Umělá inteligence je větší převrat než průmyslová revoluce. Planetu postupně drancujeme, říká expert
Ze své šíře aktivit Karel Kostka upřednostňuje titul učitel. Je ale také zakladatelem a provozovatelem soukromých škol, malířem, spisovatelem a výjimečný je také tím, že je jedním z mála lidí s IQ přes 200. „Největší chyba našich škol je, že žáky za chybu trestáme. To je úplně špatně! Chyba je nejlepší nástroj, abychom se něco naučili. Studenti pořád řeší známky, ne, jestli to vědí, ale jestli to vyšlo v písemce,“ popisuje.
Přednášíte na univerzitách o inteligenci. Přemýšlela jsem, proč ti, co ji mají, a k tomu mají třeba ještě moc, proč ji tak často zneužívají?
Myslím si, že je to dáno podstatou člověka. Člověk je v podstatě dravec, který se snaží využít veškeré prostředky k tomu, aby dosáhl svých cílů. V jedné své knize jsem napsal takový malý vtípek: Jako my se bojíme nemocí, bakterií, virů, planety se bojí člověka. Když chytneme bacily, jsme nemocní. Planeta, která chytne lidi, je to předznamenání jejího konce.
Děti nesmírně přetěžujeme. Množstvím informací, kterým je zásobujeme, snižujeme úroveň vzdělávání, varuje učitel Karel Kostka
My jsme parazité, planetu postupně vydrancujeme, větev si pod sebou podřežeme proto, že se snažíme pořád něco poznávat, dosahovat cílů a nehledíme na svoji dlouhodobou existenci. Ale chceme vědět a dosahovat stále víc a víc.
Jak zastavit to věčné bažení?
Myslím, že to zastavit nejde, že je to archetypálně vrozeno v každém z nás. A je to i velké prokletí lidstva. Osobnosti se snažily na půl roku zastavit další vývoj umělé inteligence, protože už si lidé začali uvědomovat, že je to obrovský pomocník, fantastická věc, ale je to mnohem větší převrat, než byla třeba průmyslová revoluce, aniž si to zatím uvědomuje.
Myslím si, že v rozsahu měsíců nebo kratších roků dojde k velké civilizační změně právě proto, že umělá inteligence přináší do našich životů něco, co tady nebylo. Jako děkan jsem řešil nedávno na kolegiu, jak budeme pracovat v rámci magisterských, bakalářských, dizertačních prací.
Když mi to napíše ChatGPT?
Ano. Student si práci nechá napsat, pak se ji perfektně naučí a lehce obalamutí zkušební komisi.
‚Motivovat a inspirovat‘
Jak vysvětlit ve škole třeba na 2. stupni dětem, neřkuli na střední škole, že se mají soustředit hlavně samy na sebe a na svoji hlavu, když je to takhle lehké?
Je to vždycky o osobnosti učitele. Často ve školství mluvíme o tom, že rozhodující je ministr, ministerstvo, ředitel školy. Ale rozhodující je učitel. Pokud dokáže žáka dobře motivovat, inspirovat a přinutit k tomu, aby žák samostatně myslel, aby nenechával všechno na digitálních technologiích, je motivace jeden ze základních psychických procesů, který když se povede v žáku probudit, může mít zájmy i někde mimo svůj chytrý mobil.
Vybíráte kroužky? Důležité je, aby rodiče nenutili děti dělat to, co je nebaví, radí odborník
Číst článek
Já jsem se narodil na vesnici, denně odpoledne jsem běhal s klukama a holkama po horách, zatímco dneska na ulicích skoro děti nevidíte. Nebo vidíte a všichni sedí a hledí do mobilu. Životní styl se silně změnil. V tom je jeden z důležitých aspektů dobré školy – aby naučila děti mít rád život. Ten plnohodnotný život, který žijeme ve svých osobních životech, nikoli na sociálních sítích nebo v rámci digitálních technologií.
Jak dochází k masivnímu nástupu technologií a zrychlili jsme celkově jako společnost, je důležité v souvislosti s tímhle tempem třeba nasazovat ve škole nové předměty?
Myslím si, že ve školách by se mělo vyučovacích hodin výrazně ubrat. Před dvěma lety jsem představil našim studentům psychologie jeden z výzkumů, který dělala kolumbijská univerzita. Došli k velice zajímavému závěru, že tři roky po maturitě zůstávají v dlouhodobé paměti pouze čtyři procenta informací, které student znal v době maturitní zkoušky. Těch 96 procent někam ulítlo.
A já si myslím, že školy jsou jedním z největších a nejhorších hospodářů s časem. Času v našich životech máme spoustu, ale strašnou spoustu promarníme, i ve školách.
Když si představíte, že student má v průměru pět šest vyučovacích hodin denně, pak přijde domů, co si z toho může nechat? Tři čtyři zásadní informace, zbytek jenom prolítne. Děti nesmírně přetěžujeme a množstvím informací, kterým je zásobujeme, v podstatě snižujeme úroveň vzdělávání.
Jak by se podle Karla Kostky mohl upravit systém vzdělávání? A myslí si, že opravdu ke změně dojde? Co je podstatou kvalitního vzdělávání? A kteří učitelé jsou v našich životech ti nejdůležitější? Poslechněte si celý rozhovor.
