V Dubrovníku je restaurace, kde chutná i výhled
O chutích Dubrovníku a jeho krásách jsem psala nedávno, všechno se mi však do jedné gastroglosy nevešlo, a tak s potěšením navážu na poslední informace. Navštívíme dvě super restaurace a projdeme se historií a městem.
Zase se té historii až tak věnovat nebudu, lépe se přemýšlí s plným žaludkem, ale co nevynechám, je jedna zajímavost.
Ve své vrcholné fázi, tedy ve 14. až 15. století, byl Dubrovník suverénní aristokratickou republikou, která se začala více zaměřovat na námořní obchod.
Dubrovník je skvělý, gastronomicky i historicky
Číst článek
Faktem je, že Dubrovník nikdy nevedl žádnou válku a vše řešil diplomaticky, což je důkazem funkčnosti Dubrovnické diplomatické školy.
Říká se o ní, že je subtilní, ale já bych na to nevsadila. Jde spíše o protřelou školu, s obratnými a statečnými diplomaty, kteří prosazovali tezi, že válečné výboje nemají význam, vše bylo podřízeno výhradně míru a blahu státu.
Blaho žádná válka nepřinese, to ví každý. Právě poklidná období stála za nebývalým rozvojem námořnictva, obchodu, stavitelství a za vcelku slušným rozvojem státu, ale i vědy a umění.
Někde jsem se dočetla, že umění dubrovnické diplomacie je předmětem vědeckého i praktického zkoumání. Ovšem ne všichni diplomaté dubrovnickou školu studují a praktikují. Kdyby ano, určitě by ubylo konfliktů přesně podle zásad této proslulé diplomacie.
Pokud jsem hovořila o slušném blahobytu, měla jsem na mysli i gastronomii, která se soustředila na dary moře, ale i na dovezené ingredience a gastronomické zajímavosti z Turecka, Levanty a celého Středomoří. Já toto tvrzení podpořím návštěvou dvou dubrovnických restaurací.
Rybí speciality
Je pochopitelné, že má první ochutnávka dubrovnické kuchyně začala v rybí restauraci. Proč? Jednoduše Proto! Tou restaurací je totiž vyhlášená rybí restaurace Proto, založená roku 1886, uvedená ve slavném michelinském průvodci. Své služby provozuje skoro v srdci starého Dubrovníku.
Restaurace se nachází v ulici Široká, která je pěkně úzká, ale širší než ty ostatní. Pokud byste ještě netrefili, tak z místa, kde vás vysadí taxi, protože do starého města se nezajíždí autem, je to kousek od západní vstupní brány města. Projdete pár kroků po hlavní třídě a před lékárnou je v ulici restaurant Proto.
Protože je v michelinském průvodci, sice jen jako doporučení kam zajít, svému okolí to dává řádně najevo. Od pohledu je zdravě arogantní, krásně oděn do sněhobílých ubrusů a košil obsluhy.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest.
Jak už je u mě zvykem, byla jsem na místě o dost dříve, než byl čas rezervace, ale počítačový systém stejně hlásil, že moje jméno tam není. Na důkaz jsem předložila svou SMS v mobilu. Ani nemrkli, i když podle rezervačního systému bylo plno až do konce měsíce.
Praxe bývá často jiná, mohla jsem se usadit, kam se mi ráčilo, a já si našla hezký stolek venku, přímo na úzké ulici Široka. K dispozici máte možnost i sezení uvnitř a na parádní střešní terase. Obsluha kolem nás jenom plula a než jsme se nadáli, měli jsme vybráno.
Opravdu bylo z čeho vybírat, jídelníček plný nabídky ryb a mořských plodů nás utvrzoval, že jsme na správném místě, kde ochutnávat mořské delikatesy, ale i masová jídla.
Taková skladba vychází z jednoduché filosofie šéfkuchaře Boško Lonaca. Ten připravuje gurmánské menu inspirované domorodými pokrmy a kulinářským uměním dubrovnických šlechtických i prostých rodin například rybářů. Mnohá jídla z nabídky jsou podle receptů děděných z generace na generaci.
Nebudu už zbytečně chodit okolo horké ryby a prozradím, že jsem si navýsost pochutnala na salátu z chobotnice a na grilovaném filetu z pražmy. Druhou hlavní objednávkou byly jehněčí kotlety dle tradičního receptu.
Víno nemohu vynechat. Pochází z vinic Karaman, pojmenovaných po majiteli vinic, a my si zvolili silné bílé víno Malvasia Karaman. Prý když takové víno ochutnáte, už nikdy jindy neodoláte.
Víno bylo skvělé a chutnalo, jako by ve skleničce byla koncentrovaná chuť květů pomeranče a citrusů, nechybí ani broskev, meruňky a mandle.
Ovšem je to síla, zvláště v letním parnu, byť sedíme v uličce, kam slunce nedosáhne. Čtrnáct procent je dost, ale v konečném důsledku jsem si pochutnala na jídle, prostředí, obsluze, studeném vínu, kolemjdoucích turistech i na závěrečném sorbetu. Michelinský průvodce se nespletl!
Restaurace, kde chutná i výhled
Má první ochutnávka jídel proběhla v restauraci Proto z roku 1886, druhý den jsem zamířila do o padesát let starší restaurace. Na úvod jsem zjistila, že při vstupu do restaurace Dubravka 1836 potřebujete dvě věci: mít rezervaci nebo štěstí, že ji těsně před vámi někdo zrušil.
Pokud si položíte otázku: „Proč?“, tak půjde o vícero faktorů. Začneme tím, že vlevo nad vámi se „naparuje“ pevnost Lovrijenac a vpravo obrovské kamenné opevnění starého města, jehož sláva se Benátek dotýkala.
Kdyby vařila umělá inteligence, asi vymřeme, vyzkoušela jsem to
Číst článek
Zpátky k pevnosti, která byla postavena v 11. století, a to za pouhé tři měsíce. Dubrovničtí se dozvěděli, že benátští chtějí na tom samém místě, na skále tyčící se 37 metrů nad mořem, vybudovat pevnost, která by jim pomohla ovládat vzpurný Dubrovník.
Pustili se do stavby sami, a když dorazily lodě z Benátek plné stavebního materiálu a dělníků, zase se otočily a poníženy se vracely zpět.
Zajímavé je, že na sever, západ a jihozápad jsou zdi široké až 12 metrů, ale směrem na stranu města k vlastním obráncům pouhých 60 centimetrů. Stavební materiál nedošel, ale vojenští stratégové musí myslet na vše, v tomto případě i na možnost, že se posádka vzbouří a přejde na stranu Benátek.
Jak jednoduše je poté nedobytná pevnost dobyta: co je to 60 centimetrů proti dělové kouli. Ale právě následné stažení benátského loďstva ze společného obchodu donutilo Dubrovník, aby více spoléhal na vlastní flotilu a ještě víc rozvíjel obchod s Egyptem, Sýrií, Francií, Španělskem a Sicílií.
Při návštěvě pevnosti jsem si přečetla nad vstupem nadpis: „Non Bene Pro Toto Libertas Venditur Auro“, přeloženo: „Svoboda se nedá prodat za všechno zlato světa“. Kdyby tušili, kolik národů bude prodávat svou svobodu o mnoho laciněji.
Ještě než budeme usazeni ke stolu, musím připomenout, že si pevnost zahrála i v seriálu Hra o trůny coby Rudá pevnost v King's Landing, hlavním městě Sedmi království. Dnes je plná návštěvníků a zajít sem můžete do divadla i na Shakespearova Hamleta. Já ale to štěstí neměla.
Ovšem štěstí jsem měla v tom, že jsem dostala rezervaci stolu přímo u hradeb a měla jsem výhled na barevné kajaky, které jsou lákavou turistickou atrakcí. Při organizovaných výletech si užijete spoustu dobrodružství.
Na druhou stranu jsem měla smůlu a na kajaku se v Jaderském moři neprojela, číšník totiž právě přinesl jídelní lístek. Když už jsem získala tak vzácnou rezervaci, bylo mi hloupé jít si sednout mezi vlny na kajak.
Archimédes, Syrakusy a smažené koule
Číst článek
Nevím, jestli mé rozhodnutí bylo správné, ale vím, že nelituji. Já si tady hodně pochutnala, užívala si prostředí a výhledy na pevnost, zátoku s kajaky, volné moře a mohutné hradby starého města.
Kdy byla restaurace založena, napovídá přímo její název Dubravka 1836. Začala jako kavárnička, dnes je to kavárna i restaurace vyhlášená středomořským kvalitně připraveným jídlem, klasickou místní kuchyní a výbornými „home made“ vyráběnými zákusky.
Co mě zaujalo, byl fakt, že nabídka jídelníčku vyhoví snad každému příchozímu. Pokud chcete dotek Itálie, k mání je pizza i rizoto, pokud Dalmácii, klidně si objednejte steak, vepřové medailonky či rybu, což byl náš případ. Jsem si jista, že nemusím ani dodávat, jak dobré, čerstvé a kvalitní bylo podávané jídlo.
Vše zmíněné je samo o sobě výjimečné, ale co zasluhuje velkou pozornost, je nabídka vybraných domácích i zahraničních vín. Každé víno je pečlivě vybráno tak, abyste si našli vhodnou sklenku vína právě k vašemu pokrmu.
My zůstali u klasiky, kterou je Graševina, což je ryzlink vlašský, bílé, suché víno s harmonickou chutí.
Na současné poměry byla závěrečná účtenka vcelku přijatelná, vůči cenám v okolí je Dubravka 1836 obecně příjemným překvapením.
Pokud budete poblíž, zajděte, kvůli výhledu, klidně jenom na sklenku, kávu a zákusek. Za odměnu získáte mimo jiného milou vzpomínku, která se bude určitě vracet. K ní vám pomůže včasná rezervace, kterou doporučuji. V sezoně je zde zaručeně plno.
A pokud si myslíte, že Dubravka jen těží z historie, je dobré upozornit na vedle stojící drahokam jménem Nautika, která k Dubravce patří. Moderní „fine dining restaurant“ s opravdovou michelinskou hvězdou je hodnocena Condé Nast Traweller jako jedna z nejromantičtějších restaurací světa.
Horké léto ochladíme horkým čajem, úplně jednoduché to však není
Číst článek
Závěr v duchu dubrovnické diplomacie
Zmínila jsem diplomatické úspěchy, které pomohly dosáhnout městu velkého významu bezmála na úrovni Benátek. Zásluhu na tom všem měla diplomacie a já teď udělám také diplomatický závěr. Záměrně jsem se nevěnovala věcem, které jsou očividné.
Mám na mysli občas hodně přemrštěné ceny, diplomaticky je vyhodnotím, že sžít se s novou měnou, eurem, není možné ze dne na den, Chorvaté zkouší jít cestou vyšších cen, ale turisté je pomalu učí, že zrovna tahle cesta není tou pravou.
My turisté máme v tomto „souboji“ hodně navrch, jsme žádaní, potřební a bez nás to nejde. My jsme určovatelé trhu a je jenom dobře, že si to obchodníci všeho druhu uvědomují a pomalu se dostávají do cenového normálu.
Přese všechno je Dalmácie nádhernou částí Chorvatska, letecky kousek od Prahy, a já prodloužený víkend v Dubrovníku mohu nejenom po gastronomické stránce vřele doporučit.
