zmiňoval ministr Havlíček, totiž že se že se upouští od nápadu zavést jakousi izolaci pro zkoušené zboží například v obchodech s oblečením nebo s obuví.  V plánu totiž původně bylo, že když si něco vyzkoušíme, musí to pak obchod někam na 24 hodin uklidit, aby se tak zamezilo přímému kontaktu s případným virem na zboží. Tohle omezení nakonec neprošlo. Dalším bodem jsou restaurace, které můžou otevřít v časech od 6 hodin ráno do 23. hodiny večerní. Platí podmínka, že podniky jsou povinny omezit kapacitu na 50 % provozovny, u stolu mohou sedět maximálně čtyři lidé, cituji ministra Havlíčka: „Nikdo v hospodě nesmí být na stojáka“. A tady jde skutečně o to omezit interakci a možnost se v restauracích shlukovat.

Od těchto pravidel se pak odvíjejí například vánoční trhy. Ony stejně jako předtím nejsou zakázané, platí, že se nedoporučuje jejich konání, ale přesto je možné je pod podmínkou dodržení pravidel provozovat. Už předtím to platilo pro farmářské trhy, kde je nařízena mezera mezi stánky čtyři metry a na místě není povolena konzumace jídla ani nápojů. Jednou z velkých změn spojených se třetím stupněm je, že obecně přestal platit zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti. Zároveň skončil zákaz nočního vycházení nočního a uvolnilo se i opatření omezující počet lidí, kteří se mohou sdružovat na veřejnosti. Doteď to bylo šest lidí, teď to stouplo na 50, což je poměrně výrazný posun. Provozy můžou obnovit i služby, například kadeřnictví, ministr Havlíček zmiňoval třeba i solária. Důležité je, že personál bude muset používat roušku nebo respirátor. Například u kadeřnictví se často zmiňovala nutná dvojí ochrana, to znamená rouška a plexi štít, od toho se nakonec upustilo. V případě zákazníků je to na individuálním zvážení v závislosti na konkrétní službě. Ve chvíli, kdy to služba neumožňuje, lidi roušku mít nemusí.

Dlouhodobě se mluví o naprostém zrušení kulturních akcí, vystoupení a podobně. Tam zůstávají odděleny dvě oblasti. Tou první jsou živá vystoupení, tedy koncerty nebo divadelní představení, pro která platí, že se sice můžou konat, ale bez přítomnosti diváků. Jinými slovy se stále počítá s tím, že tento typ akcí by se měl přenášet on-line. Druhou oblastí jsou muzea a galerie, tam platí povinnost omezit kapacitu na jednu čtvrtinu výstavní plochy.

Poslední oblastí je sport, kde platí, že se znovu mohou otevřít fitness centra a posilovny. Obecně se může začít sportovat – a to i ve vnitřních prostorách – ovšem znovu je nutné brát v potaz povinné omezení počtu lidí na plochu zařízení. Můžu uvést příklad skupinových fitness lekcí nebo posiloven, kde je počet omezen na režim 9 cvičenců plus trenér. Trochu kontroverzi vzbuzuje povinnost nosit při vnitřních pohybových aktivitách roušku, u venkovních sportů rouška povinná není. Výjimky se týkají profesionálních sportovci, ti jsou pravidelně testováni, a roušku tedy nemusí mít nasazenou ani ve vnitřních prostorách.

Ještě pro úplnost, jak jsou na tom v této fázi školy?

Tento týden ještě platí původní režim podle čtvrtého stupně protiepidemického systému. Na třetí stupeň najedou až od příštího týdne. Momentálně jsou ve školách žáci prvního stupně, od 7. prosince nastane změna se třetím stupněm. Tam platí, že pro žáky na středních a vyšších odborných školách bude zavedena střídavá prezenční výuka po týdnech. V tomto takzvaném rotačním systému platí, že se žáci budou střídat – týden prezenčně a týden v online výuce.

Připomeňme ještě fungování systému PES. Co tedy rozhoduje o tom, kdy jaký stupeň platí?

Tady máme dvě roviny. Jedna je čistě datová, vychází z dlouhodobě sledovaných údajů. Existuje několik kategorií, z nichž každá dostává určité bodové ohodnocení – a z toho vzniká takzvané celkové skóre. Bodová hodnocení se sčítají dohromady, sleduje se zaprvé čtrnáctidenní počet nově pozitivních s covidem na 100 tisíc obyvatel, zadruhé údaj nově pozitivních lidí za 14 dní mezi obyvateli ve věku od 65 let, zatřetí zjednodušený výpočet reprodukčního čísla a začtvrté průměrná pozitivita testů za posledních sedm dní – to znamená poměr pozitivních testů v celkovém součtu. Pro každý z ukazatelů existuje stupnice. Jsou nastaveny určité mezní body, po jejichž dosažení se skóre v dané oblasti snižuje, a celkově se to sčítá. Když se podíváme na momentální situaci, tedy například data z 1. 12., tak za celkový počet případů máme 16 bodů, za počet případů mezi obyvateli nad 65 let máme dalších 16 bodů. Je to 16 bodů z celkových 20 možných, což napovídá, v jaké celkové situaci se nacházíme. Tedy že jsme stále ještě ve vyšším stupni protiepidemického systému. Důležité je ale říct, že pokud se pohybujeme směrem dolů, celkové skóre klesá. Abychom ale skutečně přešli do nižšího stupně, musí skóre v těchto mezích zůstat po sedm dní. Při sledování negativního vývoje, musí být skóre ve vyšším stupni po dobu tří dnů. Ale ať už se skóre bude vyvíjet jakkoli, finální slovo má nakonec stejně vláda, která na základě konkrétních údajů rozhodne o rozvolnění, nebo naopak zpřísnění protiepidemických opatření. Neplatí tedy, že pokud bude skóre po sedm dní v nižším stupni, povede to automaticky ke zmírnění všech opatření. To jsme koneckonců viděli i v posledních dvou týdnech, kdy data sice vypadala slibně, ale dlouhou dobu se řešilo, jestli vůbec se některá rozvolnění zavedou.

Janetto, vy už od jara sledujete situaci na ministerstvu zdravotnictví a politické souvislosti.  Vláda v neděli prezentovala rozhodnutí o přechodu na třetí stupeň jako jednomyslné. Co všechno víme o tom, jak se ministři a ministryně rozhodují? Je možné vypozorovat uvnitř vlády nějaké jasnější názorové proudy týkající se proticovidových opatření?

J.N.: Alespoň navenek je vodítkem právě protiepidemický systém, tzv. PES. A Česko skutečně celý minulý týden bylo na hodnotě 57, která odpovídá třetímu stupni rizika. O to se ale v podstatě Praha spolu s Moravskoslezským krajem, které v Česku patří mezi ty nejlidnatější. V ostatních krajích, jak ještě v pátek upozorňoval i ministr zdravotnictví, situace tak dobrá není.

Jan Blatný, ministr zdravotnictví (za ANO)

“Bez Prahy, tak jak bylo uvedeno v obrázku by skóre nikdy nedošlo do bodu tři, pohybovalo by se těsně nad její hranicí” 

Jen bez Prahy by se Česko pohybovalo na hodnotě 62, nikoli 57, to znamená stále ještě čtvrtý stupeň. Olomoucký kraj je aktuálně na skóre 74, Vysočina, Královéhradecký a Liberecký kraj na hodnotě 62. I epidemiolog Roman Prymula, který v současnosti působí jako poradce premiéra Babiše, ještě v sobotu říkal, že nelze spoléhat na to, že Praha přetáhne celou republiku do třetího stupně, aby se podle toho rozvolňovalo všude.

Roman Prymula, epidemiolog

“Data nejsou stejná v celé republice, máme kraje, kde je epidemiologická situace horší než v Praze a na severní Moravě. Důvod je, že my jsme sice v poklesu, ale pokles se neustále zpomaluje.”

Ministr Blatný prohlásil, že opatření se zmírní pouze plošně, nikoli po krajích. Jediné, co Prymula připustil, bylo otevření malých obchodů, protože ty nejsou tak rizikové, aby způsobily výrazný nárůst nakažených. Je tedy dost těžké říct, podle čeho vláda nakonec rozhodla tak, jak rozhodla. Trochu to spíš vypadá, že chce lidem před Vánoci udělat radost a situaci uvolnit, dopřát jim aspoň trochu normální život, podobně jako to bylo v létě. Víme, že se shodla jednomyslně, ale nebylo to bez debat. Někdo chtěl rozvolnit hned od pondělí, někdo až od následujícího pondělí. Kompromisním řešením je čtvrtek, který navrhl ministr zdravotnictví Blatný. Ministr vnitra Jan Hamáček z ČSSD také otevřeně řekl, že existují zájmové skupiny, které vyvíjejí tlak na příslušné ministry, aby se opatření zmírnila. Pod výrazným tlakem tak nejspíš byl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček za hnutí ANO kvůli otevírání obchodů, pro které je předvánoční období často tím nejvýdělečnějším za celý rok. A ministr Havlíček dokonce už začátkem listopadu řekl, že předvánoční trh nechce takzvaně pohřbít. Pod tlakem mohla být i ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová za ANO, pod jejíž resort spadají ubytovací kapacity. Tito dva ministři mohli tedy prosazovat dřívější rozvolnění. Naopak Jan Hamáček dlouhodobě působí hodně konzervativně, troufám si říct, že se zasazoval o to, aby se s rozvolněním ještě počkalo.

Pozorujete vy sama tuto rétoriku zevnitř vlády, když sledujete tiskové konference, mluvíte se svými zdroji uvnitř vládních struktur?

Ano, a bylo to vidět i na jaře, kdy se o měsíc dřív otevřela obchodní centra, přitom epidemiologové tehdy upozorňovali na to, že to není úplně dobrý krok. A pan ministr Havlíček tehdy přiznal, že epidemiologické zájmy i rizika ustoupily zájmům ekonomickým.

Kritikové v průběhu jara i léta vládě často vyčítali chaotičnost jednání, která se podle nich odrážela i v těch opatřeních. Kabinet tehdy podle nich nebyl schopen jednoznačné, direktivní komunikace. Je možné porovnat, jak to v tomto ohledu vypadá teď, když se vláda opírá o systém PES, po kterém mnozí volali a de facto má nějakou jasnou strukturu, podle níž by měla postupovat?

Je pravda, že opoziční poslanci, ale i podnikatelé dlouhé měsíce po vládě požadovali, aby vytvořila alespoň nějaký plán toho, jak a kdy se bude co rozvolňovat. Chtěli, aby bylo možné dopředu odhadnout, připravit se na změny, aby vše nepřicházelo ze dne na den. Odpovědí na tento požadavek je systém PES. Komunikace se ale bohužel nijak výrazně nezlepšila. Když ministr Blatný tu tabulku představoval, řekl, že skóre se bude hodnotit od středy do středy, ve čtvrtek to probere s odborníky, v pátek s tím půjde na vládu, jež bude o změnách rozhodovat tak, aby platily od následujícího pondělí.Tento skvělý plán se ale trochu vymkl kontrole minulý týden, když PES ukazoval skóre 57. Na začátku týdne to vypadalo slibně, že by se Česko skutečně mohlo posunout do třetího stupně. Ve středu to ministr vnitra Hamáček mírnil slovy, že to jisté vůbec není, protože se situace nevyvíjí tak dobře, jak se očekávalo. Ve čtvrtek ministr zdravotnictví Blatný zase řekl, že je to 50 na 50. V podstatě z toho bylo cítit, že přestože celorepublikové skóre ukazuje na třetí stupeň, ministrovi zdravotnictví se do přechodu na něj nechce. On totiž věděl, že tomu zdaleka neodpovídají všechny kraje. Jenže jednou ta pravidla nějak nastavili a měli by se podle nich řídit, protože jinak lidé, a především podnikatelé, stále nevědí, s čím mohou počítat. To bylo vidět i na případech, kdy restaurace nakupovaly zásoby koncem minulého týdne. Chtěly být připravené pro případ, kdyby vláda v neděli náhodou oznámila, že mohou od pondělí otevřít. Někteří provozovatelé to nevydrželi do konce a otevřeli už minulý týden. To podle mě není pro vládu úplně dobré vysvědčení. Komunikaci kritizoval i šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Sama vláda podle něj zpochybnila celý protiepidemický systém, když se začaly hledat způsoby, jak nerozvolnit, přestože systém ukazoval třetí stupeň. Ale je samozřejmě dobře, že tu alespoň nějaký PES je. Existuje vodítko, které napoví alespoň rámcově, co se dá čekat.

Vojtěchu, ty sleduješ reakce, které teď zmínila Janetta, ale věnuješ se i pohledu odborníků. Někteří epidemiologové ventilovali obavy z toho, že uvolňování opatření může být předčasné. Co říkají, čím argumentují?

VK: Nejčastější argument je složen ze dvou věcí. Jedna věc je, že obecně klesá schopnost českých obyvatel to celé vydržet. Trvá to poměrně dlouho, včetně všech protiepidemických opatření. Třeba Lidovky zveřejnily data od PaQ Research, kteří dělají stránky Život během pandemie, za projektem stojí sociolog Daniel Prokop. Ti si udělali průzkum mezi lidmi, jak moc se obávají covidu. Tento výzkum říká, že jen devětatřicet procent Čechů se covidu obává ve větší míře. V kombinaci s tím, že opatření jsou tu už opravdu dlouho, je vůle lidí dodržovat pravidla čím dál menší.  Zároveň platí – a to je třeba obava Petra Smejkala, hlavního epidemiologa IKEMu – že s otevřením obchodů, restaurací a zjednodušeně řečeno s otevřením téměř všeho, jakkoli v omezeném režimu, se zvýší mobilita. Lidé začnou chodit do restaurací, začnou více chodit do obchodů. V kombinaci se zmiňovaným poklesem strachu z covidu existuje větší riziko, že mobilita se zvýší a znovu se sníží míra dodržování pravidel jako takových.

Tím pádem znovu vznikne větší prostor pro nové šíření covidu.

Přesně tak. Mohlo by to znovu odstartovat to, co jsme si tady těch posledních pár týdnů v uvozovkách protrpěli. Epidemiologové upozorňují na to, že to může nastat nanovo. Janetta už to zmiňovala, i třeba Roman Prymula ještě před víkendem doporučoval povolit otevření třeba jen menších obchodů a restaurace ještě nechat uzavřené. Petr Smejkal se vyjadřoval vesměs podobně. S tím souvisí, že ve chvíli, kdy opatření takto rozvolní, tak souběžně s tím by se měl výrazně zvýšit počet testů prováděných na COVID-19. Lze totiž předpokládat, že to nějakým způsobem ovlivní i čísla v protiepidemickém systému. Bylo by zkrátka zapotřebí být důslednější i v testování, abychom viděli, jestli se to náhodou nehorší, aby bylo případně možné nějakým způsobem zasáhnout.

My jsme tu zmínili výhrady, které se objevily v souvislosti s rozhodnutím vlády přejít do třetího stupně PSA. Jak kabinet vysvětluje, že do třetího stupně přecházejí právě obchody a restaurace, zatímco školy zůstávají tento týden ještě ve čtvrtém stupni?

K tomuto ze strany vlády nemám konkrétní vysvětlení, ale podívejme se na to z nějaké logiky fungování. Pro ty školy by bylo složité měnit podmínky uprostřed týdne. Zároveň tady určitě hrál roli fakt, že oznámit v neděli třeba středním školám, že mohou v pondělí nastoupit do rotačního režimu, by bylo šibeniční. Vláda často čelila kritice, že dělá rozhodnutí ze dne na den. Systém PES se snaží předcházet vzniku unáhlených a rozhodnutí, která by dané lidi, a instituce nepřipravené. To je podle mě jeden důvod. U restaurací je jasné, proč se neotevřely od pondělí. Vláda podle mě nechtěla ze dne na den měnit podmínky, protože by potom dostala lidově řečeno „kartáč“ od všech provozovatelů, že ze dne na den není možné na všechno se připravit a otevřít. Čtvrtek je podle mě kompromisní, zařízením, restauracím, obchodům dali čas dva tři dny na přípravu znovuspuštění. Podle mě hraje velkou roli i to, co naznačovala už Janetta.  Ministerstvo průmyslu a obchodu je pod tlakem. Třeba u restaurací jsou čtvrtek, pátek a sobota dny s průměrně nejvyššími tržbami. Takže v pondělí by se sice otevřely provozovny, ale komplikoval by to fakt, že ne všichni byli připraveni. A teď ten čas na přípravu mají. Zároveň otevřou ještě před víkendem, který je prostě pro ně výhodný. Myslím si, že to bylo míněno i trošku jako povzbuzení podniků a obecně byznysu. Chtěli podnikům dát možnost rychlého nebo povedeného startu s tím, že se otevře před víkendem, kdy jsou vysoké tržby, protože lidé častěji chodí do restaurací, do hospod apod.

Janetto, vy dlouhodobě sledujete situaci ve zdravotnictví, nejen tady na Ministerstvu zdravotnictví, ale obecně v celém oboru. Jedním z hlavních důvodů, proč se teď protiepidemická opatření zaváděla, bylo také to, aby nemocnice zvládaly nápor covidových pacientů. Víme něco o tom, jak teď zdravotníci vnímají rozvolňování?

JN: Situace je z pohledu denních nárůstů výrazně lepší než před pár týdny. Jenomže u nemocnic to vždy má třeba čtrnáctidenní dojezd. Mluvila jsem například s ředitelem zlínských nemocnic Radomírem Maráčkem – konkrétně v té uherskohradišťské byla situace asi vůbec nejhorší. A ona i všechny další v tom kraji se vrací k běžné péči, takže i tam se to uvolňuje. Je ale pravda, že ve chvíli, kdy jim začaly stagnovat standardní pacienti, tak jim stále přibývali ti na intenzivní péči, takže vzniká trochu domino efekt. Zdravotníci  pořád jedou naplno. To, že se situace zlepšuje alespoň na pohled, neznamená, že v nemocnicích se to zlepšuje také v tutéž chvíli. Právě proto teď před rozvolňováním varovaly třeba i zdravotnické odbory s tím, že může zase narůst tlak na nemocnice, kde je personál dlouhodobě přetěžovaný, a po měsících epidemie už na pokraji psychických i fyzických sil.

Milan Kubek, prezident ČLK:

"Zasloužili bychom si asi trochu vydechnout a rádi bychom, aby zdravotnictví začalo fungovat v normálním režimu, nemocnice stále fungují v tom nouzovém. Na jednu stranu se tváříme, že situace je normální, takže začneme všichni chodit do hospody a sportovat do haly, zkrátka snažit se žít normálním životem. Ale na druhé straně tu máme zdravotníky, kteří tu normalitu v při fungování v nouzovém režimu moc nevidí, jsou neskutečně přetížení. Koronavirus si mezi námi vybral velkou daň, jsme nejpřetíženější skupinou." 

Vojtěch zmiňoval ještě jednu věc, a sice aspekt testování, kterého podle některých kritiků v tuto chvíli není dost. Vidíme, že počet testů klesá, zatímco počet pozitivních výsledků tak dramaticky neklesá. V uplynulých dnech vyšlo najevo, že na funkci rezignoval národní koordinátor testování na COVID-19 a vedoucí laboratorní skupiny při ministerstvu zdravotnictví Marián Hajdúch. V rozhovoru pro Denník N to zdůvodnil tím, že nechce poskytovat odborné krytí pro politická rozhodnutí, se kterými nesouhlasí. Janetto, víme o jeho odchodu cokoliv bližšího?

V podstatě jen to, co napsal Denník N. Marián Hajdúch řekl, že je rozladěný z toho, jak ministerstvo přistupuje k odborným názorům a že se jimi často neřídilo. Není asi důvod mu nevěřit, protože to není poprvé, co se takto vyjadřuje jeden z vedoucích některé pracovní skupiny při ministerstvu. Vzpomeňme si, že už na jaře tehdejší šéf epidemiologické skupiny Rastislav Maďar kritizoval vládu právě za zrychlené uvolňování opatření, kdy se o měsíc dřív, než bylo v plánu, otevřela nákupní centra. Maďar mi tehdy napsal, že odmítá komentovat něco, s čím vnitřně nesouhlasí. Už tehdy se ukázalo, že vláda odborníkům nenaslouchá úplně stoprocentně. Celé to skončilo odchodem Maďara na přelomu srpna a září po sporu o nošení roušek ve školách. Marián Hajdúch kritizoval třeba to, že se v Česku málo testuje, což má vliv na současnou epidemiologickou situaci. Argument, že testování je moc drahé, je podle Hajdúcha lichý, protože to prý od začátku epidemie stálo stejně jako jeden den lockdownu. Hajdúch je také jedním z autorů národní strategie testování nemoci COVID-19, která dala základ například k vytvoření sítě laboratoří. Její velká část se ale podle Hajdúcha do praxe vůbec nedostala. Od dubna vytvořil několik strategických dokumentů a doporučení, ale realizace se dočkala jen menší část. To jsou ve zkratce asi hlavní důvody, které ho vedly k rozhodnutí, že pro ministerstvo bude pracovat jen do konce roku.

Vy jste právě sledovala třeba i odchod epidemiologa Rastislava Maďara na konci léta. Když se podíváme na tento další odchod odborníka, který opustil poradní sbor vlády, jak velký zásah to znamená pro kabinet? Dá se z toho vyvozovat cokoliv o tom, jakým způsobem funguje spolupráce vlády s experty a vůbec nějaká výměna nápadů, idejí, postupů, jak se chovat dál v pandemii?

Těžká je už sama otázka, jak tam spolupráce v praxi vypadá. Navenek Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že vždy rozhoduje na základě podkladů od odborníků. I PES vzniká ve spolupráci s vědci z českých a zahraničních univerzit. Jenomže na jednotlivých krocích právě i vědců, jako je Hajdúch nebo Maďar, že pravděpodobně nebude všechno úplně v pořádku. Jen připomenu, že za ministra Vojtěcha měl resort několik pracovních skupin složených z odborníků, kteří mu dávali stanoviska. Jeho nástupce Roman Prymula je sám epidemiolog, který na jaře výrazně zasahoval do rozhodnutí vlády, takže ten byl schopný situaci asi do jisté míry vyhodnotit i sám. A současný ministr Blatný pracovní skupiny zdědil, ale řekl, že je chce zrevidovat a chce, aby když někdo něco doporučí, aby za to také nesl zodpovědnost. Při nástupu do funkce také avizoval, že má v plánu vytvořit jakousi Národní radu pro řešení epidemie, která by měla sdružovat nejen odborníky, ale měli by tam být i zástupci parlamentních stran, lékařů apod. Nevím ale, jak to s ní vypadá. Ministra jsem se na to osobně ptala už několikrát a vždy mi řekl, ať počkám. Takže čekám.

Vojtěchu, když mluvíš s odborníky – epidemiology i dalšími vědci a experty – jakým způsobem se dívají na to, kde leží hranice, kam až by měla vláda respektovat rozhodnutí, nebo si brát za svá doporučení vědců? Kde je prostor pro politická rozhodnutí, protože koneckonců kabinet je politický orgán?

VK: Konkrétní hranice tu zmiňována není, ale velmi pozitivně hodnocený byl právě systém PES. Na tom se shodli v podstatě jak vědci, tak i veřejnost, že zkrátka je dobře, že jsou dána pravidla, podle nichž se budeme řídit a která dopředu naznačí případný vývoj. Nejsme první země, která to udělala. Jsme spíš jedna – nechci říct z posledních – ale chvíli nám trvalo, než se něco takového zavedlo. Třeba Jan Konvalinka v pravidelných rozhovorech na ČRo Plus, říkal, že je dobře, že máme čím se řídit.

Jan Konvalinka, epidemiolog

“Je strašně dobře, že máme konečně ten PES, dá se z něj sice dělat legrace a jednotlivé věci můžeme samozřejmě kritizovat. Ale je skvělé, že ho máme. Největší chybou je, že ho nemáme už půl roku.”

Já to vidím trochu jako dvousečnou zbraň, protože se vytvořil nástroj, hlavně pro veřejnost, podle čeho se řídit a k čemu se upnout. Ano, sledujeme nějaké číslo, které klesá a dosáhlo po dobu sedmi dnů kýžené hodnoty pod 60 bodů, takže přecházíme do třetího stupně a čekáme úpěnlivě, až vláda rozhodne o rozvolnění pravidel. Je to logické, společnosti bylo třeba dát nějaký nástroj a náznak, jak to bude fungovat. Na druhou stranu i z reakcí vědců je zjevné, že PES není úplně univerzální, a ta hranice není úplně ostrá.

Tedy že i když můžeme přejít do třetího stupně, tak fakticky můžeme být v situaci čtvrtého stupně, i když o tom čísla nevypovídají?

Přesně tak. Myslím si, že vědci teď razí dobrou strategii, že vládu nekritizují přímo ve smyslu odsouzení přechodu do třetího stupně. Spíš je tu snaha naznačovat, jak opatřením dodat plynulost. Několikrát jsme zmiňovali, že třeba i Roman Prymula prosazoval postupnější uvolnění. Mluvil o tom i Jan Konvalinka, že ukazatelem nejsou jen hodnoty sledované v protiepidemickém systému, ale zjednodušeně řečeno opět i denní nárůst pozitivních případů, kdy se zmiňuje hranice 1000 nových případů za den. Podle Romana Prymuly i podle Jana Konvalinky – dokud se nedostaneme na tuto hranici, neznamená to úplně, že jsme z toho venku a že ta opatření můžeme lehkovážně rozvolnit. Jen pro představu, bavíme se o tom v situaci, kdy se té tisícové hranici přiblížily hodnoty z neděle, ale je to dáno tím, že v neděli se testuje výrazně méně než v týdnu. Přes týden jsou ta čísla výrazně vyšší. Je tam cítit ocenění toho, že vláda má PES, nějaký nástroj, že se ho alespoň snaží dodržovat. Ale zároveň upozorňují, že – a podle mě míří tak trochu na vládu a trošku na společnost jako takovou – totiž neznamená to, že při poklesu se striktně přejde do systému, ale že je třeba skutečně to přizpůsobit aktuální situaci.

Ze všeho, co říkáš ty i Janetta, vyplývá, že tu visí velký otazník, co se tady bude dít dál po rozvolňování. Vidíme, že horizont veřejnosti – a koneckonců i vlády, která se na to často odvolává – se pohybuje někde na úrovni Vánoc. Janetto, opatření navázaná na systém PES jsou platná v nouzovém stavu, který platí jen do 12. prosince, víme, co se bude dít dál v novém roce?

Vláda pravděpodobně znovu požádá Sněmovnu o prodloužení nouzového stavu. Důvod je prostý, pokud by totiž nouzový stav skončil, tak by skončil i PES. Opatření, která v něm jsou, jsou na nouzovém stavu přímo závislá, bez něj by to byl semafor, který jsme tu měli v létě. A ministr Jan Blatný za ANO už avizoval, je extrémně nepravděpodobné, že by Česko do Vánoc nebo do konce roku dosáhlo nižšího stupně než třetího.

Jan Blatný, ministr zdravotnictví (za ANO)

"Ve chvíli, kdy podlehneme nějakému přehnanému optimismu před Vánoci, tak svátky sice mohou být relativně klidné, protože víme, že ke změně vždycky dochází za dva až tři týdny. Ale byla by škoda, abychom potom špatně začínali nový rok” 

A co bude po Novém roce, to je velká otázka, protože bude záležet na tom, jestli a jak se současné rozvolnění podepíše na epidemii. Je možné, že čísla začnou zase stoupat a po Vánocích se dočkáme dalšího zpřísnění. I kdyby tomu tak ale nebylo, bude vláda muset požádat o další a další prodloužení nouzového stavu, pokud tedy bude dál chtít postupovat podle systému PES. Protože aktuálně se ten systém ani v nejnižším stupni bez nouzového stavu neobejde.

Ministr zdravotnictví Blatný dokonce sliboval představit alternativní tabulku, podle níž by se lidé orientovali v méně vypjatých časech, kdy nebude platit nouzový stav, ale některá zůstanou. Víme už cokoliv bližšího o tom, jak by to mělo vypadat?

To bohužel nevíme. Blatný o alternativní tabulce mluvil minulou neděli, reagoval tak na kritiku Sněmovny, která vládu požádala, aby tu tabulku předělala – a aby stupeň jedna už nevyžadoval nouzový stav. A má také definovat stav 0, kdy už PES nebude potřeba vůbec. Ministr už prý dal pokyn k jejímu vytvoření. Jak to s ní vypadá nebo kdy by ji mohl představit, není jasné. V současné podobě by ale ta tabulka podle Blatného měla fungovat do konce roku. A jak říká Blatný, zahnat PSA do boudy nebo do výsluhy bude možné, až lékaři proočkují na covid 60 až 70 % populace. To je taková zajímavá meta, vzhledem k tomu, že vůbec netušíme, kdy tu ta vakcína bude – a hlavně jaký o ni bude zájem. Jak totiž víme, Češi na očkování moc nejsou.

Když Janetta zmiňovala možné otazníky, které se pojí ze strany veřejnosti vůči vládním rozhodnutím – třeba když lidé jí vyčítají nejasnost nebo i rozporuplnost zaváděných opatření, výjimky, nelogičnosti atd. Vojtěchu, zaregistroval jsi něco podobného v tomto případě? Jaké největší otázky si u veřejnosti od neděle zachytil, co se týče nového uspořádání, které začne platit ode dneška?

Rozhodně mediálně nejvíce probírané jsou roušky u sportů ve vnitřních prostorách, protože to se dotkne poměrně velkého množství lidí; nejen hobby sportovců, kteří si zajdou zacvičit do posilovny, ale i amatérských sportovců. Výjimky, tak jak jsou nastavené ve stávající situaci, platí jen pro profesionální sportovce, kteří jsou pravidelně testováni. Ti mohou fungovat relativně v dobrém režimu, a navíc bez roušek. Ozývá se Národní sportovní agentura, že povinnost mít nasazené roušky je omezující pro výkonu i zdraví. Obecně se mluví o tom, že rouška při sportu není ideální z hlediska přísunu kyslíku apod. Ale především – nařízení se u amatérských sportovců týká nejen tréninků, tam se ještě povinnost roušek, a hlavně toho systému 9 + 1 člověk, asi dá dodržet. Jenže neumožňuje to amatérské soutěže. Když si vezmeme, že na jednom místě, v jedné hale nebo tělocvičně, může být v daný moment 9 + 1 člověk, bude to složité dodržet třeba i u stolního tenisu. Protože tam budou sice dva hráči nebo dvakrát dva hráči, protože tam budou dva stoly, ale bude k tomu nějaký realizační tým apod. A i u individuálních sportů bude poměrně složité to dodržet, natož když si představíte třeba amatérskou volejbalovou soutěž. Když se bude hrát šestkový volejbal, tak prostě matematika je jednoduchá: 6 + 6 už prostě nesplňuje tu výjimku. To znamená, že jakákoli amatérská soutěž se prostě nemůže konat. Národní sportovní agentura se snaží dojednat nějakou výjimku, která by toto pravidlo změnila. Na druhou stranu je otázka, jestli je dobře v tom systému dělat dodatečné výjimky.

Trochu to vypadá, jako když tu probíhá permanentní debata nebo vytyčování hranic, kdo má zodpovědnost za co. Jako by se vláda trochu zříkala zodpovědnosti za konečné rozhodnutí. Z toho, co říkáte, může být vedeno politickými motivy, a ne třeba až tak radami expertů?

Určitě. To se ukázalo už na jaře i před létem – to byly měsíce, kdy se hodně rozvolnilo, a odborníci kritizovali, že virus nezmizel. Bylo vidět, že se dokáže šířit i v horkých zemích, jako je Izrael, takže teplé počasí mu nijak neuškodilo. A přesto vláda rozhodla, že se nemusely nosit roušky. Na podzim jsme sami viděli, kam ta situace vyústila.

Tím se dostáváme do situace, kdy je zjevné, že PES přece jen ještě relativně dlouhou dobu asi bude venku z boudy. Nevyplývá ze všeho, cos říkal, že vláda má v současné chvíli v ruce nějaký dvousečný orientační bod, který na jednu stranu může vytyčovat cestu kupředu, ale na druhou stranu se může stát také bičem? Když budou všechna čísla odpovídat nějakému stupni, změní se tím pádem opatření, avšak reálně může epidemie znovu nabrat na obrátkách?

Trochu se obávám, že ano, že to je dvousečné. Několikrát jsme zmiňovali, že ten PES byl nastavený, aby se vytyčila ta pravidla, cesta, roadmap v angličtině, jak postupovat při pandemii. Samozřejmě ve chvíli, kdy se vyplňují nějaké predikce, čísla klesají apod., vidíme, že skóre klesá, tak zkrátka lidi očekávají, že se budou i uvolňovat i opatření. Koneckonců s tím se celý systém nastavoval a s tím se zaváděla i ta opatření. Že ve chvíli poklesu uvolníme. Když bude číslo klesat, ale uvolňovat se nebude, tak to sice bude možná dávat smysl z epidemiologického hlediska a vědci to budou podporovat jakožto správné opatření, abychom se vypořádali s pandemií, ale zároveň bude podle mě dost rapidně stoupat nespokojenost obyvatel – přece se slibovalo, že jak klesne skóre, zmizí opatření. Určitě existuje obrovský tlak, který navíc – buďme upřímní – ze strany médií bude označován jako snaha o populistické řešení: přistoupit k uvolnění, a uspokojit tak hospodské, obchodníky apod. Do určité míry platí, že vláda jim chce vyjít vstříc, aby nějakým způsobem snížila ekonomickou ztrátu a dodržela svoje sliby, ale na druhou stranu bude epidemií a reálnými čísly tlačena k tomu, že to možná nebudou dělat tak rychle. To pak může být opravdu velmi nepříjemná situace pro další rozhodování, jak postupovat.

Lenka Kabrhelová, Lukáš Matoška a Tomáš Roček

Související témata: podcast, Vinohradská 12, koronavirus Česko, koronavirus v Česku, druhá vlna koronaviru, systém PES, pandemie, Česko