Mladé svobodné ženě se podařilo nastřádat čtrnáct exekucí, ze svízelné situace se pomalu dostává
Beátě z Karlových Varů je teprve 32, je svobodná a na krku má 14 exekucí. Postupem času jí došlo, že to nemusí dobře dopadnout a začala svoji situaci řešit, a to i s odborníky. Přitom se nedá říct, že by se Beáta vyhýbala práci, jen neměla snadné dětství, ukončila pouze základní školu, a v dospělosti nad důsledky svého počínání nějak nepřemýšlela. Díky štědrému sociálnímu systému to ale vypadá, že se možná postaví na vlastní nohy.
U plotny stojí mladá žena s culíkem, vařečkou míchá hovězí guláš, a mezi řečí odfukuje dým z cigarety. Markéta bydlí na druhé straně města, přišla na návštěvu k Beátě a tak spolu vaří. Beáta listuje lejstry a ukazuje seznam exekucí, které se jí podařilo nastřádat.
Dohromady dluží vlastně málo, něco přes 150 tisíc korun. Největší dluh, zhruba polovinu, má za sociální a zdravotní pojištění.
„Chodila jsem několik let na brigádu, ve stánku na různých akcích jsem smažila langoše, a nedávno jsem zjistila, že za mě majitel firmy neplatil pojistné,“ říká Beáta zcela upřímně. Prý to netušila, a že má dluh, zjistila teprve nedávno.
Sama si Beáta pojistné neplatila nikdy, teď jí ho platí Úřad práce. Vedle u stolu sedí Barbora Trčková z organizace Člověk v tísni, která verzi zadlužené ženy považuje za pravdivou. „Byla mladá, při svých zkušenostech netušila, jaká jsou pravidla. Zní to divně, ale je to tak. Takových klientů máme hodně,“ uvažuje.
Na finanční hraně
Terénní pracovnici Trčkovou doporučila Beatě kamarádka, získala její důvěru a začala s ní řešit nejen dluhy.
Exekuce nejsou o finanční negramotnosti. Dnes by se většina dlužníků do problémů nedostala, věří expert
Číst článek
„Jenom získat výpis všech dluhů dokáže z klientů málokdo, spíš nikdo. S tím jim musíme pomáhat, protože abyste měli jistotu, musíte požádat o výpis z centrálního registru, a také ze soudů z v místech trvalého pobytu v uplynulých letech,“ vysvětluje úřední mašinérii Trčková.
Beáta si přes Úřad práce udělala kurz na pracovníka v sociálních službách, ovšem zatím si žádnou práci v této branži nenašla. „Dostávám 4860 korun příspěvek v hmotné nouzi, a když si něco přivydělám, tak mi Úřad práce příspěvek sníží,“ popisuje Beáta.
Před časem si pronajala na okraji Karlových Varů byt jedna plus jedna, který platí ze sociálních dávek. Nájemné osm tisíc plus energie v celkové výši dvanáct tisíc korun kryje příspěvek na bydlení a dávka hmotné nouze. Na živobytí ji zbývá měsíčně zhruba tři tisíce korun, ale pomáhá matce ve stánku s občerstvením.
„Tyhle sociální případy jsou vždycky komplikované, ale musím říct, že Beáta se opravdu snaží. Dělá, co jí poradíme. Když si vezmete, v čem vyrostla a jak žila, tak je vůbec zázrak, že třeba neskončila na drogách nebo ve vězení,“ dodává terénní pracovnice Barbora Trčková.
‚Chce mít normální život‘
Beata vyrůstala v pohraničních Kraslicích, ovšem od sedmi let žila s rodiči mezi kolotočáři. Cestovala s nimi po štacích, a když dokončila základní školu, nešla se ani vyučit.
„Já jsem myslela, že na učňák nemám, máma taky nechtěla, abych studovala,“ vysvětluje mladá žena, která si našla přítele a má velké plány.
Sociolog Prokop: Dluhy nelze jen tak odpustit, řešením je přístupnější oddlužení
Číst článek
„Slíbil mi, že mi pomůže splatit nějaké dluhy, chceme se vzít a mít rodinu. Musím ale zhubnout, chci jít kvůli tomu na operaci. Předtím jsem žila ze dne na den, teď už vím, že to zvládnu,“ říká rozhodně Beáta.
Barbora Trčková z terénní služby Člověka v tísni v Karlových Varech sleduje pokroky své svěřenkyně a má dlouhodobý pocit, že je na nejlepší cestě se z průšvihů vyhrabat.
„Poznala jsem ji v době, kdy žila se třemi dalšími lidmi v jednom bytě, nebyla registrovaná na Úřadu práce, neměla žádné dávky, vůbec nevěděla, jak se z toho dá dostat. Byla motivovaná, to je vidět po těch dvou letech, co spolu věci řešíme. Byt si sama dokázala sehnat, i vyřídit všechno na Úřadě práce. Oproti mnoha jiným se klientům se výrazně posunula. Chce mít normální, hezký život,“ věří Trčková.
