Evropské řemeslné pivovary experimentují. Český ležák ale nic neohrozí
Pastry sour, New England IPA, Imperial stout, pivo dozrávané v sudech od vína, nebo dokonce kvašené vinnými kvasinkami. Nic vám to neříká? V tom případě nepatříte mezi pivní nadšence. Protože všechny tyto styly v posledních pár letech hýbou evropskou scénou řemeslného pivovarnictví. Ukázal to nedávný pražský pivní festival Winter Affair, kam se sjelo dvacet pět pivovarů z celé Evropy.
Příznivci českého ležáku nemusí mít obavy. Pivní styl, který uvařil poprvé v říjnu 1842 sládek Josef Groll v Plzni, tady zůstane a uznávají ho i sládci, kteří si libují v nejrůznějších výstřelcích.
„My jsme velcí fanoušci piva a díky tomu, že docela dost vyvážíme do Evropy, tak nás zvou na různé festivaly. Tam se nám nejvíce zalíbil formát, když zaplatíš vstupenku a potom můžeš chodit a zdarma degustovat,“ říká Adam Huml z pořádajícího pivovaru Zichovec.
V praxi to bylo tak, že návštěvníci dostali u vstupu skleničku a následně si mohli vybírat z celkem 150 druhů vzorků piv. Každé tři hodiny se piva na pípách měnila. Tento formát používají i velké, celosvětově slavné festivaly jako v Kodani, Antverpách a dalších. Přičemž nápoje rozlévali nikoli brigádníci, ale sami sládkové, kteří návštěvníkům mohli odpovídat na jakékoliv otázky.
Pivo nejen z Finska a Belgie
Bylo se na co ptát, protože škála stylů byla mimořádná. Bulharský Sofia Electric Brewing přivezl například pivo s lutenicí, tradiční balkánskou pastou z papriky a rajčat. Mimochodem, překvapivě jemné. Finský pivovar neïlo vyvolal nadšení se svým pivem uvařeném s moruší.
V Bruselu otevřelo nové muzeum piva. Přezdívá se mu Disneyland pro pivaře, některým ale vadí
Číst článek
Asi nejslavnější pivovar na festivalu, švédský Omnipollo, nabídl silný stout s 12 procenty alkoholu. I podle front u stánku se rozhodně neztratil jihomoravský pivovar Wild Creatures, který se specializuje na spontánně kvašená piva dozrávaná v sudech od vína.
Byly zde i tradiční styly, byť v Česku méně známé. Své lambiky, tradiční spontánně kvašená belgická piva, představil jeden z nejznámějších představitelů stylu, belgický Oud Beersel. Pivovar Les Intenables z francouzského Štrasburku se zase chlubil anglickým bitterem nebo belgickým flanderským alem.
Každá část dne má svoje pivo
Hned několik pivovarů přivezlo piva, která vycházejí ze stylů, které existovaly v dobách před průmyslovou revolucí a používáním vyšlechtěných kvasnic.
„To je fakt velký trend, spousta lidí se zabývá výzkumem, jak ta piva mohla chutnat. My vaříme Northern Wild, což je naše naprostá srdcovka. Vlastně je namíchané z různých várek, jak se to dříve dělalo,“ vysvětluje Vasilia Venizelacou, sládková pivovaru Northern Monk z britského Leedsu.
Podobná piva představil i Lucas Sartorelli z italského pivovaru Ca’ del Brado. „Je to součást naší tradice, našich dějin. Takže to zkoušíme obnovit. Naštěstí to zajímá čím dále více lidí,“ říká italský sládek. Nemyslí si ale, že by se to mělo stát nějakým masovým jevem.
„Lidé se občas ptají, co bude ve světě řemeslného pivovarnictví novým hitem. Já si ale myslím, že nic takového už nebude, naopak bude čím dál více různých stylů. Protože existuje pro každý okamžik dne svůj styl piva,“ směje se Lucas.
„Myslím, že u těch špičkových pivovarů se to v nejbližších letech bude vyvíjet směrem ke společenské odpovědnosti, to znamená přesun k méně alkoholickým pivům. Už proto, že probíhá generační obměna, kdy mladší lidé dávají přednost nízkoalkoholickým pivům, a to bez ohledu na cenu. Dalším velkým tématem budou lokální suroviny, lokální chmely, protože těch je v Evropě spousta,“ odhaduje vývoj evropské řemeslné scény Adam Huml.
Ovšem podle představených vzorků by to člověk neřekl, málokterá piva měla méně než pět procent alkoholu, většina měla kolem sedmi procent.
„Jenže to je efekt festivalu. Každý se snaží představit svoje nejdivočejší piva, nepřivezou nějakou, byť sebelepší desítku,“ vysvětluje Huml.
Pokud by někdo mohl získat pocit, že za deset let Evropané budou pít hlavně různé experimentální styly místo ležáku, tak ho sládci rychle vyvedou z omylu. Byť i zde je prostor pro inovace.
„My samozřejmě plzeňský ležák milujeme a od té doby, co jsme sem přijeli, tak už jsme ho docela dost i vypili. S těmi historickými styly si také můžete hrát a zkoušet různé věci. Zkoušet nové chmely, trochu jiné slady. Je to zábava,“ říká Vasilia v pivovaru Northern Monk.
Jiní evropští sládci s tím nesouhlasí. „Já miluju naše klasické ležáky i další tradiční styly, ale baví mě i nejrůznější jejich inovace. Ale myslím, že vy v Česku byste se měli soustředit na čistém plzeňském ležáku, jste v tom jednoznačně nejlepší,“ říká Ricky Maertzendorff z nizozemského pivovaru White Dog Brewery.
„V případě tradičních stylů piva, kterým plzeňský ležák je zářným příkladem, tak to není o inovaci, ale o udržení nejvyšší možné kvality, aby pivo bylo co nejlepší a nejčerstvější,“ říká rezolutně Ital Lucas Sartorelli.
Sláva českého ležáku
„Občas slyšíte hlavně naše starší sládky panikařit, že musíme udržet český ležák, ale proboha, český ležák má pořád více než devadesát procent trhu. Ten nic neohrozí. Jednak protože má vysokou pitelnost a také kvůli chuťové hloubce i při nižším obsahu alkoholu,“ říká Adam Huml z pivovaru Zichovec.
Přeloženo do řeči laiků i slabší ležák může mít zajímavou a plnou chuť. Ostatně i v případě Zichovce tvoří asi padesát procent výstavu právě klasické české ležáky.
Pokud se tedy konzervativní pivař obává, že se bude muset učit všechny názvy pivních stylů z úvodu článku, tak nic takového nehrozí.
Naopak třeba ve Spojených státech už několik let přední řemeslné pivovary vaří právě lehké české ležáky, které si často i v názvech hrají s českou tematikou. Jeden z nich má například na etiketě schéma pražského metra. Nyní to přichází i do Evropy.
„Pořád se říká, že přichází rok ležáku, a já doufám, že už opravdu přichází. Protože pro mě je ležák nejlepší pivní styl, možná ze mě mluví moje české kořeny,“ směje se Anna Zajícová z finského pivovaru naïlo.
Tato bývalá studentka Univerzity Karlovy odjela před lety do Finska na jazykový kurz, ale nakonec zůstala pracovat právě v pivovaru. A i zde šíří slávu českého ležáku.
