Zemědělci raději sady kácí, než aby v nich pěstovali. České ovocnářství je v krizi, potvrzuje předseda unie
Čeští ovocnáři prožívají noční můru. Produkce ovoce se jim natolik nevyplácí, že se někteří uchylují i ke kácení svých sadů. Podle Petra Lebera, předsedy Unie ovocnářů jižních a západních Čech, v České republice padne asi desetina jabloňových sadů. To představuje zhruba tisíc hektarů plochy a milion stromů.
Jihočeští ovocnáři k uvolňování ploch pro výnosnější plodiny zatím přistupují minimálně, hledají pro jablka odbytiště mimo obchodní řetězce. Někteří sady ponechávají k očesání lidem, i to má ale svá úskalí.
„Někteří zemědělci k samosběru přistupují, ale já osobně to moc nepreferuji, protože člověk, který jablka sklízí, o tom musí něco vědět, musí se stromem patřičně zacházet. Jinak hrozí, že za tři roky budete muset sad odepsat,“ říká Petr Leber. Běžná doba, po kterou produkční sad slouží, je přitom asi patnáct let.
Jihočeští ovocnáři se snaží řešit současné problémy jinak. „Máme v unii asi padesát členů, z toho třicet jsou menší hospodáři, kteří většinu své produkce prodávají takzvaně ze dvora, tedy přímo konzumentům,“ popisuje Leber.
Téhle možnosti si regionální producenti cení. „Jsme rádi, že se jihočeská veřejnost orientovala na tento způsob prodeje a k zemědělci si přímo přijede. Někteří oceňují, že vědí, kde a jak bylo ovoce vypěstováno, jiní si jezdí pro ovoce s příběhem,“ usmívá se Petr Leber, který sám hospodaří ve Lhenicích.
Blíží se generační problém
Další možností, které se podle něj jihočeští ovocnáři učí, je prodej přes sociální sítě a internetové obchody.
„Když je ovocnář mladší, nebo jsou mu schopni pomoct mladší členové rodiny, tak to jde. Ale většina z nás dosahuje skoro penzijního věku a myslím si, že tak do pěti let budeme mít generační problém. Mladí se do toho moc pouštět nechtějí, když vidí, kolik je s tím práce,“ uvažuje.
Po desítkách let bude na podzim na trhu opět český křen. ‚Je v tom hrozně moc tajemství,‘ říká pěstitel
Číst článek
Budoucnost českých jablek přesto vidí Petr Leber mírně pozitivně. „Produkce se nějakým způsobem omezí, ale česká jablka budou na trhu stále. Jsou větší firmy, které do výsadeb investovaly velké peníze, a ty to nemohou pustit, nemohou nechat sady zdevastovat a o investici přijít,“ vysvětluje.
Chelčicko-Lhenická oblast na jihu Čech je ovocnářstvím proslulá. Nejen jablka, ale i rybíz, třešně, jahody a další plody tu rok co rok dozrávaly. Bohužel, spíš v minulém čase. „Jahody už pěstuje minimum lidí, v naší unii momentálně není žádný jahodář,“ poznamenává předseda Unie ovocnářů jižních a západních Čech.
„Rybízy skončily,“ pokračuje, „odbyt a realizační cena jsou tak nízké, že zůstaly jenom nějaké rybízy v Chelčicích, kde je společnost Zemcheba schopna svou produkci i zpracovat do výrobků s přidanou hodnotou.“
Co se týče dalších plodů, většina ovocnářů z jihozápadních Čech se podle Petra Lebera orientuje spíš na višně a švestky. „Také třešně se hodně omezují, protože jsou náchylné na mráz a lepší úroda je jen tak jednou za tři roky. A nejsou ani pracovní síly na trhání třešní. Taková je realita,“ uzavírá Petr Leber.
K důvodům současné krize českého ovocnářství lze navíc přidat drahé energie, které pěstitelé potřebují na uskladnění, dále dumpingové ceny, za které se k nám dovážejí jablka z Polska, přetlak nabídky související s absencí ruského a běloruského trhu i politiku obchodních řetězců a složitou cestu k dotacím.
Celý rozhovor s Petrem Leberem, předsedou Unie ovocnářů jižních a západních Čech, si můžete poslechnout výše.
